IŠ komentáře u knih

Hned na začátku knihy jsem měla neuvěřitelně silný pocit, že tu knihu znám. Přemýšlela jsem, jestli jsem ji v minulosti už nečetla nebo jestli je to podobnost "čistě náhodná" s nějakou jinou knihou podobného zaměření. Možná jsem se ale "našla" v některých životních situacích autorky. Tato kniha není žádná suchá teorie, ale skutečný život. Když jsem ji četla, viděla jsem obraz Brendy, jak sedí na schodech v domě. V přízemí bydlí babička, ortodoxní Židovka, pro kterou je Brenda málo ortodoxní a zdá se, že v jejich očích Brenda příliš přemýšlí. V prvním patře bydlí tatínek, který o praktikování tradice nejeví zájem a pro něj je Brenda naopak "příliš ortodoxní". A tak Brenda tráví čas na schodech a přemýšlí. To je začátek její cesty k buddhismu. Kromě životních příběhů, kniha popisuje také židovskou tradici a naproti ní staví pohled zenbuddhismu, a i když se jedná o dvě na pohled rozdílné cesty, mají mnoho společného. Obsah knihy je něžný, laskavý, chápající a velmi citlivý.
-------------------------

"Opravdová láska je tehdy, jestliže o někom znáš celou pravdu, a přesto ho pořád miluješ, to potom opravdu něco znamená. Teprve tehdy totiž začíná pravé přijímání."

4 14.01.2016

Tato kniha je o všem možném. Hned v úvodu nám autor poví něco o sobě a předloží svou teorii, co to vlastně ta kabala je. V následujících kapitolách se věnuje theosofii a J.P. Blavatské. Velmi nesměle se zmíní o gnosticismu, aby hned v další kapitole probral symboliku a historii tarotových karet. Nesmí se zapomenout na rosekruciány, templáře a zednáře. Kniha se věnuje i reinkarnaci, C.G.Jungovi, psychologii, alchymii a dokonce i fyzice. Jsou to takové ochutnávky. Témata jako jsou sefirotický Strom života vč. popisu jednotlivých sefirot, cimcum, vysvětlení významu jednotlivých písmen hebrejské abecedy aj. obsahují maximálně polovinu knihy. Celá kniha na mě působí tak, že je v ní velké množství náročných témat, která jsou představena ve velmi obecné ne-li povrchní rovině a zasloužila by si samostatný prostor. Samostatné knižní zpracování. Je mi sympatické, že se Čech pustil do tak náročného počinu, jako je zpracování tohoto tématu. Stejně tak je mi sympatické, že své dílo nabízí zdarma na svých stránkách. Pro člověka, který nečetl žádnou jinou literaturu k tomuto tématu může být dobrým vhledem. Mnohem kladněji však hodnotím jeho knihu Blavatská a theosofie, protože ta jde více do hloubky, má vyšší informační hodnotu k danému tématu a logické zpracování.

08.01.2016

Knihu mi půjčil kamarád s tím, že se jedná o zajímavý pohled polského reportéra na českou historii. Po přečtení některých recenzí zde jsem skutečně uvažovala o tom, že ji nechám ladem a že jí číst nebudu. Dnes ráno jsem na ni hodila oko a zkusila se začíst. Bohužel, možná bohudíky, kniha začíná kapitolou "Ani krok bez Bati", která je tak výborně napsaná, že jsem u čtení zůstala několik hodin a knihu přečetla celou. Vůbec není špatná. Naopak. Je to pohled do minulosti očima někoho odjinud. Celá kniha mi připomíná dokumentární seriál. Velmi čtivě se vrací do těch šílených rudých a udavačských dob. Snad až na jednu nebo dvě kapitoly, které mě zvlášť nezaujaly, vše ostatní jsem přečetla jedním dechem. Velmi oceňuji přístup autora, který nikoho neodsuzuje a neposuzuje. Neztrácí čas moralizovaním. Jen předkládá příběhy několika jedinců, kteří měli to (ne)štěstí, že v té době žili. U příběhu Marty Kubišové jsem se téměř rozplakala. I když její příběh je veřejně známý, je zde představen takovým způsobem, že se mě osobně velmi dotkl.
---------------------------------------
Novinářka Eda Kriseová se ocitla na černé listině spisovatelů, ale dík protekci se stala knihovnicí. Pracovala sama, aby nikdo nebyl nucen s ní mluvit. A tak si odpoledne chodila povídat s pacienty na psychiatrické klinice.
"Dvě sestry obsluhovaly sedmdesát pacientů a nemohly to zvládnout. Nikdo s těmi lidmi nemluvil, a tak mě napadlo, že jsou ještě zoufalejší než já a že jim pomůžu. Jenže oni pomohli mně. Otevřeli přede mnou svět příběhů. Napsala jsem pak díky nim dva svazky povídek. Uvědomila jsem si, že psychiatrická klinika je v Československu jediné normální místo, protože tam všichni můžou beztrestně říkat, co si doopravdy myslí."

