Jass komentáře u knih

S tím jaký byl kolem knihy humbuk mě ani nenapadlo, že by se mi mohla líbit, ale líbila... objev roku. Čteno za horkého letního rána v houpacím křesle na zahradě... Asi mi taky zrovna sedla do nálady... A taky jsem jí četla v originále, což jak se zdá pomohlo (vzhledem k některým nižším komentářům...)

you were so afraid
of my voice
i decided to be
afraid of it too

Zcela nesouhlasím s těmi, co píšou, že se to nedá číst jako příběh, dá. Naopak bych řekla, že když to jako příběh nečtete, dost to ztrácí na významu. Možná to není žádná velká poezie ani neobyčejný příběh. Ne, je to docela obyčejný příběh ke kterému se dokáže vztáhnout kdokoli komu někdo ublížil. A je to příběh o uzdravování a dost možná je to klišé, ale dle mého skromného názoru je to moc pěkné klišé.

the thing about writing is
i can't tell if it's healing
or destroying me

Je pravda, že na téhle knize není nic majestátního a velkého - ničím nepřipomíná díla Tolstého, Shakespeara, Rimbauda a jiných géniů. Na druhou stranu, ale ani nepředstírá, že taková je. Je to obyčejná kniha... ale na tom není nic špatného.

10 22.02.2020

V rámci opakování k maturitě jsem letmo znovu přečetla Evžena Oněgina a musím říct, že se skutečně jedná o jednu z mých nejoblíbenějších knih. Je to dokonalé vyvážení formy a obsahu. Styl, kterým je Evžen napsaný je naprosto unikátní a zbožňování hodný, příběh je nádherný a kniha navíc obsahuje řadu odkazů k jiným nejen literárním dílům. Pro mě skutečně vrchol světové literatury.

(SPOILER) Tahle knížka patří mezi ty, ke kterým se pravidelně vracím, když potřebuju vypnout a odpočinout si. Částečně je to určitě tím, že ji mám doma (tuším, že to byla výhodná koupě z Levných knih), ale částečně taky tím, že je jednoduše a pěkně napsaná, příběh je relativně přímočarý, ale prostředí je natolik zajímavé, že si udrží vaši pozornost (i když se taky nejedná o něco extra originálního, ale co...). Zajímavé je, že i když jsem první díl četla nespočněkrát, druhý a třetí jsem tuším četla jen jednou - trochu mě to láká, přečíst si i je znovu, ale vím, že se mi nelíbili tolik jako díl první a celkově je příliš mnoho jiných knih, co si nutně potřebuju přečíst :D
Tenhle komentář je jeden velký bordel, tak to zkusím ještě jednou... víc než cokoli jiného je tohle asi romance, romantická linka je tu vážně silná a za mě moc pěkně napsaná, i když v jedné chvíli je tam možná trochu skok... na druhou stranu, zážitky blízké smrti skutečně upevňují vazby mezi lidmi XD Celý příběh je za mě moc příjemně napsaný, všechna dramata působí přirozeně a ne vykonstruovaně. Prostředí se mi taky moc líbilo - souhlasím s přirovnáním k Ptačímu zpěvu od Megan Spooner, i když mě se osobně tahle série líbí víc. Všechno je to napsáno jednoduše a čtivě, já bych asi někde ocenila trochu hlubší vhled, ale chápu, že je to pro mladší ročníky...
Mezi zajímavé otázky, co se tu objevují je otázka "domluveného manželství" nebo respektive spíš obchodu s rodinými příslušníky... V tomhle ohledu pro nás může být zajímavé, že s provdáním sestry proti její vůli protagonista souhlasí, zatímco s darováním synovce na výzkumné účely ne (přičemž synovci to vlastně zachrání život)... Celkově mi ale nepřijde, že by kniha vzbuzovala mnoho "filosofických a etických dilemat", jak se nás snaží přesvědčit anotace...
Jinak zajímavé pozadí této sérii dodávají i dvě doplňující povídky, které pokud se nepletu v češtině nevyšly (leda by vyšly jako součást některé knihy, případně mě opravte...). Pro tuhle knihu je to hlavně "Liv and Roar", která nám dává pozadí nejen ke vztahu Liv a Roara, ale ukazuje nám z nového úhlu i Perryho. A pak je to novelka, která se věnuje Brooke - která mi nepřišla až tak dobrá, ale ráda jsem s ní těch padesát stránek strávila...

