Inozuka komentáře u knih

Každý, kdo se jen otřel o tuzemský punk nebo hardcore, musel zákonitě na HNF narazit. Jedna z nejoriginálnějších kapel stylu, která obstojí i ve srovnání se světovou scénou a válcuje dokonce i mnohem mladší bandy. I já mám rád dema HNF a řadu jejich skladeb považuji za nadčasové hity. Na knihu jsem se proto dost těšil a možná i proto je pro mě výsledek rozpačitý. Čtenář dostává v podstatě tři bloky vzpomínek, které se vzájemně doplňují a fungují i samostatně. Úvodní část je obecným uvedení do problematiky punku v ČSSR osmdesátých let, jihlavkého kulturního i politického podzemí a do mládí Petra Štěpána, autora knihy a frontmana HNF a XIII.Století. Tato část se čte dobře, je možná trochu povrchní, ale i tak zajímavá. V druhém bloku se snaží Štěpán rekonstruovat příběh HNF na základě vlastních vzpomínek, ale hlavně podle dobových zápisů v zinu Punk Maglajz. Zde nastává malinko problém, protože zápisky jsou celkem neuspořádané a nepřehledné, často bez kontextu a výsledek působí mírně chaoticky. Nicméně se krátká historie HNF z toho dá vyčíst, trochu chybí osobnější pohled a jasnější kontinuita. Poslední část knihy je potom věnována kompletním textům. Fanoušci určitě znají, ale i tak souborné vydání lyriky HNF určitě přivítají (včetně reprintu původních šmíráků), pro jiné bude jistě překvapením, jak byla poetika HNF přímá a neohrožená vůči tehdejšímu režimu. Shrnutí: mohlo to být lepší, ale i tak se jedná o cenné dílo, které potěší jak znalce a pamětníky, tak i laiky nebo punkový dorost

2 26.11.2022

Jaroslav Velc je mou ikonou již od dětství, kdy mě jeho obrázky provázely poznáváním historie i techniky ze stránek časopisu ABC nebo z boxartů plastikových modelů, které jsem lepil. Dodnes si pamatuji, jak uhrančivé jeho obrázky byly a jak jsem se jimi často dlouhé minuty kochal a domýšlel si příběh, který za nimi byl. Tajemství úspěchu kreseb Jaroslava Velce leželo ve vystihnutí atmosféry a dynamičnosti zobrazované scény, tak i v neuvěřitelném smyslu pro detail a čistotu kresby. Vydání souborné monografie tvorby této naprosté světové ikony nejen modelářského světa je pro mě, stejně jako pro ostatní podobně potrefené, doslova zázrakem. U řady obrázků jsem se vrátil do dětských let, u jiných žasl, kam až dokázal Jaroslav Velc své umění dotáhnout ... Geniální!!!

5 30.10.2022

Kniha se snaží nahlédnout pod pokličku fungování 601. skss, což je její devizou, ale zároveň trochu i slabinou. Ne všechny věci lze z důvodu utajení prozradit naplno a tak je někdy text lehce zamotaný a nepřehledný. Petr Matouš popisuje svou cestu k speciálním silám, výcvik i bojové nasazení v Afghánistánu. Čtenáři dává alespoň tušit, čím se 601. skss během těchto misí zabývala, její etablování do mezinárodních aliančních struktur i rozsah jejích kontaktních operací. Zde je asi nejvíc cítit mlžení z důvodu utajovaných skutečností a text občas ztrácí na přehlednosti. Co se ale povedlo na jedničku je popis mindsetu člena speciálních sil. Sám Petr Matouš na to v textu několikrát odkazuje a z celé knihy je cítit, čím se správní "spešláci" liší od zbytku populace. Nebudu spoilerovat, takže pokud vás to zajímá, přečtěte si Navzdory ...

3 08.09.2022

Vzpomínky francouzského Arména na osm let strávených v soukolí stalinského teroru. Popis absurdity fungování totalitního státu se mísí se scénami brutálního boje o přežití na nejnižším dně sovětské společnosti i soubojem s nehostinným podnebím sibiřských polárních oblastí. Maloumian se snaží sugestivním způsobem vylíčit každodenní život v tomto pekle na zemi a snaží se pochopit, jak mohlo dojít k jeho stvoření, i proč i nadále funguje. Odpověď není jednoduchá a mísí se v ní klasický ruský stihomam, šlendrián, byrokratická tupost a neúcta k individualitě i lidskému životu vůbec. Tedy něco, co se od dob stalinského Ruska zas až tak moc nezměnilo. Současné počínání putinského režimu je toho zářným důkazem a o správnosti Malounianových závěrů nás přesvědčuje každý den.

