Ivaksa
komentáře u knih
Vše, co jste kdy chtěli vědět o svých ex
Heather Belle
Docela dobrá oddechovka. Žádný literární skvost, je to psáno brakovitě, ale je fakt že mě osobně to tak nějak pomohlo. Ujasnila jsem si ,že některé EX prostě člověk už nesmí pouštět do života. Zabouchnout dveře a už je nikdy neotevřít...
120 dní Sodomy
Donatien Alphonse François de Sade
Zajímalo by mě jestli to má nějaký děj nebo to jen popisuje ohavnosti. Ale číst to nebudu,tak snad jen kdyby se objevil nějaký smysluplný komentář k mé otázce,děkuji...
Kostky byly vrženy
Miroslav Plzák
Krásné blouznění o lidské duši na konci knihy, které bych do Plzáka nikdy neřekla, bylo velice roztomilé avšak nedůvěryhodné. Ale to bylo právě to kouzelné...
Najděte si svého marťana
Marek Herman
Autor se do knihy opravdu vložil moc mile. Ale opakuje stále totéž dokola. Jakoby nevěděl, že toto již psal. A znova a znova a nakonec ještě shrnutí a zase všechno znova. Kniha mohla být čtvrtinová.
Psychiatr
Petr Prouza
Kniha mě příliš nenadchla. V podstatě popis administrativy končícího ústavu, příprava na důchod vysloužilého doktora. Žádné zvraty, žádná velká překvapení. Ani přes zřejmou snahu autora, zpestřit vyprávění bizarnostmi pacientů, nedokázala vtáhnout, nedokázala zaujmout ,nedokázala upnout pozornost na byt' jedinou postavu v knize. Hlavní hrdina byl nudný stejně jako všichni okolo. Odpočinkové čtení na usnutí.
Tušení o lidské duši
Miroslav Plzák
Docela mě Plzák překvapil. Mozek vyrábí duši? Vlastní vůle neexistuje? Ano,dá se o tom takto uvažovat, on není první kdo tohle tvrdí. Na druhou stranu sám leckde zmin'uje, že věci které nelze změřit, nemůžeme vědět, jen jim věřit. Konec knihy byl hodně zajímavý a musím se přiznat, že mě svými závěry dokonce hodil do zvláštní, až komické depky. A chtěla bych si o knize povídat a hádat se. A takové knihy mě baví. :-)
Muže ani květinou...
Miroslav Plzák
Velice nudně psané banální příběhy, které se dají přetrpět jen kvůli komentářům pana Plzáka.
Hubnutí bez diet a cvičení
Martina Králíčková
https://zena.aktualne.cz/zdravi/obedy-a-vecere-jen-zvyk-radi-zena-ktera-hubne-hlavou/r~i:article:780806/
Motivace zvenčí je jako smrad
Ivo Toman
Nic moc,no tak ono ho to baví ty okecávačky pořád o tom samém dokola,umí to natahovat ale nic převratného nesděluje. A začíná být drzej jak vlastně mezi řádky pohrdá vlastními čtenáři. :-)
Temné noci duše
Thomas Moore
Já jsem za tuhle knihu opravdu vděčná. Protože ukazuje temná lidská údobí v úplně jiném světle. Ve světle poznávání sebe sama a přijetí svých temnot.To znamená období smutků, nemocí, pokušení, vzteku a dalších emočně těžkých zkoušek, ovšem jinak nežli jsme zvyklí z moderních motivačních knížek. Nejsme zde nuceni od nich prchat nebo je pokrytecky ignorovat a překrývat "pozitivními žvásty", nýbrž si je můžeme přirozeně užít tak, jak naše duše ve skutečnosti žádá.
Ne vrah, zavražděný je vinen (4 povídky)
Franz Werfel
V tomto svazku byly ještě povídky: Dům smutku, Sjezd abiturientů a Zlá legenda o utržené oprátce.Nejvíce bych ocenila Bleděmodré ženské písmo,kde byla výborným způsobem vyjádřena duševní vina na obou stranách jen náhodou nepřesahující do reality.