9 10.09.2021

Upřímně si vůbec nejsem jistá, jak tuhle sbírku hodnotit jako celek, protože je zřejmé, že jako celek nebyla původně zamýšlená. Povídky samy o sobě jsou docela solidní, některé lepší než jiné, některé oslovují víc jiné míň, některé mají z dnešního pohledu trochu problematické prvky (jako většina starší literatury). Pokud by člověk na takovou povídku narazil v časopise/novinách (jak byly vydávány původně), jistě by byl šťasten, že na takový klenot narazil. Když ale takových povídek čte dvanáct po sobě, přičemž autorka představuje dva možné scénáře... eh... trochu se to přejí.
Nadruhou stranu hodnotit knihu negativně mi nepřijde tak úplně fér, celkově je to příjemné čtení a začínat každý den jednou povídkou bylo moc příjemné. Naprosto souhlasím se zařazením "kniha ke kávičce", možná také kniha do MHD... Maud píše nádherně, takže četby samozřejmě nelituju, i když jejím ucelenějším příběhům se to asi nevyrovná...
(Podrobnější komentáře jsou u jednotlivých povídek.)

9 20.08.2021

Nemyslím si, že jsem kdy četla komiks, který by byl takhle hutný. Občas to bylo i trochu naškodu - zoufale jsem chtěla číst dál, ale byla jsem zahlcená hromadou poznámek pod čarou - na druhou stranu jsem ráda, že tam ty poznámky jsou, protože všechno zase dávají do širší perspektivy a představují nám osobnosti, které se příběhem jen mihnou.

Martha: "Co svatý Augustin?"
Hannah: "Je po smrti."

Jedna ze skvělých věcí na formě tohoto příběhu je rozhodně Krimsteinův/Hannin humor. Ač ten příběh sám o sobě totiž rozhodně není veselý, dokáže rozesmát a pobavit.

"Já si myslela, že fenomenologie je temná. Vedle snahy procpat Natálku francouzskou byrokracií začíná i Husserl působit jako komiks."

A znovu se tu ukazuje, že o něčem "vědět" a "uvědomovat si co to znamená" jsou dvě zcela rozdílné věci. Samozřejmě, že jsem věděla, že Arendt emigrovala, ale uvědomovala jsem si, co to skutečně znamená a co všechno to obnášelo? Ani zdaleka... Nebudu se tu o tom víc rozepisovat, abych nezkazila zážitek těm, kteří to třeba ještě nečetli, ale... no, místy docela síla. A pak je tu samozřejmě spousta malých věcí, které se člověk dozvídá. Například jsem netušila, že byla Arendt vdaná a to dokonce dvakrát nebo že se znala se Shagallem. A taky že do čtrnácti přečetla všechna Kantova díla... no, tak v tomhle ohledu jsem teda vážně hodně pozadu.

Blücher: "Jo mimochodem, ještě jsem se tě nezeptal, jak jsi v Marseille přišla na ten skvělý únikový plán. S tím klíčem a kraválem v hotelu a tak."
Hannah: "Jo tohle. Proč myslíš, že jsem celé léto četla detektivky?"
Blücher: "Aby ses odreagovala... Abys nemusela myslet na tu hrůzu kolem?"
Hannah: "To ne. Abych zjistila, jak myslí francouzští poldové. Myšlení je všechno."

Heidegger tu zaujímá roli pravého záporáka. Trochu mě to mrzí, protože to až příliš hraje do mých pocitů ohledně něj a spíš bych ocenila trochu... vyrovnanější zobrazení abych si k němu nějakou cestu mohla najít. Ale celkově si na to samozřejmě nemůžu ztěžovat... Rozhodně jsem ráda, že jsem si tenhle kousek nenechala ujít, protože Hannah patří mezi myslitelky(/tele), kteří mě velmi oslovují.

