Dorrinka komentáře u knih

Obávám jsem, že už je ze mne stará, cynická a emočně vykotlaná troska, protože jsem u knihy ani jednou nebrečela, vlastně jsem málokdy byla nějak těžce pohnutá a na posledních padesáti stranách jsem notně "rychločetla" a sem tam i přeskočila, abych už měla tu citovou ždímačku za sebou. Aby se laskavý čtenář neurazil - ta kniha je dobrá, hezká, má mimořádně vypravěčsky silné momenty, které opravdu uvíznou v paměti. O to víc mi přijde líto, že autor užívá svůj nezpochybnitelně obrovský talent na to, aby "tlačil slzy", což úplně není přístup ke zralému čtenáři... Můj názor je, že se vlastně jedná o naprosto bravurní knihu pro mládež, kterou by měli učitelé do deváťáků valit jako povinnou četbu. Spatřuji dost podobností třeba se Zlodějkou knih. A tak mi přijde dost podivné poslouchat dospělé, relativně příčetné spolučtenáře, jak se pomalu předhánějí v tom, kdo se u knihy víc dojal a komu se o tom dýl zdály škaredé sny, vlastně jen proto, že je kniha tematicky tak nějak v módě. A celé je to škoda a hrozně smutný příběh, protože kniha má jediné výrazné slabé místo právě v té "předojemnělosti" a valná většina čtenářů se právě k tomuto staví jako k té nejúžasnější záležitosti na celé knize. Malinko se bojím o osud tak dobrého díla třeba v příští generaci - aby díky lacinému obdivování neměla pozornost k dílům Khaleda Hosseiniho krátkou životnost...

4 31.03.2017

Když jsem si na záložce přečetla, že Ztrácení je považováno za jeden z nejlepších amerických románů, po vzoru Jiráskova Koziny jsem si pomyslela "hyň sa hukáže" a šupla knížku do kabelky. A samozřejmě jsem začínala číst s notnou skepsí (tss, MNĚ bude někdo říkat, co je dobrý román...), ale veškeré pochyby padly nejpozději na desáté stránce. Nejedná se o nic tak skromného jako jeden z nejlepších románů, je to dokonalý román. Magický realismus bez magie a naturalismus bez krutosti. Pro mne jedna z mála knih, kde jsem se s hrdinkou ztotožnila úplně, takže katarze jako víno. Doporučuji číst pomalu, jako když se pije hodně hodně hutná horká čokoláda.

4 24.05.2016

Běžně moc ráda píšu komentáře květnatě a podrobně. Ale tady to nejde. Jedna z nejlepších knih, co jsem kdy četla. Tečka.

4 27.04.2016

Jsem ráda, že jsem na tuto knihu narazila, přišla mi pod ruku ve vhodném období, jak už se tak věcí dějí, když je necháte. Jungem jsem se prokousávala od dob gymnaziálních studií a zaměstnával mne dost intenzivně asi šest let. Byl na mě náročný, inspiroval mne, iritoval, nevýslovně štvala a pak mi utíral slzičky. Dodnes nevím, jestli jeho myšlenky chápu a asi mi to nevadí. Tato kniha mi oživila nejdůležitější z nich v úplně jiné formě, než je monografie, a bylo to pro mne tak přínosné, až z toho propadám nemístnému sentimentu. Rozhodně se vrátím i k jeho vědeckým pracem, ale ještě si chvilku počkám. Před čtyřicítkou si na ně stejně nedávám moc šanci, jsem ještě pořád ve fázi duševní rozcvičky.

3 31.01.2018

Pro mne osobně asi nejlepší kniha, která ke mně doputovala v roce 2017. Autor používá věcný až suchý způsob vyprávění, ale tak mistrně, že tím jen umocňuje význam všeho, co se odehrává hlavnímu hrdinovi, jehož dlouhý a barvitý život příběh postihuje. Skvělé vylíčení charakterů postav - dá se říci, že zde převažují nesympatičtí hrdinové, někteří dozrají v mimořádné osobnosti, někteří v mimořádné (pardon my french) zmetky, a čtenář celou dobu chápe, rozumí motivacím, ale není nucen sympatizovat. Zkratka dobří jsou dobří, ač nejsou nijak glorifikovaní, a zlí jsou zlí, ale nikdo jim nenasazuje psí hlavu viníka. To mne potěšilo zejména proto, že autor se nebál zaujmout stanovisko k dějinám, že nekývl na módní a plytký relativismus...Taktéž výborně popsané vyvíjející se politické a filozofické tendence, myšlení lidí o své době. Opravdu můžu říct, že jsem dokázala pochopit, proč někteří šli vstříc totalitním ideám, co znělo tak lákavě, že i velmi inteligentním lidem přišla hesla lákavější než samostatné myšlení. Do třetice s úctou tleskám za obraz doby komunismu v Čechách z pera cizince. Nezachytila jsem nic, co by "zatahalo za uši" nebo bylo v rozporu s popisy českých autorů nebo se zkušenostmi, které mi popsali rodiče a prarodiče.
Určitě si ráda od autora přečtu více.