11 06.01.2016

Necelých 300 stran výživných informací. Ne že by se mi vše dobře trávilo, ale to se snad ani nedá očekávat. První kapitola seznamuje čtenáře s gnosticismem jako takovým. Odpovídá na otázky kdo jsou gnostikové a co je to vlastně gnóze. Velmi zajímavý je potom historický pohled, který s sebou přináší srovnání s antickou mytologií, žido-křesťanskou tradicí, a také s východními náboženstvími. Po tomto úvodním obecném exkurzu následuje vzájemný vztah Junga a gnóze. Zjištění, že můj oblíbený Martin Buber podrobil C.G.Junga za jeho názory pronikavé kritice mne zvláštním způsobem zasáhlo. Jako bych na chvíli pocítila zvláštní tlak nutnosti volit mezi nimi. Naštěstí to trvalo jen chvíli, abych sama sobě vysvětlila, že je v životě chci mít oba, a tak to taky zůstane. Ve druhé kapitole následují samotné Septem sermones ad mortuos. Krátký spis bohatý svým obsahem. Hned v úvodu Promluv mě fascinovalo, jak vše do sebe zapadá. Na opravdu krátký čas jsem měla jasno. Bohužel po přečtení celé knihy jsem tam, kde jsem byla. Mám pocit, že toho pořád moc nevím. Vlastně je toho taková spousta čemu nerozumím. A mám více otázek :D Třetí kapitola je potom nejdelší. Autor zde podrobuje výkladu Jungovy promluvy a je zřejmé, že Jung je v jeho vnímání mistrovským gnostikem a gnóze samá je potom spíše psychologií, nikoli filosofií nebo náboženstvím. Velkou část věnuje archetypům a jejich působení v nevědomí. Vnímám, že se nám nabízí archetyp nejen jako psychologický pojem, ale i jako projekce určité kosmické síly. Tyto síly nás ovlivňují a manipulují do té míry do jaké jsme se stali vědomími. Knihu určitě doporučuji.

7 05.01.2016

Sbírku jsem přečetla jedním dechem. Ano, jsou to takový jiný básně. Vždyť sám Magor říká, že to vlastně ani básně nejsou. Ta slova mají melodii vězeňskýho blues. Jsou v nich slyšet beznaděj, stesk i vztek. A taky láska k Bohu. A na konci sbírky je s Magorem velmi zajímavý rozhovor. Říká:
"Člověk musí být především člověkem." Zní to tak jednoduše. A přeci to člověčenství má toliko podob. Tolik, že z toho někdy i dobytek vyjde lépe.
-------------------------------------------
Kdybychom uměli být sami
jenom se svými modlitbami

ale je Bože je mi líto
modlit se nemůžu neumím to

přece mou prosím neodmítej
oraci stručnou: miluji Tě

Ivan Magor Jirous - Magor D´Or

16 29.12.2015

Přišel za mnou kamarád a řekl mi: "Toto si přečti, mohlo by se ti to líbit." Nelíbilo. Možná je dílo nadčasové a stejně tak je výborně použitý archaický jazyk. Možná kniha získala spoustu ocenění a výborné kritiky a asi se to fakt někomu líbí. Po přečtení knihy zůstala jen jakási pachuť. A snad jen za ni dávám ty dvě hvězdy. Za tu schopnost, že se mi z ní udělalo zle. Kniha jejíž potenciál zůstal ztracen uprostřed homosexuální kopulace. Ale možná tomu "umění" prostě jen nerozumím.

