Mýty a báje starých Slovanů

09.11.2023

Kniha tu nemá vysoké hodnocení a do určité míry to chápu. Je to spíš takový stručný výtah z té velké masy informací, které by se k tomuto tématu daly shromáždit a zpracovat. Zkrátka není to nic pro čtenáře, kteří chtějí jít do hloubky. Já jsem knihu večer četl dětem (s ohledem na jejich zájem o mytologii) a k tomuto účelu bohatě stačila. Sám jsem byl překvapen, kolik božstev bylo mezi Slovany uctíváno, a nakonec i tím, kolik svátků stále slavených (či alespoň někde) nebo slov dosud běžně používaných svým původem souvisí právě s těmito pradávnými bohy. Právě v pasážích věnovaných původu jednotlivých svátků a při nich zachovávaných zvyků a etymologii vidím asi největší přínos knihy. Jako laik ovšem nejsem schopný posoudit odbornou úroveň publikace.

31.12.2022

Více méně jen seznam bohů s popisem. Hledal jsem klasické báje, příběhy, mytologický základ.

10.04.2021

Kniha, ktorá sa tvári byť tým čo nie je. Považujem za vrchol hnusu pripisovať si zásluhy (spolu)autorstva, keď tam žiadne autorstvo od Šindlářovej nie je. Kniha bola pôvodne vydaná začiatkom 20. storočia a pod iným názvom. Samozrejme, že vtedy pán Růžička nemal také znalosti a možnosti výskumu ako my dnes. Preto jemu som ochotný jeho názory odpustiť a knihu beriem ako dobový text snažiaci sa vo svojej dobe reflektovať slovanský pohanský naratív. Áno, sú tam dnes už neplatné a vyvrátené názory. Áno, autor sa necháva inšpirovať aj falzami. Ale napriek tomu z knihy dýcha dobová autenticita. Preto, ako sonda do mytologického slovanského diskurzu a jeho vývoja, kniha má svoju hodnotu. Ale hentá plagiátorka, čo sa hrá na spoluatorstvo s tým nemá absolútne nič spoločné - hanba jej!

22.06.2020

Kniha slibuje slovanské mýty a báje, ale žádné tam nejsou. Jde jen o výčet některých starých slovanských obyčejů a bohů. Autor navíc při jejich popisu míchá pohanskou a raně křesťanskou éru. Nehledě na to, že se často pouští i do vod etymologie, kde jsou jeho teorie mírně řečeno „odvážné“.

Protože studuji archeologii a historii více než 30 let, spolupracoval jsem s různými odborníky u nás i v zahraničí, rukama mi prošlo hodně nálezů, musím velmi vyzdvihnout informační i faktografickou úroveň této knihy. Celá kniha dokazuje totiž velmi hlubokou pravdu, nepříjemnou těm, kdo si libují v dogmatech. Ukazuje skutečnost, že velká část našich i evropských dějin je zfalšovaná a přepracovaná podle objednávek mocných té které doby. Bohužel vždy, když dogmatici z řad vědců neví co s nálezy, jež nesplňují to co si narýsovali, označí je za falzum. Kdo chce hledat tyto stopy v historii, může se zajímat např.o naleziště Glozel, které otřáslo základy víry v neomylnost vědy. Ne každý je natolik silný, aby pravdu přijal. Potom se hledají důvody, jak nezneklidnit svoji mysl i svědomí.

Upravené, nikoliv však rozšířené, vydání klasiky české mytologické fantastiky. Není mi jasné proč se paní Šindlářová označuje za spoluautorku, když její práce zahrnovala pouze vypuštění úvodu, doslovu a poznámek.

Knížka, člověku, který o náboženství našich předků již něco přečetl, bude po dočtení připadat, řekněme, k smíchu.

Je zde spousta nesmyslů Npř. jeden z hlavních bohů, bůh slunce Dažbog je zde degradován na Dašťboga - jakéhosi démona deště podřízenému Podagovi. Případně je zde Bělbog označen za ''jedno z nejstarších slovanských božstev" Přičemž je všeobecně příjmán fakt, že jeho existence je při nejlepším sporná a s největší pravděpodobností se jedná pouze o výmysl křesťanů, kteří museli najít protiklad k Černobogovi (bohu všeho zlého a všeho neštěstí; doloženému jedním pramenem) v rámci typicky křesťanského dualismu. Nicméně pohané svět dualisticky nechápali.

V knize je také míchána dohromady slovanská a baltská mytologie, kde je Perun ztotožněn s baltským Perkunasem a místa uctívání Perkuna jsou vydávány za místa uctívání Peruna. Nicméně se jedná o dva různé pohanské pantheony. Pokud měli Baltové svůj s někým společný, nebyli to Slované, ale Prusové.

V neposlední řadě je také kniha plná již dávno zamítnutých teorií. Pro příklad uvedu Svantovíta. Jehož jméno se skládá ze slov Santo- tedy silný či mocný a Vit- což znamená pán. Čili v překladu Mocný/silný Pán z čehož je vidět, že jde v podstatě o přezdívku, pod kterou se skrývá jiný známí bůh (osobně se přikláním ke Svarogovi). Nicméně v knize je jeho jméno vykládáno přibližně jako Sant- svatý a Vít- Vitus (tady je možné, že se v knize objevuje trochu jiné osobní jméno), čili svatý Vít. Následně je vyřčena teze, že jde o velmi starý tvar, z čehož je vidět, že kult svatého Víta mezi Slovany velmi starý, s velmi dávnou tradicí. Tato teze potom dohromady s výše uvedeným působí opravdu velmi komicky.

Zmínit se dá také například citace z Rukopisu zelenohorského, již dávno dokázaným falsem či obrázky soušek z podvrženého nálezu.

Kniha mohla být myšlena vážně v roce 1904 či 1914, kdy byla prvně vydána panem Růžičkou. Ale v roce 2003, kdy jí vydala paní Šindelářová, myslí-li myšlenky uvedené v ní vážně, působí neskutečně hloupě. Doporučit se dá maximálně pro pobavení lidem, kteří již přečetli nějaké kvalitnější (což u tohohle případu není nijak těžký úkol) práce s tématem slovanské mytologie a pohanství. Pro někoho, kdo by si chtěl znalosti rozšířit, případně se teprve začít něco dozvídat se v žádném případě doporučit nedá.

Hodnocení: 10%