drakamena
komentáře u knih
Přírodě na stopě
Peter Wohlleben
Zajímavá knížka, ze které jsem se dozvěděla spoustu zajímavých faktů. První půlka o počasí se mi ale líbila víc než ta druhá o zahradě. Některé rady o tom, jak kupříkladu zjistit kvalitu půdy v zahradě, mi přišly trochu... no. Rozhodně nebudu odebírat kdovíkolik vzorků a posílat je do laboratoře jen proto, aby mi správně rostl celer.
Spiknutí oběšenců
Vlastimil Vondruška
Tento díl se mi nelíbil tolik jako ty předchozí, možná proto, že byl na můj vkus až moc překombinovaný a postupem času jsem se začala ztrácet v tom, kdo, kde, jak, nač, proč atd. Navíc mi vadilo, jak se Ota nechával okouzlovat jednou ženštinou za druhou, přičemž k Divišovi se stavěl, jako by ten neuměl do pěti počítat.
Sonety
William Shakespeare
Sonety jsem četla v překladu Jana Vladislava a přeložené a přebásněné byly moc hezky. Toto ale není poezie určená k souvislému čtení, většina sonetů se totiž podobá jako vejce vejci, takže když je čtete za sebou, začne to být, co se týká obsahu, dost nuda. Co jsem z nich ale vyčetla, bylo, že Shakespeare byl rozhodně... otevřená mysl.
Jeremyho farma nejen zvířat
Jeremy Clarkson
Skvělá kniha. Hlavně se mi líbí Clarksonův postoj k (ne)slavné Grétě a podobným zeleným pošukům, kteří nemají o tom, jak se co vyrábí či pěstuje, kde a kolik to stojí, ať už peněz nebo práce, pražádné ponětí. Clarksonova jízlivost nemá chybu.
Šest čtyři
Hideo Yokoyama
Spíše než na detektivní zápletku se tato kniha soustředí na popis vztahů policie a novinářů, na tradice a akceptované postupy v rámci těchto dvou organizací. Pro mě jako pro Středoevropanku bylo chování obou stran často naprosto nepochopitelné.
Novináři vystupovali s řevnivou hysterií hraničící s hyenismem, s pocitem, že mají právo na všechny informace do sebemenších detailů, a to včetně údajů o obětech, jako jsou jejich bydliště, finanční status atd. Vím, že i na Západě se novináři často ohání právem veřejnosti na informace, ale veřejné instituce je v tomto občas poněkud zcestném názoru nepodporují. Tady však ano, hlavní hrdina byl přesvědčen, že novináři mají právo vědět úplně všechno.
Na druhou stranu policisté vystupovali vůči svým nadřízeným se servilní podlézavostí rektálních alpinistů ne-li přímo otroků. Doslova padali na obličej na zem ve snaze omluvit se za věci, za které vůbec nemohli. Ztráta tváře jak jejich, tak hlavně právě jejich nadřízeného, pro ně byla horší než porušení oficiálně daných pravidel či dokonce zákona. Hlavně aby šéf na veřejnosti nevypadal špatně. Podobný přístup - šéf je Bůh a má vždycky pravdu - je mi z duše odporný.
A pak tady byl hlavní hrdina. Nerozhodný, pokrytecký sexista, který se z nějakého důvodu považoval za skvělého detektiva tělem i duší. Já však viděla jenom zakomplexovaného poldu za zenitem, který sebou nechával orat i vláčet a emocionálně nezvládal ani svoji práci, ani rodinu. Zpočátku jsem si říkala, fajn, kniha má 700 stránek, je to jeho "cesta", jeho vývoj. A možná i byl. Aspoň se nakonec rozhodl začít zase dělat pořádně svoji práci, když už nedokázal být oporou své ženě.
Na jednu stranu to byla zajímavá kniha, taková sonda do kulturních tradic země, která je nám na hony vzdálená - geograficky i kulturně - jako detektivka to však byla dost nuda.
Knihovna nájemných vrahů
Kim Onsu (p)
Tak tohle bylo... jiné. Ne špatné, jenom jiné. Zajímavě napsané. Přiznávám, že nakonec jsem skutečně málem uronila slzu. Asi jsem měla s takovým koncem počítat, protože v tomto příběhu by happy-end působil nepatřičně a oslabil by, čím si hrdina prošel. Přesto mě konec dojal. Ale hlavně, že Reseng nakonec dosáhl svého cíle...
Ještě že nejsem kat
Vlastimil Vondruška
Tak tohle bylo trochu jiné, kniha nesledovala jenom vyšetřovatele, ale i mnoho dalších postav, všechny konšely a jejich pletichy a spoustu dalších hrdinů. Kniha tak sice působila bohatěji, košatěji, čtenář získal ucelenější obrázek a lepší náhled do myšlenkových pochodů všech zúčastněných, na druhou stranu těch postav bylo tolik, že jsem se osobně občas trochu ztrácela.
Manželské zrcadlo
Vlastimil Vondruška
Jako vždy zajímavá zápletka a složitý propletenec vztahů. Opět se mi líbilo, jak Rozárka pomáhala s vyšetřováním, líbí se mi její jedinečný náhled na věc. Jiří Adam z Dobronína jako vždy skvělý!
Orange. Kniha druhá
Ichigo Takano
Lepší než první díl, i když mě stále baví víc časová linie, ve které už jsou všichni dospělí. Překvapil mě zvrat se Suwou, to jsem vskutku nečekala. Zajímavé.
Tygře, tygře, žhavě žhneš
William Blake
Tato sbírka mě zrovna neoslovila a obávám se, že to bylo překladem. Kupříkladu báseň, která dala této sbírce název, má v originále jedinečnou atmosféru, která se v překladu zcela vytratila.
