FraGyver komentáře u knih

Jak to už u této série bývá dobrým zvykem, jediným problémem je, že je moc krátká. :) František zde každopádně překročil ten jediný most, o kterém jsem myslel - nebo spíš doufal - že jej nikdy nepřekročí. Asi jsem to měl čekat.
Jinak se jedná o snad už standardizovanou dávku akce, napětí, zvratů, vtipů a prohloubení lore. Proč měnit recept, který tak dobře funguje.
Opět nám přibývá několik věcí, které by měly hrát velkou roli v dalších dílech. Jelikož ne ihned v tom dalším, Kristýniným, který se odehrává simultánně s tímto, dá se předpokládat, že si Franta opět připravuje půdu pro sebe. Úplně poslední věta pak vyznívá vyloženě zlověstně. :)

9 30.05.2022

Strašně se mi líbí ta evoluce nápadu. Malá povídka vedla k plnotučnému románu a nyní jsme se dostali k téměř sedmi set stránkové bichli, krutě atakující limity brožovaného formátu. Možná je tu nakonec méně akce, než by naznačoval název a synopse, ale rozhodně si nemohu stěžovat. Roman Bureš se většinu knihy věnuje rozšiřování universa, zabalenému do hávu politické lobby. Často tak mistrně, až jsem přemýšlel, jestli jsme ještě ve fantastice, nebo tu máme čistou kritiku systému a fungování současného světa. Nemyslím si ani, že by až na výjimky měly být uvedené skutečnosti mířené nějak konkrétně, neboť mnoho z toho je poplatné obecně, ne jen na našem politickém písečku.
Škoda tedy, že když dojde na slíbenou invazi, knize trochu dojde dech. Je to spíš taková větší šarvátka. :) Ale pokud přistoupíme na fakt, že o tu invazi jako takovou vlastně nikdy nešlo, tak není proč truchlit.
Máme tu perfektní mix politického pletichaření, akce a nábožensky založené fantastiky s občasným přesahem do klasické odlehčené fantasy, známé z rozvětvených sérií typu Warcraft, Midkemie atd - dračí souboj v jiné dimenzi jako by z Knaakova pera vypadl... Paráda. :) Máme tu ten nejrouhačtěji nastavený Ráj, jaký jsem kdy na stránkách či obrazovkách viděl. Byla naprostá radost objevovat jeho zákonitosti. Myslím, že z druhého Inferia musí každého náboženského fanatika svrbět kámen v ruce.
Upřímně doufám, že se v budoucnosti do tohoto universa ještě vrátíme, jak naznačuje jeden nevinný pidiodstaveček vložený do zmíněného dračího souboje. Roman Bureš v této knize ukázal, že jeho fantazie je bezbřehá a vážně se těším, co přinese příště. :)

10 17.05.2022

Kniha samotná stále baví. Budu se opakovat, ale Korněv nejlépe naplňuje tu litRPG definici žánru. Jen jeho knihy mi zatím vrací vzpomínky na desítky hodin v druhém Diablu a prvních dílech Torchlight. :)
Problém mám až s tím, jak knihu uchopit v kontextu série. Pokračovat odlišným příběhem v rámci jedné série lze brát jako jednotlivé herní akty, OK, dejme tomu. Kniha ale končí uzavřeně-neuzavřeně, s masivním cliffhangerem a stejně tak nějak... meh. Pokud by toto měl být konec druhého aktu, tak bych byl asi zklamaný. A ono se to tak - vzhledem k tomu, že autor dle svých slov momentálně nic v plánu s touto sérií nemá - jinak než jako konec vlastně brát nedá. Je to konec uspěchaný a nudný a proto jdu s hvězdou dolů, i když je v rámci žánru kniha vysoký nadprůměr.
Pokud někdy vyjde uzavírající díl, vrátím se sem a vše kromě prvního odstavce smažu a dodám pátou hvězdu.

