Janamed komentáře u knih

Autor věcně, žurnalisticky a poutavou beletrizovanou formou předkládá tragický obraz jedné z celosvětově nejbohatších indiánských komunit na počátku 20. století ve vztahu k podílům na nerostném bohatsví na Osedžském území. Popisuje způsoby asimilace indiánského lidu s cílem vymýtit “barbarské zvyky a tradice a převzít kontrolu nad jejich jměním prostřednictvím opatrovnictví a jejich následným vykořisťování. Postupně se autor dostává k první neobjasněné vraždě, další potom na sebe nedají dlouho čekat, začíná systematické vyvražďování. K čtenáři se tak dostává úplná smršť těch nejpodstatnějších informací o neuvěřitelném zločineckém spiknutí s jejich následným potíráním nejen federálními agenty a závěrečným autorovým bádáním v mrazivé historii. Pokud máte rádi skutečné kriminální případy, tento, další z řady neuvěřitelně bezcitných, chladnokrevných a chamtivých dějin jihozápadní Ameriky, byste rozhodně neměli propásnout. Film už mám totiž v hledáčku také.

Jenom, jedna výtka by se našla, ale ta nepatří autorovi. Bože, někdy ty překlady názvů knih fakt nejsou gůd. Vrahové měsíce květů by bylo “poetičtější a přitažlivější

1 13.02.2024

3,5*

Abych byla hned na začátku upřímná, po obsahové, té příběhové, stránce mi zřejmě více sedla Evelyn. V případě Daisy a spol. se ji však musí nechat, že forma, kterou k vyprávění příběhu o vzniku a příčinách rozpadu slavné fiktivní kapely formou rozhovorů s jejími členy (i nečleny), působila přirozeně realisticky! Jako kdybych místo četby sledovala dokumentární film, a jeho jednotlivé aktéry viděla rovnou gestikulovat. Tak to bylo výborný. Ba co víc, troufla bych si na ni i v originálním jazyce. Oproti výše zmíněnému mne však nezaujalo prostředí (ale do toho jsem s tím už šla), kterého se rozhovory týkají. Ladění, riffy, nahrávání, zpívání (koks jako droga celebrit mi tolik asi ani nevadila), tohle není nic pro mne. Rozhovory osobnější povahy byly poutavější. Velké překvapení pro mne bylo, že songy této fiktivní kapely existují! Nakonec se z příběhu z muzikantského světa vyklubala svižná jednohubka, kterou ráda pošlu dál. K autorce se však do budoucna určitě ještě vrátím. Nevnímám ji tedy jako úplně wau, ale pozornost si zaslouží.

1 25.01.2024

Collins rozhodně nezapře svůj rukopis. Nejenom tato povídka, ale třeba i právě román Žena v bílém, obě díla spojuje prostředí viktoriánské Anglie a vynikají nejenom atmosférou doby, ale i způsobem vyjadřování, chováním postav, a tím, že svým způsobem v době svého vydání působí senzacechtivě. Collinsova díla, a platí to i v případě této povídky vzbuzují napětí/vzrušení, ale hlavně zvědavost. Nechybí jim ani poutavost. Čtenář by samozřejmě měl brát v patrnost dobu jejich vydání, protože míra senzační literatury v současné době dosahuje jiných rozměrů. V každém případě, Strašidelný hotel hodnotím jako oddechovou četbu, která však nedosahuje formátu Ženy v bílém. Rozhodně ale nejsem zklamaná a náhodou mi přišlo vhod otevřít dalšího Collinse. On má totiž zvláštní talent čtenáře zaujmout.

Ohodnotila bych asi na krásných 3,5, ale tady to nejde, tak volím slabší 4.

1 08.01.2024

Knihu Smrt mezi řádky jsem nechtěla minout, a rozhodně mne neodradily ani vlažné ba negativní recenze/komentáře. Tu její jedovatou, uhrančivou obálku jsem jednoduše mít musela a víte co? Mne Alice Slaterová přesvědčila! Mne její obsesivně drzý příběh se silně nesympatickými hlavními hrdinkami, od Roach, ujetý alternativní šmucky po povýšenou, přecitlivělou notoričku Lauru, která si však prošla jistou traumatizující událostí, bavil! Autorka vsadila na fenomén současné literatury v podobě true crime příběhů, a tak se v knize střetávají dva různé pohledy na problematiku sériových vrahů a jejich obětí. Nebezpečná posedlost se tak stává alfou omegou tohoto psychopatologického thrilleru z prostředí knihkupectví. Až na mé občasné mírné protočení panenek, především při hospodských dýchánkách se takhle jedovatá kniha špatně odkládala. Autorka zvolila čtivou koncepci, příběh je vyprávěn vlastně ze dvou pohledů a skvěle se doplňují. Může se trochu jednat o takové klišé alá Spolubydlící, ale proč ne. Určitě si míň jak 4* nezaslouží.
Za mne má vřelé doporučení.