Ze...
Tyger! Tyger! burning bright
In the forests of the night,
What immortal hand or eye
Could frame thy fearful symmetry?
...se stalo...
Tygře, tygře, žhavě žhneš
v noci, jíž jak lesem jdeš!
Kdo vzal smrti její moc
a dal ti strašnou souměrnost?
Rýmuje se to hezky a i podstatou to odpovídá, ale atmosféra je nějak pryč. Říkám to opravdu nerada, ale tuto sbírku je skutečně lepší číst v originále.
Norské dřevo
Haruki Murakami
Velmi politicky nekorektní shrnutí by znělo: o cvocích a sexu. Upřímně, nechápala jsem, co hlavní hrdina viděl v kterékoli z žen, s nimiž se v knize seznámil a vyspal. Ať už to byla Naoko, Midori nebo Reiko, všechny mě trochu děsily. Všichni v téhle knize si zasloužili gauč u dobrého psychiatra.
Moje druhá kniha od Murakamiho, začínám ale mít takové tušení, že jeho psaní prostě nebude pro mě.
Orange. Kniha první
Ičigo Takano (p)
(SPOILER) Zajímavý příběh, ale neuvěřitelně otravná hlavní hrdinka. Chápu, že Naho představuje ideální typ japonské dívky - milá myš, která v ničem nevyniká a nemá žádné koníčky, poslušně vaří a uklízí, na nic nemá vlastní názor, vždy za sebe nechává rozhodovat jiné a je tak trochu fyzicky slabé trdlo, aby se vůči ní kluci mohli cítit ochranitelsky - když mi ale moje budoucí já pošle dopis, ve kterém mi radí, co dělat a čeho se vyvarovat, jinak toho budu hořce litovat - a ne z nějakého pitomého důvodu, jako že si kluk, kterého mám ráda vezme jinou, ale protože ten kluk za několik měsíc umře! - a já i tak opakuju pořád stejné chyby, protože prostě "nemůžu" jinak... tak je teda silná káva i na mě. Ona ví, že Kakeru brzy umře a bez vnějšího postrčení se s ním nedokáže ani bavit jako s kamarádem, kterým je? Fakt?
Přesto, jsem zvědavá, co se doopravdy stalo Kakerovi. Proč zemřel, co k tomu vedlo, co se stalo. Takže mi asi nezbyde, než Nahu zkousnout a doufat, že se zmátoří.
Jeden mrtvý navíc
Ellis Peters (p)
Tato kniha se mi líbila víc než ta první, vlastně mnohem víc. Měla dobrou zápletku, moc sympatické postavy a dokonce i správnou dávku humoru. Líbil se mi hlavně vztah bratra Cadfaela s mladistvým osazenstvem, které si vzal pod svá křídla, především pak zvláštní rivalitu a zároveň přátelství s Hugh Beringarem. Vytvořili skvělou dvojku!
Klášterem obchází ďábel
Jan Bauer
Audioknihu jsem doposlouchala jen s velkým přemáháním. Hloupý příběh a naprosto stupidní a velice nesympatické postavy. Takovou snůšku idiotů na jednom místě jsem už dlouho neviděla, přičemž v čele stál Melicharův pomocník Božetěch. Proč s tím opilcem a děvkařem, který své povinnosti vůbec nebere vážně a zajímá se jenom o to, kde a jak si užít, královský soudce ještě nevyrazil dveře, je mi záhadou. A sám Melichar taky nebyl žádné lumen. První Bauerova kniha, kterou jsem si pořídila, a myslím, že i poslední.
Dobrý a ještě lepší život
František Nepil
Roztomilé fejetony a příběhy ze života. Potěší krásnou češtinou, uklidní milým obsahem. Takové pohlazení po duši.
Krev na kapradí
Vlastimil Vondruška
První půlka o družině Oldřicha z Chlumu se mi líbila víc, protože mám ty postavy moc ráda. Navíc některé soudničky v druhé půlce byly i celkem smutné, protože moc a peníze vládly tehdy stejně jako dnes, a chudáci se spravedlnosti jenom těžko dovolali.
Básně Kima Klobouka
Kim Sakkat
Zatím nejlepší sbírka korejské poezie, na jakou jsem v češtině narazila. Lyrikou mi v mnohém připomínala básně Li Poa nebo Tu Fua, což je vždy plus.
Čarostřelec
Jan Horníček
Skvělá atmosféra - hlavně ve formě audiobooku, kde byla podtržena zvukovými efekty a hudbou - na samotném příběhu mě ale neuvěřitelně zlobilo chování lidí v té horské vesnici. Na konci jsem už pak doufala, že je všechny do jednoho pověsí vedle toho jejich slavného "ochránce".
Oddanost podezřelého X
Keigo Higašino
Tak ten zvrat na konci jsem opravdu nečekala. Celou dobu jsem si myslela, že vím, jaký případ se tu vyšetřuje. A ejhle! Je skvělé být při čtení detektivky překvapena!
Životopis bez cenzury
Radim Uzel
Jako rodilá a stále věrná Ostravačka jsem si knihu Radima Uzla nesmírně užila, hlavně momenty, kdy mluvil "po našymu", jelikož se tímto pravým ostravským nářečím u nás stále mluví. Je to takové milé počtení, které vnese čtenáři úsměv na rty. I když má občas i své smutnější okamžiky, jakými jsou třeba převlékání kabátů po Sametové revoluci a zrady starých známých. Ale i to bohužel patří k životu. Na Radimu Uzlovi se mi strašně líbí, že je stále svůj. Takový prostě je a vůbec se za to ani nestydí, ani neomlouvá. Příklad hodný následování.