3 31.01.2018

Kniha popisuje "historii" oddělování člověka od přírody a ukazuje, že jsme na jedné straně aktéry tohoto procesu, ale na straně druhé i jeho obětmi. Velmi se mi líbila zejména část o vývoji písma a jeho postupném oddělování se konkrétních zkušeností a dechu čtenáře, o tom jak se stalo samostatnou realitou, svým způsobem vlastně ryze abstraktní bytostí. To mě jako knihomola a věčného uprchlíka z reality vedlo k zamyšlení nad smyslem všeho toho spisování...
Knihu doporučuji každému, kdo rád překonává zakořeněné mentální vzorce.

3 30.01.2018

Radši nejdřív kritiku a pak chvály, že ano... Jsem možná trochu snob, ale originalitou myšlenek tohle dílo rozhodně nevyčnívá, nicméně myslím, že je pro mládež užitečná právě tím, že mladou formující se mysl zbytečně nešokuje spekulativními originálními odhaleními o smyslu bytí, ale spíše úhledně a působivě shrnuje určité morální axiomy. A je třeba říci, že to autor dělá velmi dobře, zbytečně neřeční a jde rovnou k jádru věci. Od prvních stran mě strhla temná, hutná atmosféra vyprávění, díky níž je vše řečené mnohem syrovější, působivější, mocnější. Na hororové mystičnosti ostatně celé dílo stojí, skvělé kulisy podtrhují akční děj, který ani na chvíli neustrne. Celkově jsem knihou nadšena a rozhodně bych ji doporučila mládeži, spolu se Zlodějkou knih a Lovcem draků okamžitě zařadit do povinné četby! (A vůbec se nebojím, že dědičky šokuje brutalita nebo něco takového, dětičky potřebují šok jako sůl). Dospělý si ale též najde své. Skvělá kniha.

3 28.01.2018

Kniha mne oslovila, v mnohém obohatila, četli jsme si ji s manželem společně a příjemně se nad ní diskutovalo. Nedokážu ovšem říct, že by si vydobyla místo v mém pomyslném panteonu, že by byla tak výjimečná, abych se k ní chtěla soustavněji vracet, v tomto ohledu jde bohužel o typický bestseller, který neurazí, nenadchne, avšak potěší spíše povrchně a rychle. Žádnou další knihu autora už jsem nedočetla - šlo podle mne o naprosté "vaření z vody" a ždímání úspěchu prvotiny, což je podle mého názoru od každého autora, kterému se podaří takový průlom, poměrně sebeponižující, protože tím devalvuje myšlenku knihy, která mu vynesla úspěch tím, že se ji snaží co nejvíce "podojit". U knihy, která je o porozumění přírodě a souznění s živými bytostmi je to, myslím, trapné fiasko.

3 28.01.2018

Velmi dobrá kniha, zejména v tom ohledu, že nabízí krátké, ale intenzivní vhledy do mnoha různých oblastí od výrazných a názorově vyhraněných osobností přímo z konkrétních oborů. Všechny příspěvky nejsou stejně čtivé, myslím, že hlavně proto, že ne každý odborník je zároveň literátem, ale jde tady především o informace. Osobně mě kniha nasměrovala k několika dalším odborným titulům, což si myslím, že byl její záměr - vzbudit zájem o důležitá témata naší současnosti.

