Formol komentáře u knih

Kdybych hodnotil tu knihu literárně nebo faktograficky, tak nic moc. Höß by, vzhledem k tomu co byl, dokázal napsat strhující text, i kdyby byl pologramotný a text by musel projít několikanásobnou jazykovou korekcí..

Vřele doporučuji přeskočit všechny komentáře před i za vlastním textem, začít textem a to, co si o něm máme myslet, si přečíst až s odstupem.

Höß je kreatura. Ale ani náhodou nejde o nějakou epickou kreaturu hodnou bájí a mýtů. Jde o člověka osobně odvážného, zapáleného pro myšlenku, kterou pokládá za správnou, a poměrně výrazně lpícího na tom, co pokládá za vojenskou čest. Je vám to povědomé? Ano, takhle jde charakterizovat každého druhého hrdinu. Rozdíl je jen v tom, že při výběru myšlenky, které bude fanaticky věřit, a pojetí cti, které přijal za své, byl víc "náš". Höß byl kreatura, ale kreatura "každodenní", podobné potkáváme denně. Úředníka, který do absurdit lpí na liteře předpisu, i když vlastně nemusí. Válečného hrdinu, který měl dvojí štěstí - jednak přežil a jednak se nedostal do situace, kdy by se z něj stal válečný zločinec. Pracovníka "středního managementu", který, aniž by musel, nebo aniž by mu z toho plynul prospěch, podlézá u nadřízených a šikanuje podřízené. Vysokoškolského učitele, který blokuje reformu základního předmětu, i když si uvědomuje nevhodnost stávajícího a sám má intelektuální kapacitu změnu zvládnout. A ruku na srdce, nemáme každý takového kostlivce ve skříni? Nikdo z nás nikdy přinejmenším neobhajoval hloupost, protože hloupost říkal někdo, ke komu cítí loajalitu?

4 14.05.2018

Shodou okolností se mi dostala do rukou tato kniha (resp. její beta verze na amber.zine). Shodou dalších okolností jsem část četl nahlas usínající přítelkyni (ano, takový jsem zvrhlík, v takové situaci nečtu ani poezii, ani milostné romány) a ač naprosto nefandí sci-fi, témata poznávala jako důvěrně známé. Snad až na ty Pardubice. No a shodou okolností jsem měl záchvat nespavosti, takže jsem knihu dočetl.

Kniha není napsána špatně. Není napsána špatně jazykově. Děj se mi zdá na tak krátký rozsah značně překomplikovaný i na žánr adín-geroj-spasitěl'. K všejedničkovství hlavního hrdiny chybí už jen to, aby byl nejlepší lyžař a milovník. Jistě, ono to k žánru trochu patří, ale nasadit geniálního samouka bojovníka, stratéga, politika, politického vizionáře, ekonoma, diplomata, právníka, programátora, podnikatele, psychologa, etika, zpravodajského analytika a pedagoga do světa, ve kterém ostatní postavy jednají až zoufale hloupě a nelogicky, to nasazuje všemu ráz nechtěné komiky. A možná právě pro tu nechtěnost to ani není tak vtipné. Občané hloupé dialogy připomínající hloubkou diskuzi vedenou v pozdních hodinách v bavorské pivnici to vše podtrhují.

Aby bylo jasno, vůbec neodsuzuji to, že i dospělý člověk občas ve fantazii zachraňuje světy, vyhrává válku, úspěšně poráží mistry špionáže a tak podobně. Naopak, myslím, že každý, kdo není ještě životem otupělý, se tak alespoň někdy baví. Když už to ale házím na papír, chtělo by to se nejen bavit vlastní fantazií, ale i mnohem lépe promýšlet fungování světa.

1 08.05.2018

Velmi dobrý úvod, případně příručka "ready-to-use" pro praxi v neproblematických oblastech. Celkový dojem kazí až nezdravá fascinace autorky statistikou, zřejmě bez hlubších znalostí statistické inference.