"Lidé to nechápou, Až na mámu mají za to, že jsem trochu pomalejší. Mám-li být zcela upřímná, já si myslím, že pitomá fakt jsem. Až na to, že vám provděpodobně nedochází tohle: stojí mě obrovské úsilí, jsem si jistá, že víc než kohokoliv jiného, abych byla chytrá. Co lidé pochopí během pěti minut, mně dochází pět hodin. Přemýšlím a přemýšlím. Čas i námahu vynakládám, protože věcem potřebuji přijít na kloub. Porozumět. Nikdo nemá tušení, kolik úsilí za tím vším je. Jediné, co vidí, je, že bych snad mohla být docela nadaná."

9 20.08.2021

(Ach jo, já jsem tak blbá, zas jsem si smazala celý komentář...)
Tak úplně nesouhlasím s názorem, že je druhý díl slabší než ten první, jen se na větším prostoru ukazují slabiny, které byly už v jedničce. Na jednu stranu mám k Myshe obrovský obdiv, dokázala toho vážně hodně, poradila si se situacemi, kde já bych se jen nenápadně zhroutila a doufala, že si mě nikdo nevšimne. Na druhou stranu mi ale přijde, že podceňuje určité promýšlení předem. Pravda, po bitvě je každý generál, ale řada z těch problémů se dala předvídat. Vlastně tak úplně nejsem schopná pochopit, jak to Mysha celé zvládla skutečně dát dohromady, když vidím jakým způsobem k některým věcem přistupovala.
Jako první díl je tahle kniha neskutečně čtivá a upřímná, věci, které na sebe Mysha napráská... wow, nejsem si jistá, jestli to je obdivuhodná vlastnost nebo určitá forma masochismu. Což mě dostává k dalšímu bodu. V řadě otázek s Myshou v zásadě souhlasím (například co se české adopce týče) a obdivuju ji za to, jak neskutečně aktivní je, nicméně mi přijde, že má v sobě nějaké nedořešené záležitosti, které si tímhle "spasitelstvím kompenzuje." Možná by jí pomohlo si vzít trochu času na sebe a trochu se některým svým psychickým problémům věnovat (ale co já vím, třeba to dělá...). Například sledovat její šílený vztah s Petrem pro mě bylo utrpení, nechápu, jak s takovým člověkem mohla tak dlouho vydržet. A vlastně i u vztahu s Utsavem, mě vůbec nepřekvapovalo, na jak závažné překážky naráželi. Ne, že bych jim to nepřála, ale přišlo mi, že to podcenění té kulturní různosti bylo z jejich strany dost velké... Ale já jsem zas typ, který někdy věci promýšlí až moc, takže to třeba taky přeháním.
Myshe do budoucna přeju jen to nejlepší a doufám, že se jí to všechno podaří vybalancovat. Taky nevím, co má pořád s těmi přebytečnými kily, vypadá skvěle :-) No, tato "série"se mezi mé oblíbené knihy nezařadí, nicméně jsem moc zvědavá na kuchařku, tam mám dojem, že bychom si mohly více sednout...

9 01.07.2021

Tak zase jednou nechápu modré hodnocení. Každý, kdo někdy měl psa, má rád psi či jiná zvířata si podle mě musí tuhle knížku užít. Na druhou stranu pokud k ní někdo přistupuje s očekáváním, že dostane modernistickou Woolfovou, pak je asi trochu zklamán. Nicméně já jsem k tomu přišla jak slepá k houslím, kdy jsem začala poslouchat od druhé kapitoly bez toho, abych věděla, že jde o Woolfovou... (Mimochodem to audio je mimořádně dobře udělané a právě teď je celé volně dostupné na Vltavě, moc doporučuji, sama si ho možná poslechnu ještě jednou...)
Každopádně tohle je neskutečně milá a převážně pozitivní záležitost. Místy jsme se s mámou smály až jsme plakaly a... no, krása. Rozhodně moc doporučuji, je to něco jiného, než co bych od Woolf čekala, ale je to originální zase trochu jiným způsobem.