6 11.05.2022

Četl jsem až po Veteránské trilogii. Je tam vidět ten fakt, že jde o knihu z Žambochových začátků, ale stejně tak je tam mnoho z toho, co se mi na Bronštejnovu dobrodružství tak líbilo. Byť jsem tedy čekal, že příběh bude o něčem jiném, když se v hodnoceních trilogie tak často na Seržanta odkazovalo. Krom zmíněných hlavních hrdinů si vybavuji snad jen ty sopky s vědomím a samozřejmě tanky.
Čte se to každopádně fajn, záležitost na dvě tři odpoledne. Přidávám se ke čtenářům, kteří si víc užili první polovinu knihy, ale i ta druhá nezklamala. Přirovnání tvorby knihy autorem k pejskovi a kočičce vařící dort mi přijde zbytečně kruté, tady výsledek chutná. Je to ale spíš takový předkrm. Rád bych někdy ochutnal i hlavní chod v podobě Lancelotovy výpravy do Pustin. :)

6 08.05.2022

Na začátku jsem se trochu začal bát, když to vypadalo, že si v trojce zopakujeme druhý díl, jen v opačném směru. Naštěstí se to brzy zlomilo a většinu knihy provázelo stejné nadšení, jako předchozí dva díly. Bohužel až do konce ten pocit nevydržel.
Obecně nemám rád ty případy, kdy se kniha rapidně chýlí ke konci, ale příběh je stále v polovině předpokládaného putování. Většinou to totiž znamená, že autor pravděpodobně neměl vymyšlený konec a kniha bude utnuta jen kvůli již většímu rozsahu a nutnému zakončení. Případně, že příběh skončí naprosto nepředvídaným - a většinou poměrně špatným - koncem. Zde to při vší úctě k panu Žambochovi vypadá jako ten první případ. Připadám si tak "okradený" o čtvrtý díl. :) Nejen, že je to takto zakončeno velmi neuspokojivě, ale zůstaly nám tu i nějaké neukončené věci, které krátký epilog nepokryl.
Většinu času je to super kniha, subjektivně však tu hvězdu srazit musím.

6 28.04.2022

Pustina táhne. Pro mě ještě o chlup lepší než první díl. A to z důvodu zaměření se čistě na vojenskou část a vypuštění civilu. Byť některé rozjeté věci z civilních linek hrají velkou roli i na vojenském tažení.
Oceňuji každé setkání s magií v tomto světě. Jedinečnost jejich projevů mě nutí těšit se na každé další kouzlo nebo další magickou bouři. Nehledě na to, jak smrtící může být pro našeho hrdinu a jeho svěřence a i když si zde lidi stěžují, že není ohledně toho nic vysvětleno, osobně doufám, že tomu tak i zůstane.
Do příběhu se nám začala motat armádní politika a taky ještě něco jiného - nebudu spoilerovat - což dodává nutné koření a člověku tak dojde až zpětně, že se vlastně celou knihu prakticky jen cestovalo z bodu A do bodu B. Cesta je to však zábavná, stejně jako u jedničky byl občas problém se odtrhnout a zřejmě se tím připravila půda pro rozjetý poslední díl. :)

8 19.04.2022

Naprostá bomba. Tady mi naprosto každá stránka věci náramně sedla. Z nějakého důvodu přes nepřílišnou podobnost jsem při čtení často vzpomínal na Cookovu famózní Černou legii - budiž jeho vydávání u nás země lehká :C :) . Asi to bude tou absencí jakéhokoliv optimismu, vše je buď vojensky pragmatické nebo na ho*no. A teda podobným nadšením ze čtení. Což dokazuje už jen to, že na tohle krátký nicneříkající hodnocení jsem si našel čas až skoro na konci Kapitána. :)

