elizabeth_ba komentáře u knih

Z velké části se ztotožňuji s komentářem kolegyňky MichelleS, byť mi prostředí poprav, zrad, mučení a války s Turkem mi příliš současné nepřipadá (i když někde na jih a východ od našich hranic - Islámský stát, Sýrie, kdo ví). Dodávám k tomu, že v takovém prostředí se jedna služka či panna umučená Alžbětou Bathoryčkou, zdá jako, že se vlastně vůbec nic podstatného nestalo (v úvodu knihy při představování kaprála Jaroše přednese černý bej Ferenc Nadasdy něco o tom, že i jeho žena má větší talent pro torturu než někteří muži v jeho vojsku, kapitána totiž kaprála Jaroše se toto netýkalo, ten jej naopak prokázal značný). Jedno společné tam ale přece bude - v oné době (stejně jako v té dnešní) neočekávám noblesu nebo velkorysost, které si jinak velmi cením. Přesto se vždy chci ztotožnit s některým z hrdinů (zde spíše "hrdinů"), což absolutně nešlo, chybí mi známý archetyp, který autoři Merle-Tolstoj-Vaňková (vlastně i van Gulik nejen) pro mě vytvořili a který by byl hoden obdivu a adorace z mé strany (tedy ten hlavní důvod drtivé většiny mé oddychové četby).

6 10.06.2015

Kniha je opravdu čtivá, ale obsahuje mnoho chyb, nejen z hlediska historického (tam bych to prominula, zvláště když autor o sobě při každé příležitosti nepíše, jak jsou jeho knihy historicky věrné) ale především korektora (chybí tečky, čárky, mění se "k" ve "v". Zpovědník je jednou Tadeáš, pak hned Tobiáš; autorovi to samozřejmě uniknout může, dobrému korektorovi by nemělo). Rozuzlení pak postrádá nějaké překvapení a není ani nikterak dotaženo do konce a přeci by se z toho v souvislosti averze krále a arcibiskupa (jak píše kolega Zdenda20), vlekoucí se už od dob Jenštejna, dalo vytřískat od dost více. Při srovnání s van Gulikem a jeho obvyklými závěry (i když je psána z pro mě o dost oblíbenějšího českého prostředí), je takový závěr čajovým odvarem, jehož by se soudce Ti nenapil a vínem, které by král Václav IV. vyplivl.

2 01.06.2015

Musím otevřeně přiznat, že van Gulikova verze o tom, jak se soudce Ti stal prezidentem Metropolitního soudního dvora (Záhada čínského hřebíku) mě zaujala přece jen o trochu více (je smutnější, mrazivější, ucelenější a mému srdci bližší), i když i tento, původní čínský příběh, je rozhodně více než povedený. Některé skutečnosti, ale na mě byly (i přes van Gulikovo upozornění v úvodu) poněkud drsné a vdovu Bi-Ťiou na rozdíl od Yalky neobdivuji, ale úplně ji chápu, (teda až na její vztah k dceři). Vyřešení Případu otrávené nevěsty je vskutku skvostné, stejně jako van Gulikův úvod a doslov podávající mnohá vysvětlení všech tří případů i práce překladatele. Ten třetí případ o vraždě obchodníka s hedvábím byl sice více dobrodružný než detektivní, ale i ten jsem sledovala se zájmem. Jak píšu už na úvod, sice to úrovně základních van Gulikových románů (zlato-jezero-zvon-bludiště-hřebík-kanton) podle mě nedosáhlo, ale rozhodně jsem (až na mučení v soudní síni a poprav se soudcovou šarlatovou pláštěnkou, kde tentokrát nebylo zdůrazněno, jak jsou mu proti mysli, že rád dosáhne spravedlnosti, ale prolévání krve neholduje) byla spokojena.

7 24.05.2015

Hlavní osa van Gulikových knih (zlato - jezero - zvon - bludiště - hřebík) připadá každá na jiné působiště soudce Ti. Tenhle téměř thriller, v jehož závěru nechybí opravdu děsivé líčení jedné z nejstrašnějších poprav (mimochodem, v evropském prostředí se jí trestali královrahové), nejlépe charakterizují téměř žertovná slova představeného cechu žebráků Šeng Pa (jenž dříve potkal soudce incognito ve městě): "Ať milostivá nebesa ochrání Pu-jang! ...Teď nám tu ustavili za okresního náčelníka jasnovidce!"