02.01.2018

Knihu jsem si objednal jako přívažek, když jsem si objednával něco jiného v antikvariátu. V knihkupectví by mě nejspíš odradilo už letmé prolistování, protože text nabývá na objemu tak, aby byl hoden označení kniha, poměrně výrazným řádkováním a poměrně širokými okraji. Podobně by mě varovaly i obecné a v zásadě zbytečné popisy u obrázků. No a použitá literatura je také zvláštní. Napsat "lidovou" knihu a vycházet převážně z jiných "lidových" knih? Jistě, jde to, ale kvalita tomu odpovídá. Vlastní obsah je po věcné stránce značně povrchní, koncentrace informací je nízká i na "lidovou" knihu. Plytkost podtrhují "dramatické pauzy" a jiné další projevy jazykové neobratnosti, vinou kterých nestojí za zlámanou jen obsah, ale i forma. Po první tečce za "viz" jsem zaúpěl, že snad někdo z nerozumu či z protekce vydal první delší seminární práci studentíka nižšího ročníku střední školy. Takže nejzajímavější na celé knize je to, že autor je vystudovaný pedagog s aprobací český jazyk-dějepis...

07.12.2017

Jeden z autorů knihy předvedl vlastní neznalost problematiky tím, že se podílel na propagaci Bludným balvanem oceněného podvodu. To je pro mě dostatečný důvod k předpokladu, že celá kniha je špatná - možná i z toho důvodu, že neschopnost je pro mě u klinického profesora poněkud přijatelnější než pokřivenost charakteru.

Vydání z roku 2001(en)/2003(cz): Vesměs kvalitní dílo, ale v některých kapitolách je příliš patrná selektivní práce se zdroji, která nepoučeného studenta zmate. Selektivní práce se zdroji znamená, že autor příslušné kapitoly si pro podporu svých tvrzení vybírá jen zdroje potvrzující, ale podstatně silnější zdroje dokladující opak ignoruje. Mám na mysli zejména část věnovanou parapsychologii jako celek, skutečnou bombou vědecké impotence jsou ale některé exkurze do psychosomatiky v kapitole Stres, zdraví a zvládání. Poučený čtenář se pobaví, někoho možná dokonce potěší, že je chytřejší než autor učebnice, ale průměrný čtenář se dostává do situace, kdy se jako prokázané učí věci, které prokázané vůbec nejsou, případně byly vyvráceny.

20.04.2017

Prolistoval jsem a musím konstatovat, že autor je naprostý šarlatán. To by nepřekvapilo, takových je spousta. Co je ovšem fascinující je to, jak moc je populární i mimo německy hovořící země, i když je jeho zcestná "symbolika nemoci" (u nás v umírněné formě propagovaná Hnízdilem) funguje v řadě případů jen a pouze v němčině, protože v jiných jazycích se používají jiné fráze, případně jsou zdánlivě podobná slova mimo němčinu nepodobná. Např. problémy s dospěním u rozštěpu patra "dokládá" podobností slov ústa (der Mund) a dospělý, svéprávný (mündig).

V některých aspektech pochopitelně překonaná kniha. Co však je zajímavé a zvláštní, to je specifický sloh. Pravda, sloh trochu těžkopádný až neživotný, ale právě takový sloh dává vyniknout jakoby mimoděk zmíněným telegrafickým kazuistikám. Věděli jste například, že je možné zemřít při močení z mostu na trakční vedení? Snad jste to alespoň tušili, ale v knize je zaznamenáno, že se tak alespoň jednou doopravdy stalo.

1 23.03.2017

Chtěl jsem dát čtyři hvězdičky, protože si myslím, že ve věku, kdy si čtenář může vychutnat špionážní děj, bude pro něj už příliš přímočarý. Ale další hvězdička za první výskyt mého nejoblíbenějšího literárního padoucha Ericha von Stahlheina.

1 13.03.2017

Děsím se toho, že jednou vyjde nekuřácká edice Bigglese, protože věčně zapálené cigarety dokreslují to, co z knihy čiší na první pohled: Válka není dobrodružství, válka je svinstvo, i když je někdy zřejmě nezbytná.

2 13.03.2017

Knihu jsem četl jako svoji první přehledovou učebnici psychologie a přišla mi jako skutečně hodně ochutnávková. Neztrácel jsem se v ní a ilustrace řady jevů uměním má něco do sebe. Dnes už je možná trochu neaktuální, ale jako odrazový můstek je celkem dobrá.

