Hyaenodon komentáře u knih

Rozhodně nejde o beletrii, ale o sborník, dle mě velmi zajímavých studií o dopadu francouzské revoluce na českou společnost. Čekal jsem něco trochu jiného, ale byl jsem mile překvapen.

14.01.2021

Nebýt to Lem, tak bych knihu nejspíš ani nedočetl. Pominu-li novelu Pánův hlas samotnou, jde o naprostý průměr, v Lemově případě bych možná hovořil i o podprůměru. Samotná novela Pánův hlas je ovšem úžasná a v ní obsažená věta: "Babička umřela, pohřeb ve středu.", kterou nelze přeložit do jazyka mimozemšťanů, pokud nemají rodiče, množí se dělením, vnímají jinak čas nebo nemají pohřební rituály... Uf, silná káva.

1 28.12.2020

Tato knížka je asi nejznámější z mravně-výchovných textů starověku, středověku a raného novověku. Obsahově nepřínáší žádné novinky (ona pravidla pro spokojený život / správnou vládu jsou víceméně minimálně od období starověkého Řecka stejná), rozsahem také nevyniká, ale přesto na mě svou hutností a přímočarostí velmi zapůsobila. A skřivanova promluva, ve které upozorňuje na neustále se proměňující svět, kde nic není stálé. Když to čtete v tramvaji s hadrem na ústech... Velmi působivé.

1 15.12.2020

Pozoruhodná kniha, ale svůj komentář bych rozdělil na dvě části. Nejdříve klady. Přijde mi nesmírně zajímavý popis mechanismu, kdy společnost potřebuje obětního beránka. Krize, nerozlišování atd. V tom má podle mě autor pravdu a minimálně u stokrát opakované zprávy Guillauma de Machaut jeho teorie perfektně sedí. A teď zápory. Jeho rozbor dalších mýtů (Baldur, Zeus, Kristus) už mi přijdou sice zajímavé, ale na druhou stranu trošku na sílu. Pokud tento text má být vědeckou studií, přijdou mi jeho tvrzení sice podnětná, ale relativně nepodložená. Zcela zbytečně pak v textu působí jeho neustálé narážky (a někdy i urážky) jeho kritiků. Summa summarum, autor podle mě neví, zda píše studii, polemiku, dílo historické, sociologické, nebo co vlastně chce a ve výsledku tato nejednoznačnost knihu kazí. Za mě tři hvězdy.

1 10.12.2020

Musím říct, že jsem vůbec netušil, do čeho jdu (četl jsem jen Hlavu XXII), ale děsně jsem si knížku užil. Kromě výstřižků o Kissingerovi má kniha svižné tempo a díky vynikajícímu Žantovského překladu se čte sama. A pokud naše vlády fungují jen z poloviny jako v této knize, tak "To já nevím," jestli se vůbec dožijeme rána...

5 09.11.2020

Některé povídky (poslední dvě) jsem už znal z Rodičů a dětí. Jsem si jist, že si Rais pro svou inspiraci vybíral extrémní modely sedláků a že ne všichni byli tak chamtiví; to ale nic nemění na tom, že postavy jsou perfektně napsané - zejména výminkáři šikanující Pavlu jsou napsaní skvěle. Dávám čtyři hvězdy, protože na Kalibův zločin to podle mě nemá.

1 19.10.2020

O knize jsem nic nevěděl a po prvních stránkách jsem se trochu bál, že se bude jednat o nějakou lovestory, kdy se puberťačka zamiluje do tajemného Fredyho... Nakonec se kniha rozjela a totálně mě rozsekala svou syrovostí, kterou bych u filmů přirovnal k Pianistovi nebo Schindlerovu seznamu. I když mi u vypravěče trochu vadilo přeskakování z přítomného do minulého času při líčení příběhu, zasluhuje si tato kniha podle mě plný počet hvězd.

6 28.09.2020

Tak nějak nevím. Kniha už svým rozsahem napovídá, že nepůjde o do hloubky propracovaný příběh, ale spíše o jakýsi nástřel a tak tomu (bohužel) i je. Děj mi utekl příliš rychle na to, abych si k nějaké postavě vypracoval hlubší vztah. Tři hvězdy za jazyk.

3 22.09.2020

Že byl Jan Werich vynikající "vypravěč", vím už díky jiným jeho knihám. Knížka je to krásně nostalgická, ale rozhodně lehčí než třeba Korespondence V+W. Jediná výtka se týká toho, že text nepokračuje (proč asi?) návratem ze Spojených států a popisem toho, co se tu od roku 1945 dělo. Bylo by to jistě velmi poutavé a mrazivé čtení.

3 16.09.2020

Hysterie žen popisovaná v knize při kontaktu s neablacionisty mi poněkud připomíná různé současné aktivisty za cokoliv ve chvíli, kdy není po jejich. Samotná kniha je podle mě průměrná, i když připouštím, že popisované šílenství v souvislosti s pandemií mi v současnousti na USA něco připomínalo.