4 14.05.2015

Tak tohle byla moje poslední delší van Gulikova detektivka o soudci Ti. Zbývají mi dvě povídky a původní čínská kniha, kterou pouze přeložil. A hned jsem si řekla, že není od věci si tuto knihu a také úplně všechny ostatní ze série přečíst znovu (se Záhadou čínského zlata jsem už v mezičase začala). Rozuzlení mě tentokrát hodně překvapilo, nečekala jsem ho, asi to bude tím, že nevím nic o budhismu (natož jeho odnožích) ani o malování obrazů. A Ma Žung má taky smůlu na ženský, i když úplně jinak než Ťiao Taj...

2 12.05.2015

Zákoutí lidského mozku jsou nevyzpytatelná, jak se v tomto zamotaném propletenci vražd, sebevražd a podvodů přesvědčí i samotný soudce Ti, který zde s Ťiao Tajem stráví ještě horší mnohem dovolenou, než jsem kdy měla já. A i soudce sám si už všiml, že má jeho pohledný pobočník (na rozdíl od Ma Žunga) sice dobrý vkus ale děsnou smůlu na ženský.

4 08.05.2015

Sice bez mého oblíbeného Ťiao Taje ale s Ma Žungem ve vynikající formě řeší soudce Ti z pověření soudce Lua (ten se s těmi kurtizánami nepoučí a nepoučí) případ sebevraždy se závanem zla na "ostrově" plném peněz přepychu a lákadel, který sahá daleko do minulosti a ovlivní toho docela dost v budoucnosti. Ma Žung se sice zamiluje (jako v téměř každém díle o soudci Ti), ale nakonec se zachová jako pravý rytíř.

6 04.05.2015

Rozhodla jsem se přečíst nově celou sérii chronologicky a toto je první z nich. První povídka, která dala knize jméno, o studiích a raném mládí Oldřicha z Chlumu a vyprávění, proč se nestal mnichem či prelátem je dobře postavená, vygradovaná (no prostě zajímavá až do konce) a (na rozdíl od těch posledních) je dotažená a dokončená (dozvěděli jsme se osudy ostatních aktérů atd., dokonce i závěr bych vzhledem k tomu, co všechno se dalo v církevních zápisech změnit, považovala za reálný). Jediné, co to kazí, je Oldřichův věk, taky jsem se podivila, co všechno stihl při svém mládí prožít (hovoří o tom i mnozí pode mnou i nade mnou), ale ze všeho nejvíc mi vadil příběh rámující vyprávění Oldřicha již jako starce a skutečnost, že Václav II. seděl na hradě Točník (kde by tam seděl v té době, to fakt netuším a myslím, že to netuší ani autor). A opravdu by se pan Vondruška mohl naučit říci jinak, že zálibně spočinul na dívce zrak nějakého pána, než jen, že jí to velice slušelo. Ono to pak moc sluší Rozárce, Kateřině Dolanské, Sabině, Annemarii, Kunhutě, Martě i Ludmile z Vartemberka. A to je trošku nuda.

Příběhy z posledních dvou působišť soudce Ti se dají rozdělit na dvě skupiny. Jedna z nich je velmi smutná (příkladem budiž Vražda v Kantonu a Záhada čínského hřebíku) a další obsahuje dosti brutální popravy (tahle patří k nim). Všechny jsou ale vynikající a tady nám navíc dopoví příběh Ťiao Taje, takže tato bezvýznamná osoba, i když by se obešla bez některých podrobností v závěru knihy, je s případy tajemství obrazu, bludiště i dávné zbabělosti, která skončila velkou tragedií, naprosto spokojena.

7 28.04.2015

Opravdová Opona soudce Ti...
Bohužel jsem tento poslední příběh soudce Ti četla už jako druhý v pořadí, ale už tehdy mi v závěru příběhu na srdce sahala studená ruka. Po přečtení celé série plánuji znovupřečtení a při vztahu, který jsem si během jednotlivých příběhů k soudci Ti a jeho nejbližším spolupracovníkům vytvořila, předpokládám, že mi při něm bude ještě o cosi hůře...

