Janina2609
komentáře u knih
Půlnoční pacient
Egon Hostovský
“A davy děsit upraveným výkladem každého nového nařízení(...)Zmnohonásobit tak nedůvěru, prohloubit čistky, posednout strachem z vlastního stínu každého jedince. Je to přibližně ono?”
Poměrně čtivý špionážně psychologický román působivě přibližující náladu plnou strachu v době studené války v 50.letech. Moje první a rozhodně ne poslední kniha od E. Hostovského.
Bláznovy zápisky
Nikolaj Vasiljevič Gogol
“Lidi si představují, že lidský mozek se nachází v hlavě; kdepak v hlavě-vítr od Kaspického moře ho přináší!”
Dvě skvělé povídky(Bláznovy zápisky a Nos) s příchutí magického realismu či fantasy. Atmosféra starých ruských časů, satira, inteligentní humor a mistrovské líčení s bohatou slovní zásobou.
Verše psané na vodu
Bohumil Mathesius
“Marno je na vodu plynoucí psát, písmena začnou tancovat...”
Výběr ze sbírky japonské poezie Kokinšú.
Kratičké verše o radosti z krásy květin, o podivu nad zpěvem ptactva, o něžném smutku z ranních mlh, o sbírání švestkových květů na věnce do vlasů. ..Škoda jen, že máte přečteno za jeden den.
Kdo vám tak zcuchal tmavé vlasy: Brevíř milostné poezie od Máchy ke Šrámkovi
* antologie
“Rván jsem, mučen divé lásky spárem, spal mě, znič mě oka svého žárem...”
Útlá knížka nabízí nejvýraznější texty předních českých básníků v rozmezí více než jednoho sta let. Básně jsou rozděleny do čtyř oddílů, které odpovídají různým podobám lásky, jež doprovází jednotlivé fáze milostného vztahu muže a ženy. První oddíl je věnován jakémusi nevinnému chlapeckému snění, kdy básníci hledají svůj ženský ideál. Ve druhém oddílu tyto něžné verše střídá roztoužená poezie s erotickými motivy. Třetí soubor básní charakterizuje jistý odstup a ochlazení vztahu, verše v této sekci obrazí určitý nesoulad, který sebou nese každý dlouhodobý vztah. V posledním oddílu pak osamocení autoři nostalgicky vzpomínají na mladické lásky a dávné milostné zážitky. Výbor veršů přibližuje prostřednictvím básní známých autorů všechna stádia a podoby lásky, a odhaluje, že všechny její metamorfózy jsou svým způsobem krásné. Milostné verše jsou doplněny grafikami předních, převážně secesních, výtvarníků, které byly původně zveřejněny např. v „Moderní revue“ či „Erotické revue“.
Lustr pro papeže
Jan Tománek
“Nemělo cenu cokoli říkat. Nerozuměli by mi. Nikdo by nerozuměl tomu, co jsem tam zažil. Nejde to vyprávět, nedá se to pochopit. Ani ti nejbližší doma to nepochopí.”
Jen zopakuji již napsané: zařadit jako povinnou četbu a co nejvíce tuto a jí podobné knihy šířit mezi lidmi, kteří nezažili, nevěděli nebo bohužel raději zapomněli.
Melancholické procházky
Ivan Blatný
“Kdybys tu se mnou šel, viděl bys co mám rád.
Kostelík, strouha, most, krajina obyčejná,
všední a překrásná jak šedí vrabci
z hejna,
řeka, stín kaštanu, hojivá vůně, chlad.”
Příjemná procházka podzimním Brnem, ve které nám básník krásně a melancholicky přiblížil všední okamžiky v různých částech města.
Portrét umělce v jinošských letech
James Joyce
“Nebudu sloužit tomu, več už nevěřím, ať už si to říká domov, vlast nebo církev; a v životním nebo uměleckém způsobu se zkusím vyjadřovat co nejsvobodněji a nejúplněji a bránit se budu zbraněmi, které si sám zvolím: mlčením, vyhnanstvím a lstí.”
Pokud chcete vědět jak vypadá Peklo, sáhněte po Joyceovi. Pro mně přetěžká kniha, prala jsem se s ní, nutila se, odkládala, vracela ve čtení...ale stálo to za to.
Eugenie: Příběh české hoteliérky
Jana Poncarová
“Pomyslel si-to je žena, jejíž síla není v tom, co říká, ale jak mlčí.”
