Hun
komentáře u knih
Mýty a báje starých Slovanů
Irena Šindlářová
Kniha slibuje slovanské mýty a báje, ale žádné tam nejsou. Jde jen o výčet některých starých slovanských obyčejů a bohů. Autor navíc při jejich popisu míchá pohanskou a raně křesťanskou éru. Nehledě na to, že se často pouští i do vod etymologie, kde jsou jeho teorie mírně řečeno „odvážné“.
Škorpilova škola běhu
Miloš Škorpil
V knize je spousta praktických tipů a líbí se mi, že autor je u každého tématu k věci a neutápí sdělení ve spoustě slovní vaty.
Kdo se bojí Virginie Woolfové?
Edward Albee
Bylo zajímavé postupně odkrývat minulost jednotlivých postav z přibývajících náznaků. Vyvrcholení hry bylo rovněž působivé.
Tohle drama na druhou stranu nenabídlo nijak moc myšlenek nebo hlubokých postřehů a i těch vtipných či jazykově vytříbených replik tam oproti takovému Shakespearovi bylo pomálu.
Hra si podle mě získala určitou proslulost spíš kvůli tomu, že v době svého uvedení byla poměrně šokující. Jinak je to spíš slušně napsané drama, nic víc.
Citadela
Antoine de Saint-Exupéry
Pokud uvažujete o tom, že si tuto knihu přečtete, měli byste vědět, že je to velmi náročné čtení. Na 430 stranách kniha nemá děj, zápletku ani postavy. Je to volný sled úvah o společnosti, vztazích a Bohu.
Tak prosté to ale není. Krása kniha spočívá v tom, že všechny myšlenky jsou podány ve vznešených metaforách a alegorických příbězích, a navíc přenádherným, patetickým, lehce archaickým jazykem. Užil jsem si každou stránku.
Budete číst o žízni, která dává krásu studni, o tíhnutí k moři, o tom, jak se strom i člověk uskutečňují, o modlitbách, na něž není odpovědí...
„Má samota mne, Pane, někdy mrazí.“
Frantina
Karolina Světlá (p)
Příjemné překvapení. Ta kniha má myšlenku a obstojnou hloubku. Začátek poněkud nezajímavý, závěr přehnaně melodramatický, ale to vše mezi tím super.
Nejzajímavější je střet Bartolomovy křesťanské morálky a přirozeného vnímání etiky u Frantiny, ale také to, jak šel u Frantiny veškerý zájem o druhé a obětavost stranou, když se zamilovala. Tenhle fenomén jsem ještě jiného spisovatele řešit neviděl...
Moře, objevy, staletí
Aleš Skřivan
Kniha vyšla už v r. 1980, a tak se vymyká současnému trendu omezovat v populárně-naučných knihách množství textu. Připravte se na opravdu dlouhé čtení.
Po obsahové stránce je tedy kniha informačně velmi bohatá, místy až příliš – na některých místech je těch zbytečných detailů opravdu až otravně mnoho. Nicméně podá vám ucelený přehled o postupném objevování dalekých krajů a zaplňování bílých míst na glóbu od starověku až po zmapování Antarktidy v 19. století. Textově dobré, jen v první třetině občas stylisticky neobratné.
Mám jedinou výtku, zato zásadní: V knize prakticky zcela chybí mapy. Kniha o zámořských plavbách – a bez map! A tak čtete o pouti od ostrovu k ostrovu, od souostroví k ústí té a té řeky a vůbec netušíte, kde se nacházíte. Namísto map jsou v knize nic neříkající, podivné ilustrace. Vzhledem k zaměření knihy to považuju za velmi zásadní nedostatek, mapy mi při čtení chyběly opravdu zoufale. Škoda.
Pohřbený obr
Kazuo Ishiguro
Ishigurovy knihy jsou určeny přemýšlivým čtenářům, které baví domýšlet si a skládat dohromady to, co autor záměrně jen naznačuje. Je to tak v Malíři pomíjivého světa, v Soumraku dne a teď i zde v Pohřbeném obrovi. Nehledejte v knize historický román ani fantasy. Je to zkrátka příběh s propracovanou strukturou, který odhaluje těsnou spojitost mezi pamětí individuální a kolektivní.
Život a smrt Malého prince
Paul Webster
Po obsahové stránce bych knize vytkl, že hlavně v první polovině autor zbytečně odbíhá k nepodstatným detailům (jako by mu bylo líto neuplatnit vše, co získal rešeršemi).
Co ale knihu kazí především, je jazyk. Nevím, zda Webster tak neobratně píše, nebo je to vina překladu (to asi spíš), ale v řadě případů je význam vět doslova nerozluštitelný, případně jsou formulovány vzhledem ke kontextu tak nelogicky, že se stává doslova vysilující prací text číst. A to nemluvím o mizerné práci redaktora – příšerné hrubice, nesčetné překlepy a ledabylá typografie. I samotné jméno hlavního hrdiny je v celé knize soustavně uváděno s pomlčkou místo se spojovníkem (Saint–Exupéry)! Když to v knize vidíte už po třísté, je to opravdu otravné.
