Freiherr

Příspěvky

Pius XII.: Život a osobnostPius XII.: Život a osobnostOtto Walter

Život a osobnost tak výzačného pontifika je těžké zachytit v úplnosti do jednoho díla. Každý autor si musí vybrat, zaměří-li se více na rovinu církevního působení Pia XII. nebo na jeho úlohu během druhé světové války či na rozbor jeho povahových vlastností. Otto Walter v této knize přichází s neotřelým způsobem podání života Eugenia Pacelliho formou jakýchsi žánrových obrázků, úryvků z jeho života, důležitých mezníků kariéry. Lehkost slohu a barvité líčení zahrnující i několik anekdot nám představuje Pia XII. jako člověka hluboké vroucí zbožnosti, pečlivého vystupování se smyslem pro řád a disciplínu a zároveň s obzvláštním zaujetím pro hudbu a dějiny a nadáním na jazyky.
Je zvláštní číst slova o nezměnitelnosti papežovy autority, o stálosti Církve, o tom, jak Vatikán vždy přežije své protivníky, když z historie víme, že toto všechno do značné míry právě smrtí Pia XII., andělského pastýře, jak ho nazývali, skončilo. Jeho nástupci v čele s papeži druhého vatikánského koncilu přišli s radikálně odlišným modelem Církve, která už nechce být societas perfecta, nýbrž napříště jen jedním z partnerů dialogu se světem.
Pius XII. završil dlouhou éru "piánských papežů" a ačkoli závěr jeho pontifikátu už poskytoval předzvěsti budoucích změn (reforma obřadů Svatého týdne, nový překlad žaltáře, změny v kalendáři), myslím, že je spíše než samotnému papeži, který byl čím dál častěji sužován nemocemi, musíme přičíst mužům, kterým svěřil svou důvěru, ale kteří toho nebyli hodni. Stačí uvést několik jmen - Annibale Bugnini (svobodný zednář a architekt liturgické reformy), Augustin Bea (papežův zpovědník a výrazná postava koncilu na straně liberálů), Giovanni Battista Montini (modernista, kterého Pius XII. prozíravě odklidil z Kurie do Milána, pozdější papež Pavel VI.). Ti a mnoho dalších stáli u zrodu nové epochy dějin Církve, která trvá dosud a která se čím dál tím více odvrací od toho, co zastával a co pro Církev a svět představoval Pius XII.

22. dubna


Kdo je ten chlap? Hledání Boba DylanaKdo je ten chlap? Hledání Boba DylanaDavid Dalton

Kniha trpí, lze-li to tak říci, stejným způsobem jako ostatní studie Boba Dylana, jeho osobnosti nebo díla, které se nechtějí omezovat jen na řeč holých faktů, pokud tedy přijímáme za fakta informace alespoň částečně ověřitelné. Autor nám totiž představuje své vidění a vnímání Dylana, stejně jako to dělal sám Dylan v dokumentu "Dont Look Back", o kterém jeho autor D. A. Pennebacker řekl, že v něm Dylan hrál sám sebe - tedy nebyl takový jako ve skutečnosti, ani nebyl, jaký by chtěl být, nýbrž byl takový, jak chce sám sebe zahrát.
Pokud od knihy očekáváte klasickou biografii, raději si přečtěte velmi dobré dílo Howarda Sounese "Down The Highway". Daltonův "Kdo je ten chlap?" je více studií Dylanovy osobnosti a její sebeprezentace na veřejnosti, což ovšem neznamená, že v ní není mnoho přínosných a někdy i málo známých informací (například zmínka o existenci třetího dokumentu o anglických turné z let 1965/66 "You Know Something's Happening"). Oceňuji rovněž velmi pěkný jazyk a některá nápaditá slovní spojení (třeba "patina Dylanova hlasu").
Co mi ovšem v průběhu četby vadilo, je užívání slova "hipster" ve spojení s Dylanem a jeho souputníky. Nejenže se vyskytuje skoro bez nadsázky na každé druhé stránce, ale je také, alespoň podle mého názoru, anachronismem vzhledem k současnému významu tohoto slova označujícího mladého muže obvykle s plnovousem, brýlemi a flanelových sakem. Chápu, že tento termín v průběhu času prošel vývojem a v jisté době snad označoval i příslušníky subkultury, do které (opět snad) Dylan patřil, ale v posledních několika dekádách se význam ustálil a získal svrchu zmíněný obsah.