3 28.01.2018

Kniha mne znechutila.
Nepíšu takovéto věci často. A nepíšu je nikdy jen z důvodu, že bych názorově nesouhlasila s autorem, naopak velmi ráda se "hádám" při četbě něčeho pro mne moc nového, kontroverzního nebo náročného.
Poměrně dlouho jsem si během četby říkala, že to do konce nezvládnu, protože myšlenku má kniha vlastně jen jednu a je napsána jako nesystematická obhajoba proti odpůrcům totální svobody ve výchově (nic proti ní, jen si myslím, že ve výchově není možná stejně jako není proveditelná ve světě kolem nás), pro které autor nemá - podle mě naprosto neprofesionálně - dobrého slova a naprosto fanaticky odmítá jakoukoliv s ním nesouhlasící myšlenku. Což je myšlenka každá, krom těch jeho, jak si během četby můžeme povšimnout. Nejvíce mne ale asi iritovalo, když autor popisoval své chyby a omyly stylem velkohubé bohorovné sebeobhajoby, která vždy vyznívala zhruba ve smyslu "no a co, že jsem tomu nebohému dítěti podělal budoucnost svým působením, ten desetiletý chlapec je za sebe zodpovědný sám jako my všichni". Postupem už jsem knihu četla jen jako groteskní analýzu autorova fanatismu jediné myšlenky.
Nejsem zastánce striktní a autoritativní výchovy, ba naopak mne odpuzuje a své dceři jsem opravdu nikdy neřekla nic jako "protože jsem to řekla" nebo "protože jsem tvoje matka (aka nadřízená)", a to ani ne proto, že bych byla tak super vychovatelka se zenovým vyrovnaným přístupem, ale spíš proto, že pro mne tenhle projev není přirozený, že v důvěrném vztahu neumím hrát mocenskou roli. A tak mne autor nejvíce zklamal právě tím, že jsem u něj postrádala to důvěrné porozumění pro ostatní a nemohla jsem se ubránit pocitu, že jeho studenti pro něj byli prostě objekty experimentu, na kterém si hodlal potvrdit své životní pravdy, kterými si byl předem jistý.
Knihu nedoporučuji, je to vážně ztráta času.

3 14.01.2018

Knihu jsem si přečetla velmi ráda, ačkoliv bych ji neoznačila jako pro mne v praktickém smyslu užitečnou. Mám ale ráda Seppa Holzera, jeho vášnivé vyprávění o přírodě, jeho vyhraněné názory a to, jak v nich neslevuje, jak se řídí vždy svým vnitřním porozuměním, ne tím, co by si ostatní přáli slyšet nebo tím, co by mu přineslo větší popularitu. V základních myšlenkách zde opakuje to, co v píše v Zahradě k nakousnutí, která je pro zahradníka - domácího pěstitele mnohem použitelnější. Zde se totiž zaměřuje spíše než na zahradničení na krajinářství, na permakulturní design velkých pozemků, na revitalizaci vysychajících oblastí, na komerční biologické zemědělství atd. Takže pokud nevlastníte 20 hektarů půdy, v praxi příliš nevyužijete. Ale pro fanoušky autory, permakultury a přirozeného žití v přírodě rozhodně inspirativní.

3 14.01.2018

Wolf-Dieter Storl mě provází od chvíle, kdy jsem asi před dvěma lety v předporodní nudě sáhla zcela na slepo po jeho Bylinářských tradicích a BÁC! Vesmír se přepsal (jo, pak ještě jednou po porodu, ale to je jiný příběh). Na tuhle knihu jsem se moc těšila, ale musím říct, že ze všech zatím přečtených mě zasáhla asi nejméně, ačkoliv autor podává své životní peripetie strhujícím způsobem a i s notnou dávkou sebeironie a drsného sebe-humoru, což mi bylo nekonečně sympatické. Nejvíce se mi líbilo, že nepopisuje svou dráhu souvisle - no uznejte, to by se k něm vůbec nehodilo - ale že se vše prolíná s jeho pozorováním a prožíváním přírody.
Hvězdičku strhávám za příšerné, graficky ubohé vydání plné překlepů, chyb a za uši krákajících překladatelských upadnutí.

3 22.11.2017

Kniha mi padla do oka díky vzhledu a řekla jsem si, že si komiksem splním 17. bod čtenářské výzvy, knihu žánru, který běžně nečtu. Ani tímto titulem se komiks nestane mým miláčkem, ale vizuálně mne opravdu zaujal, líbila se mi temná grotesknost ilustrací, bez které by byly pohádky-nepohádky bizarní z poloviny. Nečekala jsem víc, než že bych nemusela být zklamaná a v tomto ohledu kniha očekávání předčila.

2 31.01.2018

Přiznám se, že v knihovně to byla především velmi pohledná obálka, která přitáhla mou pozornost, s autorkou jsem zatím neměla tu čest, ale vzdávám hold českým vydavatelům, že si dali tu práci, protože jde o hezký román a byla by škoda ho přehlédnout. Líbilo se mi prolínání dvou časových linií, popis atmosféry jak Londýna šedesátých let, tak předválečného Španělska. Postavy byly živé, pochopitelné, uvěřitelné, vzbuzovaly každá správný koktejl sympatií i antipatií a to, jak jsem je vnímala (ano, mé slepičí šablonovité myšlení potřebuje ty hodné a ty zlé...) se během četby proměňovalo, někdy vývojem a plynule, jindy krátkou scénou, kde došlo ke zvratu. Ale pokaždé jsem dokázala chápat a prožívat jejich motivace a pocity. Svým způsobem je to velmi ženská kniha, protože alespoň pro mne toto soucítění a soužití s lidmi v ní poskytovalo největší díl čtenářského zážitku. Žádná velká akce, napětí ani dějové zvraty. Ale prostě hezká kniha.

