Gizminek
komentáře u knih
O demokracii
Tomáš Garrigue Masaryk
Dávám nižší hodnocení knihy, ne protože by nebyla myšlenkově bohatá, ale protože jsou tam zařazené části, které nejsou tak zajímavé, jsou ale prokládány velice zajímavými články - doporučuji.
Hospodářské dějiny (16.-20.století)
František Stellner
Velice přehledně sepsané hospodářské dějiny od novověku do konce 20. století. Čtivé a přehledné.
O čem mluvím, když mluvím o běhání
Haruki Murakami
Tato kniha je nejenom o běhání, ale také u Murakamiho životě. Otevírá své myšlenky a duši čtenářům a opírá se při vyprávění o svůj největší koníček - běhání.
Společenská dělba práce
Émile Durkheim
Nadčasové, myšlenkově velmi bohaté dílo slavného sociologa. Kromě dělby práce se zaobírá i přátelstvím, vztahem mezi mužem a ženou aj. V přátelství i ve vztahu, dle něj, také funguje dělba práce a funkcí.
Miláček
Guy de Maupassant
Velice čtivá a zábavná kniha. Doporučovala bych všem ženám, aby mohly nahlédnout do duše takových "miláčků" a pochopit jejich myšlení.
Mistr a Markétka
Michail Bulgakov
Ruku na srdce, kdo by nechtěl být, po přečtení Mistra a Markétky, ve Wolandově partě a mít Kocomoura za kámoše? Trochu si pohrávám s myšlenkou, že rychle půjdu někoho uškrtit, abych se dostala na ten jejich velkolepý bál :)
Ovšem nejvíc líto mi bylo toho kocourka na konci knížky, kterého zabásli, odvedli se svázanýma předníma pacičkama na milici, protože si ho nějaký vožrala spletl s Kocomourem a který tímto nespravedlivým zatčením zažil, na vlastní kožíšek, tíhu pomluvy a justičního omylu :)
Okna v bouři
Jaroslav Vrchlický (p)
Krásná knížka, nejhezčí báseň:
Za trochu lásky šel bych světa kraj
šel s hlavou odkrytou a šel bych bosý
šel v lednu, ale v duši věčný máj
šel vichřicí, však slyšel zpívat kosy
šel pouští a měl v srdci perly rosy
za trochu lásky šel bych světa kraj.
Jak ten, kdo zpívá u dveří a prosí.
Balady
Jiří Wolker
Souhlasím, Balada o námořníkovi je krásná a pro mě vyniká:
...a teprv teď, až raněn je, pozná,
co zapomněl,
ve vlastní ráně najde nůž,
kterým sám zabíjel,
neb srdce lidské nožem je
anebo ránou je
a nejvíc, nejvíc ze všeho,
bývává oboje.....
Jáma a kyvadlo a jiné povídky (34 povídek)
Edgar Allan Poe
Ani ve snu si neumím představit, jak bohatý měl E.A. Poe vnitřní život. Jedna z věcí, které mě dokáží na knihách nadchnout je popis všedních věcí nevšedním, strhujícím způsobem - to knihy Poa splňují (začátky příběhů). Pokračují ovšem dále, Poe popisuje nevšední, nadpřirozené věci a to úplně uvěřitelným a všedně navozujícím pocitem. Máte pocit, že se takové věci opravdu dějí a je to tak normální. Ani se nad tím nepozastavujete a jenom si užíváte strhující příběh. Největší požitek pro mě ale na Poeových povídkách je barvitost, slohová bohatost, která je opravdu odzbrojující. Skoro v každém příběhu bych si mohla vypsat krásná přirovnání, mistrnné slovní obraty a žasnout nad jejich výstižností. Výborná kniha.
Moje nejmilejší verše
Jiří Žáček
Z výborného výběru básní od Jiřího Žáčka budu sdílet báseň od Li Pa - Tři kumpáni:
Jasmínu loubí. Sedím u vína,
zve dobré druhy dobrá hodina -
a já jsem sám. Vtom náhle nad strání
kulatý měsíc se mi uklání,
já jemu, se mnou v modrý nebes klín
můj kývá stín.
Společnost poklonami nešetří -
tak byl jsem sám, a teď jsme tři.
Chce měsíc pít. Jak mám ti podat číš?
Stín zdvíhá pohár - copak nevidíš,
že dneska za vás za oba
pít musí moje hříšná nádoba?
Co je to ale, chlapci rozmilí?
Já piju - vy jste z toho opilí!
Měsíc se motá, žvatlá ke stínu,
ten si zas tančí s vůní jasmínu,
jen já tu sedím klidně při víně,
jim připíjím a dobré hodině.
Tož loutnu sem a píseň se mnou noťte,
pak na kutě mě, chlapci, doprovoďte,
vždyť do jedné se vejdou postele
kumpáni světlé noci veselé.
A zejtra navečer, až první hvězdy vzplanou,
u vína v loubí, chlapci na shledanou.