Je symptatické, že se autor nesnaží otázku v názvu knihy zodpovědět nějakým definitivním až dogmatickým přístupem typu "Dylan je další beatnik" nebo "Dylan je protestsinger" nebo "Dylan je písničkářský bard na cestách". Každá tato škatule byla (do jisté míry) v určité době platná, ale nikdy nemůže definovat člověka v jeho celistvosti. Abychom se mohli alespoň přiblížit pochopení toho, kdo Dylan ve skutečnosti je, musíme si před oči postavit všechny ty různé Dylany, jak se v běhu objevovali, a hledat, co měli společného, na co reagovali, proti čemu se vymezovali. Zároveň je třeba neztrácet z mysli to, že Dylan je stále na živu a nejen to - je mimořádně aktivní. Před nedávnem vyšla nová deska autorských písní doslova přeplněných aluzemi, po covidové pauze znovu obnovil koncertní turné (navíc nutno dodat že s nejlepším hlasem za posledních dvacet let) a na podzim je naplánováno vydání jeho knihy "Filosofie moderní písně" - to jsou všechno známky, že vývoj toho, kým je (pro nás, pro sebe sama, pro dějiny) nekončí.

07. dubna


Odpoledne křesťanství: Odvaha k proměněOdpoledne křesťanství: Odvaha k proměněTomáš Halík

Odpoledne křesťanství by si mělo dát pozor, aby se k večeru nerozplynulo jako slunce ve vlnách. Tak se totiž stává systémům – náboženským, spirituálním i politickým – které, hledajíce své nové vyjádření, opustili to, co je činilo jedinečnými. Nabízím několik otázek, které mne při čtení knihy napadaly.
- Opravdu Mons. Halík, jak sám píše kněz se 43 lety zkušeností, považuje vyznání hříchu proti šestému přikázání za trapné? Je snad proud Boží milosti odpouštějící těžký hřích prostřednictvím kněžského rozhřešení trapný, nepotřebný nebo snad nahraditelný ujištěním o všeobecném Božím milosrdenství, jak se zvláště na západ od nás namnoze děje? Neříkal snad náš Spasitel, že kdo se chtivě byť jen podívá na ženu, cizoloží s ní ve svém srdci?
- Autor se na jednom místě věnovaném problému stejnopohlavních svazků pateticky táže: „Smím tyto lidi [homosexuály], když konečně najdou partnera pro život, nutit k závazku celoživotního zřeknutí se touhy po intimitě, nebo jejich lásku nanejvýš „velkoryse“ označit za „menší zlo“, než je samota či promiskuita?“ Nejprve si neodpustím jednu logickou námitku – princip výběru ze dvou zel předpokládá, že existují jen špatné možnosti. Církev ovšem vždy nabízela onu třetí, která jediná nevede a priori ke hříchu, a tou je celoživotní pohlavní zdrženlivost ať už v myšlenkách, pohledech či skutcích spojená s vroucí modlitbou a snahou hledat své místo ve světě na základě rozlišování Boží vůle. V tomto kontextu mě napadá myšlenka, která se dá vztáhnout na mnoho výroků v této knize: Opravdu se má měnit morální nauka Církve jen proto, že se nehodí do dnešní doby? Nebo to je snad jeden z aspektů onoho slavného aggiornamenta?
- Je všeobecně známo, že Mons. Halík je velkým zastáncem a propagátorem druhého vatikánského koncilu, který v knize neváhal nazvat „hvězdnou hodinou 20. století“. Tento koncil podle něj uzavřel „gentlemanskou dohodu“ Církve s moderním světem. Gentlemanská dohoda ovšem předpokládá, že se jí účastní gentlemani. A promiňte, ďábel coby původce, podporovatel a inspirátor tolika prvků moderní doby vskutku gentlemanem není.
- Do očí bijící výsměch katolické nauce v knize sice zaznívá z úst amerického teologa Davida M. Knighta, ale Mons. Halík jeho myšlenku označil za „celkem logickou“. Jedná se o otázku, proč vlastně nepřipustit platně pokřtěné nekatolické křesťany k ostatním svátostem, uznáváme-li, že platným křtem žijí stejně jako katolíci v milosti posvěcující. Pomineme-li základní problém, že milost posvěcující se ztrácí i jediným těžkým hříchem – například již zmíněným přestoupením šestého přikázání sexuálním životem v neplatném svazku, nabízí se otázka, jak by mohli ke svátostem přistupovat ti, kteří mají zatemněné povědomí o jejich podstatě. Věří snad „platně pokřtění nekatoličtí křesťané“ v reálnou přítomnost Pána Ježíše v Eucharistii podle definice Tridentského koncilu? Sdílejí katolickou nauku o svaté zpovědi? Nahlíží stejně na svátost svěcení kněžstva? Odpověď mimo vzácné výjimky zní ne! Proto by se dopustil svatokrádeže, kdo by bez náležité dispozice přistupoval ke svátostem i ten, který tomu z moci svého úřadu nezabránil.
- „Žádné dogma nám nebrání v naději, že peklo je po Ježíšově projití prázdné.“ Proč tedy generace věřících před námi konaly přísné posty, dávaly almužny, zbožně získávaly odpustky, když je peklo prázdné? A co mnohá vidění omilostněných duší – zdály se jim snad přeludy?
- K několikrát opakované „nutnosti“ světit ženaté muže a udílet jáhenské svěcení ženám stačí poznamenat, že ani tak progresivní papež jako František to (bohudík!) neučinil, ač k tomu na Amazonské synodě bylo nakročeno, a dokonce v nedávné úpravě kanonického práva pod trestem exkomunikace zakázal pokus vysvětit ženu. Snad si správně uvědomil, že ani papež nemá právo měnit Božský základ víry a že by takový pokus byl stejně zcela neplatný, jako třeba svěcení „biskupek“ u anglikánů.
V tomto výčtu prapodivných výroků bych mohl pokračovat ještě dlouho (nepřítel jménem tradicionalismus, Bohem chtěná pluralita náboženství, subsistit, chybějící cedule s nápisem „Nesuďte!“ nad dveřmi Svaté inkvizice etc. etc.), ale, jak říká žalmista, unaven jsem již voláním. Čtenář jistě nebude mít problém tyto a mnohé další problematické názory v knize najít.
Na závěr ještě poslední otázka: Je tato „odpolední“ cesta skutečně ta, kterou se má Církev ubírat? Já spatřuji mnohem více naděje v návratu k tisícileté tradici Církve v duchu hesla arcibiskupa Lefebvra: „Tradidi, quod et accepi.“ - Předal jsem, jako jsem přijal. S důvěrou jsem předal jsem víru, morálku, liturgii, modlitby zděděné po předcích bez toho, abych se je snažil, já nedokonalý člověk, vlastními invencemi měnit.

