fes komentáře u knih
Dlouho jsem sháněl, ale vyplatilo se.
Velmi zajímavé, poučné, dobře ozdrojované.
V knize uváděné historické materiály zcela signifikantně dokazují, jakou sběří byli tehdejší vyznavači "křesťanství", resp. jejich skupiny, které se neshodovaly prakticky v ničem, kromě vzájemného válčení a účelové rebelie ve společnosti. Rostoucí nenávist společnosti vůči nim byla nejen v Římě pouhou logickou reakcí na řádění těchto cíleně státorozkladných skupin.
Těžko se rozhoduju, kolik hvězd dát.
Jde samozřejmě o odpočinkové čtivo bez literárně-uměleckých ambicí, zároveň však plnící účel.Při četbě má člověk pocit, jako by se díval na film pro pamětníky, a to podle mě je také druh umění. Většina postav je pro pamětnické filmy tak typických - a tedy neoriginálních, že člověk přímo "vidí" konkrétní známé herce z podobných rolí. I po přečtení zůstává pocit milé, příjemně jednoduché zábavy, který mě přiměl ke čtyřem hvězdám, i když literárně je to tak za dvě.
Není divu, že tento román autorky byl za prvé republiky (1938) převeden na stříbrné plátno, ale krom plakátů a propagačních fotografií se bohužel nedochovala ani jedna kopie filmu. I proto jde tak trošku o kultovní dílečko sháněné nejen příznivci tohoto typu lehké literatury, případně "červené knihovny", ale i sběrateli literatury s trampskými tématy.
Výtečný vypravěč. Krom úsměvu mi zbyla i troška pocitu, že jsem se dozvěděl lecos i o světě resp. o zemích a jejich lidech, které v knize zmiňuje.
Členové KTO jsou dnes již pamětníci, takže jde o dobrý příspěvek nejen k historii trampingu, ale i české country hudby. Mimochodem kniha skvěle vypravená - vazba, grafika, fotografie, kvalitní papír...
Za mne bohužel mínus. LIteratura = 0, poetika = 0, děj = 0, vtip = 0, originalita = 0. Co to tedy je? Kavárenská slepičárna.
Jako bezvěrec nestraním ani jedné ze zainteresovaných stran, tedy judaistům či křesťanům, zajímá mne pouze historie vztahů těchto dvou myšlenkových směrů.
Tato kniha mne přesvědčila, že církev si při tvorbě svého učení zvaného křesťanství ryze svévolně uzurpovala židovské náboženské spisy, nikdy je nepochopila a ve své věrouce z nich vytvořila paskvil, který nejen nedává smysl, ale na nějž církev nikdy neměla a nikdy mít nebude žádné právo.
Asi jakoby nějaký svévolník začal tvrdit, že Rychlé šípy měli v oddíle dvě dívky, ježek v kleci byl jezevec, a jejich autor Foglar se pletl.
Dnes, více než 15 let po vydání knihy, vyšlo najevo už takové množství podobných případů, že počet jejich obětí (dětí sexuálně zneužitých katolickými knězi) převýšil statisíce, a to jen zdokumentovaných případů, což je špička ledovce. Za celou historii oné zhoubné instituce zvané církev půjde jistě o milióny obětí, ne-li řádově více.
Skvělé charakteristiky postav, vykreslené jejich chováním. Podle všeho skutečný obraz reality z dob osidlování severoamerického kontinetu. Autor rozhodně není jen slavným autorem knih z Divokého západu, ale i výtečným literátem.
Pro mne velice překvapivá, až děsivá zjištění, např.:
- jak obrovský, pravděpodobně dominantní vliv na region mají nejrůznější evropské neziskovky, nevládní organizace a 'lidskoprávní' nadace, v praxi živené obzvláště tučně německou vládou, dále Švédy, Nory a zdroji EU (tedy i nás), které obrovskými penězi podporují Palestince jak co se týče živobytí, tak - a to hlavně - každodenní protiizraelské propagandy.
- jak názorově nejednotný je dnešní izraelský národ, přestože je ze všech stran obklíčen arabsko-muslimskou nenávistí; kolik fanaticky levicově smýšlejících Židů pomlouvá a v podstatě nesmyslně nenávidí sami sebe.
Jak v knize říká izraelská manželka jednoho takového 'antižidovského Žida':
"Být v naší době lidskoprávním aktivistou znamená především osobní stylizaci, nikoliv filozofii, je to trendy, je to móda. Lidskoprávní aktivista nehledá fakta a ani logiku; jde mu o dress code, "cool" oblečení, o jazyk, dikci, způsoby a jistý typ vyjadřování." (s. 229)
Hrome, tak ono je to tam nakonec stejné jako u nás? I tam to válcuje EU ovládaná neomarxisty typu Merkelové spol.?
