Eldar80 komentáře u knih

Tak jo. Na konci byly slzičky. A když jsem se sebral a přečetl posledních pár stran znovu. Tak zas. Jak tohle ohodnotit hvězdičkami? Funguje to i u ostatních? A nebo se nad lidskými osudy jen rád dojímám? To fakt nevím.
A tak budu zlá cynická příšera a dám tomu jen tři hvězdy. Vydání je asi určené pro děti a tak to má větší písmena. Proto těch 700 stran a ještě je to taková cihla. Je to dilogie, ale u nás to naštěstí vyšlo jako jedna kniha.
Ta první by byla fakt špatná. I přes nečekané zvraty to jen volně plyne a tak tomu chybí napětí. Prakticky je to jen začátek. Pouze se připravujeme na pozdější provázanost životních osudů a sžíváme se s hlavními hrdiny.
Zasazení do meziválečného období se povedlo, je to hodně výpravné, ale něco mi tam chybělo. Možná mi vadila ta pohádkovost, nepravděpodobnost situací. Nevěrohodnost a občas divné jednání postav. Dvě hvězdy.
Horší je, že druhá kniha je skoro stejná. Zlomí se to až v její polovině. Teprve pak začne mít děj aspoň nějaký spád. Vnímám to jako tajemný a dobrodružný příběh pro náctileté a pohádku pro dospělé.
Napsané je to fakt moc hezky. Jak popis prostředí, tak postav. Ty jsou uvěřitelné a živé. To jak se lidé potkávají a míjejí je zpracované úžasně. Po této stránce je to ohromující. Ale to je asi tak všechno. Čtyři hvězdy.
Je to hlavně propletené než napínavé. A moc zdlouhavé. Už během čtení jsem vůbec nerozuměl tak vysokému hodnocení. (Nyní 93%.) Zas se ukazuje, že se tím nemůžu řídit. A nebo mi něco uniklo. (Konec. 27.2.2022)
Bohužel se po roce přikláním k průměrnému hodnocení.
Zážitek na konci skvělý, ale nestačí mi vyvážit 500 stran úvodu. Některá tajemství byla trochu průhledná. Je to spíš pro mladší čtenáře, kterým nevadí dlouhé knihy. A pro ty, kdo mají rádi dojemné a malebně napsané romány. 75% 3,5*

14 28.03.2023

Tohle bylo překvapení! Koupil jsem to naslepo. Autorku ani její linii neznám, ale bylo mně to moc blízké. Další kniha, kde nezaujatost jde do háje. To je hezké. Tak dlouho se snažíte být objektivní až nevyhnutelně zjistíte, že to nejde.
Tak kvalitní buddhistické přednášky jsem nečekal. Editorka knihy předvedla vážně vynikající práci. Přednášky jsou srozumitelné a mají hlavu a patu. Výborné jako první seznámení s tibetským buddhismem.
Před čtením není nutná žádná znalost buddhismu. Neobsahuje to žádnou teorii. Výborné pro každého koho oslovuje vadžrajána. Obsahuje to některé základní praxe a jedna z kapitol pojednává o šesti parámitách.
Podání je v duchu nejlepších přednášek v BDC. (Chodil jsem tam v letech 2006 - 2012.) Forma výkladu je prakticky identická. To je asi dané tím, že od Karma Kagjü není k Drugpa Kagjü daleko. Moc se mi to líbilo.
Ostatně autorka se se 16. Karmapou setkala. Ale moc příběhů nezmiňuje. Soustředí se hlavně na uvádění praxe do života a jak k životu rozumně přistupovat. Výklad doplňují otázky a odpovědi na konci každé kapitoly.
Na textu je znát, že přednášející je praktikující buddhista. Koho zajímá, jak uplatnit moudrost buddhistických učení v životě, tak doporučuju. Je to skvěle napsané a hodí se to k opakovanému čtení. 90% 4,5*

14 26.03.2023

Poslední díl trilogie je jednoznačně nejlepší. Je vidět, že se Gentry s každou další knihou zlepšuje. Opět je to literárně vyspělejší. Kdyby se odstranily nelogičnosti a dostalo to větší smysl, bylo by to perfektní.
Jen se nad tím nesmí moc přemýšlet. Když se to udělá, začnou se objevovat nesrovnalosti. Je nutné to přijmout takové, jaké to je. Kdyby to byla obyčejná beletrie, tak by to snad nevadilo, ale u sci-fi to vadí.
Gentry a Clarke to s přemýšlením přehnali. Šli násilně za svou vizí a vůbec se nesnažili o uvěřitelnost. Je to příliš vyšroubované a chybí tomu volně plynoucí děj. Nesmyslné dějové zvraty působí křečovitě.
Lidé i hlavní postavy jednají nevěrohodně. Skoro všichni se chovají furt stejně. Navzdory tomu co zažili. Tím si autoři zjednodušili práci. Jenže se to pak špatně čte, když tomu člověk nevěří.
Hlavní postavy určitou dobu žijí mezi oktopavouky. Popis jejich civilizace byl na knize nejpoutavější. Co mě zarazilo, že jsem to četl podruhé, ale prakticky nic jsem si nepamatoval. Pouze jednu scénu ze samého závěru.
Doporučuju spíš náctiletým čtenářům. Ti nebudou tolik kritičtí a tak by se jim to mohlo líbit. A intelektuálně založeným lidem, kteří mají rádi, když se v knize řeší náboženství, Bůh a smysl vesmíru.
Nakonec jsem rád, že jsem to četl. Konec se opravdu povedl. Možná je trochu patetický a přeslazený, ale nevadí. Dojemný je určitě. Část závěru jsem po dočtení přečetl znovu. Tady se Gentry s Clarkem překonali.
Závěr je super, ale vracet se k tomu nebudu. To je mi trochu líto. Ani k Setkání s Rámou. Nechápu, co na tom lidi vidí. To už spíš k trilogii… Dějová linie Nicole a Richarda stála za to. A ten konec…
Jenže úžasné pasáže jsou znehodnoceny nečitelnou vatou. :( Poslední dva díly nemám a číst je nebudu. 70% 3,5*

