eliska2106 komentáře u knih
Moc pěkné ilustrace i originální námět, ale něco mi na tom nesedělo, asi pan Žmolkofuska, kamarádit se s ponožkou je trochu divný ;)
Tahle knížka nás nadchla. Z básniček udělám dceři karty k postýlce a přebalovacímu pultu, abysme si je mohly říkat, i když nemám volné ruce na listování knížkou. A ty ilustrace, ach!
Ilustrace i příběhy pěkné, ale souhlasím s předchozími názory, že přeložit v Čechách příběh o třídění odpadu a neupravit v souladu se zemí barvy kontejnerů je vyloženě hloupost ...
Snažím se číst dcerce každý den, i když je ještě malinká. Některé příběhy mě baví, jiné moc ne, ale tenhle mě nadchl, je milý a poučný. Díky němu můžeme lépe chápat, co se děje v přírodě. Určitě se ke knížce vrátíme, až bude starší a bude příběh lépe chápat.
"Přišel podzim. Na začátku, když všechno listí dostalo pestré barvy, byl hrozně hezký. Pak ale přiletěl zuřivý vítr, strhával žluté, rudé a hnědé listy, honil je vzduchem a rozhazoval po zemi. Les brzy prořídl, větve se obnažily a země pod nimi se pokryla různobarevným listím."
Klasické trochu pochmurné pohádky, moji favoriti to nejsou, ale nechci o ně dceru ochudit, tak je čteme před spaním.
Fakta z českých dějin doplněná o méně známé skutečnosti. Tím se pro mě staly příběhy čtivé a obohacující. Nádherné ilustrace dokreslují atmosféru ❤️
Milé krátké příběhy, tak akorát před usnutím :) Akorát mě trochu znechutilo, že si mleli kávu v mlýnku, ve kterém bydlel slimák, ale vzhledem k tomu, že se příběhy odehrávají na smetišti, tak asi dobrý :-D
Když máš něco rád, tak se snaž, snaž se víc a ještě trochu přidej ;-)
A pokud nezemřeli, čelí svým strachům dodnes ❤
"Nechť nás tyto nebojácné průkopnice svými příběhy inspirují. Nechť našim dcerám vštípí, že krása kvete ve všech tvarech a barvách, v každém věku. Že tím největším úspěchem je prožít život plný zvídavosti, nadšení a šlechetnosti. A ať žádná z nás ani na jeden den nezapomene, že máme právo být šťastné a směle se můžeme pustit do objevování." ;-)
Jednoduché návody, nápadité kombinace a důraz na české suroviny ❤
Pozoruhodné je, že mezi kanonizovanými knihami je Píseň písní jediná, v níž mluví žena více než muž.
V jistém smyslu je to její píseň:
můj milý je můj
já jeho jsem
Bajky barda Beedleho jsou kromě velmi milých poučných příběhů, určených zejména dětem, doplněny o komentáře Albuse Brumbála, které svou strukturou připomínají poznámky v odborných textech. V tomto případě se však nemusím usilovně snažit, abych si je zapamatovala na zkoušku a naopak si můžu užít plynutí "Brumbálových" myšlenek.
Letmý průřez dějinymi architektury s nadhledem :-)
* Když jste lovec mamutů, tak stavíte z mamutích kostí, to dá rozum. Lovci sardinek to mají těžší. Když používáte mamutí lebky, je fajn je omalovat červenou barvou. Doma je to pak takové živější.
* Tolik chrámů v tom Římě, kdo se v tom má vyznat? Postavíme jednu chalupu pro všechny a budeme tomu říkat Pantheon. To je fakt boží! Ale bude to držet? Na beton!
* Tento dóm bude symbolem Florencie! Mamma mia! Rozpětí 70 loktů. To jsme nějak přehnali! Kdo to zaklene?
* Na Zelené Hoře: Santini, ty jsi superstar! Tohle nám budou jednou závidět i pohani!
"Dědeček má tolik vrásek, že jsem se ho jednou ptal, jestli nechodil do třídy s Janem Žižkou nebo s Přemyslem Oráčem. Řekl mi, že do třídy ne. Oni prý chodili do béčka." :-D
Už dlouho jsem nebyla z knihy tak teenagersky pobouřená. Mer měla skvělý charakter, kdyby chtěla být single. Ačkoli byly okolnosti příběhu řekněme nestandartní, a chápu pochybnosti, nerohodnost i zdánlivě bezdůvodné scénky, netuším, jak mohla tak samozřejmě přijímat všechny Maxovy pozornosti a nedat nic na oplátku. Ani jediný dárek, pozornost nebo vyznání, kdy by to riskla první! Takový vztah spěje do manželské poradny ...
SPOILER: Od chvíle, kdy se Aspen v knížce objevil, jsem čekala, že se dá dohromady s Lucy a mám radost, že mě intuice nezradila :-) Ach, kdyby tak chudák královna věděla, že muž, za kterého obětovala život, bil jejího milovaného syna jako žito :-/
Při čtení se venku spustila bouře a ta chvíli byla pro mě magická. "Co na to mám říct. Cítím svoji malost. Můj život se mi zdá tak bezvýznamný. Vzdávám se slova. Jednou už jsem promluvil a jak to dopadlo."