Freiherr komentáře u knih

Nejčtenější kniha první poloviny XX. století. Remarque používá nepříliš květnatý jazyk, což jen dodává Pavlovu vyprávění na věrohodnosti. Naturalistické popisy dělostřelecké přípravy, zabíjení kvílejících koní a umírání vojáků z Pavlovy roty jsou jedny z nejsilnějších, kterém jsem kdy četl. Někdy se ovšem autor nedokázal přenést přes válečný patos - např. scéna s francouzským vojákem v trychtýři po granátu, kterého Pavel zabil. Trochu mi také vadilo povrchní filosofování vojáků nad smyslem války, ve kterém se stejně k ničemu nikdy nedobrali. Naopak oceňuji velkou čtivost knihy a zajímavě zpracovaný závěr.

6 13.02.2019

Po celou dobu čtení této novely jsem si neustále připomínal nesmyslnost proměny člověka v brouka. Ať je to pojato jakkoli alegoricky, právě postava odporného brouka mi knihu znechutila. Rovněž se mi nelíbila naivita Řehoře, který si myslí, že když se ve dveřích objeví velký, odporný brouk, rodina ho s nadšením přijme. Ani závěr mě nijak neuchvátil - rodina si oddechne, že se Řehoře i nájemníků zbavila, a plánuje si šťastnou budoucnost. Asi jsem Kafkovy myšlenkové pochody nerozklíčoval...

Drama je bezpochyby dobře napsáno, skvěle je propracovaná psychologie postav. Přesto by se z tématu dalo vytěžit víc - jak dílo postupuje, kvalita mírně klesá. Trochu mi také vadila skutečnost, že s žádnou postavou nemohu sympatisovat - Ill je zbabělec a místo aby odjel, se nechá odpravit a Claire je zase vypočítavá mrcha.

1 13.02.2019

V knize jsou detailně a uvěřitelně vylíčeny poslední dny Rasputinovy a to přímo jedním z účastníků jeho vraždy. Musím pochválit neobyčejnou čtivost díla - Jusupov umí vyprávět vskutku poutavě. Jak sám v úvodu píše, v letech po Rasputinově smrti se vyrojilo mnoho více či méně uvěřitelných příběhů o jeho vraždě. Dle mého názoru je ale Jusupovova verse pravdě nejblíže.

13.02.2019

Čtivé, úderné aforismy mladší stoy. Je znát, že pravděpodobně nebyly určeny ke zveřejnění, protože jednotlivé myšlenky jsou pouze nastíněny a dále nerozvíjeny. Právě v tom kniha pokulhává například oproti dílům Senekovým, ve kterých je každému mravně-etickému problému věnován dostatečný prostor k jeho rozebrání a k vyslovení nějakého závěru či rozřešení. Obecně vzato se tato kniha hodí spíše pro čtenáře, kteří s filosofickými díly začínají a nemají možnost porovnávat.
Stejně jako u dalších stoiků nebo epikúrovců je podstatná část věnována úvahám o smrti a o nesmyslnosti strachu z ní. Přidám zajímavou myšlenku z IX. knihy:
Ukončení činnosti, zastavení pudů a představ a tedy jakési jejich odumření není zlo. A nyní sleduj různá období svého věku, jako dětství, jinošství, léta mužná a stařecká: také každé jejich vystřídání byla svým způsobem smrt. A bylo to něco hrozného? A dále sleduj svůj život probíhající pod vedením dědovým, později matčiným a konečně otcovým; a objevíš-li tu mnohé jiné zániky a přeměny i konce, ptej se v duchu: "Bylo to něco hrozného?" Právě tak tedy nebude nic hrozného ani ukončení, zastavení a přeměna celého tvého života.

2 04.02.2019

Ze všech Ovidiových děl mám nejraději Žalozpěvy, Listy z Pontu a Íbis. A proč právě je? Věrně odhalují básníkovy niterné pocity - smutek, samotu, nepochopení a hořkost nad chováním některých jeho bývalých přátel (viz Íbis a několik listů z Ex Ponto). Ovidius se ale nestal zatrpklým básníkem obviňující své okolí. Sám si byl dobře vědom důvodu vyhnanství. Ale ať už jeho "carmen et error" spočívalo v čemkoli, nebylo jeho provinění natolik závažné, aby si zasloužil doživotní vypovězení na výspu Římské říše.
"Carmen" je dle slov básníka dílo jeho mladické nerozvážnosti - Umění milovat - a nepochybně nebylo pravým důvodem vyhnanství. S vysvětlením "error" to tak jednoduché není. Může to zahrnovat problém spojený s Augustovou rodinou nebo, což se mi jeví jako nejpravděpodobnější, že Ovidius při studiu podkladů pro svůj Kalendář nebo Proměny zjistil něco, co mělo zůstat utajeno (státní či náboženské tajemství). Ať tak nebo tak, byl vyhnán a ani přes úpěnlivé prosby mu trest nebyl zmírněn ani za Augusta, ani za jeho nástupce Tiberia. V prosinci 2017 se ale dostalo Ovidiovi zadostiučinění, když ho radní jeho rodné Sulmony po dvou tisíciletích zprostili všech obvinění.