9 03.04.2021

Když jsem povídku četla poprvé, nebyla jsem ji schopná zcela ocenit - četla jsem ji kvůli univerzitnímu kurzu “Short Story and Translation of Fiction in English” a z nějakého důvodu jsem ji plně nedocenila. Myslím, že to bylo tím, že jsem ještě tak plynně nečetla anglicky a dostala se k povídce až v metru na poslední chvíli (jako obvykle...). Zkrátka jsem ji nepochopila. Tentokrát ale musím říct, že je úžasná. Znovu jsem ji četla v angličtině, tak nemůžu mluvit za překlad, ale originální jazyk je skvostný a neskutečně bohatý. Kdyby Gilman napsala manuál k... obsluze sušičky tímhle stylem, tak bych ho přečetla od začátku do konce a ani bych nemrkla. V tomhle ohledu mi autorka trochu připomněla "Annu ze Zeleného domu" (překlad Anny ale není nic moc, takže pokud ji neznáte z originálu, tak nic...), ale kde je Montgomery konzervativní je Gimanová feministka a socialistka a její texty... ach, její texty jsou pohlazením na mojí ženské duši a zároveň obrazem kruté reality. (V tomhle ohledu je asi přesnější srovnání se Simone de Beauvoir, takže pokud pro ni máte slabost, tak rozhodně dejte Gilman šanci. Proti ní je tedy o trochu něžnější, řekla bych...)

"John laughs at me, of course, but one expects that in marriage."

Navíc celou knihu provází atmosféra gotické pochmurnosti a strašidelnosti (tady mě napadá srovnání s "Na Větrné Hůrce") a i když příběh není strašidelný strašidelný, běhá z něj mráz po zádech a číst ho těsně před spaním ode mě nebylo nejmoudřejší.
A taky nesmíme zapomenout na postavy. Neskutečně oceňuji, jak skutečné všechny jsou. Bylo by tak snadné udělat z některých jasné záporáky, ale nic takového Gilmanová neudělá. Manžela můžeme místy nesnášet pro jeho přezíravé a povýšené chování, nicméně je jasné, že má svoji manželku skutečně rád a chce pro ni to nejlepší. Pokud vystoupíme na moment z pohledu naši vypravěčka a na celou situaci se podíváme jeho očima, nutně s ním musíme soucítit - alespoň já ano...

"The color is repellant, almost revolting; a smouldering unclean yellow, strangely faded by the slow-turning sunlight.
It is a dull yet lurid orange in some places, a sickly sulphur tint in others. No wonder the children hated it! I should hate it myself if I had to live in this room long."

Fakt, že celý příběh nese silné autobiografické a dobové prvky je více než jen příjemným bonusem navrch. Je skutečně zvláštní, jak neznámá je tato skvělá autorka v Čechách...
(Právě čtu krátký výbor z jejích povídek a musím říct, že "Žlutá tapeta" rozhodně není jediná slušná věc, kterou napsala...)

9 23.03.2021

(SPOILER) Tahle romance je zkrátka neskutečně problematická. Manželka zneužije svého manžela a i když přemýšlí nad tím, že by asi bylo správné cítit se alespoň trochu provinile, provinile se necítí ani trochu. A nakonec se ukáže, že ani on se na ní nezlobí... a přes duhu přeskakuje stádo jednorožců... Problémem zůstává, že tahle autorka píše zatraceně čtivě, takže se k téhle sérii v některém ze svých momentů slabosti jistě vrátím.
Co se seriálu týče... pár věcí se mi víc líbilo v knize, ale obecně se asi dá říct, že seriál přidává spoustu dalších linek, díky kterým je všechno zajímavější (a seznamuje nás s ostatními postavami) a i když je (ne)komunikace hlavních hrdinů v seriálu ještě víc na pěst než v knize, tak alespoň vykresluje jejich přátelství tak, že je skutečně uvěřitelné (v tom pro mě kniha naprosto selhala, proč že se mají ti dva vlastně tak rádi?). Možná ale nejvíc se mi na seriálu líbil fakt, že zvolili "colour blind" přístup, pravda, není to dokonalé, ale vlastně se mi celková estetika dost líbila (i když co se týče historické přesnosti, tak je to dost vtip) a oceňuji i záměr, který za tím stojí.
Přestože jsem si obojí užila, mi ale svědomí nedovolí, abych hodnotila výše... Věřím ale, že další díly budou lepší...

