Inozuka komentáře u knih

"Vypadal uhlazeně a dobře, ale v jeho očích jsem zahlédl hlubokou bolest, kterou jsem tam nikdy dřív neviděl. Namísto muže, který chtěl být šťastný, vypadal spíš jako člověk, který v prvních tazích šachové partie přišel o dva pěšce, aniž by z toho měl nějakou výhodu."

Holywood mě překvapil svou lehkostí a čitelností. Bál jsem se toho, že příběh o tom jak se točil film Barfly / Štamgast bude nuda, ale opak byl pravdou. Bukowski to celé pojal hodně umírněně, bez velkých snah šokovat, takže to asi i povětšinou bude nepříliš přikrášlená pravda. Vše proložené typickým nihilistickým nábojem a smyslem pro humor. Rajská to hudba pro můj sluch.

"Pokud jde o mne, mým hlavním životním cílem bylo lidem se co nejvíc vyhýbat. Čím míň lidí jsem viděl, tím líp jsem se cítil."

3 03.06.2017

William Ury provede čtenáře na pohled složitým systémem vyjednávání, jehož shrnutí zní: "Místo soupeřů partnery." Myslím, že celá tahle metoda opravdu funguje, ale chce to veliký trénink, aby ji člověk dokázal využívat v praxi. Plné osvojení je pak asi otázkou několika let. To ale nic neubírá řadě trefných postřehů, které můžete zakomponovat do svého života okamžitě a začít je "zkoušet" na svém okolí. Tak hurá do toho...

1 26.05.2017

Četl jsem již podruhé a opět jsem stejně nadšený. Persepolis je kniha o hledání. Hledání vzorů v dětství, sebe sama v čase dospívání a po celý čas o hledání svobody. Marja má tu smůlu, že žije v místě, kterým se přehnaly v době jejího dětství dějiny, autokratický režim svrhla demokratická revoluce, aby se záhy přetavila v nový totalitní režim. Persepolis je tak i lekcí o křehkosti míru, o mechanismu revoluce i o budování totality. Vše navíc podáno velice vtipnou a poutavou formou pohledu jedné přemýšlivé a nepodajné holky. A jak již tady padlo ... může být velice poučné pro všechny ty, kteří se dnes dívají na uprchlíky ze středního východu skrz prsty.

3 21.05.2017

Vynikající publikace doprovázející stejnojmennou výstavu v Alšově galerii na Hluboké. Kniha je opravdo úchvatná s precizní úpravou a tiskem. Přestože úvodní texty jsou velice zajímavé, jsou psané klasickým akademickým jazykem, takže občas těžko čitelné. V tomto směru je pro mě osobně mnohem přínosnější chronologie surrealismu a medailony jeho předních protagonistů na konci knihy (i když se musím ptát, kde je Bohuslav Brouk, o němž je předchozích textech hned několik zmínek). Krásná kniha, užil jsem si jí, stejně jako výstavu.

13.05.2017

Jedna z nejbrutálnějších českých knih, které jsem dosud četl. Perfektně popsaný nástup chaosu a násilí - i když si nemyslím, že by to šlo takhle rychle, a že údernými oddíly by byly bandy bezdomovců a somráků. Na rozdíl od většiny komentářů tady se mi líbí i druhá část knihy zaobírající se budováním totality, prací s masami a ohlupováním většiny v zájmu zisku menšiny. Zde Tma obsahuje spoustu dobrých a přesných postřehů, které jsou bohužel shazovány rušivými prvky parodických postav typu Katky nebo současných/minulých politiků. To knize opravdu škodí a Ondřej Neff si to mohl odpustit. Jinak ale super - dávám čtyři žárovky z pěti.