Celkem tedy dobrá biografie, ale ne výtečná. A český překlad ještě o úroveň níž.
A ještě douška: Ve dvou případech je jedna a tatáž Exupéryho kniha uvedena pod dvěma jinými názvy. O Válečném pilotovi se někdy mluví jak o Válečném letci a kniha Kurýr na jih je min. jednou referována jako Jižní kurýr. To už je trochu moc...
Poslední bitva
C. S. Lewis (p)
Poslední díl Letopisů je bohužel nejslabší. Lewis zde totiž své křesťanské alegorii podřídil úplně všechno, včetně děje, který jde úplně stranou. Alegorie má být jemná, v náznacích, aby ji čtenář sám objevoval. Má být nenápadným doplňkem příběhu. To se ve všech letopisech Lewisovi celkem dařilo.
Tady už je to ale vyloženě nucené, až násilně lámané. Je to jako anglikánský katechismus pro pokročilé. Úplně se z toho ztratila vypravěčská lehkost, která zdobí třeba Čarodějova synovce nebo Plavbu Jitřního poutníka.
Pořád to ale má myšlenku a ve své době to přinášelo do literatury něco zcela nového, takže pod tři hvězdy jít nelze.
Svědomí proti násilí
Stefan Zweig
Tohle je typický Zweig: exaltovaný, hluboce angažovaný, řemeslně dokonalý. Já mám ten jeho patos prostě rád.
Romeo a Julie / Hamlet
William Shakespeare
Urbánkův překlad je méně tajnosnubný, než jsme zvyklí, a lze ho tedy doporučit zejména čtenářům, kteří se s dílem WS teprve seznamují. Je ovšem velice povedený a pečlivý.
K obsahu nemá smysl nic dodávat – obě hry jsou čisté zlato.
Zahradníkův rok
Karel Čapek
Nikdy jsem nezahradničil. A přesto tahle knížka patří mezi mé nejoblíbenější – zkrátka proto, že je tak neuvěřitelně vtipná. Vrchol Čapkova humoristického génia.
Merlinův les aneb Kouzelná vidina
Robert Holdstock
Holdstock opět vystavěl chytrý příběh plný náznaků, které do sebe zapadnou až v závěru knihy. Tohle on umí. A jako obvykle, i zde přišel s několika zajímavými nápady (prapůvodní píseň, čas plynoucí jinak dětem a dospělým...). A je to ponuré, krásně ponuré, jako les za chladného podzimního rána.
Jde o přežití
Kathleen Kirkwood
Kniha už je starší, takže čísla a údaje nejsou všude aktuální, ale hlavní poselství zůstává nezměněné i hluboko v 21. století: K přežití lidstva je nutné udělat radikální změny – primárně v našich základních životních hodnotách a cílech. Příčinou ekologické krize je krize morální a duchovní.
Myšlenkování v zahradách bohů, snílků a filosofů
Vladislav Dudák
Příjemné překvapení – řada vtipných i hlubokomyslných postřehů. Moc mě ta knížka potěšila.
Zlaté tele
Ilja Ilf (p)
Což o to, je to pěkná satira s místy velmi důmyslným jazykovým humorem. Jenže...
Češi jsou mistry tohoto druhu humoru. Nás, rozmazlené geniálními díly jako Švejk, Saturnin či Limonádový Joe, popřípadě Cimrmanem, je těžké v tomto žánru uchvátit. A tak pro nás ze Zlatého telete vyjde vlastně jen takový slabší bratříček Muže se psem.
Plavba Jitřního poutníka
C. S. Lewis (p)
Fantasy podle mého gusta. Lewis nepotřebuje brutální popisy bitev, čarodějnické souboje a podobné akční prvky, kterými je zaplevelená současná fantasy literatura. Vytváří snovou atmosféru, která jitří představivost a dává jeho světu svébytnost. Zvlášť závěrečné dvě kapitoly jsou mistrnou ukázkou tohoto umění. Skoro stejně jako u Tolkiena zde místy forma převažuje nad obsahem. Nádhera!
Pravopis a tvarosloví: V čem často chybujeme
Radoslava Brabcová
Poněkud nepřehledná příručka, pro laiky místy i zbytečně odborně napsaná. Autorka místy podává své osobní názory na určité jazykové jevy jako objektivní fakta.
Svět včerejška
Stefan Zweig
Vždycky jsem si myslel, že biografie mohou být poutavé a poučné, nikoli však strhující – protože přece nemají „děj“ v pravém slova smyslu. Svět včerejška mě vyvedl z omylu. Jde o naprosto dechberoucí a napínavé čtení, díky němuž si člověk udělá dokonalou představu o společenském i politickém vývoji v Evropě první poloviny 20. století.
Venkovanka
Frances Hodgson Burnett
Od Bunettové jsem četl čtyři knihy a tahle je z nich zdaleka nejpřeslazenější. Už to hraničí s dívčím románem.