14 06.08.2022

Tak tohle mě fakt nesedlo. A to je Zelazny můj oblíbený autor. Některé jeho práce jsou holt slabší. Opět jeho typický styl. Super nápady a bídné zpracování. Současní autoři se ukrutně rozepisují. Zelazny zas nevysvětluje vůbec nic.
Je přehnaně stručný. Musíte se umět chytnout sami a tak je to náročnější na čtení. Jenže po seznámení s hlavními postavami děj strašně dlouho stagnuje. Nevěděl jsem co se děje a jen tupě četl co hlavní postavy dělají.
Zelazny zde spojil řadu chronicky známých hororových prvků z 19. století, ale nějakým záhadným způsobem to vůbec nemá atmosféru. Očividně to bral tak, že on to vymyslel a atmosféra už je problém čtenáře.
Víc než polovinu knihy prakticky chybělo napětí. Takže jsem se pro to nedokázal nadchnout a četl to bez zájmu. Asi je to tak, že nedokážu ocenit knihu, která se na posledních 30 stranách exponenciálně zlepší.
Způsob zpracování je jedinečný. Ať už samotný vypravěč nebo použité hlavní postavy. A nakonec všechno začne dávat smysl. Na jednu stranu úchvatný zážitek, ale to co tomu předcházelo… :(
Velká otázka je překlad. Působí amatérsky jako z 90. let. Doporučuji příspěvek od tsal v diskusi. Ostatně Michael Bronec, který Zelaznyho vydává, v některých doslovech píše, jak je těžké ho překládat.
Třeba to Straky na vrbě někdy vydají. Pak bych si to schválně koupil. Tahle jenom 70%

14 13.11.2021

Nechápu tak vysoké hodnocení. (Nyní 94%.) Kvůli němu jsem to koupil. Takže dobře mi tak. :D Moje teorie je, že spousta lidí to četla kdysi v mládí a mají na to hezké sentimentální vzpomínky. A tak tomu dali 5*.
Není to špatné, ale ani nějak dobré. Číst to ve 14, tak by to na mě zapůsobilo asi dost jinak. Těžko říct. Autorka z původního mýtu odstranila nadpřirozené bytosti a dala tomu formu historického románu.
Jenže celému vyprávění chyběla dynamika. Působilo to jako nezúčastněná zpověď unaveného důchodce z pozdní doby bronzové. (1400 př. n. l.) Akorát v tomto případě se jedná o Thésea, krále Athén a dobrodruha.
Nejsilnější dojem je, jako kdyby nějaká archeoložka dostala v zaměstnání za úkol napsat román z doby řeckých mýtů. Jenže to napsala před 60 lety a pokud autor nezpracuje příběh nadčasově, tak to časem ztratí přitažlivost.
Doporučit se to dá asi jen nadšencům do historických románů. Současné čtenáře to nejspíš bude nudit. Dnes by možná bylo lepší fantasy pojetí. Ale to jen hádám. Dobré převedení mýtu o Théseovi. Ale nic víc.
Blíže komentáře u jednotlivých knih vydaných samostatně. Stačí se podívat na jejich hodnocení a je vidět, že něco nehraje. 70%

14 08.09.2021

Četl jsem to před rokem a za celou tu dobu jsem nebyl schopen dopsat komentář. Ta kniha za to nestojí. Proto komentář nemá závěr a je ho tak polovina. I tak je to dlouhý:
S knihou jsem se úplně minul. Vědět jaká bude, tak bych ji nekupoval. Jenže nevidím do budoucnosti. Nepatřím mezi čtenáře, kteří si libují v nízkém hodnocení. Představoval jsem si něco mnohem víc uceleného a kompletního.
Je to totiž jen část vzdělanosti. Sám autor na konci zmiňuje problém dvou kultur. Literárně-humanistickou a technicko-přírodovědnou. A tohle je pouze o té první. Dějiny, literatura a převážně humanitní zaměření.
Celý název je pro mě matoucí. Po dočtení navrhuju Stručné základy kulturní vzdělanosti pro použití ve společnosti. Mě to k porozumění přítomnosti nestačilo. Téměř chybí příběh vědy. Na tu zbylo jen 20(!) stran.
Přírodní vědy? Prakticky nic. Evoluce musí stačit. Jenže je to tak moc stručné, že ani jako souhrn humanitních disciplín to není dostačující. Šlo by namítnout, že jsem to měl poznat z Obsahu. Jenže problém není samotný výběr témat. Záleží jak je to napsané. A to z Obsahu nejde zjistit.
Není to klasická populárně naučná literatura.
Autor se spíš obrací přímo na čtenáře. Je to jako když vzdělaný člověk mluví z patra. Co musím rozhodně ocenit je inteligentní humor. Nic výstředního nebo přepjatého. Autor má úžasný důvtip. Neuráží, nezesměšňuje, humor tomu dává další rozměr. Je to spíš intelektuální zábava než naučný text.
Asi to bylo psané především pro německé čtenáře. Někdo to považuje za nevýhodu, ale mě se to naopak líbilo. Právě pro ten pohled z německé perspektivy. Lepší vhled do jejich dějin pak přináší pochopení jejich odlišného vztahu k národnímu státu. Lidé si totiž vliv rozdílného vývoje národů moc neuvědomují a přitom se to promítá do celé kultury a mentality. To bylo na knize nejvíc zajímavé. (Konec.)
Asi jsem měl moc vysoké nároky. První část jakože Vědění. Dějiny Evropy na 200 stranách proletěny snad stíhačkou. Pak literatura, umění a hudba. Cože?! Z ničeho jsem si nedokázal nic vzít. Kapitola o literatuře mě nedala žádný lepší nadhled. Vůbec nemám potřebu zmíněné knihy číst. Jen opakování ze střední školy. Ostatní to stejné. Obohacení téměř nulové a skoro 350 stran za mnou.
Pak přišli filozofové a různé filozofické směry. Na 30 stranách! Pak už zmíněná věda a jsme na straně 400. To je fičák! Jenže pořád čekám, kde je ta Vzdělanost. A pak přichází druhá část jakože Znalost. Nějaké 4 eseje a konec. Autor myšlenkově zůstal hluboko v minulém století. O psychoanalýze 6 stran. O Jungovi ani slovo.
Nepřekvapuje. Po ten konec jsem to psal 4 hodiny. Takže vzdávám dopsání. 70%

