HáMaPé komentáře u knih
Spletenec intrik církevních i světských úspěšně rozmotá prokurátor Oldřich z Chlumu se svými pomocníky. Tři brněnské řády Premonstráty, Dominikány a Minority - spojuje záhadná ztracená kniha, která v sobě ukrývá dávné tajemství. Takové, které stojí život několika lidí a přes své stáří má moc měnit běh dějin.
Četli jsme se synem před spaním. Překvapilo mě, jak se vžil do příběhu dobrodruha a jeho kamarádky Bibi. Krásné ilustrace, iluze deníku je dokonalá. Velmi sympatická mi byla proměna tvůrce deníku a jeho dospění k poznatku, že život jakéhokoli tvora je důležitější než všechno zlato světa. Perfektní jsou také návody, jak si postavit tábořiště, jak uvařit a v neposlední řadě také popis krásy, dokonalosti a křehkosti jednoho přírodního ekosystému.
Knihu jsem omylem četla podruhé, ale vůbec mi to nevadilo. Kniha má poměrně složitý děj - kdo by si to pamatoval do všech podrobností. Příběh se odehrává v okolí Lemberka, nádherná tajemná krajina a vše se točí kolem vzácné relikvie, trnu z Kristovi koruny, který má být slavnostně vysvěcen v přítomnosti krále. Situace, která si přímo říká o průšvih. Spletenec různých událostí chytře a s grácií vyřeší pan Oldřich z Chlumu se svými věrnými a téměř vše dobře dopadne.
Knížka se mi fakt moc líbila. Děj jsem si mohla krásně zapasovat do konkrétních reálií o prázdninách navštíveného ostrůvku Spinalonga a protilehlé vísky Placa. Příběh o životě lidí v kolonii malomocných i jejich blýzkých je zajímavý, trochu poučný a hodně zamilovaný.
Útlá svěží knížečka, kterou o své cestě napsala jedna fakt odvážná maminka, která má neméně odvážné holčičky. S nadhledem a lehkým humorem popsaná pouť z nejjižnějšího na nejsevernější místo Čech mě fakt bavila. Třeba se taky někdy zadaří. :-)
První díl jsem nečetla, ale celkem to nevadilo, protože právě zde se odehrává ten vnitřní boj a hledání rovnováhy, které vyústilo v napsání knihy o pobřežní cestě. Krásně napsaná kniha, barvitý jazyk plný poezie, který vypráví o naději, sounáležitosti, vzájemné podpoře a znovunabití klidu.
V některých částech mi knížka navodila atmosféru "Chatrče". Celkový dojem z knihy je dobrý, dobře se čte a příběh karety obrovské a spokojeného rybáře je minimálně inspirující.
Bylo to fajn, humor, tajemno, zákulisí života na zámku.
Kniha naprosto splnila má očekávání. Prostě jsem se bavila jako u všech předchozích dílů.
Série zamyšlení o Bohu, víře a člověku jako Božím dítěti, která jsou v kontrastu s náboženstvím jako vnějším projevem církví. Zamyšlení jsou doplněna mnohdy silnými příběhy, jako o zachráněném předčasně narozené dítěti či ukrutně ztýrané dívce, a vyvážena autorovým i Božím smyslem pro humor.
A myšlenka, která mě mimo jiné oslovila: "Boha nalezneme v přihrádce pouze tehdy a jen proto, že tam chceme být i my."
Zajímavá mi přišla i pasáž o hříchu (řecky hamartia - nebytí... oddělení od boží lásky):
"Je-li oddělenost lež, znamená to, že nikdo nikdy nebyl od Boha oddělen? Přesně to to znamená. Nic nás nedokáže odloučit od lásky Boží (Římanům 8,38-39).
Ježíš nepřišel proto, aby postavil most zpátky k Bohu nebo nabídl možnost se s Bohem znovu spojit. Jedním z mnohostranných důvodů Ježíšova vtělení je to, že my, kdo jsme ztraceni v bludu oddělenosti, můžeme svědčit o jednom lidském životě, který ví, že ztracen není."
Romantický příběh o velké lásce mezi mužem a ženou, plný poezie a moudrosti. Příběh o lidech a kultuře tolik odlišné od té evropské, kultuře založené na znalosti přírody, jejích zákonů a přirozené víře v Boha.
Kniha Děti a hranice byla pro mě velmi inspirativní. Pomohla mi pochopit chování syna i jiných lidí kolem. Text jednotlivých kapitol je hojně doplněn příklady problémů dětí (a rodičů) a konkrétními řešeními, které jsou snadno přenositelné do každodenní praxe.
Kniha je čtivě napsaná, i když se jedná o těžší téma a stojí za to si ji přečíst.
Čtení této knihy, to je prožívání různých emocí, strachu, smutku, nejistoty, lásky, odhodlání, odvahy. Děj se odehrává v době, kdy došlo k souběhu několika krizí, které vyústil ve vlnu migrace. Hrdinové příběhu jsou vystavení nepředstavitelným životním podmínkám, přesto se nehroutí, podpírají se, znovu a znovu se pouští do bitvy o existenci. A taky je to příběh o tom jak moc jsme ve svém životě ovlivněni míněním o sobě samém, míněním, které bylo a je utvářeno našimi nejbližšími.
Tři zdánlivě různé příběhy o ztrátě, hledání a snad i nalezení duševní rovnováhy. Cesta je vždy velmi náročná, bolestná, tragikomická. Hledající je při ní obrušován od balastu, který se během dosavadního života nabalil. A nakonec přichází poznání, jak dojít ke štěstí.
Jsem znovu FASCINOVÁNA. Žádné poučky, žádné složité teologické výklady, žádná velká slova - prostě prostá láska k Bohu i člověku, to je oč tu běží.
Kniha mě rozhodně nezklamala, znovu jsem byla vtažena do děje jeho syrovou opravdovostí, stejně jako v případě Žítkovských bohyní. A závěrem? Snad jen, že snaha o kultivaci božských ctností - víry, naděje a lásky se vyplatí v každé době a síla odpuštění je nezměrná.
Člověk se snadno stane součástí příběhu. I když jsem ho četla již opakovaně nebo možná právě proto? Jako bonus je kniha prošpikována spoustou moudrých myšlenek: např. "... Je tak snadné a stojí tak málo námahy zapsat deset bušlů ječmene nebo sto kusů dobytka nebo deset polí špaldy - a bude se zdát, že jen to, co je zapsáno, je skutečně důležité, a písař začne pohrdat člověkem, který obdělává pole, sklízí ječmen a pěstuje dobytek. Jenomže pole a dobytek, ty jsou skutečné, nejsou to jen značky na papyru. " nebo "Přišlas na to, že štěstí má každý ve svém vlastním srdci...."
Po dlouhé době opět detektivka od Agathy, a nezklamala.!
Zvláštní, působí jednoduše, ale otevírá otázky a naznačuje odpovědi podstaty smyslu života.
Nemohu jednoznačně říct, zda se mi kniha líbila či ne. Ale určite se stalo to, co měl autor zřejmě v úmyslu - vedla k zamyšlení.