Kniha mi celkově připadala rozvleklá. všechny povídky byly moc přetahované, měly nadměrné odbočky, pointa naproti tomu vyšuměla do ztracena. Napětí a nuda se v knize střídaly nepříjemně často.
Útěchy
Lucius Annaeus Seneca
Nádherná kniha plná útěšných slov a myšlenek. Doporučuji každému kdo strádá jakýmkoliv utrpením, protože Senecovo rozjímání je univerzálním tišícím prostředkem.
"Jen vyzvi každého at' předloží své účty: ani jednomu nebylo souzeno narodit se a neutrpět škodu."
Závislé vztahy
Heinz-Peter Röhr
Vzhledem k tomu jak máme obecně nastevený společenský systém, vypadá to, že náchylní k závislým vztahům jsme téměř všichni.
Ideální dětství patrně prožil málokdo. Je potom otázkou vrozených schopností a povahových dispozic, jak se se svými více či méně bolestnými zkušenostmi vyrovnáme.
Kniha je slušnou pomůckou k tomu abychom si uvědomili, že můžeme s "memem" závislosti něco udělat.
Hlášení El Grecovi
Nikos Kazantzakis
Neuvěřitelně citlivý popis hledání Boha, zápasu člověka s ním ,zápasu člověka se sebou samým a neutuchající víra v nalezení pravdy. Kazantzakis nikdy nezklame, jeho pohled na svět je upřímný, statečný s nepomíjejícím nadšením a věčnou touhou. Dokáže se vzdát pomíjivých rozkoší výměnou za poznání, že ani to vlastně není správné, nebotˇ duše a tělo k sobě patří a je posvátné ve všech svých potřebách i slabostech.
Osobně mě silně zasáhlo jeho pokání v Rusku a také živoucí metafora urychlování motýlí metamorfózy.
Hraniční porucha osobnosti
Heinz-Peter Röhr
Pochopit a přijmout tuto nemoc je prakticky nemožné. Vyznat se v chameleonství těchto lidí je složité, vyžaduje to trpělivost, pevné nervy a mnoho přemnoho lásky.
Tato kniha však dokáže citlivě vysvětlit, že ani tak není šance poruchu nějak zvrátit. Stejně jako člověk který se nenaučí do tří let mluvit, nenaučí se NIKDY, tak ani hraničář nedokáže sám ovládat pokažené- splašené impulsy svých emocí- NIKDY!
Při vývoji mozku došlo k chybě, která se nedá napravit. Existují jedinci, kteří mají odvahu si to přiznat a mohou tak zmírnit projevy, avšak tam kde není ani vůle připustit že " mám problém", tam je to absolutně beznadějné.
Tito "ježečci", " hraničáři", mají velmi silnou, intuitivní schopnost symbiotizace. Přizpůsobují se, navozují rychlý dojem "MY".
Vymanit se ze vztahu s nimi je velice náročné. Jejich silný emoční koncentrát způsobuje citovou závislost. Střídají idealizaci z devalvací. Jsou absolutističtí, mají pocit nejvyšší spravedlnosti. Dojímají, opájí a drtí.
Kniha je vynikajícím prostředkem zejména pro ty z vás, kteří si myslí, že jim mohou nějak pomoci. Po přečtení knihy a jejím hlubokém pochopení vám dojde ,že je to marné.
Zachrání vás až okamžik, kdy se ve vás probudí sebeúcta.
Běžící Buddha
Sakyong Mipham
Já ani nemedituji ani neběhám ,ale tato kniha mě tak nějak prostě objímala. Je nesmírně laskavá, dodává pocit vyrovnanosti a naděje, jako se daří málokteré, například dnes tak oblíbené motivační literatuře. Velké pro mne překvapení!
Muž a žena
Helena Šmahelová
Kniha není dle mého názoru to nejlepší co Šmahelová napsala. Příběh je klasicky uvěřitelný, ovšem čekala bych hlubší popis osudové lásky, oproti podrobnějšímu rozboru rozvodu a vztahu k manželovi. Jako čtenářku mě příliš nepřesvědčila míra touhy po změně, kdy v sázce jsou tři děti a na druhé straně jen nijak zvlášt' prokreslené milostné vzplanutí.( Nejlepší kniha je Žena roku 1900)