Jochen77
komentáře u knih
Tito a jeho soudruzi
Jože Pirjevec
Ufff, hutná četba. Autor si dal skutečně záležet. Číst velké množství vyjádření jugoslávských komunistů byl opravdu zážitek, neustálé omílání reakce, revoluce, imperialismu, dekadence, atetismu, národněosvobozeneckého boje bylo dost unavující. Bez tohoto všeho byl text vcelku čtivý. Velmi mnoho zajímavých a pro mne nových věcí a faktů. Tito byl obrovská osobnost, hegemon celé Jugoslávie a velký státník. Ovšem jako klasický komunista se nevyhnul čistkám a destrukcím životů svých spolustraníků. Neustále lavírování mezi východem a západem, přičemž z každé strany šlo něco vytřískat. Velké ekonomické problémy a s tím spjaté třenice ve všech republikách tohoto státního útvaru bylo důkazem, že Jugoslávie tu nebude na věčné časy. Zatímco Polsko, Československo a NDR byly naprostými vazaly SSSR, Jugoši si uměli vybrat svou naprosto odlišnou cestu. Tito odsoudil rok 1956 v Maďarsku, nevycházel s Hodžou ani čínskými komunisty, v průběhu okupace Československa v roce 1968 proběhla v Jugoslávii částečná mobilizace a desítky tisíc lidí demonstrovalo proti politice Sovětského Svazu. I díky němu se poté celá Jugoslávie rozpadla, protože Tito alias Walter byl Jugoslávií!
Na počátku stála smrt
Vilém Sacher
Dobré, Sacher není bůhvíjaký spisovatel, vojáckost a přímost z toho jen cáká. Sděluje vše, tak jak bylo bez nějakých vytáček. Vcelku útlá knížka, kterou jsem měl dlouho v knihovně mě velmi mile překvapila. Chystám se na další jeho vzpomínky.
Tyll
Daniel Kehlmann
Tohle je něco tak zvláštního, ale né jako divnýho, prostě odlišného a absolutně vybočujícího. Každá kapitola je o něčem jiném v jiným časovým úseku a s jinou zápletkou a postavami. A mně to skutečně vyhovovalo, to skákání, vzpomínání na předchozí pasáže a pro čtenáře pomalu dávkující věci, které s námi Enšpígl prožil. Tyll není prvoplánový hajzlík, umí být jedovatý, sarkastický a drzý, ale dle svého jména nastavuje hlavním postavám zrcadlo. Musím říct, že při závěrečných řádcích u kapitol o Fr. Falckém nebo po odchodu Nele mi naskakovala husí kůže. Jazyk je skvostný a překladatel si dal skutečně záležet. Prostě je to zcela něco jinýho a mě se to fack líbilo.
Matyáš Gallas (1588-1647): Císařský generál a Valdštejnův dědic
Robert Rebitsch
Nuda o neskutečně nudném člověku. Nikdy nic nevyhrál, pořád jen ustupoval nebo stonal. Oportunista a vyčůránek. Knížka nezáživná, s obtížemi jsem dočetl.
Sharpovo zlato
Bernard Cornwell
Jo, jo a znovu jo. Tohle je prostě Sharp. Vždy dostane nějaký úkol jak pro Supermana, vždycky je u toho nějaká pohledná buchta, kterou prostě musí mít a následně se opět a svéhlavě zamiluje. A vždy potká nějakého vyššího důstojníka, který je nafoukaný a většinou neschopný blb. Tohle jsou prostě Sharpova dobrodružství s tím se holt musíte smířit. Ale je to skvěle napsáno a člověk hltá stránku za stránkou, opět parádička a těším se na další díl!!! Harper ever!
Spravedliví zrádci. Sousedé z Volyně
Witold Szabłowski
Velmi zajímavé čtení, obzvláště v dnešní době, kde na každém rohu slyšíme, že ti naši Ukrajinci by přece ani mouše neublížili. Tohle je z trochu jiný bečky, motyky do hlavy, topení kojenců ve studních, stahování z kůže zaživa a další banderovské libůstky. Tam, kde se včera sousedi srdečně zdravili a podávali si přes plot plody ze zahrádky, teď tečou potoky krve a to jen proto, že jim to řekli dobráci od UPA, jejich kněz v kostele nebo jen, že chtěli okradnout Poláky, Čechy, Židy a prostě každého, kdo nebyl Ukrajinec.
Hranice
Dalibor Vácha
Tak, jak na to? Už vím, tak takhle rozhodně ne. Jsem velkým fanouškem všeho, co se týká druhé světové. I z toho důvodu jsem se těšil na tuhle knihu. Červenobílá nebyla nějaká hitparáda, ale číst se to dalo.
Tohle je jiný kafe...Vácha nemá rád Rusy a je to dost v textu znát. V knize jsou to ty největší trubky, alkoholici, hrubiáni a sexuální násilnici. Vzhledem k tomu, že pouze dva z pěti vojáků Rudé armády byli původem z Ruska se obávám, že Vácha asi národnosti SSSR dost nerozlišuje.