26.12.2021


Příruční mluvnice jazyka českéhoPříruční mluvnice jazyka českéhoJan Gebauer

Velmi dobře zpracovaná publikace, při jejímž čtení vysvítá, nakolik se změnil náš jazyk za něco málo přes sto let. Změny to jsou mnohdy dost razantní - "vyhynutí" předminulého času, ztráta zbytků aoristu (vece) i supina (jít spat). Ale i morfologie substantiv se změnila (hosti, bratří, veš - správný tvar pro novější všechen). Gebauerovo dílo se tak vlastně neintencionálně změnilo v historickou mluvnici českou...

18.02.2021


Základní nauky Církve katolickéZákladní nauky Církve katolickéČeslav Schneider

Kdesi jsem četl, že úroveň stylu i obsahu papežských encyklik dosáhla vrcholu u papežů Pia IX. a Lva XIII. Tento soubor výňatků z papežských dokumentů a promluv tuto tezi dle mého názoru potvrzuje.
Název knihy je trochu zavádějící, jelikož se v díle v prvé řadě nepojednává o Bohu či svátostech, nýbrž o problémech Církve, jež jsou dnes stejně aktuální jako v době vydání knihy před sto lety. Velkým tématem je chápání a úloha papežství v dobovém kontextu násilného zbavení papeže světského panství po dobytí Říma. Dále se řeší sociální otázka - tedy problémy dělnictva, které se na konci 19. století dostávalo do područí různých štváčů (výsledek těchto agitací v podobě nám dobře známé lidové demokracie a socialismu není třeba představovat). Oceňuji rovněž kapitolu pojednávající o manželství a zásazích státu do udělování této svátosti - jako například nutnost civilního obřadu. Kéž by se současný Svatý otec nechal inspirovat myšlenkami tohoto horlivého obhájce katolické nauky!

18.01.2021


Eucharistie - Který projev lásky může být větší?Eucharistie - Který projev lásky může být větší?Benedikt Vladimír Holota

Otec Holota v této útlé knize zajímavou formou představuje vývoj chápání Eucharistie od dob prvotní církve, přes scholastiku až k modernímu (nebo lépe řečeno k modernistickému) chápání. Kromě zkušeností různých kněží s přítomností Pána Ježíše v Nejsvětější svátosti se kniha zabývá i problémem bludného chápání Eucharistie v reformovaných "církvích".