7 13.04.2022

Je otázkou, zda bych si knihu koupil, kdyby nevyšla v období knižního sucha, které provází první měsíce každého nového roku. Zřejmě ne. Ale že bych koupě litoval, to se říci nedá.
V průběhu čtení jsem si několikrát říkal, že tohle by šlo udělat jinak. Například smysl prvního intermezza jsem nepochopil ale vůbec, celá ta linka šla vypustit a ušetřit pár stránek. Stejně tak, když konečně začalo slibované nadpřirozeno, jsem si posteskl, že to klidně mohl být rozpracovaný druhý díl. Holt by první nekončil pompézně, ale obyčejným cliffhangerem. Narozdíl od onoho intermezza jsem ale na toto během čtení postupně změnil názor.
Pravda je taková, že i když je na knize leckdy vidět, že se jedná o ještě nevypsaného autora, tak děj příjemně odsýpá, styl psaní je fajn a i když je občas vidět nějaká ta inspirace velikány žánru, tak je dostatečně osobitý, aby se pohodlně od ostatních odlišil. Přijde mi, že čím dále se v příběhu posouváme, tím víc si je autor jistý v kramflecích. Přeci jen stěží mohu něčí prvotinu srovnávat třeba se simultánně čteným Žambochem.
Tomu přizpůsobím i hodnocení. U čehokoliv jiného než prvotiny bych šel zřejmě na 3/5. S přihlédnutím k okolnostem a k faktu, že i přes nějaké výtky jsem si knihu užil, půjdu o stupínek výš. Něco mi říká, že o panu Brožovském ještě uslyšíme. Nechám si tedy rezervu na příště.

8 28.03.2022

Štěpán Kopřiva je chameleon. Po Kulhánkovsky laděné fantastice a kriminálních románech opět mění barvy a přináší atmosfericky hutný thriller.
101 minut potvrzuje některé známé pravdy. Například, že jakýkoliv, byť sebelepší plán, většinou vezme za své v prvních minutách akce. Že pokud se něco podělat může, tak se to zákonitě podělá a v neposlední řadě i to, že největším nepřítelem člověka je opět člověk.
Ze začátku jsem měl problém se začíst. Jakmile se však začnou věci v příběhu kazit a jakmile jsem pro plynulejší zážitek přestal každou chvíli listovat ve slovníčku pojmů, tak čtenářský komfort stoupl o vysoké desítky procent. Kopřiva na malou plochu dvou set stránek vměstnal nejen vysoce realistický náhled na fungování IZS během krize, ale i několik osobních tragédií. Mezi nejsilnější momenty knihy patří především náhledy do myšlenek jednotlivých hasičů, kteří se leckdy v drtivém časovém presu a v prostředí, kde se chladné přemýšlení provádí jen velmi ztěžka, musí na ploše několika vteřin rozhodnout mezi dvěma či více řešeními, přičemž není jasné, jestli je v nabídce vůbec nějaké správné.

SPOILEROIDNÍ ZÁVĚR. Při tomto zásahu nešlo dle mustru téměř nic. Technika zrazuje, lidské zdroje je potřeba několikrát přerozdělit až do bodu, kdy ani v jednom místě není dostatek kvalifikovaných osob pro účinné řešení všech nastalých trablů a dokonce se potýkáme s lidskou přirozeností kašlat na pracovní rutinu, což se může později někomu jinému šeredně vymstít. Toto vše je tak dle mého názoru vysoce podobné tomu, jak se asi podobné zásahy ve velice komplikovaných podmínkách odehrávají. Co mé přirozeně pesimistické dušičce přišlo trochu mimo realitu, bylo chování evakuovaných cestujících. Až moc ovcí a prakticky žádní berani, jestli rozumíte. Jedno zpanikařené dítě a jedna rádoby hrdinka, toť vše. Z více než stovky cestujících. Jedno z geniálnějších Kopřivových rozhodnutí bylo pasování čtenáře právě do osoby oné "hrdinky". Vzhledem k tomu, že se jedná o jednu ze dvou příběhových mrtvol, si člověk lépe uvědomí, že během krize je nutné poslouchat rozkazy lidí lépe vybavených ke zvládnutí oné krize a nevyvíjet vlastní aktivitu. Jelikož ta může nakonec stát víc než jen náš vlastní život.