Příběhy, pověsti a pohádky paní Hudby
Anna Hostomská
Četla jsem v průběhu dětství. S touto knihou (a dalšími knihami o hudbě), spolu s dalším hudebním vzděláním šla ruku v ruce i vzrůstající láska ke klasické hudbě. Můj život bez klasické hudby by byl o moc chudší.
Křížové výpravy
Antony Bridge
Nedokáži zhodnotit přesnost historických údajů, na to nemám znalosti. Ale z hlediska čtivosti, zajímavosti a poučnosti je to velice přínosná kniha. Čte se téměř jako beletrie, velice se mi líbil autorův styl. Je to popis Křížových výprav v kostce a přesně to jsem hledala.
Hovory s T. G. Masarykem
Karel Čapek
Kdybych teď měla vytvořit seznam knih, které mě svým obsahem nejvíce zasáhly a ovlivnily, tak tato kniha by byla na prvním místě. Zcela jsem změnila svůj pohled na Českou republiku, její dějiny a získala velikou účtu k T.G.Masarykovi. Máme velké štěstí, že se v našich dějinách objevil.
Dnes velice často narážím na názor, že Češi si neumějí vládnout, měl by se vrátit protektorát Rakouska-Uherska, či Německa atd. Tento člověk vyvinul velkou snahu, abychom byli svobodní a samostatní a taková prohlášení pohrdají jeho památkou.
Citace z knihy: ".....Považte si, jak vzrušující jsou naše dějiny; vemte si Přemyslovce a jejich celou politiku k Německu, jak správně pochopili naši mezinárodní situaci; vemte si potom reformaci, protireformaci, obrození - jak je ten celý zápas neobyčejně dramatický; a pak si vemte mapu a naši polohu na ní a považte, že jsme se udrželi. To samo už stojí za to. Jen si pořádně uvědomit naše dějiny: já nevím, které na světě jsou větší.
... ale u nás je vidět jak se mladí lidé vrhají z extrému do extrému - každých pět let je nová generace, která popírá předchozí. Jedna příčina je ta, že jsme malý národ po staletí odříznutý od velikého světa kulturního - tož se pořád hledíme vyrovnávat se světem. Proto se chytáme každé nové myšlenky - jednou z východu, podruhé ze západu a potřetí nevím odkud; proto je náš kulturní vývoj tak nesouvislý. To je dobře, ohlížet se, co je. Říkáme, že musíme otvírat okna do ciziny; dobrá, ale pak otevřte okna všechna a všechny dveře! To se rozumí, malý národ je odkázán na kulturu národů větších, zejména národ náš, který byl osudem i násilím ve svém vývoji přerušován a zdržován. Ale máte dost příkladů malých národů, které kulturně vynikaly a lidstvu mnoho daly;v té příčině historikové a politikové ještě příliš podléhají vnějšímu názoru o hodnotě národů. I to je chyba, že zase někdy podceňujeme, co jsme a co je u nás. To máte lidi, kteří pořád vzdychají, že Amerika je větší než my a Paříž živější než Praha - pro samou cizinu nevidíme, co máme doma. Já vím, člověk by například neukojil svůj čtenářský hlad, kdyby četl jen literaturu českou; ale má jí znát skrznaskrz, aby věděl, co tu už je.....nikde na světě neuslyšíte tolik reptat a stěžovat si jako u nás; to je ta nekuráž a ještě něco horšího.... "
Téměř všechny jeho citace jsou aktuální dodnes. Mohly by se z fleku vzít a otisknout jako komentář k dnešní době:
"Co bych vám říkal o novinách! Denně se na ně zlobím; z toho sám vidím, jak je mám rád. měli jsme dva velké novináře: Havlíčka a Nerudu; Neruda byl ovšem novinářem spíš nepřímo, fejetonistou a kulturním kronikářem. Z nich si můžete odvodit všechno, jak má dobrý novinář vypadat. Má být vzdělaný a dovedný, má umět pozorovat a hodnotit; nemá být k ničemu lhostejný, celý svět, celá přítomnost je jeho látkou. Být žurnalistou, to znamená pozorovat a poznávat současnost. Říkám pozorovat a poznávat: novinář, který všechno přeměřuje a stříhá podle lokte své politické partaje, jen káže nebo se hádá. To už lokálkář, který přesně popíše, co se stalo, dělá práci větší a poctivější. Ovšem novinář dobrý musí mít charakter, musí vydobýt svobody slova -- svoboda svoboda!"
Ať bych otevřela knihu kdekoliv, našla bych citaci, kterou bych tu chtěla sdílet, tak mohu dále pouze jenom doporučit si knihu přečist. Pro mě - jedna z nejdůležitějších knih.
K čemu dnes humanitní vědy?
Jiřina Šiklová
Zajímavá kniha se zajímavým tématem. Eseje sedmi profesorů z VŠ o podceňování humanitního vzdělání. Na některých místech si autoři odporují - např. investice do vzdělání jsou populistické kroky vládnoucí partaje dle jednoho a dle druhého je vzdělání podfinancováno. Někde u kritiky chybí návrh řešení, aj. Čekala jsem silnější argumenty, často šlo jenom o popis předmětu a jeho historii. Jinak ale kniha určitě stojí za přečtení.