18.01.2021


Mitra a hůlMitra a hůlBryan Houghton

Kniha je poutavá nejen svou epistulární formou, ale především na výsost zajímavým tématem. Vždyť koho z tradičně smýšlejících katolíků by někdy nenapadlo, jak by vypadal návrat tradičních mší do farností. Bryan Houghton nám zde nabízí svůj pohled, přičemž je třeba mít na paměti, že originál vyšel v sedmdesátých letech, a proto autor nemohl znát Summorum pontificum, vývoj FSSPX, vznik FSSP atd.
Biskup Forester, „hlavní hrdina“ románu, na sklonku svého života vydává okružní list kněžím své diecéze, v němž dovoluje sloužit tradiční mši svatou při současném zachování Novus ordo. Ovšem postup vracení mše svaté všech věků není, alespoň dle mého názoru, úplně šťastný. Mám na mysli zvláště ad hoc vytvořenou hybridní mši – zjevně inspirovanou přechodnou podobou mše mezi lety 1965 a 1969. Tato reforma reformy, ač míněna dobře jako úprava hlavních nedostatků Novus ordo, by však z dlouhodobého hlediska neobstála.
Domnívám se, že mše svatá má být sloužena výhradně podle schválených liturgických knih – tedy buď kompletní tradiční mše svatá (bez čtení v národních jazycích přímo ve mši a s Confiteor před přijímáním), nebo kompletní Novus ordo, kde je zvláště důležité dodržování všech rubrik a vyhýbání se vkládání improvizovaných vložek, ke kterým Novus ordo svádí.
Čtenáře může překvapit, že ze strany Říma nedošlo proti biskupu Foresterovi k žádnému zásadnějšímu výpadu. Lze však očekávat, že kdyby biskup žil déle, stihl by ho podobný osud jako v knize často zmiňovaného arcibiskupa Lefebvra...

21.12.2020


Když Pán promlouvá k srdciKdyž Pán promlouvá k srdciGaston Courtois

Vskutku podnětná kniha plná zajímavých úvah nad modlitbou, smrtí a především láskou k Bohu a k bližním. Mnozí současní církevní hodnostáři, ale i obyčejní kněží, by si měli vzít k srdci myšlenku, že nikoli organizování všemožných akcí pro veřejnost či zabývání se světskými problémy, nýbrž obětavá služba svěřeným duším a úsilí o spásu své vlastní je jejich primárním úkolem jakožto prodloužené ruky Kristova kněžství.

12.11.2020


ÍlliasÍllias Homér

Homér, a já věřím, že vskutku autorem či konečným redaktorem obou eposů tento básník byl, k nám i po více než dvou tisíciletích promlouvá ústy svých šestiměrů (hexametrů). Kdesi jsem četl, že je pro obě epické básně příznačný takzvaný homérský klid. A vskutku, ať básník popisuje nejlítější bitevní ryk, Achillovo lání nad padlým druhem nebo bohatou hostinu, kdy, slovy Homérovými, muži touhu po jídlu a vínu zukájeli všechnu, jazyk zůstává stále stejný a pokojně si plyne ladnými verši dál. Dokonce i když přichází Priamos žádat vraha svých synů o vydání těla Hektorova, což je má nejoblíbenější část, ani tehdy klid není porušen. Podle mě to ještě více vynikne v překladu Antonína Škody - posledním a troufám si říci i nejlepším českém časoměrném překladu, který jsem četl, srovnávaje ale i novější (Vaňorný, Mertlík, Šrámek). Pro někoho snad může být překážkou archaický jazyk (zvláště pokud čtenář zápolil už s v porovnání se Škodou velmi moderním přízvučným překladem Vaňorného). Na druhou stranu se však může kochat nepřeberným množstvím epitet (Trója lepohrazená, krásnoholenci Achajští, smrt dlouhormutná...), které mu budou jistě ještě dlouho znít v uších.
Na důkaz že i před tolika staletími si děti stavěly hrady z písku, přikládám následující úryvek:
Hrnuly tam se v řadách voje hustě a napřed Apollon,
štít drže převzácný; i bořil přesnadno Achaiů
ohradu, tak jako hoch si jakýs hraje na břehu mořském,
jenž, když z písku zdělá svou hračku v radosti dětinské,
zas ji nohou a rukou rozhází, takto se bavě:
stejně jsi Argejských rozházel, Foibe pomocný,
dlouhou práci a píli a strach na všecky jsi pustil.
(XV; 360-366)