20.02.2017

Učebnice je nejspíš pro studenty dobrá, ale k obsahové stránce některých kapitol mám dosti zásadní výhrady. Tedy ne že by v nich byly chyby nebo že by byly napsané špatně, ale je z nich až příliš evidentní postoj autorky, který by se dal shrnout do hesla: "Čím víc jsou fakta v rozporu s mojí oblíbenou teorií, tím hůř pro fakta."

Psychologie je především věda, věda na pomezí přírodních a humanitních oborů. Tím má pro formulaci hypotéz a jejich ověřování mnohem více prostoru než například taková teorie umění - a tím také vyžaduje mnohem více intelektuální pokory. Zatímco teoretik umění, když už jsem zmínil ten obor, si může do značné míry vybírat své postoje libovolně, psycholog už takovou možnost nemá. Nebo by mít neměl. Bohužel právě k postoji "správné je to, co se mi líbí" kniha svým vyzněním vybízí. Čtenář, který se ke knize dostává bez patřičné průpravy, může velmi snadno nabýt dojmu, že psychologie je takové libovolné povídání, kde jeho vytoužený magisterský diplom představuje zásadní argument potvrzující správnost jeho tvrzení. No a výsledkem je nezanedbatelný počet absolventů psychologie, kteří se navzdory více či méně silným důkazům o neexistenci proklamovaných jevů věnují například grafologii, akupunktuře a od ní odvozené EFT, harmonizaci "energií" atp. Tím samozřejmě neříkám, že za úpadkem takových absolventů stojí zrovna tato kniha, ale svým pojetím umetá cestičku...

1 20.02.2017

Na rozdíl od některých komentujících si myslím, že kniha drží pohromadě velmi dobře. Ten zdánlivý nesoulad, kdy v první části jsou popisovány poměrně detailně jednotlivé popravy, zatímco druhá část je téměř telegrafický výčet rozsudků a poprav, je dokonalý kontrast. V čtenáři, tedy alespoň v mém případě, vzbuzuje otázku, která doba je krutější. Zda ta, kdy jednotlivce odsouzeného za různě těžká provinění popravuje zvlášť trýznivým způsobem, nebo doba, která popravuje rychle a bez zbytečného týrání, ale utápí se v krvi popravovaných.

2 14.12.2016

Po Zvoníku u Matky boží a po Bídnících jsem se vrhl i na Dělníky moře. Možná jsem očekával něco trochu jiného, možná jsem očima člověka přelomu 20. a 21. věku už nepostřehl to podstatné. Ale stalo se, že se nestalo nic. Kniha mě vůbec neoslovila. Nemůžu tvrdit, že by byla nudná, to rozhodně ne, ale prostě děj plynul a plynul až uplynul a nic...

14.12.2016

Kdysi se mi tato kniha dostala do rukou a jsa zvědav, přečetl jsem ji. Na rozdíl od jiných knih, tato nebyla tak špatná, takže se dala dočíst až do konce. Celkově takové neslané, nemastné - a to jak jako sci-fi, tak i jako propaganda. Přitom základní myšlenka by mohla být využita mnohem zajímavěji a zábavněji, kombinace sci-fi a propagandy má potenciál ke vzniku něčeho, co si může cynik jako já vychutnat písmenko po písmenku.

04.10.2016

Jako zaměstnanec inkriminovaného pracoviště na 1. LF si dovolím reagovat na komentář týkající se neoblíbenosti knihy. Problémem nejsou nějaké spory s autorkou ani nějaké mezifakultní třenice, obojí je obvykle pouze virtuální, problémem je značně omezený rozsah knihy a její značně neaktuální obsah.

Omezeným rozsahem myslím to, že kniha obsahuje skutečně jen kostru znalostí, bez nabalení dalšího "masa znalostí" např. cestou pilného navštěvování přednášek (víme své, že...) je ke zkoušce nedostatečná. Aniž bych zabíhal do detailů, dávám k zamyšlení, že histologie má zhruba stejnou kreditovou dotaci jako anatomie bez pitev, tedy dle ETCS by měla být co do obtížnosti mezi polovinou a dvěmi třetinami celé anatomie. Představte si třeba všechny tři díly Čiháka a porovnejte..