4 26.12.2015

Kniha Zhuan Falun v devíti kapitolách popisuje kultivační praxi Qigong a stejně jako v knize Falun Gong upozorňuje, že tento systém není součástí buddhismu a nejedná se o náboženství. Za učedníka Falun Dafa není považován ten, kdo každý den praktikuje pět kultivačních cvičení, ale ten, kdo zlepšuje svůj charakter. Samotné cvičení charakter nezlepší a tak zůstává čistě fyzickou aktivitou. Hlavním měřítkem, zda je člověk dobrý nebo špatný je skutečnost , do jaké míry se mu podaří naplnit hlavní kriteria Falun Gongu a tou jsou: být Pravdivý, Soucitný a Snášenlivý. Kniha se dobře čte a má své logické uspořádaní. Přemýšlím, jak tuto knihu hodnotit, protože jedna věc je zpracování obsahu a jeho prezentace a druhá obsah samotný. Nemůžu se vyhnout pocitům, že autor knihy Li Hongzhi v některých pasážích prezentuje více sebe než učení samotné a připomíná, že jen on je jediným dobrým učitelem této kultivační metody a všichni ostatní jsou falešní. Stejně tak sedmá kapitola je sporná. Li zakazuje svým žákům léčit a rozděluje lidi na ty, kteří praktikuji a na ty "obyčejné" lidi. I když předkládá logickou argumentaci proč tomu tak je, tak se s tím neumím ztotožnit. Stejně jako s přikázáním - Nezabiješ - ale maso jíst můžeš. Tento pokrytecký přístup mě překvapuje, ale je možné, že jsem jen přecitlivělá nebo tomu prostě nerozumím. Váhala jsem mezi třemi a čtyřmi hvězdičkami. Myslím, že kniha za přečtení stojí pokud si od ní člověk uchová jistý odstup a všechny informace podrobí nějakému kritickému zkoumání a okamžitě ji nepřijme jako jedinou možnou pravdu. Z tohoto pohledu je to dobrá kniha. A dobře je za tři...tak tedy tři hvězdičky.

1 25.12.2015

Po setkání s Rackem jsem se na tuto knihu velmi těšila. Nadšení a úžas, který přišel s Rackem, se však neopakoval. Kniha je společným vyprávěním Richarda a jeho ženy Leslie, kteří se "náhodou" ocitají na výletě paralelními světy, kde poznávají svá "další Já". I přesto, že každá kapitola v knize odpovídá jedné takové návštěvě, celou knihu spojuje jedna dějová linka. Hlavními tématy jsou Jednota, druhá polovina duše, Láska a mír. Je zajímavé, že na jedné straně zde lze najít skutečně velmi moudré citáty, aby se na straně druhé člověk přesladil popisem vzájemného vztahu dvou hlavních hrdinů, který je na mě jednoduše tak nějak příliš "americky sweet". Kniha je o naději, o víře v dobro. O pochopení toho, jak a proč žijeme tak, jak žijeme a jak bychom mohli žít, kdybychom si uvědomili svou schopnost tvoření. Kniha je velmi čtivá a asi stojí za to ji jedno nebo dvě odpoledne věnovat.
---------------------------------------
"Jednoduchý život nás nic nenaučí. A na konci záleží jen na učení - co jsme se naučili a jak jsme vyrostli."

"Nezáleží na tom, jaké máme vzdělání, nebo co si zasloužíme. Nikdy nedosáhneme lepšího života, pokud si ho nebudeme schopni představit a nedovolíme si, abychom ho skutečně prožili."

5 17.12.2015

Myslela jsem si, že Sestru lze milovat nebo nenávidět, nic uprostřed. Zmýlila jsem se. Na jedné stránce jsem ji zbožňovala, abych ji hned na další nesnášela. Namlsala jsem se začátkem knihy, těmi pár stranami, kde Potok miluje Psici ve všech jejich pórech, abych si hned potom připomněla tu dobu před 20 lety. Na první pohled chaoticky poskládané věty, které snad ani nejsou slovy jako spíš obrazy, se spojí v jeden celek. Přemýšlím jestli tomu porozumí někdo, kdo v tý době nežil. A potom přijde období tržního hospodářství a polistopadového kapitalismu se všemi těmi úplatky, byznysem a fetem. Všichni v Klanu věří v Boha, a všichni jsou bratry a sestrami. A všichni očekávají příchod Mesiáše a všichni chlastají. Potom má Potok svůj Velký sen. V Osvětimi se prochází po velkým množství mrtvých těl. Po kostrách. Brodí se popelem těl lidí, kteří byli v pekle. Potok bojuje. Pořád s někým bojuje a pořád před někým utíká. Nejčastěji sám se sebou a před sebou. Někdy mám sakra problém udržet pozornost, abych zůstala v ději. Je to náročný na koncentraci. Některý řádky se čtou tak rychle a jsou dost chutný a jiný bych nejraději přeskočila a děsně mě nebaví. Všechny ty pasáže o vztahu Potoka a Psice a taky jeho vztahu s Černou jsou krásný. Živočišná romantika a touha a taky chuť s někým být. Být milovaný a patřit mu. To jsou ty místa, kde cítím něhu.
---------------------------------
„Byli jsme lidi Tajemství. A čekali jsme. Potom se David zbláznil. Možná praskla hlava zrovna jemu, protože byla tou nejlepší hlavou, která vysílala signály a tak poháněla celou partu, celé společenství dopředu. To jsem si říkali, že je to dopředu, někam, ale brzy jsme všichni ztratili pojem o tom, kam se ženem.“