1 08.12.2023

Je pravda, že jsem od tohoto románu očekávala úplně něco jiného (zase to me odmítání číst anotace). Vsadila jsem na určitou skutečnost, slavné knižní impérium a poutavou obálku knihy. No, a ačkoliv se mne představy o příběhu ukázaly jako mylné, nic na tom nezměnil fakt, že mne kniha velmi bavila a já si ji užila. Autorka své ženské hrdinky mezi sebou báječně prolíná, v podstatě nabízí zajímavý náhled do života dvou společenských vrstev. Neopomíjí do příběhu zakomponovat tehdejší počáteční postoje říšské společnosti k Židům a komunistům. Ullsteinovi, a nejen ti, jsou židovského vyznání.

Co tedy můžete očekávat? Které hlavní faktory zde hrají prim?

Peníze, moc a rodina.

A co láska?

V určitém věku bych mluvila spíše o úctě.

1 26.06.2023

Neotřelý, prostý, v určitém směru tristní příběh nabízí zvláštní vzhled do mysli negramotného chlapce, který byl pravděpodobně prodán a využíván k ilegálním činnostem. Ač start může působit nezáživně, psaná forma, kterou zvolila autorka, vtáhne do děje a vlastně nepustí, dokud neotočíte poslední stranu. Příběh je koncipován do chlapcových úvah a dialogů. Autorka zbytečně nechodí kolem horké kaše a píše zpříma, nenabízí žádné složitosti. Popisy nejsou nijak zdlouhavé a chlapci nijak zbytečně netlachají. Pro mne zajímavé, experimentální početní, tudíž doporučuji čtenářům experimentální literatury, těm, kteří se zajímají zvlášťnůstky.

1 12.06.2023

Art Davidson vás provede rájem i peklem zároveň. Co vlastně horolezce láká na lezení v extrémních výškách? Denali, do roku 2015 zvaná Mount McKinley, nejvyšší hora Severní Ameriky se svými 6 190 metry se nemusí jevit jako extra náročná horolezecká výzva, vždyť ji zdolal v roce 2001 ve svých jedenácti letech i nejmladší horolezec Galen (syn Davea, člena tohoto zimního prvovýstupu), ale není to tak. Každá hora je nebezpečná a každá může být pro horolezce smrtelná. Art Davidson nás vezme na Mount McKinley. A nebude to procházka růžovou zahrádkou. Vezme nás do drsného, chladného, přesto pro mne přitažlivého horského prostředí v tom nejnebezpečnějším období, aby se se svými druhy pokusil o zimní prvovýstup. Hora si však své pokoření nenechá jen tak líbit a horolezci to se svou soupeřkou nebudou mít lehké, doslova si sáhnout až na samé dno! Píše se rok 1967 a Art, Dave, John, Gregg, George, Širo, Pirát (Ray Genet) a Farine vyráží na challenge cestu za svým vlastním prvenstvím

Tohle je za mne na 5 obrovských hvězd. Já dokumentární prózy proste miluju!

03.04.2024

Upřímně, co do způsobu vyprávění autorky, jsem čekala trochu jiný příběh, ale nic na tom nemění fakt, že jsem příběh o egocentrickém manipulátorovi dočetla do konce. Impulsů, proč jsem si knížku koupila bylo hned několik. Jednak proto, že knihu napsala česká autorka, potom mne zaujala obálka (název) a anotace, kterou jsem si přečetla, a v neposlední řadě, že se nedá sehnat v místní knihovně. Kancelářské pracovní prostředí mi je velmi dobře známé a taková ta zadání úloh typu nemožné hned, zázraky do tří (nebo i méně) dnů velmi dobře znám. Zatím jsem však měla štěstí na férové nadřízené. Ale k věci. Autorka, samozřejmě vzhledem k tématu píše peprnou češtinou a velmi otevřeně. Příběh se čte rychle a vzhledem k tématu je jistě i přitažlivý. Paradoxně se mi asi nejlépe četla až od druhé poloviny. Mám ráda příběhy, kde se do popředí dostávají záporné postavy, většinou s nimi i sympatizuji, Viktor je ale deb

Suma sumárum, chválím autorku za zvolené téma, rozhodně ve mne vyvolala jednu z variant, kterou po přečtení knihy slibuje. Příběh není nijak náročný a v podstatě nabízí to, co si přečtete v anotaci. Kvituji, že papírový drak má v příběhu své místo. V porovnání s jinými autory současné české literatury, autorka předvedla bratelnou show!