10.11.2020


Vůle Boží - zbožná fráze?Vůle Boží - zbožná fráze?Ladislav Kubíček

Ačkoliv otec Kubíček primárně nechtěl napsat životopis, přesto v této útlé knize dostáváme velmi pěkný přehled jeho pozemské pouti, na níž kráčel s Bohem. Vybízí nás, abychom se také snažili hledat Boží projevy ve zdánlivě všední každodennosti. Teprve až náš život skončíme, budeme moci posoudit, nakolik se nám to dařilo.
Rád bych vyzdvihnul v knize obsaženou myšlenku nesení vlastního kříže. Ten, kdo každý den překonává drobná protivenství, svůj kříž poponáší sice jen o malý kousek, zato soustavně. Kdo se však vyhýbá všemu, co je mu nepříjemné, nechává kříž opřený o zeď a kráčí s lehkostí. Jelikož však Bůh touží po naší spáse (obvykle více než my), vloží nám v závěru života onen kříž na bedra najednou, abychom v krátké době prošli vším, co nám pro celý život přichystal. Proto neotálejme s nesením vlastních křížů - vždy se s námi ten, který nám ho nésti pomůže!

09.11.2020


Zlaté MykényZlaté MykényAntonín Bartoněk

Velmi kvalitní publikace stojící výše než různé popularizační knihy typu Zamarovského. Autor v tomto díle popisuje rozličné aspekty mykénské civilizace (písmo, obchod, architektura, dějiny...) s přesahem na mínojskou Krétu a do civilizací východního Středomoří.
Za nejpřínosnější považuji kapitoly věnující se vývoji písma v této oblasti. Vzhledem k tomu, že lineární písmo B bylo rozluštěno teprve v polovině minulého století, považuji statě prof. Bartoňka za velmi zdařilé.

29.10.2020


Athénská ústavaAthénská ústava Aristotelés

Nepopírám ani nesnižuji význam Athénské ústavy pro historické bádání. Z literárního hlediska se však jedná o nepříliš zdařile uspořádanou kompilaci. Skoro bych chtěl věřit, že, jak poznamenal prof. Oliva v předmluvě, autorem tohoto díla nebyl Aristoteles sám, nýbrž některý z jeho žáků. Takto by se dala vysvětlit jistá slohová neukotvenost, přeskakování od tématu a podobně.

29.10.2020


Obrázkové dějiny národa českéhoObrázkové dějiny národa českéhoJan Dolenský

Dalo by se říci pěkná populárně naučná kniha, která i dnešnímu čtenáři stručně přiblíží vývoj Čech a přilehlých korunních zemí od legendami opředeného dávnověku až k císař pánu Františku Josefovi. Pěkným doplněním výkladu jsou také zdařilé reprodukce obrazů.
Velkou vadou na kráse je pro mě však protestantsko-kališnické zaměření autora, které se ke slovu nejvíce dostává při popisu husitských válek a reformace. Domnívám se, že i v knize určené pro neodborníky by měl autor zachovat alespoň elementární objektivitu a nepokrytě nevyzdvihovat loupící a vraždící hordy husitů, kterými mnozí následovníci kalicha nepochybně byli.

05.10.2020


Kodex kanonického právaKodex kanonického právakolektiv autorů

Důležitá kniha pro každého, kdo se chce seznámit s platnými církevními právními normami. Je dobré, že jsou kodifikovány i záležitosti vysluhování svátostí či úcty k Eucharistii - teď už jen zbývá, aby je všichni, kdo jsou CIC vázáni, dodržovali. Kánon 1024 říká, že svátost svěcení platně přijímá pouze pokřtěný muž - upřímně doufám, že se odpovědné osoby budou tohoto navždy držet a že se někdy v budoucnu nesetkám v Církvi svaté s "jáhenkami, kněžkami a biskupkami", které už nyní v jiných křesťanských denominacích působí.

17.09.2020


Písmo svaté v obrazechPísmo svaté v obrazechEmanuel Žák

Vskutku zdařilá sbírka nejdůležitějších příběhů z Písma svatého doplněná nádhernými rytinami. Kniha neobsahuje přímo úseky z Bible, nýbrž zdařilá převyprávění doplněná kratšími citáty. Chtěl bych také vyzdvihnout jako již komentář pode mnou výborné technické provedení knihy - pevná vazba, velkoformátové reprodukce rytin, koženková (asi) obálka - zkrátka za tak nízkou cenu výhodná koupě.