Zámek
Franz Kafka
Z knihy jsem měla pocit, jako by v příběhu, paralelně vedle našeho světa, existoval ještě jiný svět, třeba na jiné planetě, kde se zažily jiná společenská pravidla s rozsáhlejším byrokratickým aparátem. Všichni v knize, včetně hlavního hrdiny, jednali pro mě nepochopitelně. Situace, rozhovory, navrhlá řešení, vše zcela absurdní, ale postavám v knize přišly normální (až na hlavního hrdinu, který se mnohdy pozastavil nad reakcema vesničanů a vývojem situace, ale opět - reagoval pro mě nepochopitelně).
A právě tento pocit jiného světa, ta zvláštní atmosféra, navození pocitu bezvýchodnosti a jeho neustálého narůstání vyžaduje opravdu geniální schopnosti, které tímto autor prokázal.
Určitě pro mě nebyla kniha jedinečný požitek, dotkla se pár citlivých míst - např. hlavní hrdina měl problém zapadnout do společenství ve vesnici a porozumět jejich pravidlům nebo to, že bez důvodně někoho pobouřil, sám nechápal jak se to stalo - které jsem ve svém životě také zažila..... je to určitě zvláštní kniha a věřím, že se dá polemizovat o jejím významu do nekonečna.
Jeden den Ivana Děnisoviče
Alexandr Isajevič Solženicyn
Výborná kniha. Nečekala jsem, že mě až tak pohltí. Připadalo mi, že jsem v gulagu spolu s vězni. Vůbec mi nepřišlo, že by byl děj málo akční. Neshledala jsem ani jeden moment, kdy bych se nudila, nebo si říkala, že je kniha moc popisná - a to je u děje v jednom dni opravdu kumšt.
Ano, Masaryk
Zdeněk Mahler
Přehledný popis Masarykova života a jeho hlavních myšlenek. Je zajímavé, že i tak velká osobnost, jako Masaryk beze sporu byl, měla problémy s veřejným (davovým) míněním (a to i ze strany studentů, z toho je vidět, že mladí lidé nemusejí zastávat vždy nesporně správný postoj) nebo spíše s některými pomluvami, kvůli různým kauzám např. s katolickou církví kvůli učení o Janu Husovi, Janu Ámosu Komenském nebo kvůli zastání se žida v soudním procesu - Hilsneriáda, kvůli zpochybnění Rukopisů byl nařčen z vlastizrady aj.
Slova, jimiž obhajuje existenci České republiky (resp. Československa), jsou velice aktuální i dnes - dále velice hezky rozvádí v knize Rozhovory s T.G.Masyrykem od K. Čapka.
Na otázku, která je v úvodu knihy: "Řekni mi, co si myslíš o Masarykovi a já ti řeknu kdo jsi...." odpovídám: "Masaryk byl osobnost, která se rodí jednou za desítky (stovky) let. Velký myslitel, filozof, vlastenec, statečný bojovník, který bojoval za vznik Československa a jeho uplatnění a místo ve světě, a jehož myšlenky jsou velice povzbudivé a aktuální dodnes. Klobouk dolů před panem Masarykem."
Balzac
Stefan Zweig
Opět další mistrovské dílo Stefana Zweiga. Psychologicky rozebraný život Honore de Balzaca od jeho smutného dětství až po jeho předčasnou smrt v osamění. V knize vyzdvihává Balzacova génia, ale i rovněž popisuje jeho neustálou a marnou snahu zbohatnout, oženit se do šlechtického rodu, dostat se ve společenském životě výše - jako by si neuvědomoval, že si ho lidé váží za jeho literární díla, a snažil se je ohromovat okázalými věcmi, majetkem - vždy na dluh získaným. Balzac celý život kolísal mezi dluhy a skrýváním se před věřitely na jedné straně a mezi ohromným množstvím odvedené práce s okázalými honoráři na straně druhé. Ani sebevětší odměna za jeho geniální díla nebyla však sto splatit všechny dluhy. Balzacova kontroverzní povaha ve mě zanechala, po přečtení této knihy, velice rozporuplné pocity.
Na západní frontě klid
Erich Maria Remarque (p)
Touto knihou bylo jasně řečeno vše potřebné a ani slovo navíc - tj. válka je absurdní a nesmyslná. Remarque dal výstižně do kontrastu utrpení vojáků na frontě a silácké řeči některých civilistů nebo vojáků na "teplých místech" mimo frontu. Zamyšlením vojáků na frontě, nad tím kdo vlastně válku chce a potřebuje a uvědoměním si, že jejich "nepřátelé" na tom jsou úplně stejně jako oni - (za jiných okolností by mohli být přátelé), položil autor "Sokratovské" otázky, na které si každý musí odpovědět stejně. Bez vnucování svých názorů navedl každého čtenáře ke stejné odpovědi - válku chtějí pouze moci chtiví politici, kteří sami na frontu nejdou a s válečným utrpením nemají vůbec nic společného.