16.03.2024

Druhého dílu knižní trilogie Leïly Slimani Země těch druhých s podtitulem Koukejte, jak tančíme jsem se nemohla dočkat. Upřímně, Leïlinu tvorbu miluji. Trochu jsem se bála tohoto překladu, protože se ho zhostil jiný překladatel, v tomto případě Michal Zahálka, ale dopadlo to na jedničku. Kdybych nevěděla, že se tato změna udála, ani bych si toho nevšimla. Příběh rodiny Belhadžů pokračuje, a to je podstatné. Kvituji, že „budoucí“ trilogii není nutné číst od první knihy, každou lze číst jako samostatný román, což možná uvítají ti čtenáři, kterým se právě první díl nedostal do ruky. A protože já ji čtu po roce, od té první, neměla jsem vůbec problém se začíst, poznat hlavní postavy a vztahy, které mezi sebou mají. Leïla se opět pustila do složitých politických témat, které však plynou na pozadí příběhu a do popředí se dostávají ta podstatná rodinná dramata. Jestli je druhý díl, jako že je, lepší než ten první, tak ten třetí bude muset být úplně “nejlepčejší“!

Leïlu doporučuji všemi deseti a určitě doporučuji i její psychologické romány Lidožroutovu zahradu a Něžnou píseň

05.03.2024

Sérioví vrazi Petera Vronského jsou především o pátrání. Investigativní historik tak objasňuje vznik termínu “sériový vrah a hledá souvislosti s tím, co nebo kdo sériové vrahy ve společnosti formuje, a to napříč staletími. Analyzuje zlatý věk sériových vrahů v USA a definuje klíčové události, které přispěly k jejich hrůzným aktivitám. Autor tak sází na populisticky přitažlivé téma, které zpracovává beletristickou formou a zvyšuje jeho validitu svými osobními zkušenostmi. Pokud se zajímáte o tato témata, Vronsky je pro vás jako dělaný. Prologu ke knize se zhostil náš přední psychoterapeut Andrej Drbohlav, autor dvou českých odborných publikací o sériových a masových vrazích, které nemají v našem prostředí obdoby. Prostě, pusťte se do Vronského, je to dokonalá procházka zvraceným peklem. A já jdu Vronského Sériové vrahy zařadit do knihovny hezky vedle Drbohlava

16.02.2024

Kdyby tak věděla, co vše může způsobit, tak by tu reklamu na Dash s pračkou, co pere na nejvyšší obrátky nesledovala. Nebo je jí to asi vlastně jedno. Kvok.

Páni, to byla jízda! Rozhodně doporučuji tuto krátkou novelu italského autora číst v kuse. Čtenář se tak stává svědkem jízlivého i groteskního rozhovoru, který měl proběhnout již před lety. Rozhovor se tak dostává daleko do minulosti, doslova vzhledem k věku účastníků hovoru otevírá pravěk, který je zřejmě potřeba dořešit. Souvislý text, kousavé komentáře, životní nejen milostné eskapády, Giacomina a ten závěr s velkým Zet. Český překlad italským temperamentem jenom srší. Máte-li rádi slepice nebo ne, tohle byste si měli i tak přečíst. A pokud slepice v lásce máte, rozhodně je nenechávat dívat na reklamy s pračkou! Kdo ví, co byste otevřením podobné komnaty vypustili na svět vy.
Opravdu jedinečný čtenářský zážitek!

24.10.2023

Zvrácené. Ano. To je presne to slovo, ktere jsem po celou dobu cetby Jennettiny autobiografie hledala...

Jennette McCurdy znama predevsim jako herecka hvezda detske televizni stanice Nickeldeon prichazi se strhujici, znepokojivou, doslova alarmujici osobni zpovedi, skrze jiz nam umoznuje nahlednout do sveho zivota vystaveneho materske manipulaci a lzi.