15 07.03.2022

Křížovou palbu jsem začal číst ihned po znovupřečtení Rychlopalby, takže jsem byl již naladěn na správnou vlnu a mohl ihned skočit do známých vod.
Mr. NoName je zpět. Od událostí prvního dílu uběhlo sotva pár měsíců a už se na něj řítí další průsery. Zatímco první díl byl čistý morální sešup, zde se už přirozeně pokračuje v nastaveném směru, kterýžto ale není tak strmý, jako posledně. Přeci jen už začínáme poměrně nízko a pokud chceme zůstat v rámci antihrdinství, už se moc níže jít nedá. Přesto začínáme tak vysoko, jak to jen v daném případě lze a nový morální sestup zde začíná zlehka pouhým vypitím energeťáku. Tento malý náznak pádu je pak téměř vzápětí vyeskalován do zatím snad největší sviňárny, kterou nám hrdina předvedl a to teprve začínáme.
Sarkastický humor nám zůstal, ale množství trochu pokleslo, což hezky přispívá k depresivní atmosféře a dojmu rozkladu našeho rozhodně ne detektiva. Stejně tak bohužel ubylo eskapád ze života pochůzkáře. Boční linky jsou tentokrát opravdu boční a prakticky veškerý děj zabere řešení hlavního případu. Ten je nicméně dostatečně rozvětvený, aby to nevadilo a alespoň se tak děj nemělní, i když máme k dispozici o téměř třetinu více stránek.
Nastavené tempo opět křičí rychlopalba, stránky plynou jako voda v řece a než se člověk naděje, kniha je ve svém - nyní již řádně akčním a satisfakčním - finále.

Určitě bych se třetímu dílu nebránil. I když hlavní postava na samém závěru znovuobjeví svůj lehce ztracený morální kompas, z některých věcí již není cesty zpět a rozhodně by minimálně stálo za prozkoumání, jaký bude mít brajgl způsobený neututlatelným zakončením příběhu vliv na jeho další kariéru. Přeci jen už se vylezlo ze stínů a na konci Rychlopalby se také zdálo, že nebezpečí pro kariéru pochůzkáře je zažehnáno, jen aby se v Křížové palbě znovu vynořilo a strašilo. A to se tehdy jednalo o pouhé nedorozumění. A jak ukázal úplný závěr, mohl by tentokrát přijít parťák, o kterého se dá opřít, byť postrádá výhody plynoucí z vlivu či pozice.
Opět plná palba, jinak to nejde a hurá vzhůru na 101 minut. :)

20 02.03.2022

Po rozečtení jsem zjistil, že jsem už kdysi četl. Moje chyba, měl jsem si tu značit už daleko dřív. :) Ale zrušilo to mou teorii, že mi u jakékoliv knihy, co jsem už četl, stačí pár stránek, abych si vzpomněl na vše. Na pointu jsem si za celou dobu znovučtení nevzpomněl, jen některé drobnosti a především vtipy. Kauza romaneto se hádám zapomenout nedá. :D

Rychlopalba je prostě pecka, co chytne a nepustí. Hlavní hrdina má navzdory určitému morálnímu pádu tu schopnost, že mu čtenář fandí navzdory všemu, co je nucen udělat. I když je to očima dnešních škatulek spíše antihrdina. Několikrát je v průběhu knihy čtenář upozorněn na to, že pátrání provádí obyčejný pochůzkář - rozhodně ne detektiv. S takto obří mírou dedukce, rychlosti a pohotovosti v odpovědích a během akce mu to ale asi nikdo nevěří. Jednoznačný talent.
Humoru je v knize navzdory vážnosti a hnusu poměrně dost, ale díky tomu, že se projevuje především prostřednictvím sarkastických hlášek, nepůsobí v knize nijak nepatřičně.
Vlastně vše v knize působí velmi vyváženým dojmem, který se slévá do takřka perfektního celku. Takže jedinou drobnější výhradou, kteroužto si musím já škarohlíd najít na všem, tak je rozuzlení té hlavní vyšetřovací kauzy pátrání po Báře. Zatímco turecké bordely v Německu a dalších zemích jsou zničeny velmi uspokojivě, Bářin případ poté kulminuje jakoby mimochodem. Jen o kousek méně mimochodem, než řešení případu pánvičkového vraha. Přes toto mé hnidopíšství dávám Rychlopalbě plnou palbu a už se pomalu nořím do Křížové palby. ))
Kopřiva je prostě jeden z těch autorů, který ať už napíše kolik knih chce, stále to bude málo.