2 06.05.2017

Revoltikon je v našich podmínkách vcelku ojedinělý projekt. Alespoň mě nenapadá žádná jiná autobiografická kniha tuzemského metalisty, notabene vyznavače death metalu nebo grindu. Navíc kapela Krabathor svého času byla na české metalové scéně něčím speciálním díky částečnému proniknutí do mainstreamu i do zahraničních subkulturních kruhů. To všechno pak činí knihu velice lákavou. Tím spíš pro někoho, kdo časy slávy Krabathoru, případně jeho vystoupení z hlubokého undergroundu pamatuje. A Bruno nezklame, ba právě naopak příjemně překvapí. Kniha je napsaná vtipně a svižně a fanoušek se u ní musí tetelit blahem. Já se tedy při četbě doprovázené poslechem inkriminovaných alb tetelil. Hodně lidská je existenciální a depresivní pasáž tápání mezi Krabathorem a Hypnosem i prolog popisující Brunovo dětství a cestu k metalu. Druhá část knihy týkající se Hypnos mě pravda už tolik nebrala, hlavně díky tomu, že tahle kapela jde trochu mimo mě, ale i tak se četla dobře a byla napsaná s lehkostí a vtipem. Sympatické mi je Brunovo zapálení pro věc a nadšení, s kterým se vrhal a vrhá do hudebních dobrodružství. Něco vidím jinak, sám spoustu věcí jinak i dělám, ale to nic nemění na tom, že nerespektuji odlišný přístup. Ostatně sám Bruno to hezky vyjádřil v doslovu: "Nikdo nejsme ničí otrok, každý jsme individualita a to nelze mít nikomu za zlé. Každý totiž hledá vlastní cestu ke štěstí a spokojenosti, což je to, oč tu běží, a čím méně nežádoucích aspektů nás na této cestě bude provázet, tím příjemnější procházka to bude. "

1 22.04.2017

Chápu, že Inzerát... zde má tak rozporuplné komentáře. Jedni jej vyzdvihují do nebe a druzí označují jak nečitelnou slátaninu. Je to dáno hlavně tím, že kniha je trochu nepřesně označována jako povídková, přestože má blíže spíš k jakési svérázné formě básnícké sbírky. A tak ti, kdo Hrabalův poetismus znají, si ji vychutnávají plnými doušky, aby ti, kdo potkávají Hrabala poprvé - navíc zmasírovaní Menzlovým filmovým zjednodušováním - stojí v nechápavém úžasu a knihu odmítají. A tak záleží, co kdo od Inzerátu očekává. Pokud lyrické obrazy brutální doby s krvavými skvrnami pomalu se vpíjejícími do duše a mysli, bude nadšen, pokud klasickou povídkovou skladbu s hlavním hrdinou, zápletkou a přímou řečí, bude nemilosrdně uválcován nepochopením a zdánlivou nesrozumitelností.

4 22.04.2017

Kurt Knispel je pro našince rozhodně zajímavá postava. Legendární německý tankista, který začal i skončil svůj život na našem území, zarostlý bouřlivák opovrhující nadřízenými i nacistickou ideologií, přesto nejúspěšnější tankové eso se 169 vítězstvími. O to víc zamrzí jakým způsobem je kniha o něm zpracovaná. Franz Kurowski moc psát neumí a jeho text je neskutečným mišmašem, kde je někdy za těžko se vyznat. Moc tomu nepřidává ani veskrze problematický překlad z němčiny a v mnoha případech věty vůbec nedávají smysl. Ve spleti všelijakých frází a opakujících se informací se tak Knispelův příběh rýsuje jen velice těžce a až na pár vzpomínek kamarádů by se dalo říct, že text je až zbytečný. Jako doslova blesk z jasného nebe tak působí bezchybný doslov Vlastimila Schildbergera z Moravského zemského muzea, kdy máte najednou pocit, že text dává konečně smysl, je poutavý, napínavý a dozvíte se z něj pomalu víc než z předcházejících stránek. Druhá věc, která stojí za zmínku je bohatá fotografická příloha, kdy sice ne všechny fotky se týkají Knispela, ale jsou zajímavé a veskrze dobré.

