Období hurikánů

16.07.2023

Román plný domácího násilí, drog, nevázaného sexu, znásilňování, vulgarit a dalších peprností. První asi třetina knihy na mě působila jako nezvladatelné chrlení grafomana/nky, kdy vůbec nemáte šanci se v textu orientovat. V dalších částech se text poněkud ustálí, ale popis věcí, které se na stránkách odehrávají nechcete chvílema ani číst natož pak někdy prožít. Ne, že by to bylo v první části lepší, ale vše nabyde na intenzitě, až do bolesti. Autorka prý popisovanou realitu dobře zná, upřímně jí nic z toho nezávidím.
Mnohokrát jsem knihu během četby chtěl zahodit, ale nakonec jsem ji přece jen dočetl.

07.07.2023

Neobvykle vulgární román mexické spisovatelky Fernandy Melchorové určitě není pro ty čtenáře, kteří neholdují nekultivovaným dílům. A přesto, že je odlišný svou koncepcí, která Vám neumožní knihu odložit, abyste neztratili nit, nadmírou užitých vulgarit a obscénních partů, je neskutečné poutavý. Ano! Je to něco jiného, netradičního a určitě kontroverzního. Tečky dílo téměř nezná. Přiznávám dokonce, že některé části mne neustálým hanlivým slovníkem až rozčilovaly a přímo znechucovaly, ale protože takový román nečtu každý den, rozhodně četby nelituji. A určitě se takovým výzvám nevyhýbám. Autorka projevila odvahu vyjít s něčím podobným a překladatelka vládne neskutečně pestrým hanlivým slovníkem. Radost román překládat.

28.03.2023

Teda ze zacatku se kniha cte dost tezce. Hrabalovska super souveti, ktera zacnou na jedne strane a konci az na te dalsi, nejsou nic pro me. Ale postupne se to zlepsilo. Jen mi nejak chybelo ukonceni jednotlivych pribehu postav. V podstate se dozvite o celem osudu jen Samanky, a to proto, ze je mrtva. O ostatnich osobach se vlastne nedovite, jak skoncily. Vzhledem vsak k celemu vyzneni knihy, by to stejne zadny happyend nebyl, ale i presto.

13.05.2022

Období hurikánů by se dalo shrnout jako proud výpovědí dosti nešťastných a morálně pokleslých hrdinů, kteří žijí v bídných podmínkách a plácají se ve vlastní ukřivděnosti, pocitu nespravedlnosti a nespokojenosti. Pohybují se vlastně na společenském dně, brodí se v bezbřehých nánosech špíny a amorálnosti, zakopávají o vlastní nohy. Ne každý se do své situace dostal vlastní vinou – třeba příběh Normy, kterou z rodiny vyhnalo těhotenství, byl pro mě asi nejsilnější, protože tahle dívka se vlastně stala obětí morálního úpadku jiných. Ale pak jsou tu jiní, z nichž by se vám možná mohl i zvednout žaludek, protože se do toho bahna nechutných činů ponořili zcela vědomě.
Stručně a jednoduše: kniha sice začíná nálezem těla zavražděné Šamanky, jenže nakonec zjistíte, že tohle zdaleka není jediná hrůza, k níž v La Matose došlo a dochází. Možná nejde o takové závažné trestné činy, přesto jsou to často hrozné věci. A pak jsou tu ty intriky…
Autorkou románu je mexická novinářka a spisovatelka Fernanda Melchor, která prý původně plánovala zpracovat další reportáž, nakonec se však rozhodla pro fikci, a to z důvodu bezpečnosti. Tahle informace je docela zásadní, protože to znamená, že Fernanda děj staví na reálných základech. A vzhledem k tomu, o čem kniha vypovídá, je to opravdu drsné zjištění.
Připravte se na souvislý text, kterému vůbec nesvědčí příliš časté odkládání, protože pak byste se v těch proudech nekonečných litanií proložených značnou dávkou vulgarit mohli snadno ztratit. Na tečku za větou tu totiž často narazíte až po x stranách.
Rozhodně to není čtení pro někoho, kdo nesnese explicitní popisy sexuálních praktik (včetně incestu) a násilí – tohle je drsné četba na vlastní nebezpečí.

21.04.2022

Ufff, co k této knize napsat. Rozhodně hodně specificky napsané a i samotný příběh je hodně syrový. Na začátku se mi to nečetlo dobře, byla jsem zmatená z postav, ale pak jsem tomu přišla na chuť a za odpoledne máte dočteno.
Mluva vskutnu bez hranic a také příběhy se točí okolo lidí, kteří jsou skoro dnem společnosti.

10.03.2022

Nic pro citlivé povahy, příběh nebo spíš atmosféra zapadlé vesnice v Mexiku vykreslená z pohledu několika lidí ze spodiny společnosti, zapsaná formou nekonečných vět plných oplzlostí, drsná až dřeň, ale právě proto věřím, že takový svět a lidi tam někde jsou a hledají cestu...

17.01.2022

Žádný děj, který by rozptyloval od formy. Jenže ta forma (souvětí na několik stránek jako třeba v Hrabalově Obsluhoval jsem anglického krále) po nějaké době začne poněkud iritovat, což sice vzhledem k obsahu je asi správně, ale jako čtenáře mě to zkrátka nenadchlo. Každopádně jsem z podobného soudku četl lepší kousky, nepř. nedávno znovu dočtený Král Havany.

29.11.2021

Příběh to byl temný, zvrácený a bylo zde spousta lidské zloby, bolesti, beznaděje a "odpadu". Upoutal mě styl, jakým byla kniha napsána. Dlouhé, předlouhé souvětí, které občas vystřídaly zase kraťunké věty. Objevují se ostřejší i vulgární slova, naturalistické až nechutné popisy, ale to vše mi k příběhu sedělo, dokreslovalo to děj a atmosféru. Čtení vyžaduje pozornost, protože situace a postavy jsou propletené. Vnímala jsem i určitý podtext. Už dlouho jsem nečetla novinku, která by mě tak nadchla.