Všichni vojáci čsl. brigády nesnáší komunisty a jsou to všechno výhradně antikomunisté.
Jsem v půlce knihy a už mám za sebou víc sexuálních scén než byly ve všech dílech Emanuely. Mám neblahý pocit, že Vácha (i vzhledem k tomu jak vypadá) trpí nějakou sexuální úchylkou nebo drží, několik desetiletí, nedobrovolný celibát. Všechny příslušnice čsl. zahraničního vojska v SSSR byly sprosté jak dlaždičky, neustále roztahovaly nohy a nenáviděly své nadřízené. Pekař se ve své Knize o Kosti zmiňuje o poznámce, kterou učinil Černín poté, když si přečetl, že jeho příbuzná se zřejmě zamilovala do vojáka z posádky. Ten napsal, že jí svrbí kep, tak to si přesně Vácha myslí o všech našich zdravotnicích a o našich vojandách, které sloužily jako obsluhy flaků.
Sochor byl sadistický maniak a Svoboda chtěl, jen kvůli svému renomé, nechat pozabíjet všechny své vojáky. Se Svobodou má autor vůbec velký problém, mám za sebou spoustu vzpomínek veteránů z východní fronty a nikde jsem nenarazil na takovou kritiku Svobody. Ba naopak například Sacher se velmi negativně vyjadřoval o Kratochvílovi, který byl Sověty zbaven velení. Stejně tak nebyl vojáky příliš pozitivně vnímán ani Klapálek, který je v knize tak velmi vyjevený ze Svobodova chování.
Celkem mne zaráží, že autor čerpal jen z pěti knih o našich jednotkách na východě. Používání takových archaismů jako ručnice nebo strojní puška, bych spíše očekával od Rudolfa Medka než od spisovatele z 21.století.
Nikde ani náznak entuziasmu, který pro mnoho vojáků byl tak vlastní, patriotismu, jen neustálý pesimismus a odsudky vlastního velení. Doporučuji paměti od Buršíka, knihu o Sochorovi nebo Apokalypsu v Karpatech a další díly od K. Richtera...ale tohle, tohle je neskutečná bída.
Čtvrtý králův pes
František Niedl
(SPOILER) Ze začátku jsem knihu hrozně hltal, bavilo mě to, ale postupem času už to takovej kvapík nebyl. Tas je vynikající bojovník, vrah, ale taky v podstatě řecký rétor, expert na věrouku i filozofii. No nevím, smrdí na sto honů, nemyje se, ale vyjadřuje se jak Smil Flaška z Pardubic. Nějak jsem nepobral tu rebelii od králova důvěrníka Králíka z Buřenic? Proč to jako udělal, co z toho měl? Mám ještě druhý díl, do toho se pustím za nějaký čas a uvidím jak se Tas popasuje s přijímači pod obojí způsobou a jestli konečně založí rodinu...ostatně v jedné hospodě po dvorku už běhá jeho...
Zajat ve Stalingradu
Franz Sapp
Přes dvacet let jsem měl tuto publikaci v knihovně ovšem až nyní jsem po ní šáhl. Jako úplná hitparáda to není. Nejhorší je snad překlad, občas jsou v textu obraty a věty, které absolutně nedávají smysl. Korektura zřejmě vůbec neproběhla. Nicméně zajímavý pohled na život v ruských táborech ze strany rakouského odvedence, který si zakládá na svém původu. Dá se říct, že to dost mění představy o ruských zajateckých táborech, neboť neustále můžeme číst jak byli němečtí zajatci decimování a v táborech vražděni. Přelomově působí fakt, kdy sám autor přiznává, že úmrtí zajatců od Stalingradu bylo zapříčiněno nedostatkem jídla, neboť ani sami Sověti neměli co jíst a i tak se o jídlo dělili se zajatci. Celkem lázeňský pobyt oproti tomu jak se chovali Němci k zajatcům z Rudé armády. Nehledejte žádné bojové scény pouze místy dost nudný popis táborového života a touhy po svobodě včetně dost razantního odsouzení pruského militarismu.
Operace Barbarossa
Paul Carell
Četl jsem v průběhu devadesátých let. Byl jsem uchvácen a v podstatě těm skopčákům i fandil. Rusů bylo mnoho, měli špatnou strategii a taktiku, na množství nehleděli a vůbec byli hrozně fuj. Až postupem doby se člověk dostal k informacím o autorovi, o jeho nacistické minulosti, o tom že byl blízkým spolupracovníkem Ribbentropa a hlavně začaly vycházet další a kvalitnější publikace. Ano, čte se to dobře, je to v podstatě takový zábavný Völkischer Beobachter, ale s pravdou to má dost málo společného.