14 16.05.2021

Hodně zvláštní zážitek. Nechci tomu moc křivdit, ale faktem je, že je to nejvíc úchylná kniha, kterou jsem četl za poslední dva roky. Předtím to byl Houellebecq. Ani jsem o sobě nevěděl, jak moc jsem vlastně prudérní. :)
Tedy ne že by mě vadil sex v knize. Jenže to fakt není, co by člověk očekával. Uvítal bych knihu přirozenější. Nečtu severskou krimi ani podobné thrillery a tak mě nakonec pohorší psychologický román. :D
Zpracování je zvláštní. Dlouho je to tak nějak povrchní. Detektivní zápletka to oživí jen částečně. Po literárně umělecké stránce slabé. Psychika postav schematická. Právě zjednodušení postav bych u takového románu nečekal.
Je to však vystavěné jinak. Příběh se odehrává v sanatoriu a tak se řeší hlavně závěrečná část lidského života. A všudypřítomná smrt. Sledujeme životy pacientů a zdravotního personálu, který se musí s prostředím nějak vyrovnávat.
Ponoření do příběhu přijde nečekaně. Pacienti na detektivní vyšetřování různě reagují a nutnost vypořádat se tragickou událostí je nutí přehodnotit vlastní životy. U pacientů a personálu tak začne docházet k přirozenému osobnímu růstu.
Pozitivně hodnotím kvůli tomu jak je kniha ke konci dojemná. Sice jsem si toho moc neodnesl, ale jsem rád, že jsem to četl. Ta divná zkušenost stála za to. Rozhodně mě tento žánr zaujal a chci si podobných knih přečíst víc. Třeba mi to jen nesedlo. 80%

14 27.08.2020

Vůbec bych neřekl, že to psal King. Prostě jsem od autora hororů, tedy spíš béčkového žánru, nečekal tak vysokou literární kvalitu. To jsou holt ty moje předsudky. Zatím jsem od něj četl jen krátké povídky a teď tohle.
Měl jsem určitou představu, jaké originální nápady od něj můžu čekat. Jenže krátké povídky neumožňovaly celý Kingův projev. Zde už měl prostoru mnohem více. Nevím jestli je to u něj běžné, ale téměř až poetické podání mě u něj úplně šokovalo. Vůbec si tak nedokážu představit, že by podobným způsobem napsal román. Nyní jsem o to víc zvědavý na jeho další tvorbu.
Stejně se bojím, že je to hodnocené jen podle jména. Mám pocit, že jeho fanoušci jsou nadšení ať už napíše cokoli. A po přečtení knihy se jim ani nedivím. Bylo to překvapivě dobré. A proč tedy tak nízké hodnocení?
Nenacházím nějaký zvláštní důvod proč to doporučit. Mnoho trvalejších dojmů ve mně nezůstalo. Co mě zaujalo bylo Tělo. Právě tou poetickou hloubkou při návratu do dětství. A na plné čáře vítězí Čuňas. Ano jasně, bylo to poněkud laciné, ale rozesmálo mě to a toho si cením. Smutná povídka a uvnitř vtip.
Ale ostatní povídky? Sice dobře napsané, ale něco víc nenalézám. Skutečně dobré věci poznám tak, že mám chuť si je někdy přečíst znovu. Tady k tomu láká jen Čuňas. A pokud zrovna tohle vyniká, nejsem si knihou dost jistý.
Fanoušci Kinga si to stejně přečtou. Já bych to doporučil asi jen čtenářům povídek. Ale teď mě už opravdu láká přečíst si od něj něco dalšího. Zůstává zvědavost a očekávání. 75%