2 18.01.2019

Klenot evropské antické literatury! Pro první čtení jsem zvolil mnohými zavrhovaný překlad Šrámkův, a to z prostého důvodu - chtěl jsem se co nejvíc vžít do děje. A to se povedlo - Odysseova dobrodružství rychle ubíhala a najednou byl konec. Nedotažený konec. Jak tady již poznamenal KaRei, chybí poslední kapitola. Nemohu přijít na to, proč Šrámek po přebásnění celého díla vynechal jeho závěr...
Pro další čtení vezmu určitě překlad Vaňorného a také bych rád vyzkoušel některé starší časoměrné překlady. Nechápu, proč se všichni časoměrného verše tak obávají a proč je už více než sto let laiky i překladateli tupen. Vždyť jak jinak co nejdokonaleji přeložit řecký originál a vystihnout příjemnou stichičnost hexametru? Vřele doporučuji těm, kteří se časomíry obávají, Ovidiovy Proměny v překladu Jana Červenky. Dílo hned působí zcela jinak a čtenářův prožitek je podobný, jaký musel mít starořecký či starořímský posluchač recitálu.

4 15.01.2019

Jak by řekl Seneka: Nahlédl jsem do tábora nepřátel (rozuměj Epikúrovců) a seznal, že naše učení se v mnohém liší.
Lucretiovy zpěvy odhalují starověké znalosti v přírodních vědách. Je jasné, že četné názory byly překonány, některé jsou až úsměvné (například, že se Slunce skládá z malých plaménků, které se každé ráno znovu shluknou), ale jiné zůstávají platné i nadále (překvapil mě pozoruhodně přesný výklad činnosti magnetu). Po formální stránce není moc co vytknout - verše se četly příjemně lehce.

2 14.11.2018

Je skvělé, že v Antické knihovně vyšly i zbývající Senekovy filosoficko-etické spisy. Naturales quaestiones se pravděpodobně nedočkáme. V předchozích komentářích jsou zevrubně popsány kvality tohoto souboru a já nehodlám nosit dříví do lesa. Přidám jen malou doušku ze začátku Apokolokyntózy, která mě velmi pobavila:

Když se podíval pozorněji, zazdálo se mu, že by to mohl být člověk. A tak k němu přistoupil a promluvil na něho homérským veršem, jak bylo pro něho jako pro Řeka nejsnadnější:
- Odkud jsi, z kterých lidí, kde město tvé a rodiče tvoji?
Claudius se zaradoval, že jsou v nebi lidé vzdělaní v literatuře – zadoufal, že se tam uplatní jeho Dějiny. A tak odpověděl také homérským veršem naznačujícím, že je císař:
- Vítr mě unesl z Tróje a do země Kikónů zahnal.
Pravdivější by však byl verš následující, také Homérův:
- Vyvrátil jsem tam město a pobil obyvatelstvo.

6 20.08.2018

Senecovo pojednání O dobrodiních se právem řadí k jeho nejlepším dílům. Komplexně se věnuje otázkám dobročinnosti, poskytování a přijímání dobrodiní nebo nevděku. Všechny zde obsažené rady a doporučení mohou být bezezbytku aplikovány i v dnešním životě. Dílo dále obsahuje tři konsolace: Marcii, Matce Helvii a Polybiovi. Poslední dvě jmenované psal Seneca ve svém korsickém vyhnanství a proto: "pomysli, jak je těžké, aby se pustil do utěšování druhého ten, kdo je zaměstnán svým vlastním neštěstím, a jak nesnadno napadají slova v mateřštině toho, jemuž zní kolem uší hrubá řeč barbarů, nepříjemná i barbarům jen trochu civilizovaným".

1 05.08.2018

Nevidím důvod pro nízké hodnocení této knihy. Je to snad proto, že je podrobná? Ano, je velmi podrobná! A přesně taková má kvalitní biografie být - podrobná, přesná, výstižná. Nejedná se o brožuru z Levných knih. Je málo čtivá? Pro někoho možná ano - není to přece dobrodružný román, kde policajti honí zlého padoucha po pralese. Že není kniha celá o Osvětimi? Ne, není, protože Mengele v táboře strávil zhruba dva roky, kdežto na útěku byl 34 let!

