IlMagnifico komentáře u knih

Ač nerad, nemohu tento kus hodnotit příliš kladně. Rolland sice správně odhadl, že romantické zápletky by jinak živé hře – chceme-li 14. červenec coby pouhý výčet několika dějinných obrazů považovat za plnohodnotnou hru – ubíraly na tempu, na stranu druhou, poněkud zlidštět a zreálnit většinu postav, klidně i skrze ně, by zajisté neuškodilo. Uvěřitelný je Robespierre, lidští Contatová a letmo mihnuvší se Lucie, svým způsobem možná Desmoulins. Jinak ovšem čerpají charaktery spíše ze své historické slávy a vlasteneckého patosu (znázorněného v postavě Julinky) nežli z jevištního vypodobení (že si na něm lidové divadlo příliš nezakládá, neomlouvá). Jistá dávka realismu chybí dále i v náhledu na lidové hnutí Velké francouzské revoluce. Byť se i zde lid ukazuje jako často nestálý a snadno manipulovatelný, ve výsledku z toho není vyvozena ani jediná drobná výtka. Režisérům je naopak doporučováno neprovozovat na jevišti krvavé scény a těsně před poslední oponou jsou v alternativním hudebním konci nuceni se lidu podbízet vpravdě až protivně, byť poeticky. A takový přístup já – bez ohledu na politickou orientaci – bohužel schvalovat nemohu…

1 20.10.2015

Ze všech naučných knih věnujících se problematice první republiky (respektive jejího vzniku a následného upevňování), které se mi v životě zatím dostaly do rukou, jsou čtyři díly Budování státu jednoznačně těmi nejlepšími. Závěrečná část je přitom ještě doplněná užitečnými rejstříky sestavenými Jarmilou Fromkovou.

1 08.11.2014

Ze všech naučných knih věnujících se problematice první republiky (respektive jejího vzniku a následného upevňování), které se mi v životě zatím dostaly do rukou, jsou čtyři díly Budování státu jednoznačně těmi nejlepšími.

5 27.09.2014

Ze všech naučných knih věnujících se problematice první republiky (respektive jejího vzniku a následného upevňování), které se mi v životě zatím dostaly do rukou, jsou čtyři díly Budování státu jednoznačně těmi nejlepšími.

5 24.08.2014

Ze všech naučných knih věnujících se problematice první republiky (respektive jejího vzniku a následného upevňování), které se mi v životě zatím dostaly do rukou, jsou čtyři díly Budování státu jednoznačně těmi nejlepšími.

4 15.08.2014

Pana jarina58 bych poprosil, aby, ačkoliv plivání na národní hrdiny máme, jak se zdá, zakódované v naší přihlouplé čecháčkovské povaze, nechal na pokoji alespoň ty polské. Witold Pilecki si pravda dokázal s pomocí kolegů ze ZOW zařídit poněkud přijatelnější podmínky, nesmí se ovšem zapomínat na nepřeberné množství vězňů, kterým se za to odvděčil stejnou mincí. O jeho účasti ve varšavském povstání a protikomunistickém odboji ani nemluvě. Jestli tohle není národní hrdina, tak pak už snad nikdo.

Ke knize samotné mohu říct, že se jedná o jednu z ranějších prací Adama Cyry, což se na ní také v jistém smyslu podepsalo. Odborný text nepůsobí vždycky tak odborným dojmem, místy jako by navíc autorovi docházel dech a je hůře čitelný i obtížněji stravitelný, místy je tomu přesně naopak. Nic z toho ale nemám v plánu autorovi vyloženě vyčítat. Jsem především rád, že toto téma zpracoval a zpřístupnil tak mimořádnou osobnost Witolda Pileckého – jehož hutný, atmosféru osvětimské konspirace dokonale zachycující „Raport W“ v plném znění tvoří více než polovinu knihy – celému světu.

4 04.08.2014

Odporná, depresivní, levicovým sympatizantem napsaná kniha (to je z textu velice dobře poznat), kterou by si ale každý měl přečíst – to abychom se jednou neprobudili pod nadvládou Strany, sledováni vševidoucím okem Velkého bratra…

2 16.07.2014

Vynikající a stravitelně napsaná knížka o politických dějinách první (a potažmo druhé) republiky s užitečnými přiloženými materiály v podobě soupisu všech vlád a politických stran. Ke studiu nelze než doporučit.

07.02.2014

Překrásná srdceryvná knížka plná libozvučné lyriky a něžné poetiky. Text samotný sice není napsán zrovna jednoduše, ale nezvyklý milostný příběh, který je tak dojemný, až leckterému čtenáři i slza ukápne, za prokousání se skrze něj rozhodně stojí. Nelze jinak než souhlasit se Sapkowskim - z 85 základních děl žánru fantasy patří Poslední jednorožec do první desítky naprosto neoddiskutovatelně.