15.09.2020


In sinu JesuIn sinu Jesu Benediktin

Tato kniha mě naučila milovat a nově prožívat adoraci. Teď vím, že není potřeba před Pánem chřestit zrnky růžence nebo šustit stránkami breviáře. Bohatě postačí tiché patření na Jeho Tvář spojené s nasloucháním Jeho hlasu.
Zápisky tohoto benediktina obsahují také krásnou korunku odčiňování za hříchy kněží a Pán zaslíbil vyprošení mnohých milostí pro ty, za které se ji budeme modlit. In sinu Jesu je kniha především určená pro kněze - Pánovi nejbližší přátele, ovšem užitek z ní mohou mít všichni věřící. Nezáleží, kolika hříchy jste obtížení, Pán Ježíš nabízí své vroucí přátelství každému, kdo mu dovolí vstoupit do své duše a nechá se po malých krůčcích proměňovat k obrazu svého Spasitele.

09.09.2020


I dnes je den BožíI dnes je den BožíWilfrid Stinissen

Jednoduché a podnětné články k zamyšlení, které vhodně korespondují s liturgickým rokem. Jelikož však nemám rád dlouho rozečtené knihy, nedávkoval jsem si texty den po dni, nýbrž jsem je přečetl v rychlém sledu najednou. Vytkl bych ale přílišnou orientaci na Písmo svaté na úkor myšlenek světců a výkladu pravd Církve.

28.08.2020


Deníček - Boží milosrdenství v mé dušiDeníček - Boží milosrdenství v mé dušiMaria Faustyna Kowalska

Ach, ctihodná sestro, jak jsou mi Vaše zápisky drahé! Otevřely mi nové obzory nekonečné Pánovy lásky k nám. Teď vím, že On má pro KAŽDÉHO vždy otevřenou náruč plnou milosrdenství, jež na nás touží vylít. Jen kdybychom se nebránili.
Někteří by snad i rádi získali odpuštění hříchů a tím i spásu, ale už jsou líní jít do zpovědnice. Jenže právě onen akt pokoření své vlastní pýchy a ješitnosti, který je spojen s vyznáním hříchů, duši očišťuje. Pán odpustí každému, kdo ho prosí. Vždyť je to on, kdo v oné zpovědnici sedí, a vroucně si přeje, abychom se dobrovolně položili do hlubin jeho milosrdné lásky k nám!

24.08.2020


Modlitby svatého AugustinaModlitby svatého AugustinaAurelius Augustinus

Některé modlitby člověka osloví, jiné ho minou. Před časem jsem četl Augustinovo Vyznání, takže mi mnohé pasáže byly povědomé, ale rád jsem si znovu připomněl hluboké a vroucí zbožností naplněné myšlenky tohoto významného církevního otce.

23.07.2020


Básnické spisyBásnické spisyO. Březina (pseudonym)

K tomuto velikánovy českého symbolismu jsem se dostal přes Nezvalovu krásnou Smuteční hranu za Otokara Březinu. Věru někdy není lehké proniknout za slova a najít skrytý smysl básní, ale možná to ani není nutné. Spíše se čtenář má nechat unášet křehkostí pomalu plynoucích slov a slok. Pro mě je Březinovo dílo také jedinečné tím, že je psáno nejryzejší češtinou (přechodníky, koncovka -v v genitivu plurálu, předminulý čas), ale také že se nebojí používat slova přejatá včetně termínů (ukázková depoetisace). Zkrátka, kdo si chce užít bohatství až surreálných obrazů spojené s krásným archaickým jazykem, mohu Březinu jedině doporučit. Kdo však k této knize přichází z jiných pohnutek (povinná četba), budou se mu básně pravděpodobně znát nudné, bez hlavy a paty a školometské.

23.07.2020


Katechismus katolického náboženstvíKatechismus katolického náboženstvíFrantišek kardinál Tomášek

Tomáškův katechismus právem patří k nejlepším kompendiím katolické věrouky u nás k dostání. Nabízí se jako o mnoho tenčí varianta k modrému Katechismu katolické církve, který může mnohé svým rozsahem odradit. Naopak tato útlá knížečka poskytuje ucelený pohled na to, čemu má každý římský katolík, který svou víru bere vážně, věřit. Pro někoho může být bonusem, že kniha byla sepsána ještě dlouho před druhým vatikánským koncilem, čímžto podává ryzí nezkreslenou katolickou nauku.