3 10.04.2017

Musím se přiznat, že Pan Mercedes byl můj první King vůbec. Čtení hororů mě nikdy moc nelákalo, ale na druhou stranu kvalita filmů podle Kingových předloh mě přesvědčila, že ani původní knihy nebudou asi špatné. Pan Mercedes mě utáhl na detektivní žánr, který mám rád a tak mi umožnil vstoupit do světa jednoho z nejvýraznějších spisovatelů dneška. A musím říct, že legendy nelhaly. Pan Mercedes se četl sám, děj udržoval čtenáře v napětí a přesto, že občas byly v textu až příliš okaté klasické postupy (někdy mi to přišlo, že knihu psal absolvent korespondenčních kurzu tvůrčího psaní), jedná se o poctivý detektivní thriller, se vším, co k němu patří. Takže King u mě obstál a určitě půjdu do dalších dílů téhle trilogie a možná, že prubnu i nějaký ten horror.
Jinak se připojuji k Fizovu komentáři ... překládat názvy počítačových her nebo používat jiné názvy filmů, než pod kterými běželo v české distribuci, mi přijde jako dost praštěné.

1 31.03.2017

"Opravdové bohatství jsou lidé, kteří s tebou zůstanou bez ohledu na všechny nesnáze. jistý si můžeš být jen těmi, co s tebou sdílejí bídu, blízko i daleko. Ti zbývající jsou moc křehcí. Minulost existuje ve tvých vzpomínkách, budoucnost ve tvé fantazii, ale opravdu důležitá je jen současnost, konkrétní okamžik. Minulost vybledne, překroutí ji a zfalšují, očekávaná budoucnost nemusí vůbec přijít, ale pohled zpátky a cesta dopředu naplňují smyslem ono Tady a Teď."

Anarchisté Igor Oliněvič, Nikolaj Dědok a Artěm Prokopenko byli propuštěni na svobodu 22.5. 2015 po pěti letech vězení na základě amnestie prezidenta Lukašenka.

17.03.2017

Bezkonkurenčně nejlepší kniha o smoothies na českém trhu. "Kuchařka" je rozdělena na několik částí podle toho, co strávník od smoothie čeká: na snídani, na hubnutí, pro sportovce, čistící, povzbuzující, dezerty, polévky, zmrzliny ... Ke každé klíčové ingredienci jsou popsány její přednosti a účinky na organismus. Každý recept obsahuje fotku hotového smoothie, seznam surovin a postup přípravy. Ač jsem po nějaké době zjistil, že nejlepší je smoothie připravovat podle momentální nálady, tato skvělá kniha je zdrojem mnohé inspirace a pokud máte o tento druh stravy zájem, dokáže vám ukázat nové směry přípravy zdravých vitamínových "koktejlů".

1 12.03.2017

Hodně rozkolísaná kvalita jednotlivých příběhů. Super byly osudy slavných odstřelovačů Zajceva, Häyhä, Pavličenkové a Allerbergera. Svou obyčejností a vhledem do rutinní práce běžného snipera byl vyjímečný a skvělý příběh Harryho Furnesse. Zbytek je spíš podprůměrný a moc mě nebavil. Jako úvod do problematiky dobré, ale žádný zázrak ...

1 11.03.2017

Návrat nezklamal a je to drsňárna tvrdá jako pořádný pravý hák. Ostrnými a cynickými výrazy se zde nešetří, pro ránu ani pro kulku se také nejde daleko ... ale přesto mám takový pocit, že celku něco chybí. Takže, ač spokojen, myslím, že víc než na průměr tahle Parkerovka nemá.

05.03.2017

Již jsem to psal u komentáře k Národní třídě a tady musím opět zopakovat, že styl Rudišova psaní mi připomíná Hrabala. Stejný cit pro zvláštnůstky a ulítlosti jeho hrdinů, podobný rytmus v textu a odposlechnutá hovorová řeč. Malinko uspěchaný mi přišel konec, ale není to nic, co by mělo knihu stát jednu hvězdu.
Na Grandhotelu je zvláštní, že ač jsem viděl filmové zpracování a nyní četl i knihu, nemůžu se rozhodnout, co z obou je lepší. Často se to nestává, ale musím konstatovat, že film i kniha jsou rovnocennými partnery, i když každý pojímá příběh trochu jinak.

"Měl jsem pocit, že jsem objevil její čáru života, kterou má každý někde jinde. Já ve svých grafech s počasím. Franz ve svých mrtvých kamarádech. Zuzana v testech. Jégr v muzeu východního bloku. Patka v lahvích hepylajfu. Každý má nějakou čáru života, i když to neví nebo na to nevěří nebo mu to zatím nikdo neřekl. A někdo nemá jen jednu čáru, ale má jich víc."

