Faustka komentáře u knih
Škoda, že takové autory už dnes nevydávají. Moc pěkné.
Knížku jsem si přečetla po letech a byl to super zážitek. Vrátit se na chvíli do dětství je fajn. Určitě to zopakuji častěji.
Na chodbě si Tristan odfoukl a vytáhl z balíčku cigaretu. „Zatrolená situace, Jime, ale víš, co vždycky říkám.“ Škrtl zápalkou a blaženě se nadechl: „Všechno vždycky dopadne líp, než člověk čeká.“ …. Tak toho se budu držet.
A co že, to tam bylo vlastně za zvířátka? … Ale, no tak.
I géniové si můžou dopřát období útlumu. Temná půle je jedním z nich.
Neuvěřitelné, zhubla jsem dvě kila. Nevím, jestli to způsobila Lenka Lanczová, anebo je v tom jiné tajemství.
"Láska se nedá vážit ani na deka, ani na kila. Buď je, anebo není."
Jak by řekla Růža Habartová z Ulice "To u nás doma v Austrálii" .. a má recht. Tam se dějou věci.
S Harry Holem nespím, vyšetřuju a utápím se v alkoholu. Tak to prostě je.
... A návštěva známých míst překvapila a potěšila.
Velmi působivé povídky. U Jabloně se mi doslova zastavilo srdce. Je to tak překvapivé u Daphne du Maurier? Zjistila jsem, že není.
"Celý život sestává z času, ale můžeme ho použít jen jednou. Nechtěl bych ho promrhat. Potřebuju čím dál větší šance, takové, ze kterých bych mohl mít strach. Bez strachu se nedá vítězit. Chci se bavit, při sportu, se ženou, se svými syny, při malování. Chci dělat chyby, prožívat porážky i vítězství. Dychtím po životě. Kdybych se dožil 75 let, měl jsem jen 650 000 hodin života. A to je zatraceně málo." S jeho elánem a fyzičkou jakou se prezentuje dnes, tu pětasedmdesátku v pohodě obhájí.
Bridget je svá a to mě baví.
.... 21.30 Mmm. To víno je skvělý. Udělám si malou oslavu. Myslím na všechny hodné lidi, kteřisemi letos připletli doživota, i na ty, co mi ublíšili. Necítím nic než lásku a odpuštění. Cítit zášč je jednoduchý jak faska.
21.45 Asi teďka napišu ty přání. Udjelam si sesnam.
23.20 Hotovo. Du to hodit.
23.30 Spátkydoma. Podjelany stromisko. Uš tomam. Du pronušky.
Půlnoc. Jo. Je to lepči. Uf. Chce semispat. Jejda. Svalila jsem se na zem.
Povedený reklamní tah, to je zřejmé. Taky jsem se nechala zlákat větou "Jen pro silné povahy." Teď už vím, že nálepky bývají zrádné.
V čase nevlídném za mnou přišel anděl. Ne, nebyl to anděl. Navštívily mě čarodějky a prozářily můj šedivý den.
"Jeden mág, se kterým svůj problém konzultovala, jí vysvětlil, že je to způsobeno jejím skvělým metabolismem. To jí alespoň umožnilo cítit se mírně nadřazeně i ve společnosti Stařenky Oggové, která podle Bábina přesvědčení metabolismus v životě ani nezahlédla."
"Vévoda se těžce opřel v sedadle u okna a zakryl si oči rukama. Byl jsem zrozen k tomu, vládnout dole na pláních, pomyslel si, kde je samá rovina, kde není takové hnusné počasí a hnusné všechno a kde žijí lidé, kteří nevypadají, jako když je někdo uplácal z těsta."
"Narovnala se a otočila na jednu a pak na druhou stranu. Chomáče amuletů, magických šperků a okultních symbolů na různých částech jejího těla se sborem rozcinkaly, a nepřítel nejen že by musel být slepý, aby si nevšiml, že se blíží čarodějka, musel by být i hluchý."
... A děvčata, příště vejděte hlavním vchodem.
"Hele, dej si bacha!" Vyštěkl Al Capone, který zrovna zápolil s tvrdými a měkkými "i" ve slově "syfilis", když ho Cabal překročil.
V této ďábelsky vychytané knížce nepoznávám Pratchetta, Gaimana ani Bradburyho. Avšak bylo mi potěšením poznat Jonathana L. Howarda. Jen doufám, že "Jeho Ctihodnost" nemá v kapse taky všechny nakladatele.
Cabal se díval na dveře ještě pár vteřin poté, co je za sebou starosta zavřel. "Ano", pronesl nakonec. "Nu, jestli někdy utrpím poškození mozku, aspoň vím, že na mě vždycky čeká kariéra v obecní politice."
Myslíte si, že na hubnutí, není nic děsivého.... ale, ano. Zvlášť, když zdánlivě nahodilé slovo "zhubni" vyřkne démonický cikán s uhnívajícím nosem.
"Nikdy to z vás nesejmu, bílý muži z města," řekl Taduz Lemke. "Zemřu s tím na jazyku."
…“Fungovalo to, protože lidé věděli – že to, nač se dívají, pochází z nějakého místa, které se nachází daleko mimo talent. Ten pocit, který tyhle obrázky z Dumy vzbuzovaly, byla hrůza stěží držená na uzdě. Hrůza, která čeká, až nastane. Přilétající na zteřelých plachtách“.
Lastury pod Velkým růžákem bubnují na poplach. Osudy Elizabeth Eastlakeové a Edgara Freemantlea se protínají. Ostrov Duma Key ukrývá tajemství, které je lépe nepoznat – ale tvé smysly už jsou probuzeny… a ty víš, že není cesty zpět. Slova „Jak namalovat obraz“ byla vyřčena.
Román který mě nadchnul i pohladil po duši. Skvěle napsané, všechny postavy mi přirostly k srdci a jen těžko se s nimi loučím.
Oceňuji mistrův neotřelý nápad. Autorova závěrečná poznámka mě utvrdila v tom, že z nevinného nic dokáže King vždy dostat na papír velké něco.
Úžasná učebnice, která mi hodně pomohla. Ale je to hlavně o lidech, takže i díky nim jsem ten řidičák udělala.