9 06.01.2021

Neočekávejte horror a budete spokojení. No, možná bych to neměla takhle generalizovat, každý máme přece jen jiný vkus a já rozumím tomu, proč tolika lidem nesedla. Ale mě pomalé knihy nevadí a navíc jsem ji - opět - poslouchala jako audioknihu k zavařování a tudíž mi naopak vyhovovalo, že každá věta nenese rozhodující význam. Popisy krajiny jsem si pak naprosto vychutnávala, zaprvé proto, že jsou mistrovsky napsané a vůbec nepochybuji o tom, že autorka popisuje místa, která skutečně navštívila. A za druhé pak proto, že mi v téhle době neskutečně schází cestování a já pak vyhledávám alespoň to virtuální.
V prvních pěti minutách jsem se minimálně třikrát musela v duchu ujistit, že audiokniha skutečně říkala "Frankenstein" a že neposlouchám omylem Bílou velrybu nebo... Ledovou sfingu. Nicméně, jak už jsem řekla, pozvolný začátek mě nijak neurazil, naopak, prostředí lodi mám ráda a celý tenhle pečlivý rámec mě jen utvrdil v tom, že čtu klasiku.
Osobně se domnívám, že vnímat příběh "jen jako horror" je chybné. A to hned z několika důvodů, pochybuji, že to někomu vážně připadá strašidelné, osobně horrory moc nečtu, protože ač se při jejich četbě obvykle nebojím, později si s nimi moje představivost udělá své - ale tady? Nic. A taky se nedomnívám, že autorčiným cílem bylo její čtenáře vyděsit, ne neřekla bych, na to je ta kniha příliš chytře napsaná. Je prošpikovaná narážkami a zmínkami klasických děl a to ještě silně pochybuji, že jsem jich chytla polovinu (motiv zastřeleného Albatrosa, Ztraceného ráje, Biblické odkazy...). Někdo tu psal jak dobře tahle kniha stárne, jak se z horroru stala morálním příběhem. Neřekla bych, že je to důsledek zestárnutí knihy, tohle poselství je tam zcela zřetelně vepsáno odpočátku.
Autorčiny postavy jsou skvěle napsané, Viktor Frankenstein doslova dýchá, takového muže skutečně mohla napsat jen žena. Je to pohled na "romantického rozervaného hrdinu" pragmatickýma ženskýma očima (Tohle je samozřejmě genderově trochu nekorektní, netvrdím, že je to univerzální fakt, spíš určitý typ.). Autorka se navíc nepřiklání na žádnou stranu, neříká explicitně kdo je v právu, kdo je oběť a kdo viník. Netvrdím, že je to filosofické veledílo, ale rozhodně je to román s filosofickými prvky, které mají svoji hodnotu. A některé její úvahy jsou skutečně nadčasové. Za mě rozhodně ano.
Audiokniha je moc pěkně namluvená (mluví tři různí herci jako tři různí vypravěči), jen mohli trochu ubrat s tou tajemnou hudbou a skřípáním, které mi spíš šlo trochu na nervy.
Edit: Ještě mi došlo, že jsem jednu z myšlenek nedotáhla do konce... řekla bych, že zmínka Miltonova Ztraceného ráje není vůbec náhoda (tu knihu jsem ale ještě stále nečetla, tak mě berte trochu s rezervou). Ztracený ráj je o Luciferovi, Satanovi, nejmilejším synu Boha, který je ale pro svou pýchu svržen. Je svržen proto, že se chtěl být Bohem. Nepřipomíná vám to někoho? Viktor se chce vyrovnat Bohu a stvořit vlastní život, Netvor pak také sám ovládne svého stvořitele (vždyť sám Viktor ho také nazývá Satanem. A v jistém smyslu... skutečně jeho vlastním Luciferem je). A téma pýchy se stále znovu v díle vrací. Budu se k téhle knize ještě muset vrátit, přeci jen z té audioknihy toho člověk tolik nepochytá... (Jinak ano, taky jsem tým Adam/netvor.)

9 19.11.2020

Obvykle nesnáším takovéto oblíbené "tuhle knihu by si měl přečíst každý" a tak to neřeknu ani tady (i když kdybych to o některé knize měla říct, tak to asi bude tahle), ale řekla bych, že kdyby si ji přečetl každý, život mnohých by se o dost ulehčil (a v něčem asi taky ztížil, protože některé informace jsou tu těžší než ten Sisyfův balvan). Skutečně doporučuji, je to vtipné, není to vulgární, obsahuje to odkazy na zdroje, pokud by vás zajímaly podrobnější informace a zároveň je to velmi čtivé a přístupné, srozumitelné... místy to je drsné, ale kdyby autorka chtěla, tak to velmi snadno mohla udělat ještě drsnější. Skutečně velmi dobře a citlivě zpracovaná kniha, kterou si dost možná pořídím do své knihovny.
Po pročtení komentářů mám ještě potřebu dodat, že mě se výtvarná stránka komiksu líbila. Je velmi jednoduchá a legrační... artový komiks to není no... co jste čekali? :D

