Filomena1961 komentáře u knih

Smutný příběh o umírání mladé krásné nadané dívky Márinky. Povídka zarámována do měsíce května, kdy se celá příroda probouzí plně k životu, autor poukazuje na veškeré krásy tohoto období. Karel Hynek Mácha navštěvuje Márinku, která bydlí v chudé čtvrti Na Františku, je okouzlen její krásou, zmocňuje se ho bolest, protože ví, že se už nikdy neuvidí.
Mácha i v tomto díle představuje romantismus, rozporuplnost mezi životem a smrtí, vírou a nevírou, touhou po nesmrtelnosti a vědomím zániku všeho živého. Sympatizuje s vyděděnci, chudými lidmi Na Františku. V povídce se zrcadlí básníkův smutek a vzdor. Dívčin životní osud se tragicky naplňuje v době, kdy by se její láska mohla rozvinout.

Tentokráte Théby okolo roku 2000 před naším letopočtem. Tím pádem jsem se nesetkala s oblíbenými detektivy slečnou Marplovou ani Poirotem, ale co bylo a zůstává dodnes, je láska a nenávist, závist, moc a bohatství a to je pro vraždu silná motivace. Nebyly tehdy známé moderní kriminalistické postupy, ale Agatha Christie si dokázala poradit, jelikož se dobře vyznala v psychologii osobnosti, neměla problém vypracovat motivaci jednání svých postav. Vytořila navíc atmosféru strachu, vzájemného podezírání v rodině kněze Imhotepa, kde každá smrt vypadala jako něšťastná náhoda. Opak byl pravdou.
Hned v úvodu knížky je děkovný dopis Agathy určený profesoru Glanvillovi a to znamená splnění čtenářské výzvy. Mám ráda starověký Egypt, takže se mi tentokrát neobvyklá detektivka mé oblíbené spisovatelky líbila.

Od chvíle, kdy lord Voldemort začal upevňovat svou moc ve světě mudlů, ale také čarodějů, Bradavice přestaly být bezpečným místem. Ředitel čarodějnické školy Brumbál připravuje Harryho Pottera na rozhodující souboj s lordem Voldemortem. Pokoušejí se najít klíče, s jejichž pomocí by odhalili Voldemortovy slabiny. Napětí roste, atmosféra houstne a je temná a tíživá. Ale i přesto Harry, Ron i Hermiona prožívají svá první milostná okouzlení.

Když někdo někumu řekne, že má sloní paměť, je to pochvalné. Agatha se v této detektivce zaměřila na dva případy, které spolu v minulosti souvisely. Navíc trochu všechno zamotala dvojčata. Spisovatelka Oliverová a detektiv Hercule Poirot jsou odkázáni na vzpomínky svědků s co možná nejpřesnějšími detaily, odtud sloní paměť.
Nejen oni, jako obvykle, přicházejí všemu na kloub, ale i mně se daří odhadnout vraha a pravda vychází najevo.

Tak jsem se konečně dostala k šestému dílu, vítězoslavně jsem si ho přitáhla z knihovny a poté už se mnou nebyla kloudná řeč. Zavrtala jsem se do svého oblíbeného křesla a četla a četla. Předposlední díl Cliftonovy kroniky mě zaujal tak jak předchozí. Nechci prozrazovat obsah, i když už je všeobecně v hrubých rysech známý, přidám spíš emoce. Knihy se kterými mi je dobře, tak se snažím pdodlužovat dobu četby, abych se s nimi nemusela hned loučit, ale tady zvědavost zvítězila, tak jako i u předchozích dílů. Už jsem se s rodinou sžila natolik, že mi jejich osudy nejsou lhostejné a prožívala jsem s nimi naději, lásku i bolesti a ztráty. Archer píše ze života a také v životě někdy člověk musí přijmout to, co mu osud dává, ale zachovat si a neztrácet naději. Mám moc ráda ságy a tahleta má opravdu laťku hodně vysoko a mě těší sledovat osudy Emy a Harryho, jejich blízké i vzdálené rodiny, jejich přátel i nepřátel a držím jim všechny prsty, aby jim byl osud příznivě nakloněn. Jak napsal Elapheg - od knihy se nám bude těžce odcházet. Loučení je smutné, ale těším se moc na poslední díl, jak to asi všechno dopadne ? Totiž Jeffrey Archer umí překvapit nečekanými zvraty.

Při čtení mi tekly slzy z krásy i smutku, z laskavosti i bolesti, naděje, z koloběhu života, který nám je daný a v závěru tajemství. Nádherné ilustrace, hluboké myšlenky a člověk cítí někde uvnitř úctu a pokoru ke všemu. Dokonalé.
Děluji pane Čechu.

Pavel Čech prostě umí. Jeho knížka Dědečkové mě, tak jako ostatní čtenáře, zasáhla přímo v srdíčku. Bylo to dojemné čtení - nečtení, by to to vtažení do minulosti, dětství, vzpomínka, stisk ruky, pohlazení, podílení se na výrobě píšťalky a hooodně legrace a to všechno mi dopřával můj dědeček. Nádhera.