Editace po druhém čtení: Tohle předčilo i Curtain s mým jiným oblíbeným detektivem (H. Poirotem). A přesně dle předpokladu došlo v úplném závěru i na slzičky... Van Gulik nikdy rozuzlení příběhu neodbyl a tady jeho napětí stupňoval až do úplného (hořkého) konce. V momentě, kdy se zdálo, že už odkryl (autor) i soudce všechny své karty téměř současného příběhu (problémy totiž dělá arabská komunita, jejíž skutečný počet nebyl znám dokonce ani soudci Ti), ještě přijde s něčím novým, v hlavní roli meč Dešťový drak aneb jak soudce Ti a Ťiao Taj zamezili tomu, aby to tenkrát s Čínou dopadlo podobně jako o něco později s Indonésií...

5 24.04.2015

Konečně máme všechny soudcovy pomocníky pohromadě a já jsem si zde mohla přečíst, jak soudce Ti zachránil Tao Kana, což se v dalších knihách, které jsem (bohužel) nečetla chronologicky, často připomíná. Objevují se nám oživlé mrtvoly, záhadné mizení a podobná zjevení, ale vysvětlení je nakonec jako vždy naprosto logické a do sebe zapadající (škoda, že nemám o čínské šachové hře takové znalosti jako Ťiao Taj...). A ti, co je vyděsila moje zmínka o oživlých mrtvolách, nechť se vůbec nebojí, je to všechno úplně jinak. Nejvíce prostoru po soudci Ti dostává (jako obvykle) Ma Žung, ale i na ostatní soudcovy spolupracovníky a podezřelé se dostane. Doufám, že při dalším čtení pochopím i souvislost s příběhem v úvodu, která jediná mi unikla.

4 24.04.2015

I když osobně knihu považuji za pouhopouhou historickou harlekýnku, uznávám, že i takové jsou třeba... Autorku od mnohem horšího hodnocení z mé strany zachránilo, že velmi příznivě a lichotivě popsala Záviše. Jinak si pletla pojmy, dojmy a prů... a ještě si dovolila vzít do huby, teda do počítače, moji jedinou lásku, prince Konradina. Slečnám a paním pode mnou hodnotícím, jimž se líbily knihy od paní Vaňkové, doporučuji si přečíst např. pana Mařánka, nudit je nebude a setkají se sem tam i s nějakým historickým faktem...

2 20.04.2015

Kdybych krátce před tím nečetla soudce Ti, nebyla bych asi tak kritická. Drží se to podobného schématu (více vražd a jsou postupně odkrývány a po zásluze potrestány) ale chybí tomu van Gulikova železná logika (viděl někdy autor, jak asi upraveně vypadá palác bez sloužících s pouhopouhým jedním člověkem? Jaký by tam si byl chlívek...) ale jinak klasicky čtivé jako ostatní knihy tohoto autora.

1 13.04.2015

Možná by si alespoň mohl pan autor ujasnit (nebo překladatel - ten si toho musí ujasnit více, viz dále), zda byla nebo nebyla Fortunata Murranova sestra (na konci Císařské vraždy to vysvětlí nějak, v této je už zase vše úplně jinak) a k tomu překladateli, bylo by dobré, kdyby tito měli alespoň slušnou znalost češtiny - ji, jí, ni, ní se učí už na základní škole - velice by mě zajímalo jak "Chrysis na ní udělal obscénní gesto"...

Jinak to není špatná kniha, opět řešení několika případů najednou, z nichž většina sahá do minulosti, dokonce se konečně vyřeší i Claudiin osobní problém, jen ty gramatické chyby (překladatele) ji (ne jí!) sražejí

1 13.04.2015

Spolu s Vraždou v Kantonu asi nejlepší a zároveň nejsmutnější z van Gulikových daleko více než jen detektivních příběhů. Z tohoto, kromě v det. románech o soudci zcela běžné logiky (doplněné pěknými skládačkami z rozstříhaného čtverce papíru), doslova sálá chlad a zima a objevují se Tataři a Ujguři (aha, ti byli minule v Bludišti) a vojáci - ti tam byli taky... A už ve druhém díle v řadě soudce uvažuje o tom, že by ukončil své veřejné působení (prvním bylo zase Bludiště) a v obou případech mu v tom zabrání zásah shůry... V tomto díle mám (bohužel) poslední možnost oslovit soudce Ti a všechny jeho milé nejbližší spolupracovníky s pozváním na šálek čaje a také vidět padat květy na sníh (což se mi v naší zeměpisné šířce ještě nikdy nepodařilo spatřit)...