Jako rodilá plzeňačka jsem si nemohla nechat tuto knihu ujít. Kolem plzeňského “Kontíku” chodím každý týden, ale uvědomila jsem si , že o jeho historii nic nevím. Jasně, není nic lehčího, než si o hotelu a jeho před i poválečné historii něco najít, ale takhle ve spojení se skutečným příběhem křehké Eugenie to bylo příjemnější. A vůbec se mi hrdinka nejevila jako nevděčná nebo rozmazlená-její život se často odehrával podle představ ostatních, možná i díky době ve které vyrůstala.
Trochu mi vadil styl psaní, konkrétně používání zbytečně velkého množství rozvíjejících přívlastků ve větách, což někdy odvádělo pozornost od děje.
O zahradě
Pavel Čech
“Kluk František a jeho oči plné snů”
Nádherný příběh s kouzelnými ilustracemi, jejichž krása vyniká na velkém formátu knihy. Mám ráda knihy podporující fantazii a tato k nim rozhodně patří.
Jak získávat přátele a působit na lidi
Dale Carnegie
“Každý na světě hledá štěstí. A existuje jediný jistý způsob, jak ho dosáhnout. Spočívá v kontrole našich myšlenek. Štěstí totiž není ve vnějších podmínkách, ale závisí na vnitřním rozpoložení.”
Docela pěkná knížka, i když starší, ale pořád aktuální. Základní myšlenky shrnuté do přehledů na konci kapitol si přímo říkají o vytištění a pověšení nad manažerský stůl :)
Přikláním se k názorům o zbytečně velkém množství příkladů, od poloviny knihy lze odstavce přeskakovat.
Ranní červánky: myšlenky o morálních předsudcích
Friedrich Nietzsche
"454. Slovo povzbuzení. – Kniha jako tato není určena k pročítání ani předčítání, nýbrž k opětovnému otevírání, zejména při procházkách a na cestách, musí nám umožnit strčit kdykoli hlavu dovnitř a zase ven a nenalézt kolem sebe už nic obvyklého."
Celkem 575 aforismů, poznámek, myšlenek, úvah a postřehů, které jsou tematicky rozděleny do pěti knih. Nietzsche v nich poeticky rozebírá základní principy morálky a etiky.
Výstižně o knize hovoří úvaha výše uvedená, přesně tak, jak jsem si knihu „vychutnala“ já.
Koupelna
Jean-Philippe Toussaint
„Jakmile jsem hrál šipky, byl jsem klidný, uvolněný. Cítil jsem se vyrovnaně. Postupně se ve mně rozrůstal pocit prázdna a já se do něho nořil, až v mé mysli zmizela i poslední stopa napětí. Pak jsem – švihem – vyslal šipku na terč.“
„Nehybnost nespočívá v nepřítomnosti pohybu, nýbrž v nepřítomnosti jakékoli možnosti pohybu, je mrtvá. U Mondriana je nehybnost nehybná.“
Útlá knížka na jeden den, za to plná absurdních situací a rozhovorů. Hlavní hrdina zdánlivě bloumá životem a mezi různými místy, sám se sebou a svými pocity a sebepozorováním. Příběh má mnoho výkladů, mnoho vazeb na jiná slavná díla různých autorů. Líbilo se mi připodobnění Mondrianových obrazů, které lze vnímat jako dlaždičky v koupelně připomínající nehybnost – stejně tak jako strnulost hlavního hrdiny. At už v hotelovém pokoji při hraní šipek nebo právě v koupelně.
Nevidím ani tmu: Rozhovory o naději
Aleš Palán
“Jsou různá sdružení, třeba pro lidi s rakovinou, a myslím si, že tam nedělají nic jiného, než že si předávají zkušenost s nemocí. Ale ve finále člověk musí stejně sám uvěřit tomu, že to bude dobrý. Musí to udělat jenom on.”
Kniha je napsaná s dobrým úmyslem a rozhovory jsou ze strany autora velmi vhodně vedeny. Příběhy mne ale zaujaly pouze dva: ten ve kterém matka přišla tragicky o syna a příběh bývalé feťačky. Ostatní ženy ve mně, bohužel, nevzbudily žádné pocity- nebo spíše mírně negativní.
Blues: Blues pro bláznivou holku
Václav Hrabě
“Město je jak rozstříhaná hvězda.