8 21.07.2018

Nedávno jsem četl paměti šahbanů Farah a tyto zcela pochopitelně vyznívaly pro šáhův režim kladně. Kapuścińského reportáž je v tomto ohledu na opačné straně. Pravda bude jako obvykle někde uprostřed. Šáh jistě nebyl bez chyb a v zemi se rozbujela korupce, ale na druhou stranu pro Írán vykonal mnoho dobrého (práva žen, školy, nemocnice etc.). Tato určitá "protišáhovská" zaujatost ovšem nijak nesnižuje kvalitu reportáže - musím ocenit především neobyčejnou čtivost.

Použiji citaci ze samého závěru knihy, která mě zaujala:
"Ale lze ze všeho vinit šáha? Šáh ve své době zastal určitou tradici, pohyboval se v mezích zvyklostí, které existovaly stovky let. Je velmi těžké překročit takové meze, je velmi těžké změnit minulost."

4 12.07.2018

Vyčerpávající fotografická studie všech aspektů čínského státu v uplynulém století. Kniha začíná postupným úpadkem říše Čching a následnou nacionalistickou revolucí. Velmi dobře jsou zde popisovány nepřehledné události 20. a 30. let. Období války s Japonskem by si ale zasloužilo trochu více prostoru.

04.07.2018

Kniha nabitá příběhy hrdinů oplývajících všemi cnostmi. Livius zde odvedl výtečnou práci ve snaze ukázat římskou minulost v tom nejlepším světle. Žel si i leccos přibarvil a přimyslel. Proto je lepší toto dílo brát jako historický pramen s reservou. Oceňuji také výtečně zpracovaný rozsáhlý poznámkový aparát a seznam konsulů (popř. tribunů s mocí konsulskou a decemvirů).

2 30.06.2018

V tomto díle jsou zastoupeny převážně delší listy (na rozdíl od Výboru z Listů Luciliovi), které umožňuji hlubší a komplexnější vhled do určitého mravně-etického problému. Seneca nám tak předkládá četné otázky k zamyšlení, které ani po tolika letech neztratily nic ze své aktuálnosti. Vskutku nadčasové dílo!

10.06.2018

Výborná do detailu propracovaná studie o jednom z největších faraonů ze všech. Autorka zde velmi čtivou formou předkládá obraz panovníka, jehož vláda trvala na tu dobu neuvěřitelných 67 let. Ve svém díle se zabývá jak politicko-vojenskými záležitostmi, tak i Ramsesovým osobním životem. Stejně tak podrobně je zde vylíčena stavba paláců, chrámů, hrobek a kolosů.

15.03.2018

Tuto knihu jsem četl s dlouhými přestávkami více než dva roky. Zpočátku je psána čtivou formou ústního výslechu - otázka/stručná odpověď. Asi ve třetině se to zlomí a nastanou sáhodlouhé vývody s ohromným množstvím odkazů na vyhlášky, věstníky a paragrafy. Kniha tak získá podobu soudního spisu. Naštěstí jsem se přes to všechno prokousal a poslední čtvrtina byla už zajímavější a měla spád. Zvažoval jsem, zda dát 3 nebo 4 hvězdičky, ale rozhodl jsem se pro vyšší počet z důvodu výborně zpracované fotografické přílohy.

3 05.03.2018

Byla to má první kniha z edice Antická knihovna a Seneka mě hned zaujal. Po přečtení jsem byl udiven nadčasovostí v knize vyslovených myšlenek. Prakticky všechno je dnes i po dvou tisíciletích stále aktuální. Škoda, že mnoho krásných dopisů není do knihy zahrnuto - nutno sehnat knihu Další listy Luciliovi, která obsahuje všechny zbývající listy.

2 24.12.2017

Zajímavé pojednání o Německu na přelomu století. Dle mého názoru se ale kniha soustředí spíš na aféry kancléřů, ministrů a generálů, než na samotný Vilémův život. Konec knihy působí tak trochu "odfkláknutě" - vtah Dornu s Berlínem je vylíčen jen velmi stručně.

03.12.2017

Tohle není zrovna čtení na dobrou noc, ale když si člověk zvykne na Hitlerův styl psaní, není to tak hrozné, jak tady mnozí píší. Je zbytečné tuto knihu hodnotit z literárního hlediska, protože ji rozhodně nikdo nečte pro její jazykovou "krásu". Hitler ji nekoncipoval jako beletrii, nýbrž jako soubor myšlenek a principů a z tohoto pohledu se mu to, myslím, povedlo. Jako průprava k této knize je nutná zevrubná znalost problémů Německa po první světové válce a Hitlerova mládí. Kdo tyto znalosti postrádá, v knize se snadno ztratí. Proto jsou podle mne obavy ze zneužití knihy neonacisty naprosto zbytečné - většinou stěží ví, kdy a kde se Hitler narodil. Povinná četba všech vážných zájemců o druhoválečnou historii.