23.07.2020


Papežství 20. stoletíPapežství 20. stoletíIosif Romuaľdovič Grigulevič

Jedním slovem tendenční. Člověk nemusí být odborníkem na církevní dějiny posledních dvou staletí, aby poznal, že obraz, který se mu v tomto díle sovětský historik snaží vnutit, je pravdě stejně vzdálen asi jako Moskva od Říma. Na všech zmiňovaných papežích (vyjma dvou) nenechává autor nit suchou, probíraje se jejich soukromím, původem a politickými kroky. Razantní změna přichází až s nástupem sv. Jana XXIII., který na rozdíl od svého předchůdce v úřadu sv. Petra značně zmírnil církevní rhetoriku vůči Piem XII. odsouzené ideologii komunismu a socialismu.

23.07.2020


Jak katolická církev budovala západní civilizaciJak katolická církev budovala západní civilizaciThomas E. Woods

Kniha podává stručné informace o vlivu římskokatolické církve na rozličné obory lidského působení. Vzhledem k velkému záběru se autor nemohl vyhnout zjednodušování, ale domnívám se, že čtenáři představil "v kostce" alespoň nejdůležitější informace.
Na druhou stranu panegyrický a apologetický styl psaní i mě, zarytého katolíka, často iritoval. Dle mého názoru by přínos Církve svaté celé civilisaci vynikl lépe v porovnání s "přínosem" ostatních světových náboženství.

23.07.2020


Životy, názory a výroky proslulých filosofůŽivoty, názory a výroky proslulých filosofů Díogenés Laertios

Zastavím se nejdříve u formální stránky knihy - takto by měl vypadat kritický studijní překlad antického díla. Během četby mi byly vítaným pomocníkem kvalitně zpracované doprovodné poznámky (ať už jazykovědné nebo literárněhistorické) a podobně užitečný byl i překladatelův úvod.
Co se samotného obsahu týče, před čtenářem defilují doslova zástupy filosofů helénského světa všemožných škol a zaměření. Díogenés Laertios odvedl při sestavování jednotlivých životopisů vskutku dobrou práci, i když se samozřejmě vzhledem k obsáhlosti látky nevyvaroval chyb.
Tato kniha dle mého názoru příliš neposlouží těm, kteří se chtějí zhruba obeznámit s antickou filosofií (už proto, že neobsahuje filosofy římské a pozdně-antické), nýbrž osobám, které, majíce v oboru jisté znalosti, chtějí se obeznámit i s méně známými mysliteli předkřesťanské doby.
V hodnocení však musím zohlednit neuvěřitelnou suchopárnost některých pasáží, které jsem pročetl jen s nejvyšším vypětím vůle (mnohastránkové seznamy děl jsem od jisté doby jen přeskakoval).
Naopak vítaným zpestřením byly vskutku vtipné anekdoty v životopisu Díogéna ze Sinópé - např. Když kdosi vrazil do něho trámem a potom řekl: "Dej pozor!", uhodil ho Díogénes holí a řekl: "Dej pozor!"

23.07.2020


Dialog s Boží ProzřetelnostíDialog s Boží ProzřetelnostíKateřina Sienská

Tento komentář píši v den svátku této významné světice - tedy 29. dubna. Je pozoruhodné, jakých milostí se této křehké ženě od Boha dostalo - nejen že se svým působením zasloužila o návrat papeže zpět do Říma, ale především nám zanechala toto výjimečné dílo. Nebudu vypisovat všechny zajímavé myšlenky, ale vyzdvihnu jen dle mého názoru stěžejní "nauku o mostu", kdy člověk usilující o spásu si ji sám nemůže zasloužit. Jediné, co mu zbývá je s vydatnou Boží pomocí stoupat po stupních mostního pilíře a na této trnité cestě se zbavovat všech špatných sklonů a hříšných skutků.

29.04.2020


Kristiánova legenda: Život a umučení svatého Václava a báby jeho svaté LudmilyKristiánova legenda: Život a umučení svatého Václava a báby jeho svaté Ludmily Kristián

Pěkný exkurs do dějin středověkého českého státu, přestože mě toto období jinak příliš nepřitahuje. Na sv. Ludmile i jejím slavném vnukovi je vidět vroucí víra, jež prostupuje jejich každodenní jednání. Ne nadarmo se oba stali významnými českými světci! Kristián dobře uchopil i látku předcházející samotnému životu sv. Václava, stručně vyloživ cyrilometodějské působení a počátky české státnosti.

