eraserhead komentáře u knih

Tak nějak nechápu ta ocenění, co to posbíralo a označení za jeden ze 100 nejlepších knih století. Ale možná je to tím, že mě komiksy zrovna dvakrát nebaví. Tohle mi přišlo lehce nijaké, kresba dobrá, ale příběh takový trošku nic moc, hlavně mě naštvalo, že to nemá nějak výrazný konec, jakoby to končilo najednou jen tak. Ale kluka před spaním to bavilo dost.

2 22.05.2015

Miluju stará vydání knih. Tohle z roku 1898 jsem si zamiloval od prvního slova. Román, v němž nás Zola drapne za ruku a provede francouzským venkovem. Aniž by cokoliv zakrýval a tím pádem nejednou šokujícím (s ohledem na to, kdy byl román napsán a kdy u nás vydán) stylem. Čistý realismu se vším všudy. Žádné krajky ani obcházení. Jendím slovem nádhera. Jak slovem, tak dějem, tak přístupem.

1 22.05.2015

Na Brechtových verších se mi líbí jejichž živost. A to i v případě, že nejde o živost obsahu, tak alespoň forma je živá. Brecht je přímý, pravda, ideologicky (částečně snad vlivem doby a okolností) trochu zatížený, ale i v básni o Leninově nápisu, dokáže zaujmout zábavnou, leč krutě pravdivou formou. Mám jeho tvorbu rád, protože je lidská.

1 18.05.2015

Zvláštní kniha. Zajímavé, čeho všeho jsou schopní ti dnes tolik opěvovaní "obyčejní slušní lidé" a ještě křesťané k tomu. A není to ani sto let. Mrazí na ní nejen z toho, co si v ní čtete, ale hlavně a především z toho že podobné věci slýcháte i dneska, na prahu 21. století, ne od nějakých pomatenců, ale sousedů, kolegů a známých. Hodně se mi líbil záměr podat ucelený obrázek jen z určité místně omezené komunity/lokality, ale vzít to z gruntu. Kdo by si myslel, že KKK byli jen nějací pomatení mimoni, ten se hluboce plete. Brrr, ještě teď mě z toho mrazí, nejvíce ze sedmé kapitoly. Inu, cesta do pekla je dlážděna dobrými úmysly.

2 12.05.2015

Koontz je zvláštní autor. Nemám od něj načteno zrovna hodně, ale to co mám, se pohybuje jako na houpačce - dobré, špatné. Služebníci soumraku mi učarovali již stylovým levným devadesátkovým paperbackem, v němž jsou pro úsporu místa a financí písmenka malé velikosti natěsnány jako třešně v pytlíku. Anotace vypadala zajímavě a prvních pár stran mě doslova pohltilo. Tak neskutečně nabušené mrazivou atmosférou, kdy jsem trnul hrůzou společně s hlavní hrdinkou a jejím synem (který se, počítám-li správně, narodil přesně ve stejný den, měsíc a rok jako já), umocněné ještě tím, že mám syna ve skoro stejném věku jako Jim, o kterého v románu jde hlavně, to jsem chrochtal blahem. Jenže pak se stala zvláštní věc. Román uhnul směrem, který jsem trošku nečekal, místo syrového horroru, na který to všechno vypadalo, se děj zvrhl v "obyčejný" akční thriller o útěku honěné oběti. Ale i tak to mělo spád a šmrnc, bavilo mě to i přes těch několik zbytečných scén a natahovaný děj. Koontz dokázal ještě jednu zvláětní věc, někde v polovině čtenáře jistě (tak jako mě) napadne, že by bylo zajímavé, kdyby to skončilo takhle, jenže je přesvědčen, že to takhle neskončí, protože by to bylo moc neotřelé a asi by to dost lidí nevzalo. A Koontz jako by to věděl, neskončí to tedy přesně tak, ale alespoň uvede do příjemné nejistoty. Což ale nevím, jestli brát vůbec pozitivně (dobrý nápad) nebo negativně (ta nedořečenost). Je to zvláštní, četbu jsem si docela užíval, ale přesto zůstává pachuť zklamání. Asi bych měl ke Koontzovi přestat přistupovat jako k horrorovému autorovi a přijmout fakt, že se o tento žánr jen lehce otírá.

