Hobo komentáře u knih
Nesmazatelné příběhy z časů, které končívají, ale periodicky se vracejí. Neměli bychom na to nikdy zapomínat.
Tři skutečné revoluce: Jak změnil člověka vynález písma, vynález knihtisku a vynález televize? Žádná francouzská revoluce, žádná VŘSR. Toto jsou ty zásadní revoluční změny, přičemž v té poslední vězíme až po uši... A je absolutně nemožné se ubránit, neboť na rozdíl od uvedených příkladů tyto tři vycházejí z lidského nitra a těžko s nimi polemizovat. Chce snad někdo zrušit televizi, rozbít tiskařské stroje, či zakázat písmo?
Zřejmě nám nezbývá než se ubavit k smrti... Ale počkat, proč k smrti? Jaká smrt přišla po vynálezu abecedy? Ani s Gutenbergem to nevypadá na smrt. Co vlastně zemřelo? A byť sebe pokládám za člověka kultury tištěného slova a je mi trochu líto těch změn, jež kolem mne probíhají, věděl bych snad, jak vypadá Machu Picchu, nebýt televize?
A tak bych si možná rád počkal na tu další, posttelevizní revoluci. Jen vím, že to je dáno až nějaké jiné generaci. Budiž jí také země lehká...
[Osobně si nemyslím, že televize už je zastaralá a že ji vytlačilo online vysílání. Kdeže. To je jen televizní vývoj, asi tak, jako se zdokonaloval tiskařský stroj až po textové editory, jde o stále stejný rozměr. Tiskové editory pracují se slovem, televize i online videa pracují s obrazem. Čím dál pohyblivějším :-)]
Od přečtení už uběhlo hodně vody i povodní, ale z hlavy mi kniha nevyběhla, vynořuje se pravidelně a tak si říkám, že je nejvyšší čas se k ní vrátit.
Byl bych dal hvězd víc, kdyby autor byl kritičtější k vývoji po 2. vatikánském koncilu.
Nebudu opakovat komentář jackketche. Prostě si ho přečtěte.
V době vlasteneckých vzlyků tepá Havlíček bez okolků plnokrevnou satiru.
Do Švejka tomu cosi chybělo, ale jinak celkem dobré...
Četba dá zabrat, to je pravda, ale nepospícháte-li a čtete pozorně, budete odměněni.
Jak už jsem napsal v komentáři k 1. dílu, tato práce zcela zásadně utvářela můj politologický a filozofický vývoj.
Ústřední a základní zdroj pro můj politologický a filozofický vývoj.
Dlouho jsem zápasil se Sorosovou propagací otevřené společnosti a jeho přihlášením se k Popperovi. Nutilo mě to k marnému hledání nelogičností a omylů v Popperově konceptu, až jsem se po letech dozvěděl o stálém sporu Karla Poppera se Sorosem. Fakt jsem si oddechl.
Na této knize jsem zrál. V mládí jsem poněkud nechápal její humor, docházel mi až časem. Dnes je pro mne bezesporu jedním z nejlepších.
A srovnání stálo za to. Sice v době vydání jsem tuto drobnou knížku nečetl, ale dovedu si představit (pokud bych o ní vůbec zavadil okem), že bych jí opovrhl jako výplodem propagandy, dnes se zkušenostmi, kterými za těch 50 let prošel svět i já sám, jsem ji shledal jako zajímavou a v zásadě důvěryhodnou. Jsou to ale paradoxy!
Shledal jsem zajímavým porovnat přístup ke knize z doby počínající normalizace v ČSSR s přístupem dnešním.
Jsou knihy, které, zdánlivě zapomenuty, se opět objevují na scéně. A vždy jen v dobách takříkajíc rozkolísaných...
Konečně jsem si k Vladaři doplnil i znalost o jeho životě a okolnostech, které ho tvořily.
Začátek, který mě zaujal, mne dovedl do ryze tradičních vod křesťanské víry...
Nejprve jsem si myslel, že půjde o feministickou propagandu, ale nutno říci, že problém s nechtěnými těhotenstvími a přidruženými "ženskými" problémy nahlíží ze všech stran a byť více inklinuji k názoru Vincenta, objektivně uznávám i oprávněnost pohledu hlavní hrdinky knihy. Především nutno konstatovat, že poměry ve Francii té doby byly poměrně tristní. Na druhou stranu je dnes zřejmé, kam to dovedla přílišná liberalizace do dnešních dnů...
Kniha se dobře čte.