Inozuka komentáře u knih

V třetím díle Pacifické ságy nás Miloš Hubáček svým neopakovatelným stylem provede zlomovým rokem 1944, kdy se Spojencům podařilo prorazit japonské obranné linie v jižním Tichomoří. Charakterem operací se od námořních střetnutí přesouváme hlavně k obojživelným operacím obsazování klíčových ostrovů vyznačujících se značnou nadvládou Spojenců ve vzduchu i na moři. Oproti předchozím dvěma knihám je věnováno více pozornosti pozemním bojům, vše podáno neskutečně čtivě a se smyslem pro detail. Končíme obsazením Saipanu, Tinianu a Guamu, jejichž dobytí strhlo klapky z očí i těm nejzarytějším císařským militaristům a donutilo je podívat se realitě do tváře. Vítězství již nebylo možné, šlo jen o vybojování co nejlepších podmínek pro vyjednání míru ...

1 02.05.2021

O úžasné Čornejově monografii zde bylo napsáno již mnohé a až na pár výjimek se těší plnému hodnocení. S tím souhlasím i já a musím přidat ještě poznámku o nevídané vyváženosti této knihy. Profesor Čornej odvedl takřka geniální práci a postavil pomyslný pomník moderní historiografii, která se oprošťuje od ideologické interpretace dějinných událostí a čtenáři předkládá hned několik variant, jak se mohly popisované děje odehrát. Přičemž vedle sporých pramenů čerpá především z dobového sociálního, politického a duchovního kontextu člověka i společnosti. Výsledkem je čtivá, a díky snaze dopátrat se pravdy s připuštěním možných alternativních interpretací, monumentální práce, která čtenáře sice zaměstná opravdu dlouhou dobu, ale zároveň mu poskytne požitek z každé své stránky. Smekám před Vámi pane profesore ….

17 28.02.2021

Kniha sebraných spisů od Bruce Lee. Obsahuje jeho úvahy o kung-fu, filozofii, sebepoznání, jeho bojovém stylu jeet kune do, herectví, básně a dopisy. Spoustu inspirativních postřehů, rozbory podstaty bytí i bojových umění. Překvapilo mě pár docela dobrých básní. Co je ale slabinou knihy je časté opakování téhož. Nejmarkantněji je to vidět u kapitoly o jeet kune do, kde je jeden téměř identický text opakovaný asi čtyřikrát. Takže přes veškerou úctu k Bruceovi nakonec spíš průměr.

1 31.01.2021

Ten, co má Rudiše rád, řekl: ,,Respekt! Zase si to vodpružil, kámo."

12 23.12.2020

Dlouho jsem přemýšlel, co k téhle knize napsat. Nakonec to vezmu jen heslovitě, protože by to bylo na delší vyprávění a nikoho by to asi nebavilo číst:

- tu dobu jsem zažil, ale jako hardcorista jsem stál na druhé straně barikády. I přesto, a jako důkaz jaký fenomén skinheads ve své době byli, přiznávám, že první desku Orlíku mám ve své sbírce.
- na rozdíl od mnoha uživatelů níže si myslím, že hrubky a stylistické kopance se ke knize skvěle hodí a je potřeba ji brát jako dokument určité subkultury a ne jako akademickou práci. Kniha je napsaná opravdu čtivě a až na vcelku nezajímavé dětské eskapády malého Filípka se čte opravdu jedním dechem.
- řadě lidí (možná i záměrně) kniha dělá trochu medvědí službu a vytahuje jejich hříchy mládí: dr Franz, J.X. Doležal, Fanánek, Landa, Matásek, Hošek z ní asi moc nadšení nebudou.
- nejmenovaný turecký občan, Emil Bendík, Tibor Danihel, Zdeněk Čepela, Filip Venclík, Tibor Berki, H.E. Abelradi - ano, hádáte správně, oběti rasitického a fašistického násilí v devadesátých letech, které měly jen tu smůlu, že se narodily s jinou barvou kůže, patřily k jiné subkulturní skupině nebo se někoho zastaly, před napadáním ze strany neofašistů nebo nazi skinheadů.

