janamaluveckova komentáře u knih
Do 2/3 výborné; pak jako by to dopsal někdo jiný. Změní to rytmus a je z toho jiná kniha. Škoda.
Zklamání. Strašlivá slátanina. A co hůř, napsaná tak špatně, jak bývá psaná slohovka průměrného čtvrťáka. A práce s reáliemi? K evokaci 19. století si vystačí se slovem drožka a Ferdinandovou třídou. Sním klobouk, jestli takhle nějak nebude vypadat čtivo (de)generované AI.
Allaisovou nejznámější postavou se stal Kapitán Kap, muž, který nerespektoval žádná pravidla a byl znechucen světem. Svérázný Kapitán Kap se v mnohém podobá Jarryho otci Ubu – stejně jako sveřepý Ubu se i Allaisův hrdina vzdorně vzpírá zavedeným pořádkům. Allais se stal jedním z novátorů humorného vyjádření absurdních aspektů moderního života.
Kapitán Kap (poprvé vyšel roku 1902) bývá ve slovníku uváděn jako román, jde však o řadu fiktivních rozhovorů se smyšlenou postavou mořeplavce, vynálezce, objevitele, mystifikátora. Postava Kapitána Kapa hýří absurdními nápady, autor rozvíjí mnoho slovních hříček, dovádí logické úvahy ad absurdum.
Do češtiny dílo přeložil roku 1921 Jindřich Hořejší.
„U Alphonse Allaise obdivuje Breton důvtip, se kterým pronásledoval maloměšťáckou pitomost a sobectví, které v jeho době tak kulminovaly. Mystifikaci prý Allaise povznesl na úroveň umění tím, že ji provozoval jako teroristickou aktivitu ducha. Pod přečetnými záminkami dokazoval lidem jejich prachbídný a naprosto ošoupaný konformismus, vypuzuje z nich to neobyčejně tupé společenské zvíře a poznenáhlu je tak vyprošťuje z omezeného rámce jejich odporný zájmů.“
Skvělé povídky, mohou tu a tam připomenout Jana Čepa. ("Grazia Deleddová není složitý zjev literární: psát je pro ni stejně přirozené a nutné jako dýchat, jako snít." - Alena Hartmanová v úvodu výboru povídek Ztracený chlapec)
Nezvládnutá kniha, tu a tam myšlenka, jinak nestojí za čtení.
Takové výpisky z brouzdání netem, články do populárního obrázkového magazínu, nic, co by nebylo jinde, a často lépe (žánr Součkův, Pacnerův, Lesného aj.). Kultivované čtení do vlaku. Alé série viditelně upadá a slábne.
Takové výpisky z brouzdání netem, články do populárního obrázkového magazínu, nic, co by nebylo jinde, a často lépe (žánr Součkův, Pacnerův, Lesného aj.). Kultivované čtení do vlaku.
Takové výpisky z brouzdání netem, články do populárního obrázkového magazínu, nic, co by nebylo jinde, a často lépe (žánr Součkův, Pacnerův, Lesného aj.). Kultivované čtení do vlaku.
Takové výpisky z brouzdání netem, články do populárního obrázkového magazínu, nic, co by nebylo jinde, a často lépe (žánr Součkův, Pacnerův, Lesného aj.). Kultivované čtení do vlaku.
Ke dvěma skvělým prózám přidej grafomana - dáš mu tak vydělat. JIný důvod tahle zvláštní trojkniha nemá. Kozákovy knihy za komunismu vycházely v šílených nákladech, ale neprodávaly se.
Kladný komentář lze napsat jen z politických důvodů, ne od srdce. Slátanina myšlenkou i stylem. (A to odhlížím od toho, jaká lidská svině autor byl a kolika lidem ublížil a zničil jim životy.)
Skvělá oddechovka; kousek chyběl, aby to snad bylo i víc.
Téma závažné, ale zpracováno tak, že z toho autorská macha úplně stříká.
Autorka umí psát, na debut fantastické. Škoda té mytologicko-okultně-nadpřirozené linky a nevyváženého tempa (konec je uspěchaný). Bez toho by to z fleku mohla být “česká Tana French.
Je to pořád dokola, jako u jiných jejích knih, ale nemůžete se toho nabažit. Cítíte, že je to víc život než literatura. Slyšeno jako skvělá audiokniha Čes. rozhlasu.
Nic, co byste nenašli dřív v autorových drobných textech a rozhovorech s ním. Sestaveno ale do pěkného celku, a vývorně se čte.
Skvělé téma s velkým potenciálem, napsáno ale úplně pitomě a nejspíš i blbě přeloženo. Zklamání.