6 11.04.2015

(SPOILER) Nádherná logická detektivka se sympatickými postavami, značnou dávkou tajemna i jemným a laskavým (většinou) humorem, v níž do sebe všechno zapadá. Možné spoilery: Je to jediný případ, kde je rozuzlením překvapen i sám soudce Ti. Zlo se totiž může skrývat našim citům mnohem blíže, než čekáme. Kromě soudce se o tom přesvědčí i Ťiao Taj. S povzdechnutím a smutkem konstatuji, že má osudnou smůlu na ženský (čehož si daleko přede mnou i soudcem samotným všiml Ma Žung).

8 08.04.2015

Kvůli obálce, na níž jsou (určitě) Záviš a (asi) Kunhuta (viz zde https://www.kosmas.cz/knihy/167313/dedici-zlateho-krale/ přičemž netuším, z jakého kodexu ten obrázek pochází :-(, což se u mě rovná katastrofě mezinárodních rozměrů) jsem si knihu musela koupit znova a postavit do vitrínky na viditelné místo. Když jsem ji četla, poprvé a naposledy (opakovaně jsem neměla odvahu a pochybuji, že ji budu mít v dohledné době), (probrečený) závěr knihy mi (ne zas až tak dávno) způsobil téměř takové trauma, jako kdysi (před dávnými léty, v mých cca 9 letech) Vávrův Jan Hus. Myslím, že kdyby mi během tohoto mého čtení někdo nabídl, že se mohu vydat v čase Záviše zachránit, tak jsem ani na vteřinku nezaváhala a šla...

11 27.02.2015

Zajímavé zpracování známé události - smrti Kiry Jošinaky - jako pomsty 47 bývalých samurajů pána Asady, které autorka podává jako srovnání výchovy, vztahů a citů mezi otci a syny (Sano a Masahiro, Janagisawa a Joritomo, Ojši a Čikara,...), do nichž (dosti neblaze) zasáhnou Hiratovi noví známí a někdejší Ozunovi žáci. A tentokrát to zase bude mít ještě neblažejší důsledky pro Janagisawu než mělo vyústění předchozí knihy pro Sana. Masahiro se zde poprvé zamiluje a začíná sloužit šógunovi, získává si jeho sympatie, čímž si zajistí žárlivost stále citově zraněného a zahořklého Joritoma, který je naopak u šóguna začíná ztrácet, a tak se stále více upíná ke svému otci (a ten k němu, čímž se oba stávají podobně zranitelní jako jsou kvůli vzájemným citům Sano s Masahirem a vlastně i všichni otcové a synové v tomto příběhu).

3 27.02.2015

Na učebnici mi jednak vadí absence slovníku (mně osobně je to jedno, stejně ho s sebou pořád nosím) a jednak, že se automaticky předpokládá, že student už má základy latiny (zřejmě asi Latinu pro gymnázia Jiřího Pecha http://www.databazeknih.cz/knihy/latina-pro-gymnazia-i-96631) za sebou, ale tuto informaci neuvádí, předpokládá ji automaticky, přičemž se podle ní studuje např. na historii, kde studenti takové základy sice potřebují, ale nemívají... Pěkné texty jak z klasické tak středověké (v poslední probírané lekci, o knížatech Rastislavovi a Svatoplukovi) i v samotném závěru učebnice.

1 25.02.2015

Bohužel, autorovi už teď nelze doporučit vůbec nic, ale na téhle knize je naprosto přesně vidět, že bez znalosti (alespoň té základní) historie by se nikdo neměl do psaní historického románu pouštět. A to ještě tuto úpravu historie k obrazu svému ani nemohu připsat autorově snaze vymezit se vůči germánským sousedům (Hitler totiž ještě nebyl u moci). A když si uvědomíme, že se to všechno stalo v době, kdy psal své dějiny profesor Šusta a byl k dispozici Palacký a jiní, tak knihu považuji za jednoznačný odpad, i když mi nějak neutkvělo v paměti, zda si nějaký bodík nezaslouží alespoň za stránku literární...