1 06.12.2020

Četl jsem jako oral history doplněk k Hubáčkovu Vítězství v Pacifiku. Na knize je cenné, že vznikla krátce po nasazení 212. stíhací perutě námořní pěchoty na Guadalcanalu a obsahuje proto syrové a neupravené svědectví o bojích na tomto tichomořském ostrově. To je ale paradoxně i slabinou knihy, která je vlastně takovou neučesanou reportáží se všemi nedostatky, které k tomu patří: neobjektivitou a značnou roztěkaností. Z toho důvodu se kniha nečte zrovna lehce, je mírně zmatená a krapet propagandistická. Výsledku nepřispívá i dost kostrbatý překlad (letadlo opravdu nemá poklop, ale kryt kabiny) a některé faktické chyby (zero není typově G4M, ale A6M a japonská puška Arisaka opravdu nemá ráži 25 mm). Takže jako doplněk k jinému textu zajímavé, jinak ale v rámci oral history válečných knih spíš slabší.

1 01.11.2020

V podstatě souhlasím s uživatelem Pistalka … problém alternativ ke kapitalismu je, že se stačily dějinně zdiskreditovat nebo naopak nestíhají dnešnímu složitému světu (snad kromě nových digitálních měnových forem). Zároveň je potřeba dodat, že samotný kapitalismus je tak diversitní, že jej pojímat jako jeden systém, je značně zjednodušující. Evolučně se přizpůsobuje a mutuje, adaptuje se na okolní podmínky. Aplikovat na něj přirovnání nebo analogii se socialistickým realismem, jakožto značně rigidním a zkostnatělým systémem, je proto trochu nefér a ve své doslovnosti nefunkční. Ostatně je to vidět na tom, že ač se Fisher v textu několikrát zaklíná potřebou alternativy, žádnou nenabízí. Cynicky by se chtělo dodat, že tento svůj závěr podepisuje vlastní sebevraždou v pátek třináctého v lednu 2017. Výhrady mám i ke stylu, jakým je kniha napsaná … projekce do pop kultury je fajn, ale co mně lezlo opravdu na nervy, je časté citování jiných autorů (opravdu se nedivím, že Žižek knihu chválil). Dělalo to na mě dojem, že autor dostal nápad popsat analogii kapitalismu a reálného socialismu, zavřel se do knihovny a k tomuto záměru znásilnil kdejaký neomarxistický text, který našel … Nicméně pár postřehů bylo zajímavých a určitě bych neřekl, že by mi kniha nic nedala a nedonutila mě k přemýšlení nad povahou a podstatou současného světového uspořádání.

1 18.10.2020

Mám Körnera rád a považuji jej za jednoho z největších našich spisovatelů dvacátého století, ale Smrt svatého Vojtěcha je zatím to nejslabší, co jsem od něho četl. Chápu proč zvolil k této látce lyrický styl vyprávění, ale nějak se nemůžu zbavit dojmu jakési onanie nebo zacyklení textu, která jej činí opravdu těžko přístupným. Zároveň jsem v něm nalezl pár obratů i obrazů, které použil ve svých předchozích knihách. Tématicky ovšem skvělé, körnerovsky laděné na hodně temnou strunu.

4 07.10.2020

Druhý díl Pacifické ságy zvedá laťku ještě výš než Pacifik v plamenech. Název je trochu závádějící a v paměti jsem měl prohozené s Ofenzívou v Pacifiku, ale poslední vydání alespoň přidává podtitul Bitva o Guadalcanal, čímž je vše jasné. Kniha je opět psána lehkým hubáčkovským stylem kombinujícím fakta s emocemi a čte se téměř jako román. Člověk se musí mít na pozoru, aby nezapomněl, že čte o reálných lidech a událostech. V mnoha ohledech kniha slouží jako základna k výpadům do hlubin googlu, kde se dají najít snímky vraků z Průlivu se železným dnem i řada fotografií ze současného Guadalcanalu, který se od roku 1942 zas tak rapidně nezměnil - stále zapadlý kout světa, kde malaričtí komáři dávají dobrou noc.