Děs běs.
To jsem teda celé nedal, asi jen do půlky. Téma kliše, literární jazyk nuda... Banalita jako tisíc podobných a stejně bezvýznamných, nic víc. Sorry.
Opět vynikající ilustrace, jako v celé sérii. Bohužel bez uvedeného autora...
Existuje jistě vícero knih stylizovaných do zápisů deníku, dopisů či podobně.
Tato forma zápisů z výslechů a dalších úředních výpovědí tedy není tak úplně originální, nicméně k dramatičnosti a snad i tajuplnosti přispívá osoba neznámého úředníka beze jména, který protagonisty vyslýchá a plní úlohu jakéhosi zastřešitele, nesoucího zároveň odpovědnost za jejich konání. Jeho snaha být přísně profesionální a neosobní působí necitlivě, avšak příspívá k psychologizaci postav i celkovému vyznění románu. Musím říci, že tento neznámý "hrdina" mne bavil více, než většina dalších postav.
Předměty uschované emzáky do doby, než lidstvo dospěje, se vyskytly už ve Vesmírné odysee A. C. Clarka (na odvrácené straně Měsíce) i u jiných autorů, čili ani v tomto nebyl Neuvel extra originální, když jeho emzáci před tisíci lety zakopali na Zemi části "robotky" po celé planetě. Tentokrát v jejich odhalování hrají roli všelijaká etická dilemata, talent, politika, věda, sex, láska...
Těžko autorovi vyčítat, že ve formě i tématu není tak stoprocentně originální, ve sci-fi už bylo vymyšleno snad všechno a řada témat se stala natolik oblíbených, že je neustále rozpracovává řada autorů, tento není výjimkou. Důležitá je schopnost literárně zaujmout, napnout, bavit. To vše na mne zapůsobilo na čtyři hvězdy. Okamžitě sahám po druhém dílu.
Nevím, existuje-li podrobnější a objektivnější popis situace v Německu zasypaném imigranty, ale pochybuji o tom.
Vyznění knihy, která je vlastně sbírkou reportáží a rozhovorů, je jasné:
1) Důvod, proč Němci ve své zemi vítají imigranty, je jednoznačný - komplex ze zodpovědnosti za světové války. Takřka v každé rodině je nějaký předek nebo příbuzný, který se podílel na hitlerovském Německu a to se dodnes trpce dotýká i svědomí jejich dětí a vnoučat. Fanaticky se tudíž bojí označení za fašisty či nacisty, a vehementně se snaží světu i sobě samým dokázat, že dnešní Němci jsou hodní, milí a soucitní humanisté.
2) Přesto jsou Němci ve své podstatě stále rasisty, nesnášejícími Židy. To mají společné s imigranty (z nichž je naprostá většina muslimů, jejichž nenávist k Židů je nabíledni).
3) Rozumní lidé mezi Němci, odmítající dnešní krizovou a pokryteckou situaci, se bojí projevit, neb kdo tak učiní, je okamžitě pranýřován jak spoluobčany, tak, a to je horší, i úřady, může přijít o zaměstnání a být i jinak diskriminován.
4) Úřady, policie i média doloženě a na příkaz lžou o zločinech imigrantů (tj. tají je nebo přímo popírají), šíří účelové fámy a zkreslují informace v jejich prospěch.
5) Azylanti dostávají od německé vlády 400 Euro na hlavu (čtyřčlenná rodina 1600 euro) měsíčně, k tomu zdarma (!) byty a stravu, nájem neplatí. Novinářům či komukoliv z veřejnosti shodně opakují naučenou větu "Němci jsou hodní, mají nás rádi, líbí se nám tu" (komu by ne, za takových podmínek!). Čekatelé na azyl dostávají "jen" 320-380 Euro, bydlí v izolovaných a hlídaných hromadných ubytovnách, musejí jíst, co jim předloží; jejich situace není vůbec růžová, většina jich by se chtěla vrátit zpět, nebo, ještě lépe, oblbnout německou blondýnu, která by si je vzala a domestifikovala.
Závěrem aspoň dvě citace:
"Zas a znovu jsem šokován, opět se setkávám s tím samým jevem, že evropští milovníci uprchlíků jsou zároveň ryzí rasisti."
"Takhle tedy uvažují politicky korektní lidé. Jsou to, řečeno stručně, zasraný rasisti."
Poněkud tragické vyprávění. Samé pochybnosti, pocity zneuznání, problematické vztahy s kolegy, zrady, výčitky... Dost mně to překvapilo, sic jsem coby mladík poslouchal nahrávky "Lohonkovy" prvé významné skupiny Minnesengři, a ty na mne působily mile. No, vždyť ale on takový celý zasmušilý ten Žalman vlastně je, tak je to asi v pořádku. O hudbě samé málo, krom oddílu věnovanému rozboru alb, poněkud zbytečně rozvláčenému i vzhledem k tomu, jak neradostně jsou hodnocena - a nejspíš oprávněně. Z celého textu však jeho protagonista vystupuje spíše jako beznadějný truvér, než truvér naděje...