2 11.01.2014

I když nejsou Rytíři temné pověsti úplně bez chybiček, jedná se o výbornou strhující knížku, která si právem zasloužila být součástí Sapkowskiho kánonu 85 základních děl fantastiky. Rozhodně doporučuji.

2 28.12.2013

Báječná knížka podrobně rozebírající osudy našich legionářů, psaná velice čtivě a věcně. Ke studiu československých legií jednoznačně doporučuji.

19.11.2013

Útlá, nicméně docela užitečná knížečka, u které mě mrzí jenom to, že některé události z dějin průmyslu nerozebírá více do hloubky. Pár stránek navíc by s autorčiným čtivým stylem psaní rozhodně neuškodilo.

06.10.2013

Velice přínosná a hlavně dobře stravitelná kniha obsahující řadu užitečných informací. Každému, kdo se zajímá o národnostní problematiku nebo české, německé a rakouské dějiny, vřele doporučuji.

1 06.09.2013

Asi ne každý čekal, že se z třetího dílu akčně laděných Hunger Games vyklube válečný román - a taky docela chápu ty, kterým tato zásadní změna nesedla. Pokud vám ale militaristický dějový ráz nevadí, zklamáni většinou nebudete. Autorka se v ničem zásadním nepohoršila - naopak do značné míry zapracovala na postavách - ale přeci jenom bych Síle vzdoru něco vytkl. Samý závěr celé knihy je totiž žalostně nedotažený, psán buď velice narychlo anebo řádně proškrtán nakladatelem, a tak, i když se tu odehrávají někdy až mrazivé dějové zvraty, nemají zkrátka potřebnou hloubku a ani prostor - takových 20-30 stran navíc by tu rozhodně neuškodilo. Také bych čekal, že v poslední části trilogie čtenář konečně pozná, do jaké míry byl autorčin záměr stvořit postavu Katniss tak rozporuplnou, ale ani toho se nám nedostane. Škoda. Naštěstí ale ani jedno z toho nic nemění na tom, že je i poslední Katnissino dobrodružství poměrně kvalitním čtivem a mé vysoké hodnocení si právem zasluhuje.

Příběh je sice oproti prvnímu dílu bohatší, autorka ho ovšem nedokáže ukočírovat tak dobře, aby kniha místy v prvních dvou třetinách nenudila. Jakmile ovšem splátci znovu vstupují do arény, je zpátky ve svém živlu a konečně v knize poznáte pokračování Arény smrti. Sice horší pokračování, ale jako předehra k Síle vzdoru funguje dokonale.

3 27.07.2013

Suzanne Collinsovou jsem měl za jednoho z typických "young adult" bestselleristů, jejichž tvorba spočívá ve vykrádání literární klasiky, o naprosto primitivním slohu a vyjadřovacích prostředcích ani nemluvě. Ale v tom jsem se spletl. Píše sice primitivně, aby šla na ruku literárně zaostalým děckám, nicméně nějaké ty spisovatelské vlohy přece jenom má. A hlavně má o čem psát a nemusí se u toho dopouštět žádných krádeží. Nepochybně se sice inspirovala celou řadou klasiků (Golding, Charrière, Orwell, Clavell...), ale opravdu se jedná jen o inspiraci. Na rozdíl od pana Paoliniho a jemu podobných si dala tu práci vymyslet vlastní, poměrně vydařený příběh, vlastní děj - velice svižný, napínavý a akční děj - vlastní postavy - ty jsou sice poněkud ploché, ale zato velice sympatické a funguje mezi nimi i nějaká ta "chemie" - takže se nakonec z Arény smrti vyklubalo docela kvalitní čtení. Mně tedy nezbývá, než se autorce za špatný odhad omluvit a doufat, že si v dalších dílech své renomé nepokazí.

4 13.07.2013

Jedna z nejzbytečnějších a nejneoriginálnějších knih, co jsem kdy četl. Autorská dvojice tu vsadila pouze na osvědčené prvky teen romancí, nedokáže je ovšem patřičně využít a nezaujme ani nenáročným stylem psaní. Celý ten slavný "příběh," co tak učaroval Richardu LaGravenesovi, je navíc pouhou slátaninou poskládanou z řady nevýznamných epizodek absolutně bez nápadu (o plochých postavách a předvídatelném konci ani nemluvě), takže je opravdu málo věcí, kvůli kterým Nádherné bytosti nezatratit... Buďme rádi, že se aspoň kolem knihy a její filmové adaptace nedal dohromady takový kult, jako tomu bylo u podobně nekvalitního Stmívání.

7 07.07.2013