9 15.10.2020

Přesto, že jsem byla z prvního dílu naprosto nadšená jsem se k druhému po další tři roky nedostala... A tak byl čas, přečíst si ten první znovu, tentokrát jako audioknihu (ke stěhování a rovnání knihovny...). A nadchlo mě to snad ještě více než poprvé. Možná to bylo tím, že jsem to tentokrát měla "zkondenzovanější", poslouchala jsem jen dva (nebo tři?) dny, což oproti původnímu metrovému čtení bylo zlepšení... Z nějakého důvodu se ale pořád nemůžu odhodlat k četbě dalšího dílu, možná je to tím, že takhle vysoký standart bude těžké obhájit... Nicméně jsem zvědavá, jak to bude pokračovat a chci se podívat na ten nový seriál, tak snad se k tomu druhému dílu brzy dokopu...

Posloucháno jako audiokniha, moc se mi líbila, nemohla jsem se od ní odtrhnout. Vtipné jako vždy, i když tentokrát mi to celé přišlo na pozadí takové smutné... Vlastně to totiž vůbec nebyl veselý příběh... Přesto pěkné, už se těším až se dostanu k dalšímu dílu.

9 22.02.2020

Tohle je knížka mého dětství. Audioknihu namluvenou Markem Ebenem znám naprosto nazpaměť, ale do téhle chvíle jsem si ji vlastně nikdy nečetla sama. A byla to krása... Skutečně kam se hrabou všechny ty knihy, které se tváří jako nejdůležitější na světě? Ne... tahle kniha má odpověď na všechno... Ani netušíte, jak moc se musím držet, abych pomocí ní lidem neustále neodpovídala...
Obzvlášť "Ve včelách se jeden nevyzná", "Tygři všechno rádi", "Zdá se mi, že je čas na něco menšího" a "Jak dojemné" se ukazují být velmi neodbytnými...

9 22.02.2020

Měla jsem trochu obavy, protože jsem zvolila starší překlad Vaňorného, ale bylo to skutečně krásné. Samozřejmě byla spousta věcí na přes... kupříkladu to, jak se Télemachos chová k Penelopě, vím že je to tím, že se na příběh dívám dnešní optikou, ale kdybych něco takového zkusila na mojí mámu, tak bych zcela jistě byla dcerou smrti :D. Ale teď už vážně, miluju řeckou mytologii a v Odysseii se jí zobrazuje velký kus. Navíc je Odysseia jeden z nejstarších historických pramenů, a protože se právě připravuji na zkoušku z historie, spoustu věcí mě tam zaujalo. Pravda je, že mám oblíbenější staré texty, nicméně jsem ráda, že jsem se konečně dostala i k tomuto eposu, protože za přečtení rozhodně stojí...

9 16.02.2019

První sbírka, kterou jsem od Krchovského četla (asi před třemi roky) a byla to láska na první pohled. Dnes musím říct, že se můj pohled krapet změnil a možná se mi trochu víc líbí jiné jeho počiny. Přesto je tahle milostná sbírka strhující. Stále obdivuji autorovu přímočarost a umění pracovat se slovy.

9 04.09.2018

Láska na první pohled, nebo možná na první otevření. Normálně mám radši kratší básně a možná proto jsem tu občas dostávala pocit, že některé verše jsou přebytečné, protože síla celé básně často stála jen na dvou řádcích, které mě ale ve většině případů naprosto dostaly. Kdybych nečetla převážně v metru, tak asi celou sbírku probrečím... Nevím, co to o mě vypovídá, asi že začínám být labilní a narušená osoba. Ale... dokonalost, asi si to půjdu přečíst ještě jednou.
Zjistila jsem, že většina mých oblíbených pasáží je jen kousek pode mnou. Tak kousíček z jedné, která je sice podzimní, ale dost se hodí i k tomuhle počasí.