1 21.08.2022

"Dvakrát nevstoupíš do jedné řeky, ale to je jedno," řekl Inozuka, když postavil Konec světa do knihovny vedle Europeany. Vzal ručník a šel se vykoupat do Blanice.

3 30.07.2022

Ucelený a přehledný soubor pravidel pro přežití v mírových časech i pro případ rozsáhlé katastrofy. Kniha se zaměřuje na to nejdůležitější a autor sám na mnoha místech podněcuje k dalšímu studiu a rozvoji jednotlivých schopností. O tom svědčí i několik prázdných stránek na konci knihy, které mají sloužit k poznámkám a doplňujícím informacím. Perfektní manuál pro současnou nejistou dobu ...

06.07.2022

Ve srovnání s memoáry Richarda Freiherr von Rosen, dalšího německého tankisty, trochu horší. Na rozdíl od něho Carius krapet hůře píše, někdy skáče z jednoho na druhé a zapomíná trochu na uvedení čtenáře do kontextu, a jak již zde bylo zmíněno, někdy se pouští do úvah, které dávají tušit, že se s porážkou Německa úplně nevyrovnal. To ho vede k podobnému pocitu křivdy, kterou můžeme sice na jednu stranu u frontového bojovníka chápat, na druhou stranu je potřeba k některým jeho vyjádřením přistupovat obezřetně (například despekt k americké armádě, relativizace německých válečných zločinů apod.). Kniha je naopak velice cenná v líčení bojových situací i technických aspektů nasazení Pzkpfw.38(t), Tiger I. a Jagdtigerů. Pro zájemce o vojenskou historii a tankové jednotky povinnost.

1 26.06.2022

Většinu popisovaných míst jsem svého času navštívil, takže jsem se na tuhle knihu dost těšil. Výsledek je trochu rozpačitý. Přijde mi, že kniha je ušitá dost horkou jehlou a mohla být mnohem lepší, kdyby si s ní dal někdo práci. Takhle je to spíš změť velkoformátových fotografií a úsporného textu. Ten je většinou postaven na informacích z rozhovoru s jedním z lidí, kteří v konkrétních squatech a klubech byli aktivní, a je tak dost povrchní. Překvapivě ani ve spojení s fotografiemi se nedaří postihnout atmosféru, ale uznávám, že to může být jen mou osobní zkušeností a ostatním to tak stačí. Nemohu se ale zbavit pocitu, že při troše píle by se o všech popisovaných alternativních prostorech dalo najít spousta zajímavých informací, protože hýbaly nejen subkulturní, ale i mainstreamovou společností. Sečteno, podtrženo: pro pamětníky devadesátek pouze nostalgický vánek, pro mladší ročníky dobré jako úvod do tématu.

1 29.05.2022

Bible netečnosti ... Řekl bych, že od M. Houellebecqa jsem četl lepší a ten někdejší wuau efekt a identifikace s hrdiny a názory se nedostavil, ale na druhou stranu jsem dostal vše, co jsem od Serotoninu očekával: lehce perverzní a sžíravý pohled na postmoderní společnost pozdního kapitalismu podbarvený zábavně cynickým humorem a explicitními scénami. Houellebecq stále ví, jak rozeznít vlnu lidských emocí, udržet pozornost i přes líčení naprostých banalit a jak ze zmatku současného světa vytáhnout nejhlubší frustrace a čtenáři v nich pořádně vymáchat hubu.