5 20.09.2020

Rudá žeň - anonymní zaměstnanec kontinentální detektivní kanceláře se opře do čištění města Poisonville od korupce a gangsterismu. A o tom, že to nejde zrovna lehce svědčí hora mrtvol, litry vypitého ginu i hromady padlých žen. Hodně akční a cynická pulpová historie, kde se nejde daleko pro sarkasmus i osmatřicítku. Apropos, nedávno jsem někde četl, že tato novela byla předlohou pro Kurosawowu Tělesnou stráž. 4/5

Maltézský sokol - jeden z mála případů, kdy film jednoznačně předčil knihu. Zpracování z roku 1941 s úžasným Humphreyem Bogardem v hlavní roli je klasikou americké detektivky. Zamotaný příběh jedné pradávné sošky, dívky v nesnázích a zabitého společníka soukromého detektiva Sama Spada je vyprávěn zvláštním a kostrbatým stylem. Někdy popis očí, mimiky a barvy obličeje opravdu působí hodně komicky. Co, se ale Maltézskému sokolu nedá upřít, je zjevná inspirace později mnohem úspěšnějšího a lépe napsaného Phila Marlowa mistra noirové detektivky Raymonda Chandlera. 3/5

Hubený muž - hodně zamotaná konverzační detektivka, která je ze všech tří asi nejméně drsná. Nicméně hlavní hrdina Nick Charles a jeho žena Nora jsou sympatickými průvodci případem: on sarkastický vševěd, ona chápající, zvídavá a vždy nad věcí 4/5

3 04.09.2020

Knihu skvěle popsal již kolega Perseus, takže přidám pouze citát, který stav sovětského atomového ponorkového loďstva celkem přesně charakterizuje:

"Rovněž se musím přiznat, že jsem občas - tak jako většina mých druhů - nechával individuální dozimetr v šatně. I já jsem se chtěl plavit na ponorce a obával jsem se, abych nebyl odvolán z posádky dříve, než bude ponorka spuštěna na vodu. Odnesl jsem to jen tumorem v krku a odoperováním jedné hlasivky. Působí mi to jisté potíže při mluvení, ale jinak je všechno v pořádku."

Lev Gilcov, první důstojník a pozdější velitel první sovětské atomové ponorky K3.

4 01.09.2020

Se Strážci mám ten problém, že vždy čekám něco převratného a po dočtení se bohužel žádné Whaua neozve. Bylo to tak poprvé před léty a nyní po druhém přečtení je to stejné. Možná za to nemůže ani tak ten komiks sám, jako spíš aura geniality, která jej předchází. Jistě, je skvělý a vůbec neshazuji jeho kvality, ale když se v každém druhém textu o knize opakují pořád dokola slova jako kult, převratný, neopakovatelný a geniální, tak nějak to vyšponuje očekávání do nedosažitelných výšin. Ale dost fňukání ... napsané a nakreslené opravdu dobře, v atmosféře zuřící studené války v osmdesátých letech to musela být bomba - nyní asi krapet méně naléhavé. Fascinující jsou postavy Rorschacha - muže bez kompromisů, dr. Manhattana - muže bez emocí a Komedianta - nenapravitelného cynika. Zbytek hrdinů mi přišel spíš směšný, což byl patrně i autorův záměr. Někdy je snaha o boření mýtů až moč křečovitá - doplňkové texty, příběh Černé lodi .... přesto se nedá Watchmenům upřít, že se povedli a opravdu řadu těch mýtů k zemi poslali. Přes všechny výhrady tak pod pět hvězdiček jít nelze.

8 16.08.2020

Cílek mi v pár rozhovorech v rozhlasu přišel zajímavý a ač jsem s ním leckdy nesouhlasil, ve spoustě jiných věcí byl inspirující. Totéž se asi dá říct o této jeho knize ... Druhým dechem ale musím přiznat jisté zklamání z nekoncepčnosti a jisté chaotičnosti, které Prohlédni si tu zemi provázejí. Přirovnání uživatelky Eremites k hromadě kulturního a společenského vědění, v níž se někdo bezmyšlenkovitě přehrabává je, myslím, trefné. Část publikovaných esejí mi přijde bez pointy, bez nějaké vnitřní vazby a pnutí, ukončené někde ve vzduchoprázdnu. Trochu zavádějící je i název, evokující jakés přemítání nad propojením rázu krajiny a osídlení se společenskými a sociálními tématy. To však je pravdou pouze u části, ve zbytku se autor zaobírá věcmi, které se do těchto souvislostí dávat nesnaží. A tak, přestože jsem zde našel spoustu inspirativního, podobně jako Prudič Milton háži knihu přes palubu zaoceánského parníku do rozbouřených vln, resp. ji dávám do místní knihobudky, místo abych ji zasunul na čestné místo v knihovně ...