Maličké rudé slunce
se loudá po břehu
jak mince, kterou zítra
už vezmou z oběhu.
Hřeju ho chvíli v dlaních
a dýchám na něj zblízka...
Není to žádná póza!
Ne. Jenom se mi stýská.

9 20.02.2018

Naprosto mi uniká chabé hodnocení tohoto skvostu - v téhle fázi jsem neodolala a přečetla si komentáře pode mnou... Je vážně vtipné, jak to každý vnímá jinak. Těsně před Aeneidou jsem dočetla Iliadu a musím říct, že naprosto nerozumím tomu, jak o ní někdo může říct, že je lehčí, pachtila jsem se s ní měsíc a... byla krásná, ale rozhodně se mi nečetla lehce. Aeneidu jsem oproti tomu přečetla za dva dny...
Je pravda, že základní kostra je "oprásknutá" od Homéra (a ano, u soutěžní části jsem taky málem začala tlouct hlavou o stůl), ale je důležité si uvědomit, co Vergilius napsáním Aeneidy sledoval... i Řím potřeboval svého Homéra a slavnou minulost a Vergilius se toho úkolu zhostil se ctí a mi můžeme být šťastní, že mu Augustus zabránil v jeho zničení.

9 04.02.2018

Kvůli maturitě jsem znovu četla Gulliverovy cesty a musím říct, že mi pořád přijdou stejně skvělé a došla jsem k názoru, že bych si od Swifta rozhodně měla přečíst něco dalšího. Swift má totiž nádherný břitký, strohý a sarkastický styl vyjadřování, který jsem si prostě nemohla nezamilovat. Pravdou je, že na můj vkus možná až příliš řeší vyměšování, ale vzhledem ke kritickému tématu knihy se asi není co divit. Hlavní postava mi sice nebyla příliš sympatická, ale překvapivě to u téhle knihy ani nevnímám jako příliš podstatné. Když jsem jí četla poprvé, užívala jsem si dobrodružný příběh, tentokrát jsem v ní našla vtipně podanou kritiku. Jen je mi trochu líto, že neznám dostatečně historický kontext, takže mi bohužel nemohly dojít všechny narážky a to ani s pomocí (z mého pohledu) nepříliš obsáhlých vysvětlivek, podle mě by rozhodně nebylo nemístné je drobet rozšířit...
P.S. Gulliverovy ženy mi bylo skutečně líto, takový manžel je skutečně za trest.

Na tuhle knížku jsem si myslela celkem dlouho a možná právě proto jsem trochu zklamaná... Ve zkratce se jedná o další faustovský příběh převedený do současnosti, který ale bohužel nepřináší nic moc nového.
Líbila se mi myšlenka, že ani superschopnosti samy o sobě nestačí k dosažení úspěchu a slávy. Ostatně jak píše Kadinsky; "Umělec musí mít co říci, protože jeho posláním není formu zvládnout, ale přizpůsobit ji obsahu." Určitým paradoxem zůstává, že David má co říci, když začne svoje díla vysvělovat, trochu jsem je vzala na milost, ale celkově... pořád na mě působila dost prázdně.
Můj problém je vlastně docela jednoduchý, faustovské příběhy ve mně vždycky vyvolávají určitý pocit marnosti a zbytečnosti - proč by pro krista někdo chtěl uzavírat smlouvu s ďáblem/smrtí? (To jsem ale mohla tak nějak očekávat... je to to, co se píše na obalu XD)
Vlastně mě docela překvapuje většinové velmi pozitivní hodnocení grafické stránky, která... ne, že by byla špatná, ale vizuálně patří spíše mezi slabší věci, které jsem poslední dobou četla. (Samozřejmě subjektivně!) Sám autor přiznává (v poděkování), že figurální kresba nepatří mezi jeho silné stránky a to je bezpochyby pravda... podívejte se na Megina... ňadra hned na první a na třetí stránce... co to má být? XD Já prostě nemám slov... řekla bych, že celkově se autor postupem knihy zlepšuje, ale ten začátek už si u mě zkrátka nevyžehlil...
Celkově mě celé to zakončení až tolik nenadchlo ALE poslední... dejme tomu dvě stránky jsou geniální (co vlastně myslím je, že ten úplně poslední obrázek je geniální, ale ta předchozí stránka k tomu tak nějak patří...).

8 14.10.2021