2 07.09.2020

S chutí jsem si přečetl knihu a s chutí jsem si přečetl i Gordonlordův komentář. Kniha se mi četla dobře, ale jednotlivé postavy, všichni ti Snobičičové a Snobičovny, přede mnou defilují jako šedá masa a několik dní po přečtení bych dal s bídou dohromady jména tří sester (Jepančičových?). Dialogy dokreslují prázdnost jednotlivých postav, ale je jich možná až příliš, nevím. Konec jsem úplně nepobral, byl uspěchaný a "divný". Za mě tři hvězdy za zajímavé úvahy o liberálech, státu atd.

2 23.08.2020

Upřímně, čekal jsem trochu poutavější čtení. Tím ale rozhodně nechci nijak shazovat historickou hodnotu knihy.

2 15.08.2020

V rámci studia jsem musel přečíst řadu knih z 19. století a podle mě patří tato novela k tomu nadčasovějšímu, co (nejen) Svatopluk Čech napsal. Konec konců, exekuce a dluhy jsou i dnes velkým problémem. Trochu na sílu je závěrečný happy end, kdy se vrátí lékař, který se o rodinu začne starat a zachrání ji před totální nouzí. Zajímavé je se i podívat na stejnojmenný film z 50. let, který Čechův námět dost překrucuje, aby kritizoval "poražené třídy".

1 29.07.2020

Už před lety jsem přečetl Souostroví Gulag od Alexandra Solženicyna, takže o gulagu jako takovém jsem se v podstatě nic nového nedozvěděl. Na druhou stranu má knížka, na rozdíl od memoárové Solženicnovy trilogie, propracovanou vnitřní strukturu. Každopádně jde o velmi "nepěkné" čtení.

1 29.07.2020

Na tuto knížku jsem se po Před očima Západu moc těšil, ale jsem trochu zklamán. Jedna věc je, že ve mně samotné prostředí a atmosféra Costaguany i po několika dnech pořád zvláštně rezonuje, ale na druhou stranu jsem se při čtení nemohl zbavit pocitu, že je mi vlastně jedno, co se s postavami stane, nebo jak to celé dopadne. Bylo mi úplně jedno, jestli si Martin vezme Antonii (a jeho smrt mi byla taky volná), bylo mi jedno, jestli Gould udrží nebo neudrží své doly. Dokonce i Nostromův konec mě nijak nezasáhl, protože jsem k němu nestihl nijak přilnout. Něčím mi knížka připomínala Ságu rodu Forsythů, kde jsem 500 nebo kolik stránek čekal na "Něco", ale ono to nepřišlo. Zde to bylo podobné, i když připouštím, že popisy "demokracie" (nejen) v jihoamerickém prostředí jsou velmi nadčasové.

2 14.07.2020

Komentáře pana Vlka čtu poměrně často, ale trošku mi vadilo, že se neubránil komentování "současnosti" v jinak velmi zajímavé a děsivé knize.

1 05.07.2020

Pohodová oddychovka s nadčasovými popisy toho, jak to vypadá, když člověk dělá něco, co neumí, nebo když se setká s úřady. Přestože knížka vyšla před skoro čtyřiceti lety, dokázal Nepil přesně vystihnout lidské (amatérské) konání. Jelikož jsem chatař, který si na baráčku co chvíli něco doprasí a pak si to pochvaluje, tak jsem si knížku velmi užil. Tři hvězdy dávám za závěr knížky, protože kniha neskončí, ale prostě přestane...

3 22.06.2020

Po více než dvaceti letech přečteno znovu. Knížka je to bezvadná, správně ironická, ale teď jsem zpětně pochopil, proč jsem si z ní skoro nic nepamatoval - postavy jsou trochu ploché. Ale i tak je to zajímavý pohled do složité doby. A parafráze myšlenky, která mě oslovila; stát je schopný probendit miliardy, aby tě potom zavřel za to, že nemáš zaplaceno 5 marek na daních. Geniální.

5 08.06.2020

Stejně jako první díl je i tato kniha nesmírně zajímavá, jenom tam na mě bylo trochu moc chemie. :D

01.06.2020

Moje třetí VanderMeerova kniha. V něčem se opakují prvky z Veniss Underground, v něčem z Anihilace a Adaptace, něco je navíc. Osobně se mi to dobře četlo a bavil jsem se, ale dva dny po přečtení si už nevybavím jméno Rachelina milence/zachránce. (Wick, teď jsem se podíval). Anihilace mě dostala tajemností, tento příběh spíš možná fantazií. Popis řádícího Morda demolujícího město, útěk z Útesů, ohořelý Mordův vyslanec... Ale je pravda, jak tu někdo psal, že určité zkrácení by knížce neuškodilo. A na můj vkus příliš optimistický konec naznačující, že bude líp, mi k autorovi moc nesedí.

1 06.05.2020