9 14.05.2022

Tuhle knihu jsem zaregistroval z jednoho tweetu pplk. Ivo Zelinky, který ji uváděl jako jeden z inspiračních zdrojů budování taktiky i strategie 43. výsadkového pluku. A nedivím se. Speciální operace není žádným historickým pojednáním nebo popisem nejúspěšnějších akcí zvláštních sil, ale je to plnohodnotná analýza tohoto fenoménu s jasnými teoretickými závěry. Ty jsou pak demonstrovány na příkladu osmi útoků, kterou jsou důkladně analyzovány právě optikou základních teoretických aspektů úspěšné speciální operace. Velká většina analyzovaných akcí je z druhé světové války, kde překvapivě hned dvě spočívají v podhladinových útocích na nepřátelské lodě, ale jsou zde i dvě poválečné. Většina je notoricky známá a malinko zamrzí, že autor neanalyzoval více současných operací (míněno do roku 1995, kdy kniha vyšla prvně). Zájemcům o vojenskou teorii doporučuji, těm, kteří se chtějí dozvědět spíš něco o historii spec. sil a operací bych asi doporučil spíš něco jiného.

15.04.2022

Ve Vimperku pracuji, dokonce jsem tam nějakou dobu i žil, záchvaty historie mám prakticky neustále, bojiště u Hradce Králové jsem navštívil již dvakrát, vlaky mám rád, Rudiše považuji za předního spisovatele mé generace ... a přesto musím říct, že to nebylo úplně ono. Dobrý nástup, výborná poslední třetina knihy, ale uprostřed ubíjející a repetitivní nuda. Možná to byl záměr, i cesta vlakem taková je, ale mě to prostě chvílemi nebavilo a Winterbergovy pasáže jsem četl spíš letmo, než abych si v nich nějak liboval. Katarze posledních kapitol byla ale vynikající, přestože se dala předvídat, takže ve finále všechno odpuštěno. Beautiful landscape of battlefields, cemeteries and ruins ...

9 20.02.2022

Dá se říct, že tento průvodce je pěkným završením trilogie krvavých ročních období jdoucích proti řece času. Po Krvavém podzimu 1945 a Krvavém jaru 1945 se Jiří Padevět vydal k prapočátku pozdějších událostí, Krvavému podzimu 1938. Kniha nijak nevybočuje z koncepce dřívějších titulů a provádí čtenáře místopisem násilných střetů mezi čs. státním a bezpečnostním aparátem a bojůvkami nacionalistických sil v pohraničí na území celé tehdejší republiky. Vedle očekávaných konfliktů s ordnery nacistického Německu zde tak nalezneme i konflikty s polskými a maďarskými ozbrojenci na Slovensku a Zakarpatské Rusi. Plusem knihy je přehled jak rozsáhlé a oblastně rozšířené násilí na podzim 1938 bylo, kdy útoky za pomocí kulometů a granátů nebyly žádnou výjimkou. Ne moc známý je i relativně vysoký počet sebevražd čs. vojáků, kteří neunesli odstoupení pohraničí. Skvělá práce, která svádí k tomu, vzít před výletem do nějakého města nebo regionu všechny díly trilogie a nastudovat, co se tam v přelomových letech dělo ...

1 05.02.2022

Podle mého, se převod slavné Kafkovy novely do komiksu povedl. Kresba vystihuje tíživost cesty obviněného Josefa K. procesem, někdy je sice až moc hravá, ale přesto atmosféře věrná. Scénář zachycuje základní linku a umně děj zjednodušuje při zachování jeho absurdity a brutality. Kafka není pro každého a nejsem si jistý, zda tento komiks dokáže k četbě jeho knih někoho přitáhnout, obráceně ale funguje dobře a jako zpestření pro již obeznámeného čtenáře dokáže pobavit a možná i nabídnout zajímavé interpretace některých částí knihy.

2 24.12.2021

Boj o Filipíny je kláda o více než pěti stech stranách ... ale je psaná lehkým hubáčkovským stylem a tak se čte jedna báseň. Je to sice dáno charakterem operací, ale lze říci, že Boj o Filipíny je z dosavadní Pacifické ságy nejvyváženější z hlediska poměru popisu námořních, leteckých a pozemních akcí. Hubáček dokazuje, že zvládá stejně dobře popsat agónii japonského Spojeného loďstva, jako i vleklé boje ve vnitrozemí libovolného filipínského ostrova a čtenář má dojem, jako by u toho byl. U literatury faktu veliký dar. Tahle kniha nemá chybu, snad kromě rozpadající se vazby prvního vydání ...

1 12.12.2021

Kniha má asi spíše historickou hodnotu, splacení dluhu zmapování tvorby skupiny stojící na periferii umělecké periferie. Tvorba samotných LIbeňských psychiků mě nijak zvlášť nechytla, většinou se jedná o jakýsi naivní surrealismus nijak nevybočující z "davu" ostatních autorů tohoto směru.