2 04.05.2015

Prakticky v každém komentáři ke knize z této edice píšu, jak mám edici Světové četby rád a jakou radost mi její svazky působí. Protože seznamuje s neznámými, přesto kvalitními díly, světové literatury všech časů. Což nadčasově, i dnes, kdy ideologickou cenzuru nahradila cenzura tržní, prostě pohladí po duši. Pravda, onen ideologický záměr, projevený nejčastěji v rozsáhlých (ale i přesto přínosných) předmluvách je trochu šrámem na dokonalé kráse, ale i přesto, navzdory němu, trávím se svazky edice čas rád a často. Kdybych měl říct jednu pozitivní věc, kterou nám socialismus v letech 48-89 přinesl, řeknu tuhle edici. Tato útlá knížečka vyšla k pětistému svazku edice, obsahuje krátké faktografické shrnutí půltisíce svazků, krátký básnický výběr ze sbírek, které v edici vyšly, pozdravy a kondolence mnoha známých osobností a seznam (jak chronologický, tak i abecední, podle autorů) dosud vydaných svazků, který já sám, při jejich skupování a kompletaci (ano, mým snem je mít co nejvíce svazků této edice, kterých je, protože pokračovala dál i po pětistém svazku, požehnaně, mám zatím asi pětinu) využívám dost často. Světová četba mi prostě přirostla k srdci a obzvláště za tento výtisk jsem velmi rád.

5 04.05.2015

Zajímavý výtisk. Ne ani tak obsahem, jako spíše formou, respektive tím, že pořád dumám nad tím, proč obě spisovatelky tuhle útlou sbírečku deseti obecně dobrých (s jednou výraznou výjimkou) vydaly po poangličtěnými jmény. To je prakticky jediné výrazné a největší negativum knihy. Je to tlak doby, kdy něco takového bylo nutné, aby si to vůbec někdo koupil a přečetl? Tlak oné neviditelné ruky trhu, která však díky tomu je více než citelná? Jako je to až úsměvné, hlavně proto, že většina povídek se odehrává v českých reáliích s českými jmény postav. To pak poangličtěná jména autorek vyznívají až trapně. Obsahově jde o velmi slušně napsané a mnohdy vypointované příběhy, překvapivě směle koketující s otevřenou erotikou. Suma sumárum, hodně dobrý, rozhodně nijak neurážející a nijak podřadný, náhled do českého horroru počátku devadesátých let. A pro mě jen další nepochopení, proč je ten český horror stále tak podhodnocován a přehlížen.

29.04.2015

M. R. James je jistě výborný povídkář vhodný do různých antologií, případně časopisů. Tam jeho povídky i styl zaujmou a potěší přesně tak, jak správný horrorový fanda či fanynka očekávají. Jenže už to tak trochu neplatí, je-li pohromadě více jeho povídek. Takhle se totiž hodně rychle odhalí Jamesovy slabiny, respektive jeden zajetý styl, který jen pořád dokola využívá. James psal povídky pro zábavu, hlavně pro pobavení svých žáků a kolegů. Dokázal v nich velmi dobře a chytlavě nahustit atmosféru, jenže valná většina příběhů je vystavěna na stejném základě, struktuře, kostře a pointě. Chytne to v antologii, ale setkáte-li se s tím již potřetí, počtvrté hned za sebou v jedné knize, musí nutně dojít ke zklamání, někdy až tak velkému, jak si tento veskrze nadaný autor ani nezaslouží. 3,5*

2 28.04.2015

Formálně značně nesourodý výběr autorových povídek a novel (byť jedna z nich v češtině vyšla v samostatné knize). Ne však již obsahově, obsahově je velmi sourodá, ostatně, jak je u Travena zvykem. NOČNÍ NÁVŠTĚVA V BUŠI je takřka lovecraftovským duchařským příběhem, o setkání s tajemnem a sžití s prostředím. Krásné na povídce je, že i když působí velmi atmosféricky, není to jejím účele (tedy vyděsit), ale končí nevyhnutelným poznáním a pro čtenáře odhalením. (****) MACARIO je vlastně mexickou verzí české pohádky o Kmotře smrti, která umožní jistému jedinci léčit lidi podle toho, kde u jejich smrtelného lože stojí. Na rozdíl od české pohádky je tenhle příběh značně obohacen mexickým folklorem. (***) STVOŘENÍ SLUNCE pak není ničím jiným, než beletrizací indiánské legendy o titulním činu. Což je samo o sobě i jejím negativem. nevím, prostě mi to nesedlo a nijak mě to nezasáhlo. Podobné lidové příběhy snad měly zůstat jen v ústním podání (jak taky původně vznikly a mezi původními obyvteli amerického kontinentu byly po staletí udržovány). V tom literárním značně strádají. (**) MOST V DŽUNGLI vyšel česky i samostatně a jako s takovým jsem s ním měl již tu čest. Folklorně a popisně silně nabitý příběh, který je však neskutečně rozvláčný a utahaný. (**) Za největší přínos svazku považuji závěrečný chronologický životopis autora, o kterém kolovaly nejedny pověsti, povídačky a klevety.