14 15.12.2019

Tahle kniha klame názvem i podnadpisem. Působí jako klasická motivační literatura, ale obsah má formu naučné literatury. V knihách osobního růstu se často nachází mnoho různých příběhů. Jenže často slouží jen jako příklady a mohou být klidně vymyšlené. Autor této knihy zvolil přesně opačný přístup.
V knize je 8 pečlivě zpracovaných témat. Všechny se zakládají na reálných událostech, které si autor podrobně nastudoval. Dostal jsem tak úplně něco jiného než jsem čekal. Místo motivační literatury velmi zajímavé eseje.
V úvodní kapitole vysvětluje, proč je cesta pokusu a omylu efektivnější než se snažit chybám vyhýbat. Poukazuje, že úspěch firem se podobá evolučním procesům. Firma se musí umět adaptovat na měnící se trh a zároveň umět inovovat. Druhá kapitola rozebírá vojenský neúspěch armády USA v Iráku.
Určitě nejzajímavější kapitola, protože obsahuje mnoho shrnutých informací, ke kterým se asi nedá jinak dostat, než si přečíst původní zdroje. Pojetím má blízko k literatuře faktu. Bibliografie u této kapitoly má 76 položek.
Další z kapitol se věnuje velmi aktuálnímu tématu: změně klimatu. Autor vysvětluje, že i kdyby byl problém v emisích CO2, tak vlastně není úplně zřejmé, jaká přesně přijmout opatření. Navíc jednání založené na názorech, ke kterým jsme přišli intuitivně, může vést ke zhoršení situace.
Racionální analýza a skutečné výpočty ukazují, že i zdánlivě jasný problém, jako snížení emisí CO2, může být s souvislostech mnohem komplikovanější. Všem klima-aktivistům rozhodně doporučuju.
Další kapitoly jsou o pomoci chudým zemím a finanční krizi. Celkový výběr témat, tak považuju za velmi atraktivní. Co je úžasné, že všechny kapitoly na sebe po motivační stránce myšlenkově navazují. Přes rozdílná témata má výklad úvod, postupné rozebrání problematiky a závěr.
Výsledné poučení jsme znali už na začátku, ale je vidět, že autor má celou teorii dobře promyšlenou a podloženou. Rozhodně doporučuju i těm, kdo jinak motivační literaturu a o osobním růstu nečtou. Je to zpracované perfektně.
Pro mě to nebylo příjemné čtení. Mám rigidní myšlení a chybám se snažím vyhýbat. Jenže snaha za každou cenu se vyhnout chybám vede ke stagnaci. Je třeba se umět naučit riskovat. Podle mě je kniha překvapivě kvalitní a vyplatí se přečíst. (Současné hodnocení – 73% mi nesedí.) 90%

14 09.10.2019

Výborně čtivé, ale ve srovnání s jeho ostatními romány slabší. Hailey nejlépe zvládá popis prostředí různých profesí, ale zde je příliš znát, že nečerpá z vlastní zkušenosti. Autenticita není tak opravdová jako v jiných románech.
Děj není lineární a vracíme se různě do minulosti. Hailey se totiž soustředí jak na životy hlavních protagonistů, tak na popis vyšetřování z procesní stránky. Samotné řešení kriminálních případů je jen jednou z linií románu a spíš se jedná o určitý výsek ze života policistů z oddělení vražd.
Největší nevýhodou je, že Hailey do knihy zařadil spoustu věcí, ale v ničem nejde dostatečně do hloubky. Částečně to působí jako hodně rozepsaná detektivka. Haileyho styl psaní, jeho postřehy a lehkou kritiku společenských nešvarů podle mě čtenáři detektivek moc neocení.
Celá kniha se perfektně četla. Detektiv je především zábavné čtení a až poté profesní román. Asi je to pochopitelné. Hailey jako policista nepracoval a díky problematice možná moc do hloubky ani jít nemohl. Doporučuju, ale pokud hledáte kvalitní detektivku, byl bych možná opatrný. 75%

14 25.06.2019

Tentokrát hodnotím čistě subjektivně. Jednoduše se mi to líbilo. Jako horor je to sice slabší, ale je to skvěle napsané. Zasazení příběhu do období druhé světové války se opravdu povedlo.
Na knize je fascinující, že asi nic v příběhu není originální. Opuštěný hrad, zámek nebo zde pevnost, to už bylo mnohokrát. Stejně jako některé postavy nebo průběh děje. Při čtení tak máte pocit, že čtete něco, co už jste někdy četli nebo viděli. Jenže to vůbec nevadí. Stejně nevíte co bude dál.
Autor totiž kombinuje spoustu různých prvků a neuvěřitelně dobře je spojuje. Řeší se náboženství, okultismus, upíři, ale třeba i antisemitismus, milostný příběh nebo rozdíly v archetypech vojáků Wehrmachtu a jednotek SS.
Na knize tak nejvíc oceňuji využití problematiky druhé světové války a spojení všeho v celistvý příběh. Děj je sice jednoduchý, ale nijak neuráží inteligenci čtenáře. Ten se občas něčeho dovtípí a tak čtení víc baví. 80%