29.04.2020


Plná slávyPlná slávyBruce Marshall

Autor nám v této knize předkládá k posouzení zdánlivě prostý život nepříliš výjimečného kněze ze Skotska, tedy země s ne zrovna vřelým vztahem ke katolíkům.
Obdivuji práci s dobovými reáliemi, přestože mi většina jmen filmových hvězd z plakátů signora Sarneho nic neříkala. Velmi mě také potěšil závěr - jaká smrt může být pro kněze čestnější než zemřít poté, co zachrání Nejsvětější svátost, jsa zaopatřen a obklopen kruhem věrných křesťanských duší?

29.04.2020


FaidraFaidraLucius Annaeus Seneca

Porovnávaje Senekovu tvorbu filosofickou s jeho díly dramatickými, nemohu někdy uvěřit, že jsou výtvorem stejného autora. Zatímco například v Listech Luciliovi se zamýšlí nad vznešenými otázkami dokonale mravného života, ve Faidře si libuje v krvelačných scénách (viz smrt Hippolytova). Jak jsem se dozvěděl v doslovu, zatím nemaje přečteny ostatní tragoedie, jsou podobné "drsné" výstupy v Senekových hrách pravidlem. Co se u Euripída a Sofokla odehrává za scénou, je u Seneky na jevišti. Možná tím autor reaguje na krutosti své doby, nebo měl zkrátka dojem, že uměřené zpracování řeckých mythů je už vyčpělé.
Relativně nový překlad Evy Stehlíkové rozhodně není obtížný na pochopení a myslím, že překladatelka odvedla dobrou práci; na druhou stranu jsem zvyklý u antických her na archaičtější jazyk Ferdinanda Stiebitze.

21.04.2020


Seneca a císař NeroSeneca a císař NeroManfred Fuhrmann

Manfred Fuhrmann odvedl při mapování Senekova života vynikající práci. Vzhledem k nepříliš velkému počtu biografických pramenů zmiňujících o tomto významném muži Říma bylo jistě obtížné překlenout slepá místa. Autor přehledně zpracoval (a částečně musel odhadnout) Senekovu životní dráhu od skromných jezdeckých počátků v Cordubě až po faktického vládce Říma, kterým tento filosof (spolu s velitelem pretoriánů Afraniem Burrem) na začátku neblaze proslulé Neronovy vlády byl.
Obdiv se zaslouží i výklad jednotlivých děl včetně rozboru jazykového. Senekovy pečlivě vypointované sentence se výrazně odlišují od syntakticky dokonale propracovaných třeba i patnáctiřádkových souvětí Ciceronových.
Na autorově místě bych ale více probral ohlas Senekova díla v dalších staletích, kterážto problematika je v knize shrnuta jen několika stranami.
Za zamyšlení stojí otázka, do jaké míry vlastně Seneka dostál svým životem zastávaným názorům. Mnozí zlí jazykové mu vytýkali, ať už v době jemu blízké či v novověku, že navzdory proklamování chudoby žije v okázalých palácích, jsa obklopen zástupem služebnictva. Nebo že místo jasného vymezení se proti zlovolným praktikám svého bývalého žáka se pouze stáhl do mlčenlivého ústraní (kde ovšem sepsal svá nejhodnotnější díla). Domnívám se, že je rozhodující, jaké mravní hodnoty si člověk udrží ať už v bohatství nebo v chudobě v mysli. Vnější věci jest pak přijímati, jak se přiházejí.
Finální akt, jako vystřižený z některého jeho tragoedie, je ovšem bez jakýchkoli pochybností v souladu se stoickým učením. Z hlediska křesťanského by však mnohem správnější bylo vytrpět bolest z rukou vrahů, než se sám pošpinit jejich zločinem.

21.04.2020


Úvod do zbožného životaÚvod do zbožného životaFrantišek Saleský

Toto skvělé dílo jsem dostal darem od svého zpovědníka a musím říci, že nemohl vybrat užitečnější knihu. Sv. František Saleský ve svém "Úvodu do zbožného života" vytvořil jakýsi kurs, jak postupovat v utvrzování víry a zbožnosti. Velmi přínosné byly úvahy k rozjímání (doplněné návodem, jak vlastně správně rozjímat) i didaktické teoretické pasáže - zde se nabízí srovnání s antickými filosofy, kteří často ve svých spisech volili podobnou formu.

21.04.2020


1