20 21.02.2022

Jsem z Později trochu na rozpacích.
Na jedné straně tu máme svěží, krásně čitelný sloh, jehož tempu napomáhá i členění do krátkých kapitol. Máme tu zajímavé téma, přiznaně opisující v Šestém smyslu. A v neposlední řadě tu máme dětského hrdinu na pomezí dospívání, což je jeden z nejčastěji opakujících se autorových oblíbených motivů a kterýžto najdeme alespoň ve dvou třetinách všeobecně nejoblíbenějších kousků.
Na straně druhé je fakt, že se po celou dobu knihy vlastně nic zásadního nestane. Slibovaný horror se nedostaví. Kniha sice hezky plyne, ale celé to působí jen jako nedopečené povídání, ze kterého šlo i v nastíněném vymáčknout daleko víc. Třešinkou na negativním dortíku je pak naprosto nezáživné finále.
Výsledným dojmem je tak pocit, že jsem četl nadobyčejně úhledně napsanou epizodu Krajních mezí a ne něco od Kinga.
Čte se to ale moc fajn, kniha dokáže chytnout a nepustit. Někdy jsou však holt očekávání přizpůsobena věhlasu a tak ta má zůstala nenaplněna. Tři jsou málo, čtyři moc. V hodnocení nechávám převládnout subjektivně silnější pocit, ale reálně 3,5/5.

7 09.02.2022

Krapet jsem se v knihkupectví zmátnul a namísto nejnovější Kingovky si odnesl domů toto. Naštěstí jsem to dřív nečetl, takže vlastně prd zle. :) Důvod, proč to zahrnuji k hodnocení knihy je, že ona vlastně sleduje podobnou logiku něčeho, co ze začátku vypadalo jako omyl, ale pravda byla jinde.
Blaze není John Coffey. Navzdory vší paralele. Coffey však byl čistou obětí, což o sobě Blaze říci nemůže. Především ze začátku knihy na mě Blaze víc než cokoliv jiného působil jako karikatura. Zhruba jak si asi představuje mentální retardaci dítě v pubertě. Jak ale člověk poznává nejen jeho samotného, ale především nepěkný osud, který ho provází již od dětství, stává se Blaze víc a víc lidštějším a prokresleným charakterem, se kterým nelze než soucítit. ALE. Přes to vše špatné a smutné, co Blaze potkalo, přes smutné dětství, přes retardaci, přes využívání jeho osoby ostatními a nakonec i přes schizofrenní poruchu osobnosti má Blaze dostatek "fištrónu", aby ho člověk snadno mohl činit odpovědným. Lze ho tedy litovat, ale nelze se slitovat.
Právě ta komplexnost postavy na (v tomto případě) tak málo stránkách, ten fakt, že většina knihy připravuje půdu pro procítěné a dramatické finále - posledních pár stránek jsem skoro zapomněl dýchat :) - mi dává vzpomenout, proč jsem se svého času do Kingovek zamiloval. Tenhle drajv prostě moderní Kingovky postrádají. Ne, že by byly špatné, jsou jen jiné. Posledním románem, který mi připomínal starou školu, byl Ostrov Duma Key, ten byl vynikající. Od té doby jsem takový přívlastek nepoužil. Dobrý, dobrý, super, dobrý, super,... ale nic vynikající. :) Je tam prostě vidět, že se jedná o šuplíkovku a ne něco z tohoto tisíciletí.
Toto byl prostě při nákupu šťastný omyl. Rozhodně doporučuji.

9 31.01.2022

Jsem nucen částečně souhlasit s výtkami ostatních, co se týče množství podobných jmen a s tím spojené občasné zmatení kdo je kdo. S čím jsem naopak problém neměl, bylo vyznat se v jednotlivých časových liniích. Ano, skáče se mezi nimi hodně a některé ty linie sledujeme z pohledu hned několika postav, ale jednotlivé kapitoly jsou poměrně krátké a vždy popsané, tudíž nebyl výrazný problém se v tomto orientovat. K zmatečnému levelu vyprávění první seriálové řady Zaklínače se to ani zdaleka neblíží. :)
Je to autorova románová prvotina a je to znát. Vlastně celek připomíná spíše rozvedenou povídku, než prvoplánově psaný román. Taktéž se nemohu ubránit dojmu, že zcela výjimečně by dílo lépe vypadalo na plátně obrazovky než na stránkách knihy.

