Greg25 komentáře u knih

Sourozenecké přátelství, které mohou pochopit jen sourozenci. O přátelství, které se mění a zároveň nemění s věkem, o společných poutech, které ani čas nerozdělí. Krásná vzpomínka. Bezdějová, ale plná pocitů, útržků, snů, proher, pádů i nadějí. Poetika života. Krásně nenásilně plynoucí. Vtáhne vás přímo mezi Simona, Garance, Lolu a Vincenta a jejich takový malý krátký únik do vlastního světa. 80%

1 12.06.2016

Není to příjemné čtení, z části proto, že to ani nemá být příjemné čtení, z části proto, že autor nenabízí východisko a z části proto, že a přiznejme si to, každý máme nějaký názor na svět, bytí, samotu a další Houellebecqova klíčová témata, ale málokdo tak vyhrocené, nihilistické, nesmířlivé a hlavně tak moc "pasivní". To ale nejsou důvody, proč Rozšíření bitevního pole nepřečíst. Nebude se vám to číst dobře (ale to je účel), někdy budete souhlasně pokyvovat hlavou, někdy skoro zuřivě kroutit hlavou, někdy jen přemýšlet. Pravděpodobně se k téhle knize nebudete chtít vracet, stejně jako k jiným knihám autora, ale za to si je budete pamatovat. Nezapadnou a některé pasáže vám sem tam vytanou na mysl. A to není málo, Houllebecq je svůj, má svojí filozofii hořkosti a jeho knihy jsou do jisté míry více polemikou než románem. Rozšíření bitevního pole pak jako prvotina trpí především roztříštěností a neuceleností, ale rozhodně stojí za přečtení. Nutí k myšlení, ne ke změně postoje, ale k přemýšlení nad vlastním životním postojem a "světonázorem" ano. A někdy je nutno nad těmito věcmi přemýšlet, pak je skvělé sáhnout právě po tomto autorovi, právě ten (ne)souhlas s jeho stanoviskem a rozebrání věcí z více úhlů vám může posunout obzory. 65%

2 12.07.2015

Mně se to líbilo - hlavně postavy, až na ten konec, nebo spíš tu koncovou pointu. To celkové směřování ke konci na tom není ono. Knížečka, která je z mého pohledu poctou evropským sedmdesátkovým filmovým kriminálkám, která má stejnou atmosféru, stejný styl vyprávění i zápletky. A kdyby taková byla až do konce, tu hvězdičku bych bez váhání přihodila. Takhle zůstává jen čtivé krátké dílko, banální konec bych brala spíš, ale je jasné, že právě tomu se chtěl Nesbo vyhnout. Za jedno přečtení určitě stojí, ale nemá to takový ten "wow" efekt, ovšem kde se píše, že to musí mít každá jeho kniha? 65%

25.06.2015

Úžasné spojení drsného humoru s průvodcem islandského národního naturelu, nedávné evropské historie i studiem lidských charakterů. Čím dál kniha jde, tím je vážnější (ovšem stále vrchovatě černo-humorná), ovšem jde to ruku v ruce s vývojem hlavního hrdiny i celkového příběhu. Neskutečně čtivě napsané, i když pravda ne pro každého. Trochu jsem se bála konce, ale Helgason to měl promyšlené skvěle, konec nezklamal, spíš jste skoro nechtěli, aby to takhle skončilo, ale pak si uvědomili, že právě tenhle konec knize dává ten punc promyšlenosti, smyslu i hloubky. 90%

2 22.06.2015

To jak si Andrzej Sapkowski dokáže hrát s motivy z pohádek i jiných literárních žánrů a pak je totálně otočit je úžasné. Stejně jako postava Geralta z Rivie, která je neskutečně literárně přitažlivá a usazená do fantaskního světa, do kterého se společně s Geraltem budete chtít neustále znovu a znovu vracet. Chytne vás i Sapkowského styl psaní - lehký, svěží, přímočarý, v málu je někdy víc, vůbec to však nebrání hlubším myšlenkám. Zpočátku se možná budete lehce ztrácet, ale nepamatuji, u jaké kvalitní fantasy byste se zpočátku neztráceli, všechny promyšlené světy musí být složité, a tudíž ze začátku nepřípustné pro čtenáře, jinak by nebylo co obdivovat a nač se těšit. 90%