5 11.12.2015

Jsem opravdu překvapená, jak se mi tato kniha pěkně četla. Autor uvádí, že při sepisování pokynů se primárně neřídil estetickými či literárními ohledy. Jeho hlavním cílem bylo pravdivě zaznamenat ústní pokyny jeho ctihodného učitele tak, aby byly snadno pochopitelné a prospěšné pro mysl. Výsledkem je tak "manuál" pro ty, kteří chtějí poznávat a následovat Dharmu. Knihu tvoří tři části, kdy první a druhá část se věnují vnější a vnitřní přípravné praxi. Vnější praxe se zabývá tématy jako jsou nalezení svobod a výhod lidského života a jeho pomíjivosti, utrpením samsáry a karmou. Vnitřní praxe potom v úvodu popisuje přijetí útočiště a probuzení bódhičitty. Následují praxe, jejichž cílem je s využitím manter a vizualizace napravit naše negativní činy a kumulovat pozitivní energii. V tomto případě se jedná spíše o teoretické seznámení s uvedením několika málo manter než o detailní praktický návod. Poslední kapitolou je potom gurujóga, kde je vysvětleno, jak důležité je najít vhodného duchovního učitele. Závěrečná třetí část popisuje pět druhů přenosu vědomí. Co opravdu velmi oceňuji jsou "poznámky pod čarou". Veškeré doplňující informace či vysvětlivky jsou k dispozici na téže stránce. Odpadá tak nepohodlné listování k poznámkám na konci knihy a vracení se k textu. Velmi jsem váhala s hodnocením knihy. Na jednu stranu je uspořádána v logickém sledu, jednoduše moudrá a čtivá. Na druhou stranu zde bylo několik věcí se kterými nesouhlasím a které mě nebavilo číst. Říkám si, jestli je toto ten správný důvod pro odnětí jedné hvězdičky. Asi nelze očekávat žádnou duchovní nauku se kterou by člověk souhlasil bez výhrad. Tak to teda bude za plný počet.

8 29.11.2015

Kniha ve svých dvanácti kapitolách nabízí "rychlokurz" do islámského práva Šária. Na její přečtení vám budou stačit dvě hodinky času a to i za předpokladu, že při čtení budete přemýšlet a ne jen pasivně přijímat informace. U všech citací je uveden zdroj s možností si informaci ověřit případně rozšířit. Podstatná část knihy je věnovaná problematice dualismu, který lze na straně jedné vnímat jako existenci náboženského a posléze i politického islámu, aby se nakonec stal jedním právním systémem a na straně druhé je vymezen vzájemným vztahem muslima a káfira. Existence dualistické etiky tak vede k velmi flexibilnímu přístupu a chování mezi muslimy a káfiry, neboť podle autora knihy nic jako "zlaté pravidlo chování" , které by nabývalo společný morální princip pro celé lidstvo v islámu neexistuje.