2 31.01.2018

Kniha obsahuje záznamy přednášek Marie-Louise von Franz na téma archetypů anima a animy v pohádkách, podání je věcné a stručné. Pro první seznámení s tématem bych ale spíše doporučila její Psychologický výklad pohádek, který je komplexnější a více vysvětlující. Bez znalosti této knihy bych zde asi místy tápala a ztrácela orientaci. Nicméně k rozšíření a doplnění tématu je kniha užitečná.

2 31.01.2018

Kniha mne svou první polovinou, kterou bych označila za myšlenkově ucelenější a přehlednější, nadchla. Cílkův usměvavý realismus nad obrazem světa rozpadajícího se na kusy byl přesně to, co jsem vnitřně už dlouho potřebovala slyšet, pro co jsem potřebovala podporu z vnějšku. To, co jsem si zde přečetla, pro mne bylo asi jako bych najednou viděla díky věcným, racionálním argumentům autora jasně to, co jsem už předtím tušila za zamlženým sklem vlastních úvah.
Zhruba za polovicí tok myšlenek trochu zvolní, několik stěžejních věcí se opakuje, ale troufám si tvrdit, že to tato kniha potřebuje, že kdyby pokračovala a končila v tom plném rozletu, neodkládala bych ji s takovým optimistickým výhledem do budoucna. Pomalejší tempo v závěru mne zbavil pocitu světového humanitárně-klimatologického armagedonu, který by možná jen zesílil, kdyby autor jen vršil fakta bez své moudré a laskavé interpretace.

2 14.01.2018

Myslím si, že kdyby kniha nezačínala částí Heterotopie, tak bych ji hltala, mnohem méně bych se s ní hádala a autorka by mi více přirostla k srdci. Takto jsem vzala heterotopii jako manifestaci názorů spisovatelky, jelikož to bylo naše první setkání a (chtě nechtě) jsem pak celý další text viděla spíše jako bitevní pole - v čem se shodneme a v čem bych nikdy nesouhlasila? Nicméně, pro mne to byla bitva velmi krásná, čestně vedená. Určitě si toho chci od Olgy Takarczukové přečíst více.
Ačkoliv jednu štvavou poznámku si dovolím - v Heterotopii popisuje obraz určité možnosti světa, kde nejsou hranice ani pouta rodiny, není zkostnatělého a rigidního myšlení, svobodní a kosmopolitní lidé se realizují podle své pravé povahy... Možné je tu vše. Jen plození a rození dětí zde podléhá přísné kontrole. Myslím si, že restrikci a omezením nejvíce podrobujeme to, čeho se bojíme, co nás děsí - možná protože nás to přesahuje? A platí tohle i v Heterotopiích?

2 02.12.2017

Čekala jsem od knihy hodně, zklamaná jsem nebyla, ale takový neurčitý pocit nenaplněnosti mám. Přiznám se, že bylo pár stran, kdy jsem se skoro nudila, ale byly bohatě vyváženy skvělými a vtipnými scénami, hlavně vzpomínkami na dětství hlavní hrdinky. A hlavně díky tomu, že právě vzpomínkové pasáže byly zdaleka nejvtipnější, nejčtivější a jednoduše nejkrásnější z celé knihy, jsem nabyla dojmu, že Jako zabít ptáčka je tak obrovsky kouzelná kniha právě proto, že popisuje tu drsnou jižanskou realitu dětskou optikou. Šíleně mě mrzí, že jsem tu knihu četla tak dávno (no páni, 15 let to bude...), až se mi po ní začalo stýskat.

2 31.03.2017

Na to, že se jedná o učebnici, je kniha až podezřele zajímavá. Líbí se mi, že se autor alibisticky neskrývá za komparaci jednotlivých etických směrů, že čistě vyloží karty a jasně formuluje, co je podle něj dobré a proč.

2 31.03.2017

Na samém začátku mě okouzlil krásný plynulý vypravěčský styl autora, musí být zážitek poslouchat jej, když přednáší. Nicméně ne všechny eseje mne oslovily a v některých jsem se zcela vlastní vinou úplně zaběhla a nedokázala jsem s autorem sladit myšlenkový směr. Ale celkově se cítím obohacena.

2 31.03.2017