Pro mne je Zuzana Michnová určitě jedním z nejvýznamějších nebo alespoň nejpoetičtějších a nejosobitějších textařů celé české populární hudby. Autorčiny osobní poznámky v knize nádavkem mapují historii "jejího" Marsyasu. Vzpomínky, sleevenotes a hodnocení dalších autorů sice místy dublují kapitoly z knihy o skupině "Dávám, tak ber!", ale... no tak... člověk si je může přečíst i dvakrát, že jo... ;)
Pokračování prvého vzpomínkového titulu Víno z hroznů. Už tedy tak nepřekvapí, ale stále dobré vypravěčství, zde navíc doplněné nečekaně čtivými, chytrými i vtipnými eseji a povídkami. Tři hvězdy jen kvůli tomu, že jde o "nástavbu", jinak bych dal jako u "prvého dílu" čtyři.
Má představa hejska, který se proslavil a zbohatl spíše díky okolnostem a lidem kolem něj, než vlastním hudebním umem (konečně sám přiznává, že v dnešní konkurenční době by si ani neškrtl), sice nevzala úplně za své, ale musím mu přiznat nečekaný vypravěčský i literární talent, jímž mne mile překvapil, jakož i otevřenou upřímností výpovědi nejen o sobě, nýbrž i o dalších slavných lidech kolem něj - a jsem si jist, že mnozí z nich tohle četli neradi.
Já tohle četl rád a doporučuju nejen zvědavcům na bulvár, ale i těm, kdo rádi literárně dobré autobiografie. Není divu a nebylo to nejspíš jen z kamarádství, že tuto Štaidlovu práci ocenil i Arnošt Lustig.
Nakonec nutno dodat, že kniha doplňuje informace o tom, jak vznikala a jaká byla česká populární hudba a někteří její představitelé v dobách minulých.
Pořád mne to překvapuje, ale ten pán UMÍ psát!
Toto již nejsou vzpomínky, je to výběr beletristických esejů a povídek z prvých dvou Štaidlových knih, v nichž překvapuje svým nečekaným literárním talentem, oceněným i Arnoštem Lustigem. Vůbec se nedivím, že na rozdíl od předchozích autobiografických knih, které si vydal sám, po těchto povídkách tentokrát sáhlo renomované vydavatelství. Zábavné, veselé i smutné, lehce pikantní, leckdy inspirované osobními zážitky. Navíc kniha v pevných deskách menšího formátu, jaké oceňuju pro jejich praktičnost pro čtení na cestách. Doporučuji. Docela vřele. Ani tady se nebudete nudit.
"Autorka" Eva Nováková Plevová ve skutečnosti pouze vzala nedokončený rukopis svého otce Františka Plevy (19452009), fotografa a autora několika knih o Vysočině, a bez dalších úprav jej nechala vytisknout.
Text neprošel jazykovou korekturou, takže čtenář objeví množství chyb interpunkčních a pravopisných, ale i překlepy vzniklé zřejmě při přepisu a také věcné chyby. Jeden příklad za všechny: namísto Kudějovy americké přezdívky Sid (Sidney = Zdeněk) Goodday ( = Dobrý den, fonetický přepis příjmení 'Kuděj') se tu objevuje Sid Goodbye (Zdeněk Nashledanou), což i člověk s elementární znalostí angličtiny rozezná jako nesmysl, nehledě na autorčinu neznalost tohoto pro Kudějovy obdivovatele základního faktu.
Publikace má pouhých osmačtyřicet stránek, přičemž osmnáct(!) z nich tvoří nepříliš kvalitní celostránkové snímky, některé již mnohokrát publikované. Z třiceti stránek textu alespoň dvě češtinářské perly: ... procházeli směrem na nejvyšší vrchol okolí Melechova... či ... používal jadrná slova, která nelze ani popsat...
Lindaur sebral veškeré materiály o skupině vydané v někdejších časopisech Melodie a Gramorevue, tyto zde přetiskl a z nich také vytvořil úvodní biografii skupiny, jakožto i minibiografie sólových aktivit jejích členů. Řada informací se tu proto opakuje (a občas si i odporuje). Knížečka je napsána sice žurnalistickým stylem, ale svěžím a občas i poetizujícím jazykem, jaký autor předvedl i v dalších svých titulech. Je dobře, že o této pro českou populární hudbu významné skupině vznikl nikoliv snad vyčerpávající, přesto dosti zevrubný materiál, který jistě potěší její někdejší posluchače a příznivce (včetně mne).