3 08.08.2020

Na knize je celkem vidět, že se jedná o českou verzi anglicky publikované knihy Views from the Inside. Tuzemskému zasvěcenému čtenáři totiž nepřináší nic zas až tak nového ... snad kromě sugestivního textu Paula Wilsona. Sborník obsahuje legendární Zprávu o třetím českém hudebním obrození od I.M. Jirouse, kterou lze považovat za manifest tuzemského undergroundu, text přednášky Kořeny českého literárního undergroundu v letech 1949-1953 od Egona Bondyho s pro autora typickými úsměvnými pasážemi adorace sebe sama, pohled Paula Wilsona Jaké je to dělat rock v policejním státě? se zajímavou konfrontací pohledu na český underground zpoza železné opony, Jirousův příspěvek O české undergroundové literatuře 70. a 80. let, zajímavý pohled Jáchyma Topola na druhou samizdatovou generaci osmdesátých let Příběh Revolver Revue a precizní studii Martina Machovce Od avantgardy přes podzemí do undergroundu velice dobře shrnující pozici opoziční / druhé / undergroundové kultury v komunistickém totalitním režimu.

1 24.07.2020

Celkem 55 map zkoumajících fenomén hradišť na našem území z různých aspektů a úhlů pohledu. Čtenář zde najde členění časové s rozpětím od pravěku do raného středověku, geografické, klimatické, teplotní apod. Každá mapka je doplněna textem uvádějícím zabrazená fakta do celkových souvislostí. Cenná publikace pro historiky, archeology i zájemce o dějiny osídlení Čech a Moravy nebo zmíněné dějinné období.

3 12.07.2020

Eskymo Welzl je známý český dobrodruh a pábitel, jehož příznivci oscilují od nekritického obdivu po absolutní odmítnutí jeho příběhů. Já si myslím, že pravda je někde uprostřed, protože to, co je v knize popisováno, by asi nikdo bez znalostí reálií dalekého severu dohromady nedal. Welzl na Novosibiřských ostrovech pravděpodobně opravdu byl a část příběhů, které jsou v knize vyprávěny, působí uvěřitelně. Platí to zejména pro první dvě třetiny cestopisu. V poslední části jakoby při vypravování v hospodě přibývalo vypitého alkoholu a historky nabývají na absurdnosti, šílenosti, ale i zábavnosti. Každopádně, Třicet let na zlatém severu potěší jak zájemce o Arktidu a její dobývání, tak i vyznavače bizarních příběhů ... od obého je zde měrou vrchovatou.

5 05.07.2020

Nedávno jsem viděl čerstvý americký filmový spektákl ztvárňující bitvu o Midway a když jsem se trochu vzpamatoval, uvědomil jsem si, že jsem vlastně nikdy nepřečetl kompletní Hubáčkovu pacifickou ságu. Jasně, na konci osmdesátých let pro mě byly první tři knihy jako zjevení a jako teenager jsem hltal boje v Tichomoří dlouho do noci. Stejně jako u mnoha dalších, Hubáček může za to, že tento konflikt mě od té doby hodně zajímá. Ale vcelku a popořadě jsem jednotlivé svazky v podstatě nikdy nedal, takže si nyní dávám závazek, do roka to zvládnout a ocenit komplexnost tohoto monumentálního díla.
Pacifik v plamenech mi připomněl, proč tyto knihy byly kdysi tak populární a proč si svou kvalitu dokáží uhájit i nyní. Styl psaní totiž umně míchá fakta a určité senzační detaily, které čtenáři umožní dokonale se vžít do rolí politiků, vojáků, námořníků i letců. Cit pro zachycení důležitého a vystižení emocí skrytých za strohými bojovými reporty dělá z Hubáčka naprostý fenomén, který nemá ani ve světovém měřítku obdoby. Kniha se čte jedním dechem, aniž by zapomínala na podstatná fakta války v Pacifiku.
Měl jsem první svazek v paměti jako trochu slabší, díky pomalejšímu rozjezdu před napadením Pearl Harboru, ale není tomu tak. Jediné, co trochu vázne, je poměrně dlouhý rozbor vyšetřování pochybení amerického establishmentu a generality, která vedla ke Dni hanby. Zde se autor nechal unést svým někdejším povoláním prokurátora a zahlcuje nás výsledky vyšetřování hned několika komisí v rozmezí desítek let. Spád knihy tu trochu kulhá a nepomáhá ani spekulace o tom, že Roosevelt o hrozícím nebezpečí věděl, ale potřeboval nějaký šok, který Američany přesvědčí o nutnosti vstoupit do válečného konfliktu. Na druhou stranu mi přijde trochu odbyté japonské tažení na Singapur a dobytí Filipín. Jinak ale perfektní, od Pearl Harboru po Midway. Těším se na další díl - Vítězství v Pacifiku.