4 23.11.2015

Popisná a na prameny velmi bohatá studie, která se snaží nabídnout exkurz do problematiky Kabaly. I když kniha pracuje také s terminologií a učením aristotelské a novoplatonské školy, zahrává si s myšlenkou inspirace gnostickým učením, těžiště knihy zůstává v judaismu a posvátné Tóře zasazené do období od středověku až do 19stol. Kniha je sepsána do deseti kapitol, kdy jako nejzajímavější hodnotím kapitoly tři až sedm, a především potom problematiku D´evekut a Mystické techniky. Bohužel se nemohu ubránit dojmu, že některé pasáže jsou napsány velmi "nečtivě" až těžkopádně. Místy mi kniha připomíná dobře napsanou dizertační práci, která je plná odborné terminologie, ale v problematice nejde do hloubky a jen se "sklouzne" po povrchu. Z celkových 445 stran je 121 stran věnováno samotným Poznámkám, které jsou sami o sobě bohatým zdrojem inspirace na další autory a studijní materiál.

2 17.11.2015

Je to taková malinká knížečka. Knížka o 22 písmenech. Písmeno, které je zároveň číslem, ale také znamením a obrazem. Jemně a citlivě se zde potkává symbolika židovské abecedy s chasidským vyprávěním. Možná tomu chtěla sama náhoda... Když chtěl Friedrich Weinreb psát o znameních života, navštívil jednu chasidskou společnost sedící pospolu u kulatého stolu a ti si zrovna o těchto znameních vykládali. Mudrci a studenti přicházeli ... a odcházeli. A tak F. Weinreb seděl a dělal si zápisky. Díky tomu vznikly ty moudré vsuvky a komentáře a čtenář má tak možnost seznámení s židovskou mystikou. A stejně tak byla možná náhoda, že mi tato krásná kniha přišla do života. To když jednoho kamaráda napadlo, že bych si ji měla přečíst a půjčil mi ji. Některé náhody jsou prostě báječné, protože nepřečíst si tuto knížku by bylo jednoduše škoda.
----------------------------------------------------
Přátelé, dobrořečme! - Těmito slovy začíná dle židovského obyčeje děkování za jídlo. A každá životní fáze i celý život se považují za takovou hostinu. Neboť ohlédneme-li se na hostinu života, na každý jednotlivý okamžik, pak víme, že dobrota, láska, milost a milosrdenství dávají každému setkání smysl - že tvoří tajemství života i tajemství každého lidského vztahu k celému světu.

03.11.2015

Kniha Falun Gong je úvodní knihou kultivační praxe, kde základním termínem se kterým se zde pracuje je Kolo Zákona. Kolo Zákona má stejnou vlastnost jako samotný vesmír, neboť je jeho miniaturním vyjádřením. Kultivující si tak v závislosti na svém charakteru vypěstuje nadpřirozené schopnosti a také silné Kolo Zákona. To potom existuje jako inteligentní bytost, která se samočinně otáčí v prostoru spodní části břicha. Výsledkem je neustálé zušlechťování praktikujícího, absence nemocí, prodloužení věku života a získání schopností jako jsou otevření třetího oka (v knize se uvádí, že ho dosáhlo až 70% studentů) a dalších schopností. Autor knihy na několika místech upozorňuje, že Falun Gong je formou buddhistického qigongu, který však nemá žádnou spojitost s buddhistickým náboženstvím. I když mají stejný cíl, cesty jsou odlišné a jedná se o rozdílné formy kultivace. První polovina knihy se zabývá pojmy a historií Falun Gongu. Čtivě popisuje původ qigongu a jeho vztah k jiným kultivačním praxím a samotnému Buddhismu, jakým způsobem pracovat s kultivační energií, jak přijímat a zpracovávat schopnosti, které během kultivace přicházejí a které jsou odvislé od charakteru praktikujícího, jakým způsobem pracuje Kolo Zákona a jak kultivovat hlavní vědomí. Druhá polovina knihy se zabývá cvičením, které obsahuje soustavu pěti sérií pohybů: Buddha natahuje tisíc rukou, Falun pozice ve stoji, Pronikání mezi dvěma kosmickými extrémy, Nebeský oběh Kola Zákona a Zesilování božských sil. U každé série je vysvětlen princip cvičení a jeho postup vč. ilustrace. Osobně doporučuji pracovat kromě textu i s youtube, kde alespoň pro mě je pochopení cviků mnohem jasnější. U cviků je potřeba mít na paměti, že některá provedení se liší v závislosti kdo je cvičí - zda muž či žena. Poslední kapitola je věnována otázkám a odpovědím. Velmi jsem váhala, jak knihu ohodnit. I když jako celek dává začátečníkovi kompletní pohled na Falun Gong, nemůžu se ubránit dojmu, že některá témata byla zmíněna jen povrchně a mohlo se jít víc do hloubky. Ale je to subjektivní pocit a je možné, že všechny další informace najdu v Zhuan Falun a po jejím přečtení svůj názor změním. Obě knihy jsou volně dostupné na falundafa.org.