Oskar Schindler: legenda a fakta
Jitka Gruntová
Chcete vědět pravdu o Oskarovi, tak hned šáhněte po této publikaci. Shit od Spielberga nechte klidně puštěný na Nově, skutečnost je totiž vytištěná. Oskar nebyl žádný lidumil ani altruista, ostatně to ukázal už během třicátých let v tehdejším Československu, kdy zde pobýval jako tajný agent Abwehru. Čsl. četník, který jej za tuto protistátní činnost, ještě před počátkem války, zatýkal, byl po zásluze po okupaci odměněn rekreací v koncentračním táboře ve kterém posléze zahynul. Schindler byl mnoho let zapáleným nacistou a členem strany, to ostatně dokládá i fakt, že jeho velkým přítelem byl i samotný Amon Göth velitel tábora v Plaszówě. Nachází se zde mnoho zajímavých a přelomových informací, které rozhodně v oskarovém snímku nikdy nenajdete.
Muži, kteří nenávidí ženy
Stieg Larsson
Jako asi dobrý, ale člověk musí překousat mraky textu než se vůbec ukáže o co v knize jde. Prvních sto stran bylo úplně za trest. Poté se to trošku rozjelo, ale spád se dostavil až v polovině knihy tzn. něco po 300 stranách. Možná jsem vzhledem k recenzím očekával víc, osobně mě celkem vytáčel ten podrobný popis všeho, co daná postava dělala, kam všude šla a na co myslela. Vůbec nevím, jestli půjdu i do dalších dílů.
Sharpův úder
Bernard Cornwell
To je prostě můj Sharpík. Dick je borec, vždy všechno vyřeší, sice trošku později pochopí, chce ho každá žena od Uralu po Aš a je výborný bojovník. Miluji všechny díly a postupně si je dokupuji, krom jednoho už mám všechny. A hezky pomalu si je dávkuji, abych o celou sérii tak rychle nepřišel. Ano, jděte do toho, super atmosféra, akce, příroda, občas láska a spousta fajn času s touhle řadou!
Za soumraku bohů
Thorolf Hillblad
Přečetl jsem spousty literatury od očitých svědku druhé světové války, ale tohle se opravdu nepovedlo. Nudné, rozvláčné bez akce. Ani jsem knihu nedočetl, prostě mne to nebavilo.
Mikulášovy patálie
René Goscinny
Excelentní záležitost, jako dítě jsem to přečetl snad 10x. Dodnes vím, kde se v městské knihovně tento svazek nacházel, ohmataný, s popraskaným obalem a já po něm skoro vždy šáhl. Takhle by měl vypadat dětská chlapecký svět. Místo, mobilů, pc, Fortnite a Robloxu tu máme Plácek, rvačky, fotbálek a neustálé soutěžení a plno dobrodružství. Viktorín, Kryšpín, Albín, Celestýn, Augustýn, Jáchym a další jsou prostě nesmrtelní!!!
Ohněm a mečem I.
Henryk Sienkiewicz
Už je to delší dobu, co jsem to četl, ale vím, že jsem byl naprosto uchvácen jazykem. Autor klade velký důraz na katolickou víru, čest, pravdu a statečnost. A s panem Zaglobou jsem se občas i dost nasmál. Pro dnešní společnost naprosto prázdná slova...No nic, líbilo, super akce se souboji a mnoho místopisných pojmů.
Pravá ruka K.H. Franka: SS-Standartenführer Robert Gies v protektorátu
Emil Hruška
Autor čerpal z omezeného fondu informací. Gies samotný po sobě takřka nic nezanechal (před nějakým časem našel někdo u býv. zajateckého tábora jeho osobní prsten SS), takže většina z toho, co se o něm můžeme dočíst jsou pouze domněnky. Chybí mi tam zásadní informace z konce války. Není to úplně ono a je to velká škoda.
K. H. Frank 1939 - 1946
Jan Boris Uhlíř
Mno, s knihami od J. B. Uhlíře mám v podstatě problém ten a to je naprostá nedostatečnost popisků k fotografiím. Fotografie dobré, některé pro člověka, který se zajímá o toto období i poprvé k vidění. Ovšem popisky a vysvětlivky nedůstojné. Špatné hodnosti, funkce, omyly v osobnostech. Několik stovek fotografií s popiskem - K. H. Frank na recepci, K. H. Frank na návštěvě, špatné zasazení do období atd. atd. Absentace dalších osob, kdo je ten, co stojí v povzdálí a kdo vedle samotného Franka? Publikace nebyla dotažena do konce. V komparaci s nedostižným Čvančarou obrovsky pokulhává...
Pán protektorátu
Emil Hruška
Hrušku mám rád, není to sice žádný Pekař nebo Šusta, ale vždy umí čtenáři sdělit to podstatné a i spoustu různých a zajímavých drbů. Má čuch na Henleina a i na Franka, monografie o Robertu Giesovi byla už trošku slabší.