3 19.02.2017

Povídky z první kapsy jsou super, dobře napsané i vypointované. Jednoznačně nejlepší je Poslední soud, z něhož až mrazí. Druhá kapsa je o poznání děravější a koncept propojeného vyprávění pantátů u piva mě dokonce docela štval. Z téhle části mě prakticky bavily jen Případ s dítětem, Ukradený kaktus a Sbírka známek, zbytek byl nic moc. Mé vydání z roku 1985 je ilustrováno Cyrilem Boudou, jehož obrázky ještě zvyšují zážitek z knihy.

Překombinované a upachtěně chtěné... Na Klub rváčů 2 jsem se docela těšil, nalákalo mě, že autor naváže na původní knihu a ukáže, jak to je s jejími hrdiny po deseti letech, což také částečně plní. To, co neklape, je očividná snaha být co možná nejšílenější, využít co nejvíc nápadů z prvního dílu a povýšit celou schizofrenii na druhou zakomponováním vlastní osoby do děje. To by mi, ani tak nevadilo, kdyby to bylo učiněno smysluplně a chytře. Což bohužel není. A nejhorší je, že se nejedná o adaptaci již napsaného románu, ale od začátku bylo zamýšleno jako scénář pro komiks ... pak je to až trestuhodně nevyužitý potenciál.

1 31.01.2017

Do detailu propracovaný životopis jednoho z nejslavnějších japonských mistrů meče. Kedži Tokicu se snaží důsledně oddělit legendu od doložitelných skutečností, což vzhledem k tomu, že Musaši žil kolem roku 1600 není zrovna jednoduché. Tahle detektivní práce je někdy na překážku, protože se v tom začne čtenář ztrácet - hlavně kolem nejasností s Musašiho původem. Další části knihy je nový překlad Musašiho psaných textů, který je opět důkladný a zachované záznamy o cestě strategie jsou rozpitvány do nejmenších detailů. A do třetice se Kedži Tokicu zaobírá odkazem Musašiho v moderním bojovém umění i vývojem samotného budó. Shrnu-li to, hodně faktů, trochu hůře čitelné a bez vlastní zkušenosti v bojových uměních občas krapet nepochopitelné.

3 01.01.2017

Film zbožňuji a až po přečtení knihy na mě plně dopadla genialita Hugo Haase jako doktora Galéna a Zdeňka Štěpánka jako Maršála. Kniha totiž vyznívá ve srovnání s filmem trochu plytce a naivně, ovšem právě herecké mistrovství obou zmíněných dodává textu na působivosti a naléhavosti. I přesto všechno je třeba ocenit Čapkovu předvídavost i osobní odvahu, která ho v době sílícího fašistického nebezpečí a řinčení zbraněmi vedla k napsání silně protiválečného a protinacionalistického textu.

5 17.12.2016

Absolutní zklamání! Napsané naprosto odpudivým stylem se slovníkem p-r akcí Horsta Fuchse. Kdybych nebyl přesvědčen z jiných knih (např. Vegan v kondici) o prospěšnosti tohoto stylu stravování, po přečtení díla Viktorie Boutenko bych se spíš zatvrdil v názoru, že je to totální nesmysl. Jediné, co stojí z knihy za pozornost jsou inspirativní recepty, ale i zde zcela chybí nutriční hodnoty a přesné dávkování ingrediencí. Jdu se poohlédnout ještě po nějaké jiné knize s tímto tématem, tady cesta nevede ...

1 17.12.2016

Ať si kdo chce co chce říká, pozornému čtenáři se musí během Rozmarného léta dřív nebo později vkrást do hlavy myšlenka o formě upřednostněné nad obsahem. Jazyk je někdy až tak šroubovaný, že se pohybuje na hranici sdělnosti. To ale nic nemění na tom, že jde o dílo nad míru zábavné a dialogy všech zúčastněných jsou vskutku geniální. Až po přečtení si člověk uvědomí výjimečnost Menzlova filmového zpracování. Tohle převést na plátno, chtělo pořádnou dávku odvahy!

3 06.12.2016