23.10.2015

To je mi ale slovník! Na úvod krátký exkurz do historie jidiš, a potom už zažité výrazy vč. ukázky praktického využití. A že ty ukázky jsou výživné! A vtipné. Není to klasický jazykový slovníček. Je to příležitost se seznámit s historií, kulturou a zvyky z židovského prostředí. A je to báječný výlet. Kniha se může číst odkudkoli a kdykoli.
-------------------------
Starý Hirschfeld se dostavil s jarmulkou na hlavě na velitelství místního gestapa. V ruce měl noviny, v nichž si zatrhl inzerát.
- Snad nejdeš kvůli tomu inzerátu? zařval na něho gestapák.
- Právě kvůli němu,řekl Hirschfeld.
- Ale tady stojí: Přijmeme mladého, tělesně zdravého, vysokého nejméně 180 cm! Tobě je aspoň sedmdesát, jsi hubený jak lunt a měříš nanejvýš 160! Dále se v inzerátu praví, že uchazeč má mít dokonalý zrak, a ty máš, jak se dívám, aspoň deset dioptrií! A hlavně tu stojí, že to musí být árijec, a ty jsi přece každým coulem Žid! Co sem vůbec lezeš?
- Přišel jsem vám jenom říct, - pravil Hirschfeld - abyste se mnou nepočítali!

6 16.10.2015

Výborná kniha! Četla jsem výtisk z r. 1996. Zelený obal na kterém je vyfocená vydlabaná usmívající se dýně s jedním zubem. Úvodní kapitoly jsou věnované základní terminologii v oblasti komunikace a komunikačním zlozvykům. Oblast komunikace je potom možno otestovat prostřednictvím dotazníku komunikačních dovedností, který je součástí knihy. Ona vlastně celá publikace je taková praktická příručka plná dotazníků, testů a příkladů. Druhá polovina knihy se věnuje asertivnímu chování. Na příkladech z každodenního života předvádí, jak se nenechat vmanipulovat do situací, které nám nejsou příjemné a jak "slušně" člověka odmítnout nebo si obhájit své stanovisko. Tuto knihu určitě doporučuji k přečtení.

1 16.10.2015

Namlsaná knihou "Pozitivním myšlením k úspěchu" od stejného autora, sáhla jsem po této knize. Nebyla jsem zklamaná. Stejně tak se nedostavil žádný záchvat nadšení. Jeho "Pozitivním myšlením k úspěchu" zůstalo nepřekonáno. Myšlením k bohatství je kniha o "penězích". Nevím proč mě to tak překvapilo. V některých chvílích mi kniha připomínala instantní návod pro zvýšení obratu prodejců na realitním trhu nebo pojišťovacích agentů. Ale i přesto se zde dá najít několik zajímavých informací např. jak znásobit mozkový potenciál, informace z oblasti přeměny sexuální energie a souvislost mezi úspěchem a silným libidem. Ale prostor proto, aby se s nimi šlo do hloubky v této knize není resp. možná to nebylo účelem. Jako ve všech knihách Napolen Hill říká vlastně jediné - kdo chce kam, pomož si tam sám.

2 16.10.2015

Má první a zatím nepřekonaná zkušenost s knihou v oblasti "osobního rozvoje". Koupila jsem si ji v roce 1996 a začala ji číst v šalině směrem do Kr.Pole. Málem jsem zapomněla vystoupit :D Je napsána velmi čtivě. Nemanipuluje. Nepřesvědčuje. Nikoho do ničeho nenutí. Jen představuje příklady. A říká se, že příklady táhnou. Snad nic "nenakopne" člověka víc než zkušenost někoho, kdo je v hodně blbý situaci a dokáže si s ní poradit. A ta kniha je takových příkladů plná. Co obzvlášť oceňuji je skutečnost, že "úspěch" zde není synonymem pro stav bankovního konta nebo stav vozového parku. Úspěch si každý představuje jinak, a tak kniha v tomto směru ponechává dostatečný prostor pro to, aby si každý do života "přitáhl" to, co chce. Někdo nový auto. Jiný spirituální zkušenost. Někdo obojí. Třeba spirituální zkušenost v autě? :D Nástroj je proto ale vždy stejný -zdravé pozitivní myšlení. Pro mě osobně byla kniha přínosná v pochopení skutečnosti, že člověk, který chce žít svůj život podle svých spirituálních představ nemusí být chudý. To je totiž přesně to učení, které křesťanská církev tak ráda propaguje. Zbožný chudák. Ne - tak to vážně není. Konečně mi to došlo ! Hojnost. Ať už si pod tím každý představí cokoli. Je zajímavé, že kniha končí na str. 266 právě výběrem citátů z Bible. "Všechno je možné tomu, kdo věří." (Marek 9,23)