Je tak krásná noc že i svatý na mostě má horké tváře Pojď! Ráno pro tebe ukradnu červánky a přinesu ti je místo růží. Zhasnu každou lucernu za tebou
aby se nikdo nemohl zamilovat do tvého stínu.”
Nevím. S touhle knížkou jsem se trochu minula. Básně čtu ráda, ale z této sbírky mne jich opravdu oslovilo jen pár (za to ale pořádně). Asi nejsem ten správnej beatník.
Větvička jívy
Jaroslav Seifert
“V té chvíli mi však někdo za hlavou šeptal do ucha: Jako kouř marihuany
jsou verše básníků.
A jestliže její lehký kouř
otevře dvéře neznámých krajin,
odkud nám s úsměvem běží vstříc
rozkošné chvíle štěstí
a drží se za ruce
s chvílemi sladké rozkoše,
proč by to nedovedly i verše?”
Kniha Větvička jívy je výběr z různých autorových děl (Jablko z klína, Ruce Venušiny, Jaro sbohem, Poštovní holub...), obsahuje 23 básní a krásné ilustrace Oty Janečka, které příjemně doplňují Seifertovy něžné milostné básně o ženách. Ocenila jsem básně ze sbírky Morový sloup-básně o stáří, loučení. Smutné, ale krásné.
Nepiju sám
Vladimir Semjonovič Vysockij
“Když s úsměvem mi křídla přelámali,
já řval a chtoptěl, taky jakej div.
Když bolest s bezmocí se do mne daly,
už jsem jen šeptal: Aspoň že jsem živ.”
Ve svých básních a písních je Vladimir Vysockij rebel, buřič, ale zároveň skutečný poeta! Nechtěl běžet s ostatními, chtěl vpřed, vyhrávat a zvítězit, bil se za pravdu, pil za pravdu a opravdu nepil sám, nebyl sám, šly za ním masy lidí, kterým otvíral oči a dodával kuráž. Miloval Rusko, v Písni o Rusku líčí rodnou zem jako zem obrovitou, jako zemi pohádek i nadějí...
Plešatá zpěvačka / Židle
Eugène Ionesco
“Promiňte pane kapitáne, ale nevím, jestli jsem tu vaši historku dobře pochopila. Na konci, kde jde o babičku toho faráře, je to nějak zamotané.”
Naprosto perfektní vtipná absurdní hra. Není divu, že se původně jmenovala Anglicky snadno, protože dialogy pana a paní Smithových ve scéně XI jsou skvělou parodií výuky cizích jazyků. Moc mě to pobavilo.
“Ach vážně, tobě to myslí. Ty jsi velikej talent, broučku. Ty mít v životě trochu ctižádosti, tak by z tebe byl šéfprezident, šéfpremiér, šéfkrál, šéfprimář nebo, nebo třeba šéfmajor.”
Tohle už taková legranda nebyla. Pocit nesplněných snů, křivdy, promarněného života, prázdné židle jako symbol nicoty, prázdna...ale moc pěkný.
Probudím se na Šibuji
Anna Cima
“A pak mě to napadlo. Jestli já náhodou nejsem myšlenka. Doslova jsem se v duchu modlila, jenom ať nemusím domů, ať tady můžu zůstat.”
Strašně se mi tahle knížka líbila! Kompozice románu, kdy se proplétají tři děje ve třech časových rovinách je velmi příjemný, prvky fantasy příběh ještě ozvláštňují. Nemám ráda knihy psané hovorovou češtinou, ale tady autorce nejen prominu, dokonce si myslím, že tímto oslovila i “málo čtoucí “ počítačovou generaci -náctiletých.
Utíkat
Jean-Philippe Toussaint
“Měl jsem pocit, že jsme na silnici docela uvízli, zůstali strnulí, zkamenělí, přimrazení, znehybnělí v poloze, jež měla přispět k dosažení závratné rychlosti, proto se naše tři těla na motorce sklonila dopředu a vypadala jak jediný tříhlavý tvor, splašený a prchající, připlácnutý ke řvoucímu ocelovému monstru...”
V tomto románu převládá technika psaní nad dějem, který byl...vlastně moc nebyl.
Určitě je to záměr, autor chce navést čtenáře k zamyšlení se nad určitou situací. Oceňuji práci s jazykem a slovy, ale tato kniha u mne na výš než tři hvězdy bohužel nedosáhne.