Knížku jsem si přečetla ve slovenštině a lišila se od českého vydání tím, že chyběka povídka Znamení a a tomu odpovídá název knížky Sedemnásť orieškov na rozlúsknutie. V první části povídek vystupuje slečna Marplová, nenápadná žena s perfektním pozorovatelským talentem a bystrým úsudkem a samozřejmě nemůžu opomenout Hercula Poirota s jeho bezchybně pracujícími šedými buňkami. Tato dvojice detektivů se vepsala do povědomí všech čtenářů Agathy Christie, spisovatelky s neuvěřitelným vypravěčským talentem se schopností věrně zachytit atmosféru příběhu, jednotlivé charaktery i celkové prostředí anglické společnosti. To, že jsem si mohla knížku přečíst ve slovenšině, to by pro mě bonus navíc.

Rodinná sága první poloviny dvacátého století, sleduje příběh ženy Albíny, která měla vlivem macechy velice těžké dětství , ta zkušenost se vine jako červená nit jejím osudem až do dospělosti. Velilce těžký život hlavní hrdinky do kterého zasáhly navíc dvě světové války. V životě ji pomáhala víra, osud ji mimo krutých ran, přihrál do cesty dobré kamarády a uvědomění si významu odpuštění. Příběhem se prolíná láska i nenávist, zatrpklost, ale také statečnost a odhodlání. V knize převládaly smutné události a připomíná stylem zpracování vzdáleně Madisonské mosty. V úvodu knihy se babi Albína stará o dvě vnoučata Viktora a Johanu. Johanina maminka Fanynka zemřela a Viktorova maminka Barbora o té Albína nic nevěděla. I babička Albína zemřela , aniž by se dočkala setkákní se svou dceru, která emigrovala v padesátých letech se svým přítelem do Austrálie. Tady jim šlo o život. Po smrti babičky navštívila Johanu Rézi Wolfová, babiččina kamarádka a předala ji objemný balíček. Když ho Johanka otevřela objevila v něm tlustou knihu, v které babička sama popsala svůj život deníkovou formou. A přestože osudy Johanky a babičky byly v mnohém nesrovnatelné, trochu se přece jen podobaly. Zrcadlila se v nich i podstata Johančiny existence. Okno do babiččiny duše bylo i Johančiným oknem a v uších ji opět zněl její rázný hlas. " Nedej se odradit žádným neřádstvem."

Karel Čapek je pro mě top spisovatel. Kniha fejetonů jak se co dělá, mě inspirovala k projektům v době, kdy jsem pracovala ve školství. Čapek jako vždy mě zaujal svými postřehy, laskavým a osvěžujícím humorem, nadhledem a díky tomu všemu je jeho dílo stále aktuální, prostě nadčasové. Mimo to užívá krásnou češtinu, takže číst cokoliv od pana Čapka, je zážitek, jeho dílo čtenáře vzdělává , kultivuje a dostává do úplně jiné roviny. A mě to k jeho knížkám táhne opakovaně.

Autentická kniha o událostech, které v roce 1928 ovládly svět. Součásti těchto událostí byl rovněž Čech - akademik profesor RNDr. František Běhounek. Jinak oblíbená kniha mého mládí a teď jsem ve vzpomínkách ji vytáhla z knihovny a nabídnu ji další generaci v naší rodině. Text doplňují ilustrace, mapky a foto příloha. Knížka je plná dobrodružství, napětí, přátelství, smyslu pro statečnost
Jednalo se o výpravu na severní pól vzducholodí Italia a tam provést určitá měření. Nastala ovšem zcelá jiná situace, vzducholoď se zřítila a trosečníci zůstali na dobu 8. týdnů na vratké ledové kře. František Běhounek v této krizové situaci ukázal svou morální sílu a nezdolnou energii, kterou projevil v těch nejhorších okamžicích. Prožívala jsem dobrodružství s výpravou, ale v žádném případě bych nechtěla se ocitnout na ledové kře. Silný čtenářský zážitek. Doporučuji.

Tentokráte opět pokračuje dobrodružství pavouků v lese, šnečí závody, setkání s krtkem, růžový drahokam z Pepanova lupu a sojčí pírko jako odměna nejúspěšnějšího hlemýždě. Jana i Čenda tvoří spolu skvělý tým, kterký si vzájemně kryje záda. K tomu všemu špičkové ilustrace.