17.04.2015

Obecně vzato, Iuvenalis je hrozný skuhral, který by v současné době pravděpodobně byl součástí prezidentské kanceláře bývalého prezidenta Klause. Možná je to formou, možná tou neznalostí tehdejších reálií, časů a zvyků, částečně určitě neshodou s autorovými projevy, ale tohle mi prostě nesedlo. Mnohem více přínosnější mi připadly až závěrečné vysvětlivky, které mi toho řekly mnohem více, než Iuvenálovy plky. Možná jsem ale jen ignorantské nekulturní hovado. Kdo vi.

13.04.2015

13 povídek, byť ze strany vydavatelů s menším podvodem, souhlasí. České to je, to jo… O tom žádná. Ale horror to zase moc často není.
Ta kniha, pokud tedy ano, je totiž horrorem spíše hlavně z pocitového hlediska, než z toho žánrového. Vypráví příběhy z dob, které pro mnohé byly (nebo jsou) horrorem, ale samotné je jako horrory žánrově zařadit lze jen těžce. Ono už hodně o tomto, a směřování povídek v knize, jak již bylo řečeno, napovídá samotná autorova předmluva.
Bölten jako by očekával, že horroru stačí jen náznak či doslovný závěr, nedokáže ve valné většině případů vybudovat ani stopu atmosféry. Jeho povídky nejednou nezáživně vyprávějí obyčejný příběh z historie, který najednou skončí jen trochu podivně (ve valné míře ironicky humorně). Nevypráví napínavý horrorový příběh, jen suše a bez špetky energie seznamuje s tím, co se stalo. Jako kdyby jste si zavolali na sex po telefonu a stará unavená důchodkyně by vám flegmatickým robotickým hlasem strojově vyprávěla, co má zrovna na sobě a kam si sahá. Informace je podána, ale nevyvolá žádný efekt. Jako by to k uspokojení horrorového (a snad i jakéhokoliv jiného) čtenáře stačilo. Nestačí. Horrorová je nakonec sotva třetina knihy, a to ještě ne zrovna nějak originálně nebo zajímavě.

4 08.04.2015

Nejdřív mi to přišlo takové nic moc, moc se řešila samotná výprava, než to okolí, ale jak došlo na natáčení filmu, čímž se dostalo více na Indiány, už mě to mělo a část o kapybarách (asi mé třetí nejoblíbenější zvíře vůbec) mě skoro až odrovnala. Začátek je tedy trochu zdlouhavý, ale pak se konečně Manciet pořádně rozepíše. nechybí tomu ani humor, ani civilizační střety, ani kritika, ani krutá realita, prostě přesně, jak má v cestopise být.

1 03.04.2015

Patrně jsem ještě nečetl nějakou knižní sérii, jejíž každá část by začínala tak zajímavě. Jestliže Spirála začínala ještě před koncem Kruhu, Smyčka začíná naprosto úplně někde jinde. Což je fakt zajímavé. ono se totiž dlouhou dobu zdá, že je to tentokrát o úplně něčem jiném a objevují se pochybnosti, zda to nějak přímo na předchozí dva díly naváže. Nakonec ano, a je to jedno (vzhledem k těmto dílům) jedno obrovské překvapení. Smyčka je, stejně jako předchozí díly, dobře napsaný román, hezky vymyšlený, lehce a jednoduše (byť se zabývá v podstatě vědeckými termíny a postupy) napsaná, stejně lehce čitelná. Jejím negativem, vzhledem k sounáležitosti k sérii, je, že je to hlavně sci-fi, než horror. Atmosféru to moc nemá, ani napětí. Jo, člověka to chytne, zajímá ho, jak to skončí (i když závěr je pak trošku zklamání), ale už to nevyvolává ty mrazivé pocity jako první dva díly. Což je škoda a přišlo mi to trochu líto.

