Hyaenodon komentáře u knih
V rámci studia jsem musel přečíst řadu knih z 19. století a podle mě patří tato novela k tomu nadčasovějšímu, co (nejen) Svatopluk Čech napsal. Konec konců, exekuce a dluhy jsou i dnes velkým problémem. Trochu na sílu je závěrečný happy end, kdy se vrátí lékař, který se o rodinu začne starat a zachrání ji před totální nouzí. Zajímavé je se i podívat na stejnojmenný film z 50. let, který Čechův námět dost překrucuje, aby kritizoval "poražené třídy".
Už před lety jsem přečetl Souostroví Gulag od Alexandra Solženicyna, takže o gulagu jako takovém jsem se v podstatě nic nového nedozvěděl. Na druhou stranu má knížka, na rozdíl od memoárové Solženicnovy trilogie, propracovanou vnitřní strukturu. Každopádně jde o velmi "nepěkné" čtení.
Komentáře pana Vlka čtu poměrně často, ale trošku mi vadilo, že se neubránil komentování "současnosti" v jinak velmi zajímavé a děsivé knize.
Moje třetí VanderMeerova kniha. V něčem se opakují prvky z Veniss Underground, v něčem z Anihilace a Adaptace, něco je navíc. Osobně se mi to dobře četlo a bavil jsem se, ale dva dny po přečtení si už nevybavím jméno Rachelina milence/zachránce. (Wick, teď jsem se podíval). Anihilace mě dostala tajemností, tento příběh spíš možná fantazií. Popis řádícího Morda demolujícího město, útěk z Útesů, ohořelý Mordův vyslanec... Ale je pravda, jak tu někdo psal, že určité zkrácení by knížce neuškodilo. A na můj vkus příliš optimistický konec naznačující, že bude líp, mi k autorovi moc nesedí.
Velmi zajímavé téma. Jen by možná neškodilo osudy pomníků - hlavně těch odstraněných - trochu víc rozvést. Ale i tak super knížka.
Příjemné, úsměvné a hlavně pravdivé povídání o Islandu. A ano, je návykový (Island). :D
Moje čtvrtá McCarthyho kniha. Cesta i Tahle země není pro starý byla super, Vnější tmu a Dítě Boží trochu nepobírám. Syrové popisy a detaily jsou fajn, ale nějak mi tam chybí nějaké vyvrcholení. Možná spravedlnost, ale to v McCarthyho příbězích zásadně schází...
Zajímavý pohled na dějiny literatury. Obrovsky jsem si pochutnal a stejně jako roman9739 mám i já seznam, se kterým v historicky krátké době vpadnu do knihovny, abych si zacelil mezery.
Hodně drsné čtení. Je poznat, že autor leccos z toho poznal na vlastní kůži. Na druhou stranu knize chybí konec, je to "jenom" pohled do protektorátu židovskýma očima skrze několik povídek. I když výborných.
Skvělá záležitost. U mě jednoznačně vede postava pana Nakaty... :)
Velmi zajímavá kniha. Možná místy až zbytečně dlouhá (jednotlivé znaky fantoma se dost opakují), ale budiž.
Na jednu stranu má kniha jasný tah na bránu. Bohové jsou všude, přizpůsobují se, adaptují na moderní společnost, ok. Na stranu druhou se autor často tříští na popisech, bez kterých by se čtenář i Stín obešli a které nepříjemně zdržují. Naopak, potenciálně zajímavé pasáže na mě občas působily nedotaženě (Stín a jeho manželka). A jsem jediný, koho napadlo, proč se v knize také neobjevil Jehova, Alláh nebo Kristus (autorem vyřazený)?
Kniha se mi líbila. Hlavně to, jak se Quinův plán postupně realizoval, až došlo k otočení rolí - kdo je vlastně v závěrečných povídkách pánem situace?
Lady Fuckingham je celkem pecka, hlavně se mi líbil svižný překlad. Děj v pornografii hledat nemá smysl, takže mi nechyběl. Ale málo platné, kniha se (logicky) trochu opakuje. La Rose d´Amour se mi nelíbila, na můj vkus to trochu moc smrdí koncepcí harému, která je mi ze své podstaty odporná. 3 a 1 hvězda, dohromady dvě.
Naprostá klasika. Přestože jsou povídky staré 65 let, neztratily nic ze své působivosti a nějakou tu "elektronku" jim milerád odpustím. Nejvíc mě bavily Vpád a Noc a plíseň, Krysa v Labyrintu zmiňuje základní problém při komunikaci s mimozemšťany - viz Pánův hlas.
Trochu zklamání. Čekal jsem aspoň trochu realistický popis českého venkova, ale dostal jsem... Co vlastně? Popis atmosféry vesnice, pár obrazů, několik silnějších motivů (matka tající úkryt zběhlého syna), ale jinak vlastně nic. Klíčí ve mně podezření, že jsem pointy nepobral, protože tam vesměs nejsou. Dvě hvězdy za jazyk.
Myslím, že je kniha i na dobu, kdy vznikala, zbytečně ukecaná; posledních cca 80 stran je pak vážně jízda. Nanu nechci hodnotit, pouze využívala hlouposti bohatých mužů.
Čekal jsem nějaký "masakr" ve stylu U snědeného krámu a dostal jsem Ulici z konce 19. století. Manželé Kondelíkovi mě bavili tím, jak se mezi sebou neustále štětili, Vejvarovi mi přišli jak rodina cvrčků ze Ze života hmyzu... Příběh sám o sobě je dost chabý (opravdu by dcera takhle vyváděla?). Tři hvězdy za humorné verbální přestřelky, na víc to nevidím.
Velmi napínavý příběh, ale na můj vkus příliš ploché postavy bez pohnutek (nebo s příliš pozdě objasněnými - viz Anawak). Na druhou stranu se autor nebojí se téměř se všemi v průběhu knihy rozloučit, což mě občas i překvapilo. Konec byl na můj vkus příliš pozitivní a osobně mi vadily i neustálé zmínky o ničení planety lidmi. Za mě solidní tři hvězdy, dobrý průměr.
Zajímavá, ale poněkud uspěchaná knížka. Podle mě by si toto téma zasloužilo jít víc do hloubky - samozřejmě i s tím, že osudy zejména ruských legionářů jsou podrobně popsány jinde.