Neaktuálním obsahem nemyslím to, že by snad obsah nereflektoval momentální vítěze v žabomyších válkách o pojmenování některých struktur, často klinicky i biologicky málo zajímavých. Neaktuálním obsahem myslím to, že histologie už dávno není (by neměla být) čistou mikroskopickou anatomií, i když je to dominující náplní oboru. Histologie by měla zahrnovat i molekulární biologii a histofyziologii, tedy obory, které se stále bouřlivě rozvíjejí. Poznatky z 90. let jsou poznatky staré už téměř čtvrt století...

Abych jen nenadával. Kniha je dobrá na rychlé opakování před zkouškou u studenta, který se před tím důkladně naučil histologii z lepšího zdroje. Takovým ideálem je např. Ross, Pawlina: Histology: A Text and Atlas, ale český či slovenský ekvivalent bohužel neexistuje.

2 11.08.2016

Podle mého názoru - ale nejsem odborník na klinickou biochemii - je to velmi špatně napsaná kniha. Pravda, nebyl jsem schopen se dostat dále než za úvodní víceméně teoretické části, ke klinickým jsem už neměl dost sil. Obsah se mi po faktické stránce zdál plytký, rozvláčný a naprosto povrchní. Text vycházející z fyzikální chemie se mi co do úrovně zdál sotva středoškolský, očekával bych, že text určený pro lékaře, kteří se potřebují vnitřním prostředím zabývat a kteří za sebou mají nějakou výuku v teoretické a preklinické fázi studia, bude zabíhat mnohem více do hloubky. Naprosté zklamání a jsem doopravdy rád, že jsem si knihu nekupoval, ale že jsem si ji pouze zapůjčil v knihovně.

Omezený formát edice nedovolil, aby byla kniha samostatná v tom smyslu, že bez alespoň rámcové znalosti metod kosterní antropologie bude čtenáři část obsahu unikat nebo se ztratí v úvahách, které se budou jevit jako samoúčelné.

Kniha obsahuje i poměrně bohatou fotografickou dokumentaci. Díky této dokumentaci a přespříliš zvědavé a útlocitné spolucestující na vedlejším sedadle v dálkovém autobusu jsem si uvědomil, že ne každá zajímavá kniha je vhodná na cesty.

06.08.2016

"Urologie má oproti jiným lékařským oborům tu výhodu, že má neustále k dispozici moč."

Kniha, která nese několik známek svého původu, totiž krácení původně mnohem obsáhlejšího díla. Vesměs jde o roztomilé přešlapy jako ten výše uvedený, takže kniha jako celek patřila spíše k tomu lepšímu, s čím jsem se jako student setkal.

06.08.2016

Kniha je bohužel napsána poněkud hůře stravitelnou formou, ze které je zřejmé, že prof. Prokop byl profesor soudního lékařství. To trochu ubírá na atraktivitě pro laiky. Autor propracovanou formou, téměř formou "pitevního protokolu pro starší a pokročilé", popisuje na vybraných tématech situaci kolem tzv. alternativní medicíny v 60. letech (první německé vydání vyšlo v roce 1973).

Ke knize lze přistoupit jako k zábavné četbě, ke kuriózním případům více než půl století starým. Můžeme se smát hlouposti a zabedněnosti některých "tehdejších" lidí, "tehdejší" lékaře nevyjímaje. Potom se ale stačí rozhlédnout kolem sebe a s hrůzou si uvědomíme, že se nic nezměnilo. Šarlatáni tu jsou stále a stále mají dost zastánců, obhájců i platících klientů. A také obětí, jen o nich se moc nemluví. Dokonce nám výuka šarlatánství proniká i na vysoké školy včetně lékařských fakult a do vědomého provozování šarlatánství se zapojují i někteří profesoři medicíny...

Je třeba, aby takové knihy vycházely a především aby byly čteny. Přinejmenším jako protiváha značné produkce knih propagujících šarlatánství a/nebo tupé ignoranství zaobalené to líbivého roucha blátivé ezoteriky či taky-filozofie.

3 06.08.2016