5 28.03.2015

Henry James mě zaujal hlavně svou schopností napsat něco, co se tváří, že je zdánlivě o ničem. Svým pohlcujícím vodopádem slov dokáže strhnout pro aktuální tady a te, aniž by se chtělo mysli rozutéct někam dopředu k přemýšlení, k čemu to vlastně všechno vede. Ono to k něčemu vede, ale James jasně a nekompromisně drží čtenáře na aktuálně čtených slovech a pronášených větách, které jakoby nedávají nějaký účel a hlubší smysl v nějakém poselství či pointě. Stejně jako v životě, někdy prostě všechno plyne jen tak, bez účelu, bez jasného cíle. Druhou věcí, kterou mě zaujal, je jaksi skrytá či neprvoplánovitá romantičnost (byť jsou vlastně všechny tři novely romantické) jeho příběhů. Ani to vám při čtení nepřijde. Taková nenásilná romantika, trošku netypická, která vám ani nedojde, přesto dojme. Tři novely obažené v knize jsou velmi lidské. Nejvíce se mi líbila první DAISY MILLEROVÁ (****) o velmi zvláštní, přesto naprosto normální dívce, vypravěči a několika okolních postav fungující jako zrcadlo společnosti. Na druhou novelu MISTROVA LEKCE (***) jsem se dlouho nemohl naladit, marně jsem pátral po smyslu, nakonec jsem se dopátral, ale jen proto, že nějaý dostala až ve svém závěru (což ji činí trošku zbytečně dlouhou), ale závěr hodně zachraňuje. Z poslední ŠELMY V DŽUNGLI (****) ta romantičnost vystupuje nejvíce, i když i v tomto případě trošku netypicky a nezvykle. Zajímavě pojatý příběh pouhých dvou osob o čemsi, co je silně jasně přítomno, leč nechce být vyřčeno. Jak jsem již u této edice psal nesčetněkrát, opět jsem dostal, co již od ní očekávám. Z dnešného pohledu a vydavatelského naturelu nezvykle zajímavé příběhy, které pohltí, uspokojí a naplní.

2 23.03.2015

Velmi oddychové, příjemné a uklidňující verše plné lidského tepla. V mnoha případech citováníhodné, jsou-li dnešní dívky a chlapci ještě na poesii. Velmi mě zaujala báseň V. J. Picka "SLOVÍČKO "NIKOLI"", která by mohla být mytolocikou baladou o původu jména Nikola. Naopak mě, vzhledem k celkovému obsahu převážně lidových a zlidovělých veršů, zklama K. H. Mácha, jehož zveřejněné příspěvky mi přišly poněkud strojené, přehnaně kudrlinkové a obsahově vyprázdněné. Jinak ale pohlazení po duši i libidu.

1 18.03.2015

Abych pravdu řekl, nejvýraznější pocit, který z této antologie mám, je zklamání. Možná jsem na ni moc těšil. A pak fakt, že skoro třetina povídek je hodně slabých (GRAND MAL, ŠTVRŤ) a část z nich navíc ještě s horrorem nemá prakticky zrovna moc společného (na opravdový ryzí horror v knize narazíte až někde za starou 80), byla docela ostrá facka. Na druhou stranu, má-li to být ukázka slovenského horroru a jeho kvalit (ať už jakéhokoliv pólu), účel byl asi splněn. I když nechápu, proč dávat do horrorové antologie povídky, které s horrorem nemají společného prakticky takřka nic (mysteriózní STRETNUTIE, NOČNÉ ZPRÁVY, PIESOČNÝ VLAK, SILNÝ POCIT ČISTOTY - zde se dá najít jistá podobnost s dílem B. E. Ellise, obzvláště v závěru, ale na to je povídka hodně dlouhá a hodně dlouho žánrově o ničem, zvláštní je pak povídka FARBA, technicky dobře napsaná, ale je to jen mysteriózní thriller, navíc jsem se přes tu povídku prostě nemohl prokousat, četl jsem jí déle než týden). Jsou zde ale i slušné povídky: lehce zábavný ZMOK, SUSPIRIA DE PROFUNDIS, OBESISKO a velmi povedené a zajímavé povídky: MIGRÉNA, PRÍLIŠ TEPLÁ JESEŇ, DOKONALÝ POCIT, DUCHOVIA.

18.03.2015

Spielbergova filmová verze mě nikdy moc nebrala. Ne že by to byl špatný film, to není, ale nikdy jsem ho nepovažoval za něco extra. Když jsem se dostal ke knize, byl jsem docela v očekávání, v čem se bude od filmu lišit. A stačilo už jen pár stránek, abych byl pohlcen. Myslím, že Spielberg udělal z Benchleyho knihou trochu to samé, co Kubrick s Kingovým Osvícením. Zatímco Kingovo Osvícení je o hotelu, je Kubrickovo Osvícení o Jacku Torranceovi (což jsem mu nikdy neodpustil a taky to film hodně degraduje). A tak zatímco Spielbergovy Čelisti jsou o Žralokovi, Benchleyovy Čelisti jsou o Martinu Brodym, jeho manželce (parádní součást knihy, která ve filmu, bohužel, chybí) a Amity. A právě to knihu dělá mnohem lepší a záživnější. Očekávání mě naštěstí nezklamalo. Budu-li se k Čelistem vracet, bude to v literární verzi.