Co se načrtnout povedlo hezky, je prostředí, ve kterém se kniha odehrává a některé postavy. Byla by škoda se do tohoto světa v budoucnu nevrátit. Potenciál tam je, chybí jen zkušenosti a vyzrálost.

Musím říct, že povídka z Krásek a Vetřelců, která mě ke knize přivedla, měla daleko lepší spád a vyznění. Beru to jako známku přirozeného progresu umu a věřím, že příští kniha bude lepší. Odmítám připustit, že existuje něco jako čistý povídkář. :)

P.S. Co mi uniklo ale úplně, je smysl samotného závěru. Pokud jakkoliv odkazuje na předchozí děj, pak jsem asi nečetl pořádně. :)

4 30.01.2022

Dočteno po delším odložení způsobeném zajímavějšími knihami ve frontě.
Nemám problém se změnou formy vyprávění příběhu, nemám problém ani s tématem, které dnešní generace polarizuje stejně jako to polarizovalo ty předchozí. Ale musím souhlasit s těmi, co píší, že tento prequelový díl je takový nějak horší. Dle mého je to absencí těch opravdu zajímavých míst, kde se příběh odehrává. Přeci jen pobřeží a bažinaté vnitrozemí Floridy plus návštěva Disneylandu jen těžko může konkurovat například památkám Malty a Říma s Vatikánem z Maltézské výměny. Právě barvité vylíčení zajímavých, běžnému člověku ne úplně přístupných lokalit je jedním z důvodů, proč se tento typ knih tak lehce čte.
Stále to každopádně je většinově typický Berry, takže koho bavily ostatní díly, toho velmi pravděpodobně bude bavit i tento. Jen zřejmě trochu méně. :)

5 21.01.2022

Nemůžu si pomoci, ale Korněvův styl psaní mi sedí v žánru asi nejvíce, byť jsem v tomto názoru asi v menšině. :) Celkově dle mého názoru tu RPG složku zpracovává nejlépe z u nás zatím prodávaných autorů. Jediný problém tak vidím ve faktu, že se toho za 300 stran mnoho neuděje a například s hlavní dějovou linkou se mezi začátkem a koncem prakticky nepohne. U v zásadě opět prvního dílu to ale chápu a těším se na pokračování.

3 19.01.2022

Jako fantasy 5/5. Jako autobiografie 1/5.
Moderní variace na Barona Prášila. Primitivní obsahem i jazykem, ale neskutečně čtivé.

6 16.01.2022

Čtvrtý díl je v zásadě něco jako nová kampaň ve hře. Začátek je vyloženě super, nové rozestavění figurek na šachovnici pomohlo a minimálně první polovina plná příprav a plánování je bez výhrad super. Dech trochu dojde v druhé polovině knihy, kdy se blížíme vyvrcholení, které upřímně není zlé, jen působí strašlivě uspěchaně.
Dalo by se říci, že když se zhruba menší polovička obsahu odehrává v reálném světě, že by šlo ubrat zde, ale myslím, že právě to úzké propojení s reálem je to, proč je poslední díl lepší, než byl ten předchozí. Nevěřil bych, že to v mém současném vidění žánru řeknu, ale Hledání těla si zasloužilo být třeba o třetinu delší, nebo rovnou rozděleno na dva svazky. :) Za lehce neuspokojivé finále tedy hvězda dolů, ale ve výsledku podstatně silnější 4/5, než jsem dal třetímu dílu.

2 15.01.2022

Snažil jsem se před čtením co nejvíce oprostit od předsudků, udržet si otevřenou mysl a ideálně moc nesrovnávat. Ale ono to moc nejde. Rozdělím to alespoň v hodnocení.

