Divadlo revoluce I., 14 červenec

20.10.2015

Ač nerad, nemohu tento kus hodnotit příliš kladně. Rolland sice správně odhadl, že romantické zápletky by jinak živé hře – chceme-li 14. červenec coby pouhý výčet několika dějinných obrazů považovat za plnohodnotnou hru – ubíraly na tempu, na stranu druhou, poněkud zlidštět a zreálnit většinu postav, klidně i skrze ně, by zajisté neuškodilo. Uvěřitelný je Robespierre, lidští Contatová a letmo mihnuvší se Lucie, svým způsobem možná Desmoulins. Jinak ovšem čerpají charaktery spíše ze své historické slávy a vlasteneckého patosu (znázorněného v postavě Julinky) nežli z jevištního vypodobení (že si na něm lidové divadlo příliš nezakládá, neomlouvá). Jistá dávka realismu chybí dále i v náhledu na lidové hnutí Velké francouzské revoluce. Byť se i zde lid ukazuje jako často nestálý a snadno manipulovatelný, ve výsledku z toho není vyvozena ani jediná drobná výtka. Režisérům je naopak doporučováno neprovozovat na jevišti krvavé scény a těsně před poslední oponou jsou v alternativním hudebním konci nuceni se lidu podbízet vpravdě až protivně, byť poeticky. A takový přístup já – bez ohledu na politickou orientaci – bohužel schvalovat nemohu…