(SPOILER) Dobrodružství pavoučka Čendy pokračuje a Čenda postupně zjišťuje, kde je uvězněna jeho pavoučice Jana. Po peripetiích, kdy mu jde o život a ze složité situace se dostává díky mravenci Jardovi, který mu zachraňuje život a doprovází ho do domečku s červenou střechou, kde je pavoučice Jana uvězněna.Vše se nakonec podaří s přispěním datla a dřevěné kukačky z hodin. Pavoučci i když jsou v blízkosti domova, nemají vyhráno. Objevila se obří masařka Ňomura, postrach veškerého drobného hmyzu. Čenda se projevil jako odvážný, ale v kritickém okamžiku pomohl datel, který slupl masařku jako malinu. Pavoučci se odebrali do dutiny stromu a poté , co si odpočinuli si dali mňamku - mouchu v jahodové omáčce a lapač hmyzu byl ztrestán sršněmi. Příběh i ilustrace - super.

Tentokráte dobrodružství pavoučka Čendy v lese. Žít v lese to je úplně něco jiného, jak žít v hodinách kukačkách. Čenda se seznamuje s mravencem Jardou, kterému zachraňuje život. Dovídá se o obří masařce Ňomuře a jednu noc vidí padat hvězdu a vydává se za ní. Zabloudí, je v ohrožení, ale pomůže mu krásná pavoučice Jana s hvězdičkou na zadečku. Nacházejí v sobě zalíbení, ale v tom chytne Janu sběratel hmyzu a Čenda je nešťastný a vyráží na zoufalou výpravu, aby Janě pomohl. Opět nádherné ilustrace.

Tak mi dnes přišly čtyři knížky o pavoučkovi Čendovi a jsem přesvědčená o tom, že udělají velkou radost mé vnučce. Samozřejmě jsem neodolala a pustila se do čtení, pěkně od prvního dílu. Pavouček bydlící ve starém domě v hodinách kukačkách , kde se narodil a je poměrně spokojený, do doby, kdy se starý opuštěný dům na kraji města začal bourat. Krásný příběh o přátelství a vzájemné podpoře pavoučka a kukačky. Dřevěná kukačka uvěří pavoučkovi, že umí létat a společně se dostanou do vytouženého lesa. Text opět doprovázejí kouzelné ilustrace.

Dechberoucí ilustrace a text s hlubokými myšlenkami do kterého se vešel celý lidský život. Ten náhled od dítěte Františka, po Františka ve stáří je úžasný. Všichni bychom se měli v životě zastavit a vzpomenout si na své dětské sny. Tak Františku přeji Ti i všem dospělákům, aby v nás uvnitř zůstalo po celý život kus dítěte žasnoucího nad naší Zemi, kde žijeme, abychom neztratili během naši pouti fantazii, zvídavost a vidění srdcem, což všichni známe od Exuperyho. Děkuji databázi, díky ní jsem se setkala s touto knihou.

Užitečná kniha, která a což je nejdůležitější, pomáhá. Mám ji stále při ruce, vlastně při prstech.

Trvalo mi dost dlouho než jsem přečetla knihu od Agathy v orginále. Má název Hallowe'en party. V této detektivce je hodně obětí a nejhorší na tom bylo, že mezi nimi byly děti. Ještě, že jsem to nemusela řešit, protože bych se nedopátrala vraha v tomto případě vrahů, ale milovníci těchto detektivek ví, kdo je profesionál, který přijde na všechno a má v perfektním stavu šedé buňky mozkové. Nemusím představovat Hercule Poirota, který díky spisovatelce Ariadne Oliverové, přijel vyřešit vraždy. Konečné odhalení a rozluštění bylo pro mě opět překvapením.

A opět se setkákváme s Robertem Langdonem, tentokráte v nemocnici. I tady mu hrozí nebezpečí, před kterým ho chrání jeho lékařka Sienna Brooksová a prchá s ním do svého bytu. Následuje sled událostí, který je naplněn napětím, záhadami mystikou, historii Florencie, Benátek, Istanbulu. A jakou úlohu má v románu váleček vybavený High - tech projektorem, to všechno a navíc co hrozí lidstvu si při čtení knihy zjistíte sami.
Kniha je hodně čtivá a mně se podařil přinést z knihobudky kapitální úlovek - Dantovou Božskou komedii,kterou si ráda jako doplněk ke knize přečtu.

Děj je tentokráte zasazený do Washinghtonu D.C. a odehrává se během jedné noci. Protagonistou je Robert Langdon a provází ho atraktivní žena Katherine Solomonová, sestra Petera Solomona. Robert je profesorem a Katherina se zabývá noetikou. Robert je vlákán do hlavního města Malachem postupně se dovídáme, že se jedná o Zachara Solomona. Zápletka se točí kolem Zednářů a Zachar Solomon vstupuje do bratrstva jen proto, aby vynesl citlivé údaje a odhalil tajemství 33. stupně. U Browna jsme si zvykli na určitý rámec, strukturu, ale má svůj styl a čtenářům nabízí pohled na problém z jiného úhlu. Mám ráda tajemno, takže mi vyhovuje, že v knihách Dana Browna je tajemno i záhady, dokáže to všechno promíchat s historií, symbolikou, náboženstvím a nechybí napětí. Jeho knihy jsou čtivé.