Když se tedy od všeho oprostím a podívám se na to optikou mého dětského já, musím uznat, že bych přečtení nelitoval a bavilo by mě to. Určitě by mě neznepokojovalo popravdě docela násilně naroubované eko poselství a i když by se nejednalo o srdcovku, je to fajn vhled do tehdejší doby.

A když knihu budu brát jako přímého následovatele Jestřábova díla, už tak spokojený bohužel nejsem. Je znát, že autor má Foglara načteného kvalitně a jeho styl si celkem zdatně osvojil, nicméně z textu je znát, že je psán v jiné době. Nemůžu to nijak pojmenovat, je tak možné, že je to jen subjektivní předpojatost. :) Charaktery starých postav odpovídají původnímu dílu, ale ty nové působí spíše jako vytažené archetypy z jiných Foglarových děl. Zejména pak nový třídní učitel pan Kovář...pardon, Sokol. :) Co mi ale vadilo nejvíc, je fakt, že v několika případech dojde v ději k události, která na mě působila jako naprosto zbytečná neúcta k předloze. Nebudu moc spoilerovat, ale zmíním především smrt jedné postavy, kterážto v konečném důsledku není nic jiného, než ututlaná vražda spáchaná dětmi. Takový level brutality jsem v žádném Foglarově díle neviděl. Celé je to vůbec o dost akčnější, než Chata. Chata byla v konečném důsledku oslava přátelství s dávkou tajemna a jednou celkem horrorovou odbočkou. (Jednou mě pomatený Dernet honil i ve snu. :D ) Zkáza je akční dobrodružný román. Tato dvě díla postavená vedle sebe mi jako jedna série tak smysl nedávají a je to právě to, co mě nutí na dílo pohlížet jako na fanfikci. Celkem povedenou fanfikci, ale nic, co by si obhájilo knižní vydání a nemohlo zůstat v rámci internetové tvorby.

Ale není to tak špatné, jako stav mého výtisku. :))) Stránky u vazby uprostřed jsou svázány cosi špatně a zkroutilo to stránky, takže kniha vypadá, jak kdyby prošla vlhkem a uschnula moc rychle. Což se nestalo.

Co se mi líbí bezvýhradně, jsou ilustrace. Nebudu navzdory textu na zadní straně knihy srovnávat s Burianem, neb podobnost prakticky nevidím, ale jsou nádherné. :) Minimalistická, ale v popředí detailní kresba, která s odstupem do pozadí pozbývá detailů až do hrubých nedetailních náčrtků vyvedená v teplých podzimních barvách parádně doplňuje příběh a občas jsem si některé dvojstránky prohlížel docela dlouho. Tady je té zkažené vazby dvojnásobná škoda.

Knihu záměrně nechávám bez hvězdičkového hodnocení. Myslím, že by to ode mě nebylo fér.

Dobrých odhadem 200 stránek z knihy jsou bitvy. Zní to super? Omyl!
Tohle bylo velký špatný, tohle mělo bavit od začátku do konce a místo toho jsem při čtení cítil prakticky jen nezájem. Autor už plácá vše dohromady jako dítě předávkované cukrem hrající si na pískovišti a výsledkem je slátanina. A je to škoda, v rukou někoho schopnějšího by bitvy těchto epických rozměrů byly zlatým hřebem a vyvrcholením série.
Pochopil jsem, že nás čeká už poslední díl a ten minimálně skýtá zajímavou, v žánru neokoukanou premisu, tak snad nebudu litovat rozhodnutí tuto sérii dokončit. :)

A trocha pláče bokem. Nejsem si jistej, jestli po tomto zážitku mám chuť na Squadcom-13. Doufám tedy, že se Fragment hecne a dodělá Disgardium.
Asi se mi začíná žánr přejídat. :) Vše je "na jedno brdo". Jak já bych si raději přečetl nějakou verzi žánrovky, kde má hrdina zásadně jen smůlu a nevrší se na něj štěstí a náhody v podobě monzunového deště. Proč je vše zásadně fantasy středověk nebo intergalaktický věk? Já chci lit-rpg z druhý světový, chci postapo verzi, ... Chci změnu. :)

5 14.01.2022