Opet kniha, ktera mezi nami ctenari velmi rezonuje a je zatracene videt. A v podstate je to dobre. Temata, ktera rozebira jsou silne socialne znepokojujici. A ja jsem ji proto take nechtela minout. Skutecny pribeh, skutecna cesta za slavou lemovana ztracenym detstvim. A to mi je strasne lito! Detmi jsme totiz jenom chvili, dospelymi jsme potom cely zivot. Jennette o sve detstvi prichazi diky sve “milujici mamince. Stava se prostredkem, nikoliv dcerou, k dosazeni vysneneho matcina snu, za cenu ztraty vlastni identity. Nechci psat, ze jsem si cetbu uzila. Na tomhle neni nic k uzivani. Tady neni nic zavidenihodne. Ale ano, Jennette SPLNILA me ocekavani. Po odlozeni knihy pred spanim mi jeji jazyk stale rezonuje v hlave jako ozvena a zustava dlouho, dokud se nepropadnu do hlubokeho spanku...

18.10.2023

Pozn. Četba v angličtině: O pohadce J. K. Rowlingove jsem nemela ani tuseni! Jaka ostuda! Protoze patrim mezi fanousky kouzelnickeho chlapce, ktery prezil utok toho, jehoz jmeno se nesmi vyslovit, jsem pohadku o takzvane krveziznive prisere nemohla nechat ladem. A hned v puvodnim jazyce. Slavna autorka neprisla s nijak vyjimecnym pribehem. Dej je relativne predvidatelny, nijak komplikovany. Autorka tak dala vzniku poutaveho, moderniho, pohadkoveho pribehu, ktery zaujme i dospeleho ctenare. Avsak hodny drsnym pohadkam ceskych autoru ala K. J. Erbena a B. Nemcove urcite neni. Ickabog je vsak skvelou prilezitosti procvicit si svou anglictinu. Autorka voli kratke kapitoly s velmi rozvinutymi vetami, ktere nabizeji nespocet synonymických slovicek. Kvituji, ze je obohacena o autenticke detske ilustrace. Legendu o prisere, ktera ma predevsim postrasit deti a kde se krveziznivost, chamtivost a lstivost projevi jako ryze lidske neresti mne nabidla prijemny ctenarsky zazitek obohaceny o “englishrefreshing. A rozhodne se nejedna o posledni. Dalsi english readingtime is coming...

Suma sumarum, Ickabog neurazi, ani primo nenadchne, ale zprijemni uz tak komplikovany svet dospelych.

11.10.2023

S nadsázkou mohu říct, že s Jáhnem King Kongem jsem nesáhla vedle. Je jedním slovem bombastickej. Gangsterské prostředí slibovalo pořádnou jízdu, která se však zvrhla v dokonalou tragikomedii. Cynický, vtipný, do jistě míry milý a zdánlivě drsný příběh o tom, jak se drogové podsvětí snaží odkráglovat neškodného dědulu a nakonec svými intriky téměř rozpoutá drogovou válku jsem tak nějak asi ani nečekala, ale přesto mne dostal na kolena. Vše v příběhu má své místo a v rozhodnou chvíli tyto dílky zapadnou tam, kam mají. Četbu jsem si na mou duši užila a doufám, že se od McBrideho dočkám dalších nadupaných titulů. A pokud se překladu opět zhostí Barbora Punge Puchalská určitě to nebude mít chybu!

Ps. Mravenci jsou hustý!

01.08.2023

Neobvykle vulgární román mexické spisovatelky Fernandy Melchorové určitě není pro ty čtenáře, kteří neholdují nekultivovaným dílům. A přesto, že je odlišný svou koncepcí, která Vám neumožní knihu odložit, abyste neztratili nit, nadmírou užitých vulgarit a obscénních partů, je neskutečné poutavý. Ano! Je to něco jiného, netradičního a určitě kontroverzního. Tečky dílo téměř nezná. Přiznávám dokonce, že některé části mne neustálým hanlivým slovníkem až rozčilovaly a přímo znechucovaly, ale protože takový román nečtu každý den, rozhodně četby nelituji. A určitě se takovým výzvám nevyhýbám. Autorka projevila odvahu vyjít s něčím podobným a překladatelka vládne neskutečně pestrým hanlivým slovníkem. Radost román překládat.

07.07.2023

Oceňuji, že autoři využili určitá fakta k sestavě prakticky fiktivního thrilleru. Vlastně mohu říct, že se jedná o záhadný, detektivní příběh, co má drive, minimálně od začátku po tak tu padesátou kapitolu. Závěr mne však zvlažil.

Suma sumárum - čtivá archeodetektivka, opřená o existující Donnerovu výpravu, se závěrem, který mne z jakéhokoliv povrchu nenazdvihl. Wau se sice nekoná, ale rozhodně to není nic, co by nestalo za přečtení. Za mne tento typ literatury nevyhledávám, ale jednou, maximálně třikrát? do roka se nechám přemluvit

3* z 5*

29.06.2023