4 24.05.2020

Žili jsme
Umírali
A kdybychom vstali z mrtvých
žili bychom právě tak jako dřív
Jak je to smutné! říkejte si
Jak je to smutné!
A onanujte se mnou
(Zbyněk Havlíček)
------------------------------------
Do řitě dneska ne
bolí mne to
A pak chtěla bych si s tebou napřed povídat
protože si vážím tvého intelektu
Lze o něm předpokládat
že je dostačující
k mrdání směrem do stratosféry
(Honza Krejcarová)
------------------------------------
Jen něco málo změn
nastane za ta nekonečná léta
která nás dělí od smrti
nebudeš moci sehnat milence
nebudu moci souložit
budeš ještě nasranější
a budu ještě zapšklejší
je to jen něco málo změn
avšak přece každým dnem jeden ubývá
(Egon Bondy)

2 12.05.2020

Velice čtivě popsaný útěk bratří Mašínů, Milana Paumera, Václava Švédy a Zbyňka Janaty z komunistického ČSSR do Západního Berlína, který vyústil v hon téměř celého bezpečnostního aparátu NDR za pěticí drzých Čechů, kteří se za každou cenu snažili probít na svobodu a rozhodli se nedat svou kůži lacino. Čte se jedním dechem, provázeno množstvím poznámek a bohatou fotografickou přílohou.
Tato kniha se sice zaobírá primárně útěkem do Západního Berlína, ale v předmluvě i doslovu je hodnocena činnost skupiny i před tím a zde bohužel trpí obecným hrdinským paradoxem. Zvlášť doslov JuDr Hulína je děravý jako gumák příslušníka VoPo po přestřelce u Waldowa. Problém s hrdiny je, že si je snažíme idealizovat a stavět je do jakéhosi černobílého světa, kde je vše jednoduše jednobarevné, dobré nebo špatné. Tak to ale v životě nefunguje a svět je malován spíš v různých odstínech šedé. Při hodnocení činů historických osobností se tak dostáváme do zvláštního rozpoložení, že vše, co se nám nehodí do krámu popíráme, zapomínáme nebo bagatelizujeme nebo naopak stavíme na tom, co je v příběhu vedlejší a snažíme se na základě jednotlivostí soudit celek. Příběh skupiny kolem bratří Mašínů je toho přímo učebnicovým příkladem.
Na jednu stranu si skupina kolem bratří Mašínů zaslouží obdiv za nespornou odvahu a snahu bojovat s totalitním režimem se zbraní v ruce (což je naprosto legitimní), na druhou stranu jejich příběh obsahuje i nesporně odporný a lidsky neobhajitelný čin podříznutí spoutaného a pacifikovaného člověka. To je akt mimořádně hnusný, a nezáleží zda jej provádí člen ISIS, Frakce Rudé Armády, KGB, SS nebo CIA. V komplexní rovině je potřeba říci, že snaha skupiny bratří Mašínů bojovat s krutým a bezcitným režimem, snažit se ukázat, že ne všichni se ho bojí a skloní se před jeho brutalitou, je obdivuhodná i respektu hodná, ale že během toho došlo i k tomuto, což si rozhodně žádnou adoraci nezaslouží. To málokdo dokáže a tak hodnocení této skupiny osciluje od nekritického přijetí po absolutní odmítnutí. A hranice mezi je v tomto případě jen velmi tenká ...

6 18.04.2020

Nájezd skvělý, prostředí sběratelů nacistických reálií funguje skvěle se spoustou vtipných historických a pop kulturních odkazů. Prostředek ale veskrze nudný, točící se kolem anglického předválečného fašistického hnutí, eugeniky, židů a homosexuálů. Autor se snaží šokovat, ale dle mého názoru mu to moc nejde. Na zajímavosti a poutavosti pak kniha nabere zase v poslední třetině, kdy se konečně něco děje a čtenář se dozvídá, proč ta spousta keců okolo na předchozích stránkách ...

2 04.04.2020