10.10.2021

Je až s podivem, že skupina Tří králů se za celou polistopadovou éru nedočkala poctivé odborně napsané historické práce, zároveň však vyšlo hned několik historických románů (včetně jednoho komiksu) zpracujících téma skupiny Balabán-Mašín-Morávek beletristickou formou. Těžko říct, proč tomu tak je ... snad nedostatkem pramenů, snad pocitem historiků, že k odbojové skupině Obrana národa bylo řečeno již vše. A tak asi jedinou knihou věnující se skupině jako celku, která ovšem stojí kdesi na pomezí historické práce a beletrie, je letitá Tři kontra gestapo. Ta vyšla poprvé již v šedesátých letech a po roce 2003 byla mírně upravena. Stáří knihy je v textu dost znát a ani aktualizace jí moc nepomohla. Řada zde uváděných faktů je nepřesných či přímo fabulačních a některá opakují zažité mýty, které byly později vyvráceny. Na druhou stranu je čtivě napsaná a přináší ucelený pohled na akce jedné z nejodvážnějších skupin první fáze odboje proti nacistické okupaci. Tím pádem nezbývá než dát plné hodnocení, přečíst si monografie Balabána a Morávka, které v nedávné době vyšly, doplnit je Padevětovým Průvodcem a doufat, že někdo tuhle díru v české historické literatuře faktu zaplní ...

7 09.10.2021

Nedávno jsem někde slyšel, že když přečtete jednu Petru Soukupovou, je to jako byste četli všechny její knihy. Což je možná trochu pravda, ale spíš bych řekl, že je to tvrzení nespravedlivé, protože Petra Soukupová svůj styl hlubokých psychologických a sociálních sond zdokonaluje a rozvíjí. Věci, na které nastal čas je příběh sedmnáctiletého soužití jedné rodiny viděný perspektivou motivací, zájmů i postojů jednotlivých aktérů. Vše dokonale odkoukáno ze života a zakomponováno do souvislého děje. Ani se mi nechce uvěřit, že předlohou byly povídky, které autorka propojila a uspořádala do delšího románu. Velmi čtivé a reálné ...

12 26.09.2021

Pěkně napsaný guadalcanalský deník válečného korespondenta. S Richardem Tregaskisem a 1. divizí námořní pěchoty procházíme vyloděním a počátečními boji o tento pacifický ostrov. Autor své řemeslo zvládá na jedničku, zápisky mají spád a dobře mixují historii všedního dne s akčními vsuvkami. Pochvalu zaslouží i zasvěcený překlad, bez kiksů v označování vojenské techniky a ráží dobových zbraní, což byl zejména v devadesátých letech častý jev v tuzemské překladové military literatuře. Jako doplněk k Hubáčkově Pacifické sáze ideální ...

1 24.06.2021

Jedna z knih, která končila na nechvalně proslulých nacistických paličských hranicích. Autentický vhled do života spodiny v Berlíně přelomu dvacátých a třicátých let. Ernst Haffner pracoval jako sociální pracovník a měl život ztracené mládeže dobře nastudovaný. Ze svých zkušeností dokázal sestavit čtivý příběh bezmoci, hladu, špíny a snahy přežít za každou cenu. Umně do něho zakomponoval všechny možné alternativy, z nichž jen málo končilo nadějným a slušným způsobem. Haffnerova stopa mizí s nástupem nacismu k moci a není těžké uhádnout, co se s ním asi stalo ...

13.06.2021

Měl jsem strach, jestli tato kniha na mě nebude až moc dětská, ale ukázalo se, že to byl jen předsudek. A jako Antarktida je sice napsaná a udělaná tak, aby byla malým čtenářům co nepřístupnější a nejpoutavější, ale stejně tak dokáže oslovit i dospělého. Fenomén jižního kontinentu zkoumá z různých úhlů pohledu a vždy se snaží vypíchnout to nejdůležitější a nastolit otázky, které mají přesah i do běžného "nepolárnického" života. Grafická úprava a celková koncepce je naprosto strhující, ta hravost mě nepřestala do poslední stránky udivovat. Magnesia Litera naprosto zasloužená!
P.S.: Velké plus za zmínku o The Thing.

2 09.05.2021