3 03.03.2015

Zvláštní. Nejdříve jsem si myslel, že název Filmové povídky jsou jen taková znouzectnost, první dobrá, která napadla, ale nakonec jsem musel uznat, že je to opravdu trefné a opodstatněné. není to toži ani pouhá povídka, ani čistý filmový scénář. Jsou to opravdu filmové povídky, do slova, do písmene, do poslední tečky. Druhou zvláštností je, že i když jsem tři filmy viděl, v psané formě mě to zaujalo i opačně. SEDMÁ PEČEŤ je jasná, to je výborný film a výborné to je i v psané podobě, které, pravda, trošičku ubírá absence vizuální stránky, ta je ve filmu hodně výrazná a dotváří jeho atmosféru. přišlo mi to fajn, protože jsem nejdříve viděl film, ale myslím, že bude-li to číst někdo, kdo film neviděl, bude o dost ochuzen. LESNÍ JAHODY jsem neviděl, ale přijde mi to trošku podivné a snad až nezáživné. Možná zhlédnutí filmu pomůže. JAKO V ZRCADLE si dva dny po čtení skoro nepamatuji, zůstal jen jakýsi nevýrazný pocit náznaku incestu či pedofilie, ale jinak nic. HOSTÉ VEČEŘE PÁNĚ jsem viděl a film mě moc nezaujal. Filmová povídka mě ale zaujala hodně. Zvláštní, Nevím. U filmu si myslím, že by mu prospěl spíše seriálový formát, takhle v psané formě je to však výborné. MLČENÍ je zvláštní jak ve filmové, tak i v psané podobě. Ten úporný pocit zvláštnosti a životnosti v na první pohled pochmurném a ponurém příběhu. Chápete, že slovem zvláštní myslím dobrý... SCÉNY Z MANŽELSKÉHO ŽIVOTA chchi okamžitě vidět. Dokonalá, vybroušená sonda do tématu, v níž nechbí prakticky nic. NAprosto mě rozsekala část, kdy hlavní hrdinku, coby rozvodovou právničku, navštíví žena, která se chce rozvést, protože v jejich vztahu i životě chybí láska. To je naprosto grandiózní část. HADÍ VEJCE je poněkud odlišné a vybočující, nijak však pokulhávající. Historizující mysteriózní thriller opěrující s lidským hnusem a marností. Skvělé.

5 25.02.2015

l'Isle Adamovy povídky jsou opravdu kruté. A dost pestrým způsobem. Některé jsou kruté Poeovským způsobem, jiné takřka cynicky kruté s přesahem do krutého absurdna, jiné zase úsměvně haškovské. Autor skvěle ovládá jazyk, má pronikavý vhled do lidí a všeho, co jej obklopuje, dokáže krásným způsobem odlišit ženské a mužské povahy a nazírání na svět (aniž by kterékoliv z tohoh upřednosťoval a vyzdvihoval - prostě padni komu padni). Povídky v knize jsou opravdu pestré, nejen ve své krutosti (ať už nepříjemné, zvláštní nebo zábavné), ale i co do obsahu, časového ukotvení. I proto se kniha čte nádherně a při štění zapojuje nejen oči, ale i mysl.

1 12.02.2015

Je radost vědět, že mysteriózní thrillery nejsou doménou posledncíh několika let, ale že se psali již před nějakými sto lety. Na knihu mě nalákal právě ten rok vzniku a vědomí, že podle toho již v půlce dvacátých let vznikl film (z něhož jsou v tomto vydání použity doprovodné fotky - velmi působivé fotky). Čekal jsem něco mysteriózního, tajemného, atmosférického a úderného. Tajemné i mysteriózní to je, s velkou příměsí okultismu, ale atmosféru a údernost to postrádá. Příběh ač přímočarý, je obsahově mnohovrstevnatý a rozkročený, rozebírá několik témat najednou, přesto někde od půlky ztrácí na působivosti a závěrečné rozuzlení celého příběhu není pověstnbou třešničkou na dortu, sle spíše něčím, co ten zážitek ze starého příběhu (které mám hrozně rád) ještě zhorší. Potěšující rozhodně je právě ten někdejší způsob psaní a vyprávění, který je fajn, A určitě půjdu do filmu.

06.02.2015