14 18.01.2019

Hodnocení prvního dílu podle mě záleží na osobním vkusu a jak se zalíbí celkové pojetí knihy. A to od samotného příběhu až ke zpracování historické látky. Mě se to do vkusu ohledně děje moc netrefilo a tak bude můj komentář adekvátně zabarvený.
Komu zde naopak Sapkowského styl vyhovuje, bude se výborně bavit. Kniha je určená všem zájemcům o středověk a zejména těm, kteří se vyznají v období husitských válek. Ne že by to pro jiné čtenáře nebylo, ale je třeba počítat s historickými narážkami. Čtenář očekávající pouze fantasy takové narážky nejspíš vůbec neocení.
Ságu o zaklínači jsem četl dvakrát a vše co jsem u ní kritizoval se objevuje zde, větší měrou. Prostě mi nesedí příběh. I tak se mi prvních 100 stran hodně líbilo. Sapkowski má skvělý vypravěčský talent. Bohužel vůči zaklínači, kde atmosféra vrcholného středověku funguje dokonale, zde ji člověk očekává samo sebou. Popis reálné historie na vytvoření atmosféry nestačí.
Další slabinou po příběhu je kombinace žánrů. Když budu přísný, není to ani dobré fantasy ani dobrá historická kniha. Je to taková svérázná syntéza obou. Jak prokázal už v sáze, Sapkowski si rád s dějem hraje a dojde tak na mnoho různých situací od humorných po tragikomické. Fantastická rovina se objevuje minimálně a prakticky nenarušuje středověkou autenticitu příběhu.
Ve fantasy nemám příliš rád putování a tady se cestuje téměř celou knihu. Dalších 100 stran jsem přežil, protože Sapkowski je schopen dále vymýšlet originálních příhody. Jak postupuje děj, Sapkowski text obohacuje mnoha historickými odkazy. Dalších 100 stran toho samého už na mě bylo moc a čtení mě přestalo bavit.
Z mého pohledu tak kniha selhává jak v kombinaci žánru, tak příběhově. Hlavní zápletka se pouze nastíní a když si po 300 stranách začnu myslet, že se děj posune, opět ustrne prakticky až do konce knihy. Samotný závěr je naopak dramatický, ale díky tragikomičnosti celé knihy a jejímu pojetí, nemá potřebnou působivost a málem vyznívá do prázdna.
Vadil mi také hlavní hrdina. Pokud se ze začátku choval jako úplný naivka, bylo to vtipné, jenže ke konci knihy to už jen štve. Na knize je fascinující překlad. Jako by to Sapkowski napsal přímo v češtině. Až si zopakuji historii husitských válek, přečtu si to znovu a uvidím jak to zapůsobí pak. Úžasný humor, geniální hlášky, originální nápady a filozofické úvahy zanikají v rozvláčnosti. Narrentrum naprosto exceluje jako výlet do naší historie a selhává jako příběh, proto dávám jen 70%
(Tohle vůbec nedělám, ale tady jsem musel: komentáře: Rocker-Tialk)

14 14.08.2018

Od knihy jsem dostal úplně něco jiného než jsem čekal. Před čtením jsem si myslel, že se jedná o klasickou naučnou literaturu a popularizaci výzkumu vesmíru. Kniha je však mnohem víc autobiografií Chrise Hadfielda a jeho přístupu k životu.
Chris na prvních 20 stránkách shrne svůj život, který ho přivedl k dráze astronauta. Svěřuje se, že astronautem chtěl být od svých 9 let a mohlo by se tak zdát, že jeho život je splněný americký sen. Jenže je Kanaďan a jeho cesta za snem nebyla vůbec přímočará.
V další třetině knihy pak vysvětluje svůj životní postoj. Kniha je tak mnohem víc motivační literaturou než populárně naučnou knihou o vesmíru. Jenže Chris vůbec nemluví o úspěchu nebo získání bohatství. Popisuje svůj postoj k životu a vysvětluje jak mu tento postoj pomohl uskutečnit svůj sen. Na rozdíl od jiných knih o osobním růstu Chris vůbec nic nevnucuje a už vůbec nic nepodsouvá. Nikomu se nesnaží namluvit, že všichni můžeme být úspěšní a bohatí. Při čtení jsem musel znovu a znovu obdivovat jak je kniha úžasně napsaná. Chris totiž říká jen své osobní zkušenosti a dává je do souvislostí se svým kariérním úspěchem. V knize tak není vůbec nic vykonstruovaného a tomu co Chris říká tak ani nelze nic vytknout. Obávám se, že tohle žádná kniha o osobním růstu nepřekoná. Nejenom proto, že tyto knihy nepíší astronauti.
Chris dále popisuje svou kariéru astronauta. Krátce se zmíní o první a druhé návštěvě vesmíru a směřuje k vrcholu své kariéry – několikaměsíčnímu pobytu na ISS. Z knihy se tak dozvíme spoustu informací o práci astronauta. Od samotného výběrového řízení, mnoha školeních až po přípravu na cestu do vesmíru a výstup do volného prostoru. Tuto část knihy si tak užijí i ti, které zajímá samotný průzkum vesmíru. I zde Chris popisuje jak mu jeho asertivní přístup umožnil vyřešit překážky ať už v životě nebo kariéře zkušebního pilota a posléze astronauta.
Nakonec Chris popisuje svůj pobyt na ISS a svěřuje se jak prožitá doba ve vesmíru ovlivnila jeho budoucí život a ještě více změnila jeho myšlení. Z knihy je tak intenzivně cítit Efekt nadhledu*.
Před čtením jsem měl trochu pochybnosti. Samotné čtení mne velmi překvapilo a nakonec je to jedna z nejlepších knih co jsem četl. Jen těch technických informací tam možná mohlo být víc. Úžasná kniha. Koho zajímá jen vesmír, možná bude trochu zklamaný. Ale už název knihy mluví jasně: Chris vysvětluje jak přistupuje k životu a je úplně na vás co si z toho vezmete. Perfektní. 90%
* Efekt nadhledu:
wiki: https://cs.wikipedia.org/wiki/Overview_effect
Video: https://www.youtube.com/watch?v=O1dTNf2WLpU