4 22.06.2015

Příjemná čtivá kniha, která vám vykouzlí úsměv na rtech. Není to nic pro milovníky dějových knížek (Poslední aristokratka v podstatě nemá zápletku, jen rozvíjí výchozí situaci), ale pro milovníky humoru ano. Místy je kniha trochu přitažená za uši, ale to nevadí, protože od humoristických knížek se nežádá ani tak bezchybná realita jako spíš humor, všudypřítomná nadsázka potěší. A nejlepší postavou je tutově kastelán Josef, který prostě nemá chybu a jeho cynické poznámky v tu nejméně vhodnou chvíli, jsou tím nejlepším v jinak nadprůměrné knize. 80%

2 21.10.2014

Pomalinku plynoucí (ne)děj s mnoha popkulturními odkazy a čtivostí, jak je Nichollsonovým dobrým zvykem. Dost záleží, jak moc vám sedne hlavní hrdina, mně sedl hodně - je to tak civilní obyčejný hrdina s tolika chybami, takový looser, ve kterém se ale občas musí vidět každý, komu se občas něco nedaří. Jestli Otázka za deset měla problém s koncem, tak Záskok má jediný problém - je to spíš takový románový fejeton, nic pro milovníky dějových knížek, ale narážek a ironie je tu naštěstí přehršle. 80%

2 22.08.2014

David Nicholls píše svižným, živým, hravým a ironickým jazykem a otázka za Deset je toho jasným dokladem. Knize bere dech jediný zádrhel, a tím je poněkud zkratkovitý konec, který trochu skřípá nedotažeností, dvacet stran navíc s lepším vykreslením by neškodilo. Jinak ale perfektní zábavné čtení s výborně vykreslenými charaktery a s dynamickými dialogy prosycenými nesčetnými narážkami na kulturu. 85%

22.03.2013

Maupassant je mistrem ve vykreslení charakterů a v Miláčkovi to jen potvrdil. Vzestup cynického a bezohledného muže na vrchol společnosti, který je zároveň ukázkou přetvářky, pozlátka a nelidskosti. Bez obalu. 80%

31.10.2012

Kalsická "knížka", kterou prodávají u pokladny v knihkupectvích. Takový ten neutrální dárek pro někoho, co nikdy neurazí. Já jsem tuhle knížku dostala k narozeninám sice hlavně proto, že skutečně věčně všude chodím pozdě, ale pár výmluv mě i pobavilo. Osobně sice používám vlastní výmluvy, ale ty si svojí bizardnsotí leckdy nezadají s těmi z téhle jinak průměrné knížečky. Standard ve svém "žánru".

28.06.2012

Mám ráda film Nebezpečné známosti a ani Formanův Valmont nebyl špatný, ale původní předloha mě kupodivu moc nezaujala. Román v dopisech pro mě není zrovna nejoblíbenější formou, byť chápu, že v době vzniku tohoto díla, to byla jedna z nejoblíbenějších forem psaní.

1 27.06.2012

Zejména ten konec knížky je strašně uměle vykonstruovaný, jako kdyby autorka nevěděla kam dál vést své postavy.

2 27.06.2012

Problém je, že i když je to pravdivý příběh, je to psáno stylem, který výrazně ubírá na celkovém emocionálním prožitku. Nešikovnost popisu, přehnaná strohost, jednoduché věty, bez výraznější gradace. Po emocionální stránce i po stránce představivosti a atmosféry je film v tomto příapdě skutečně výrazně lepší.

5 27.06.2012

Knížka především pro ty, které zaujaly příběhy Bratrstva neohrožených. Doporučuji číst až po knížce Ambroseho i Dicka Winterse, protože pak se lépe chápou souvislosti i vztahy mezi jednotlivými členy Easy Company. Rozhodně zajímavá kniha, která je však psána jednoduším jazykem, některé věci jsou zbytečně opakovány znova. Leč příběhy jsou to zajímavé, drsné a autentické, jen ta forma trochu pokulhává. 65%

3 27.06.2012