2 16.10.2015

Eckart Tolle je pro mě zásadní setkání. Jeden z mála žijících "duchovních učitelů". V té smršti ezo knih všeho druhu, zaručených cest k osvícení a toho "jediného pravého" duchovního poznání se pro mě stal příjemným zjevením. Než jsem našla jeho Moc přítomného okamžiku, měla jsem s ním několik "schůzek" na youtube. Jeho videa mě oslovila. Jeho mírnost, laskavost, roztomilé grimasy a "klučičí" ne příliš hlasitý smích. Je to vlastně tak jednoduché! Co bylo, bylo. Proč zůstávat v minulosti. Co bude- to bude. Žij teď! Ne tím, co teprve přijde. Pokud to vlastně přijde. Přítomnost. Ano! Zklidnit tu uřvanou a občas hysterickou mysl. A radovat se. A když to nejde, tak se o to alespoň pokusit. Najít svůj vnitřní klid a štěstí. Setkala jsem se i s lidmi, kteří uchopili Přítomnost jako stav "teď" bez jakékoli motivace a odpovědnosti za svou budoucnost. Z mého pohledu jde o velmi zjednodušený přístup k životu a nepochopení myšlenky "přítomného okamžiku". Snít. Mít sny a umět si je (s)plnit je důležitý životní pohon. Myslím, že člověk si může uvědomovat svou přítomnost a BÝT v ní vědomě, stejně jako může své aktivity směřovat k nějakému cíli v budoucnosti.

2 16.10.2015

Ještě stále mnoho lidí neumí hovořit o smrti. A i ti, kteří se tomuto tématu nevyhýbají, tak ve svých slovech zůstávají mnohdy v rovině, kdy jich se smrt netýká. Snad za to může podvědomý strach, že je to tak "konečné". Umíme být zaskočeni, když se s ní potkáme. Když nás opustí někdo, koho známe. Bolí nás, když odejde někdo, koho milujeme. Smrt je do jisté míry stále tabu. Možná bychom o ní měli více hovořit už s našimi dětmi. Snažíme se je chránit před "špatnými sny". Odmítáme je brát na pohřby. Protože ony jsou tak malé. Ve skutečnosti je oddělujeme od něčeho zcela přirozeného. Smrt není morbidní. Smrt je každodenní součástí našich životů a je dobré o ni umět nejen hovořit, ale také se s ní smířit. Elizabeth se narodila do protestanské rodiny a již v dospívání, během 2.sv.války, se rozhodla, že je potřeba udělat něco pro svět - "je potřeba zastavit tu strašlivou nelidskost". Vystudovala lékařskou fakultu a začala pracovat na výzkumném projektu v oblasti umírání a smrti pacientů v terminálním stádiu. Během rozhovorů se svými pacienty se stále více setkávala s jejich mimotělními zážitky, se Světlem na konci tunelu. V jednom rozhovoru nakonec prohlásila: "Smrt je přechodem na jinou životní formu v jiné frekvenci. Okamžik smrti je zcela jedinečný zážitek, který člověk prožívá bez útrap a strachu.“ Její kolegové ji prohlásili za blázna. Během své praxe určila pět fází,kterými člověk prochází v okamžiku, kdy se musí vyrovnat se závažnou situací. Obvykle se jedná o nevyléčitelnou nemoc. Jsou to - Zavírání očí před skutečností a osamění, Zloba, Vyjednávání, Deprese a Souhlas. Ano, tato kniha stojí určitě za přečtení. Já jsem ji dostala darem v roce 1993. Dnes je na trhu spousta podobných publikací. Ale spousta z nich je jen teoretickou skládankou načtených informací. Elizabeth píše o tom, co žila. Vlastně psala..

4 15.10.2015