14 08.08.2017

Tahle kniha připomíná hnojiště s pár kousky střípků Pravdy. Bohužel kdo se odhodlá tyto střípky nalézt všechny a ne jen ty na povrchu riskuje, že na konci hledání bude od hoven. Docela sem pochopil úmysl autora, který uvádí na začátku a to rozbití čtenářova světonázoru. Ale jak může obracet lidi na správnou cestu za pomocí naprosto neověřitelných informací, náboženských bludů a různých jiných nesmyslů. Pořád nechápu, kde berou moderní "esoterici" bludy o duté zemi. Šok! Ono je to i v této knize! To hraničí s vymýváním mozku. Nebo snad ne? Pořád se z toho nemohu vzpamatovat, protože pro můj racionální rozum tohle bylo šílenství. A to neříkám jako ateista, chraň Bůh! Já se zajímám asi 19 let o esoteriku, kdysi jsem začínal na knihách o magii od Elifase Léviho, četl jsem Guaitu, Papuse, něco od Steinera, zabýval jsem se mystikou až jsem po nejvíce skončil u tibetského buddhismu. No ostatně, znáte mě. Takže jednu hvězdu dávám za to, že autor to nepochybně myslí dobře a upřímně. Já myslím, že on těm blbostem věří a jeho poznání ohledně náboženství tomu odpovídá. Proboha vždyť ten člověk nechápe na jakém principu fungují světová náboženství! Zmiňuje sice, že zná kabalu, ale na Starý zákon se dívá jako Däniken. Nevím jesli se mám smát nebo brečet. A tohle lidé kupují a dávají tomu pět hvězdiček. Pro Krista Živého. Kniha začíná být zajímavá až od strany 291. Do té doby je to neuvěřitelný blábol a slátanina. Kvůli takovýmto věcem by měla existovat Vědecká inkvizice. :D Ne vážně, já to nedávám. :D To je urážka vědy a Západního poznání. :D No dobře, uklidněme se. Tedy od té 300 (!) strany zhruba se jedná o autorovo určité esoterní poznání k čemu dospěl na své cestě. Ano, pevně věřím, že i on jednou začne věcem rozumět. Za snahu pomoct některým lidem a očividně to některé oslovuje, nedávám odpad!, ale plně zaslouženou jednu hvězdičku. A pro ty, kdo tomu neporozuměli tak ještě jednou: opravdu nedoporučuji to číst. 15%

Obyčejně se směju tomu, když dávají ateisté odpad! náboženským knihám, protože je nepochopili. Jedno z jakých důvodů. Ale tady s nimi musím souhlasit. Tohle bylo vážně otřesné. Na napsání takové knihy nemusel nikam cestovat jak všude uvádí. Stačí si doma na internetu něco přečíst o Sitchinovi, Dänikenovi, a jiných věcech a splichtit tuhle věc. Ó díky Bohu! nejsem tu sám se zdravým rozumem. Děkuji Vám.

Edit 16.04.2015: Přidal jsem komentář ke knize do Diskuse
Edit 02.03.2015: Komentář je napsaný v afektu po té, co jsem nad knihou strávil celý víkend od pátku a dočetl ji v neděli večer. Očividně mi ujely nervy, ale možná komentář nebudu upravovat a přepisovat a nechám zde jen tuhle poznámku. Bohužel na hodnocení knihy to nic nemění.

14 01.03.2015

Kniha popisuje historický vývoj pohledu na černé díry. Začíná už v 18. stol. kdy byly černé díry pouze absurdním matematickým výsledkem až po jejich první objevy ve vesmíru. Autor postupně prochází časem a trochu ze širšího pohledu vědců zabývajících se černými děrami ziskáváme zvláštní vhled do historie lidského poznání. Nejspíš díky pohledu do života vědců se kniha docela dobře čte, a tak hlavním nedostatkem asi zůstává její délka. Připravte se na to, že knihu budete číst dlouho a je plná informací. Celá teorie je popsána skutečně srozumitelně což značně přidává k čtivosti, protože se třeba dozvíte co má společného černá díra a vývoj atomové bomby. 90%

14 26.08.2014

Doporučuju hlavně kvůli popisu Velké francouzské revoluce. Autor pečlivě sleduje její průběh od roku 1789 do 1793. Prochází zásadní události a věnuje jim něco přes 100 stran. Teprve až pak začne mírně zrychlovat.
Díky tomu si o ní uděláme ucelenou představu. To je asi největší přínos, protože se jedná o jeden z klíčových okamžiků historie. Je to dost náročné na čtení. Raději nečekejte, že si uděláte úplně jasno.
Snad jen v případě, kdy se v historii 19. století velmi dobře vyznáte. Autor se totiž dějinám věnuje z pohledu soupeřících ideologií. Sekulární hnutí, národní, deismus intelektuálů, protestantismus a katolická církev.
Tady autor nešetří nikoho. Ani ideologie a náboženská hnutí. To je asi nejhorší, že dějiny nemají žádného kladného hrdinu. Ať to jsou státy, společenské třídy, církve, tak všichni se snaží urvat co nejvíc a neštítí se ničeho.
Tady to už na začátku projíždí bezvěrecká lůza, která následkem francouzské revoluce povraždila třetinu obyvatel. Jen za několik dní bylo zabito víc lidí než zvládla inkvizice za celou dobu ve Francii.
Proto autor jednu z podkapitol nazval výsměšně Volnost, rovnost, bratrství a genocida. Katastrofální následky revoluce vrhají na ideály osvícenství podivné světlo. Objevila se předzvěst genocid 20. století.
Napoleonské války se prakticky neřeší. Pak se věnuje vývoji národního uvědomění, vzniku marxismu a socialismu. Tato sekulární hnutí konkurovala křesťanství u nejchudších obyvatel, kteří pro církve nebyli finančně zajímaví.
Autor popisuje světové dění jen letmo. Soustřední se hlavně na Francii. Méně pak na Německo a Británii. Další státy omezeně. Rakousko-Uhersko a trochu Rusko a Itálie díky Vatikánu. Polsko kvůli zabrání Ruskem a Pruskem.
Místy se věnuje různým důležitým osobnostem. Tady je problém v tom, že to nabírá bulvární charakter. Spousta významných lidí je vykreslena jako ujeté osobnosti. Vypadá to, že nikdo z nich nebyl normální.
Na začátku se mi to moc líbilo, protože jsem se orientoval politicky i historicky. Jenže už druhá třetina začala být dost náročná na znalosti. Prosazení marxismu se mi zdálo nedostatečně zpracováno.
Autor zabíhá i do umění. Popisuje obrazy a věnuje se i hudbě. Je to povedené dílo a kniha je moc hezky udělaná. Je použit silnější trochu dřevitý papír, má to kvalitní vazbu a hezkou obálku. V textu je málo chyb, to začíná být vzácnost.
Kvůli umění to obsahuje obrazovou přílohu na křídovém papíře. Z knihy mám dobrý pocit, pokud znáte cílového čtenáře, výborný dárek. Nechápu, že tak zajímavou knihu četlo doteď jen 10 lidí.
Koho zajímá historie politických ideologií, tak rozhodně doporučuju. Těším se na další komentáře od vzdělanějších čtenářů. Mé znalosti to dalece přesahuje. Tohle vyžaduje širší pohled na historii.
Vyplatí se znát dějiny křesťanství, filozofie a politologie. Co se týče revolucí doporučuji Velké partnerství od Sackse, kde francouzskou a ruskou revoluci řeší. A dál Zrod moderního světa 1780–1914 od Baylyho.
Jedná se o stejné období a právě Bayly se mi jeví serióznější. I tady se ukazuje, že mi Panství kříže od Hollanda nesedlo. Zvláštně se to míjelo. Možná mi chybí víc znalostí, abych si to dokázal pospojovat. 85% 4,5*

13 01.02.2024

Podobné brožurky nebývají špatné, ale ani nijak úžasné. Není na to prostor. Je to jen stručné shrnutí. Z většiny hlavně současný výzkum rozhodování. Pak se probírá intuice a na konci je 10 praktických rad.
Je to syntéza 5 nebo 6 knih a tak to pro někoho může být zásadní a jiný se nedočte nic nového. Zrovna můj případ. Knihy ze kterých se čerpá, jsem už četl. Ale ikdyž jsem to znal, tak to nenudilo. Bylo to dobré zopakování.
Objevuje se zde populární Ariely, vědecký a důsledný Mlodinow nebo dost náročný Descartesův omyl od Damasia. Mí oblíbení autoři. Ale takový Kahneman a jeho ubíjející Myšlení, rychlé a pomalé, je něco jiného.
Na 500 stranách popisuje, co autorka zvládla v pár větách. (Logicky dost stručně a zkratkovitě.) To se mi znovu číst nechce. U některých knih v bibliografii nebyla uvedena česká vydání. To mi vadilo. Zbytečná chyba.
Také zde se klade důraz na porozumění vlastním emocím. V reálném světě se někdy čistě racionální rozum nedá použít a je nutné umět se spolehnout na intuici. U té je nutné si uvědomovat její omezení.
Kdo má s rozhodováním problém, toho to asi nezachrání, ale čtení podobné literatury může vést k lepšímu sebepoznání a možnosti nalezení řešení. Je možné si něco ujasnit a co dál číst na tohle téma.
Autorka se zabývá i štěstím, ke kterému by mělo dobré rozhodování vést a tak je na málo stranách shrnuto snad všechno důležité. 80%

13 15.12.2023

Občas čtu i věci, na které nemám dost znalostí. Před člověkem se pak otevírá další vesmír, o kterém neměl ani ponětí. V tom se to podobá Chování od Sapolského. (Dokořán, 2019) Oboje tlusté bichle náročné na vědomosti.
Má to stejné nedostatky. Za největší považuju nejednoznačnost. A pak to má blízko k relativismu. Je to na hraně. Jenže pak to působí jako neschopnost zaujmout jasné stanovisko. Díky tomu to pak čtete s nedůvěrou.
Orientace v 19. století se fakt vyplatí. Kdo má načteno, tomu se doplní spousta souvislostí. Tím pádem to bylo nejzajímavější v případě věcí, které jsem už znal. Víc než o 19. století jsem se dočetl, co o 19. století nevím.
Je to tak rozsáhlé dílo, že není vůbec snadné vytvořit si nějakou osobní syntézu přečteného. Zásadní poučení z toho je, že nemáme přesnou představu, jaké nejsilnější jevy současnosti jsou nejdůležitější.
Na to je potřeba dějinný odstup. I největší vzdělanci 19. století se v popisu jejich doby mýlili. Plyne z toho, že naše vnímání současnosti je silně zkreslené tím, čemu přikládáme důležitost a co se nás bezprostředně dotýká.
S odstupem 100 let se objevuje trochu jiný obraz 19. století. Vědeckotechnická revoluce, která se dnes jeví jako zásadní zlom, měla ve skutečnosti vliv velmi pozvolný. Žádné překotné změny se ve skutečnosti neděly.
Spíše se zdá, že od konce 18. století se nějaký zásadní pokrok téměř zastavil. Vliv starých struktur byl enormně silný. Spoustu zemí svíraly starobylé monarchie. Rychlé změny neměly vliv na jejich byrokratický aparát.
Na druhou stranu to působí značně pozitivně. Vývoj je sice pomalý, ale vše se postupně zlepšuje. Vzdělání a pokrok pozvedá všechny národy. Brutální imperialismus a kolonialismus je triumfem Západu.
A všechno nakonec zničí "matka všech katastrof 20. století". První světová válka. Teprve až ta má sílu vzít starým strukturám moc. Pýcha předchází pád. Ale o tom už kniha není.
Dá se říct, že to obsahuje vazby a spojení než fakta jako taková. Víc než informace to obsahuje spojitosti a souvislosti. A když chybí fakta a informace, tak zkrátka nemáte ty propoje kam dát. A to je i můj případ. :(
Už vím, jak je kniha náročná, ale nevím, zda budu mít někdy tak moc načteno, abych ji četl podruhé. Rozhodně doporučuju všem amatérským historikům. Znalost tohoto období je nutná. To je jediný důvod, proč jsem to četl. 80%

13 12.03.2023

Začátek mě hrozně bavil. Je dobře napsaný. Bylo to přínosné a podnětné. Vybízí to ke spoustě zamyšlení nad samotným čtením knih. Autor uvádí přesvědčivé argumenty, proč si tvořit chytré poznámky.
Celá myšlenka je jednoduchá. Dělat si poznámky dává smysl. Ale fungování zettelkasten jsem z toho nějak nepochopil. Asi mi něco důležitého uteklo už na začátku. Přesto je první polovina vynikající.
Je to užitečné pro každého, kdo hodně čte. Třeba pro studenty, kteří často píší seminární práce. Pokud se zabýváte psaním na základě přečtené literatury, tak určitě doporučuju. Ale jen kvůli té první polovině.
Druhá je fakt špatná. Začal jsem mít pocit, že jsem úplný blb, který nepochopil dokonalost zettelkasten. Je to prudce teoretické a dost blbě se čte čistá teorie, když s tou praktickou částí nemáte vůbec žádnou zkušenost.
Problém asi bude v tom, že to autor napsal pomocí zettelkasten a tak tu praktickou zkušenost má. Jenže čtenář nejspíš ne. Kdo zettelkasten ovládá, bude to asi vnímat jinak. A kdo ne, bude se dost ztrácet.
Celá druhá polovina je postupně víc a víc nečitelná. Už samotné hodnocení říká, že se to nepovedlo. A komentáře jsou taky kritické. Je to spíš dokonalá ukázka, jak lze pomocí zettelkasten napsat zpackanou knihu.
Už dávno jsem intuitivně pochopil, že podtrhávání v knihách a psaní do nich je jen jejich ničení. Jsem rád, že se mi to potvrdilo. Jediné co se počítá jsou poznámky, které si uděláte mimo. Hodně inspirativní a hodně nepovedené. 65%

13 01.03.2023

Chtěl jsem dát jen dvě hvězdy. Nedokázal jsem si z toho nic vzít. Spousta tvrzení je sice naprosto pravdivá, ale co s tím? A kritiky dnešní společnosti jsem už četl dost. Zrovna to neočekávám v duchovní knížce.
Tohle je první kniha, kterou od Krishnamurtiho čtu a tak mi možná uniká nějaký kontext. Skládá se z několika částí. První třetina je shrnutí jeho života, pak tam je několik přednášek, otázky a odpovědi a jím psané krátké texty.
Naprosto stěžejní je tohle: „Někteří z těch, kteří četli rukopis (Krishnamurtiho deník), byli dlouho proti jeho publikaci. Krishnamurti totiž vždy tvrdil, že jakýkoli člověk na jakémkoli stupni svého vývoje se může transformovat na základě porozumění skutečnosti. Z knihy je však vidět, že samotný Krishnamurti není obyčejný člověk, který se transformoval, ale spíše unikátní bytost, existující ve zcela odlišné dimenzi.“ (!) str. 44
Jako zaostalého konzervativce mě měl varovat už název. Jsem tradicionalista a jsem tak moc konzervativní až je to málem mentální postižení. :D Ke čtení jeho dalších knih mě to fakt nepřesvědčilo.
Nejvíc přínosný byl popis jeho dětství a spojitost s Teosofickou společností. To je ta hvězda navíc. Někoho to může posunout dál a tak nechci odrazovat nízkým hodnocením. Jsem rád, že jsem to četl až teď.
Obávám se, že číst to na střední nebo vysoké, tak by mě to mohlo zbytečně zmást. Krishnamurti si sem tam hloupě protiřečí. V knize čteme, že čtení knih nám nepomůže. Je proti posuzování a přitom je to odsudků plné.
Otázka je, kolik jeho žáků dosáhlo nějaké realizace. Situace je špatná. Navzdory mnoha duchovním naukám nám tady nepobíhají davy osvícených, ale naopak jsou ezo lidé vnímáni spíše negativně.
Úplně tomu chybí soucit a empatie. Vysoký duchovní vhled přetavený do chladné moudrosti. Vzniká tak systém založený na očividných pravdách, ale není zde zmíněná práce s morálkou nebo mravností.
Sám říká, že politické revoluce vedly ke krizím. Aby tam nevedla i ta vnitřní. Raději se budu dál držet buddhismu a dalších tradičních učení. Nejsem cílovka a tak bych to možná ani neměl hodnotit.
Super čtení pro rozumově založené a komu buddhismus přijde málo intelektuální. Dobré pro ateisty, liberály a neomarxisty. Krishnamurti je ostře proti náboženství. Vtipné je, že nepoužívá termín ateisté, ale komunisté. :D
Možná jsem to nepochopil. Někdy je nutné přečíst víc knih nebo se líp orientovat. Ale stejně. Důvěru si získáte spíše svou dobrosrdečností než tím, že budete říkat pravdu. Čtěte opatrně. A buďte na sebe hodní. 65%

13 17.12.2022