Děvizna
komentáře u knih
Dcera sněhu
Eowyn Ivey
Jsou mi velmi blízké lesní Bytosti vonící mokrými kameny, horskými bylinami a čerstvým sněhem, s maličkými kousíčky lišejníků, proužky březové kůry a uzlíky žluté trávy v dlouhých vlasech..... pro mne nezapomenutelné vyprávění
Šikmý kostel
Karin Lednická
Opravdový syrový příběh, drsná historie části Slezska, houževnatí lidé... Silné čtení, které se nedá vstřebat na jeden zátah. Neustálé uvědomování si dnešní, velmi komfortní doby.
Žena v polární noci: Rok na Špicberkách
Christiane Ritter
"Arktida je část světa, kde se nebe dotýká země. Ne všichni dokážou snést oslepující světlo, neproniknutelnou tmu a ohromnou samotu. Dostalo se mi velké milosti hned na začátku mého dobrodružství - neúprosná divočina mě do sebe vtáhla a já podstoupila křest ohněm. Od té doby vím, že za kulisami světa se nachází Boží přítomnost. A ta dokáže dodat sílu a klid, ať nás čeká cokoliv."
Christiane Ritter
Byla jednou jedna řeka
Diane Setterfield
Skoropohádkový historický příběh, plynoucí jako řeka, chvílemi líně, za čas ukvapeně... Příběh i tajemný jako řeka se svými temnými tůněmi, s nečekanými spodními proudy.... kdy všichni tuší, že "něco se stane".
Světlo z Pauliny
Jan Štifter
Knihu jsem si koupila, protože si mne přitáhnul uhrančivý obraz z přední desky knížky... a zejména poslední příběh, Světlo z Pauliny, ke mně děním, atmosférou a esencí místa promlouvá nejsilněji. Asi i proto, že zaniklou osadu znám.
citace z knihy : " ... Jdu černým lesem a zapaluji svíčky v každé chalupě. Světlo v každém čísle popisném. Když lehce přivřu oči, můžu si představovat, že svítí za okny. Že každý dům má okno, záclonu a někoho, kdo si tam uvnitř svítí. Choulím se ve spacáku a dívám se na tu nádheru. Paulina září..."
Poslední migrace
Charlotte McConaghy
"Znáte rybáky dlouhoocasé, Ennisi?"
"Doprovázel jsem je touhle cestou. Zrovna hnízdí, ne?"
"To je pravda. Rybáci dlouhoocasí migrují nejdelší trasu ze všech zvířat. Jednou ročně odlétají z Arktidy celou cestu na Antarktidu a zpět. To je neskutečně dlouhý let na ptáka takové velikosti. A protože se rybáci dožívají asi třiceti let, ekvivalent jejich celoživotní migrační trasy představují tři cesty na Měsíc."
Zdvihá hlavu a dívá se na mě.
Sdílíme ticho naplněné krásou křehkých bílých křídel, která odnáší ta stvoření do takových dálek. Myslím na jejich odvahu, která mi vhání slzy do očí.... (konec citace)
S přečtením tohoto příběhu se dál se prohlubuje můj nekonečný obdiv k ptačí říši... Znamenitě vykreslená osobnost Franny, její postoje, komunikace s vnějším i svým vnitřním světem, ta touha a rozhodnost, kdy člověk jednoznačně ví, kam směřuje, je fascinující.
Nebe nemá dno
Hana Andronikova
Text bez velkých písmen.... sdílení bez začátků, bez konců, s uklidňujícím dechem svých silových zvířat za zády, touha po uzdravení, měnící se ve splynutí.
.... "nevada 22.7. 08
zpěv kamenné matky
matko. hledám krajinu,která by dala smysl mému kroku. možná hledám tebe. z dálky jsem cítila tvůj pramen, žár, který padá do jezera, vzduch plný dutých míst. něco se mi tu stalo,tady v ledvinách, zvuk větru, který sklouzne po vodě. našlapuji tence, bosé plosky sálají, písek a střepy oblázků ostře šelestí, řežou každý krok. necítím bolest, v mých větvích pro ni není místo, nemá tvar. šplhám ti do klína, hlasy tvých lidí ve mně zní, moudrost skal, světlo jim mění tvář, postupně ubývají. nenesu žádné dary, matko, odpusť. tvůj dech v prachu, lepí se mi na prsty, prosakuje kůži. nechej to u mě, šeptáš ústy ryb, všechno mi to tady nech. smutek, kámen, pláč.
balvan ve mně se obrátil, rozevřel pěst.
zkamenělé vějíře korálů. kaluž oceánu v poušti, útesy s kresbou hladiny. až sem kdysi sahala voda, tady byla hlubina. když z tebe vyjdu, zakotvím v písku, u nohy se mi zableskne, perleťová lastura, vzala na sebe tvar motýlího křídla a vletěla mi do dlaně, rozdáváš dary, žádné nečekáš.
mami, ukaž mi ten žal, co tě promění v kámen.
Denní dům, noční dům
Olga Tokarczuk
citát z knihy:
.... Nejvíc mi chybí sloveso, jehož význam by se nacházel někde mezi "vidím" a "cítím"....
V sibiřských lesích
Sylvain Tesson
.... "Město je vstup do kultury, řádu a jejich společného dítěte - vynuceného přizpůsobení se.
Aby člověk dospěl k pocitu vnitřní svobody, potřebuje nadbytek prostoru a samotu. K tomu ještě musí přidat nezávislost na čase, absolutní ticho, drsné životní podmínky a těsnou blízkost krás přírody." ....
Polední hodina
Dörte Hansen
.... "Měl pocit, jakoby ho tenhle kraj stvořil. Člověk, který vzešel ze starých morén, neustále přesouvaný a poškrábaný, šrámy na duši od starých ledovců, větru a deště. Stejně jako Gönke chyběl i jemu jakýkoli talent na lehkost, pro vysoký let se nehodil. Jeho živlem byla půda. Navátý písek." .....
Cesta lesy
Hans Børli
Hans Børli nám dává ochutnat v lesním tichu zrozený, do slov poskládaný svůj vnitřní opravdový svět, své pocity a vnímání tak, jak jsem je od žádného básníka ještě neslyšela. Rezonující, souznící, dokonalé.
Knížečku jsem dostala od mého lesního přítele.... děkuji
"Báseň
Zapomněl jsem číst i psát, jen drsná, šedá slova
zbyla mi v ústech, jiná ne,
a jsou mi vším, ta hrubá slova,
řazena jedno za druhé.
A přesto kamene mého srdce dotkl se
křídly motýl Jasoň Červenooký,
na chvíli se usadil,
dotekem křídel kámen rozezněl."
Lesní eseje. Texty z česko–rakouského pomezí a Šumavy
Josef Kroutvor
...."Mé myšlenky se toulají tam někde za Paulinou
Kde stojí mohyly lesních mravenců
Kde se cesty a stezky splétají s kořeny stromů
Kde šumí les, prameny a vítr v povětří
A kde se ticho střádá jako poklad" ....
Chlapec s rybí hlavou
Eliška Beranová
Takový podivný příběh, ze začátku se mi zdál být i všedním, ale poslední dvě kapitoly, Les a Řeka jsou znamenité... při jejich četbě mi nešlo nevzpomenout si na jedinečný jazykový projev a styl Anny Bolavé.
Téma Vody a Bytostí v ní žijící je nekonečné....
Muž, který se zřekl peněz a přežil
Mark Boyle
Návodná kniha, jak se dostat ven z neřízeně roztočeného kolotoče konzumu...
Příběh vážky
Monique Gray Smith
Velmi uvěřitelné vyprávění ze současnosti. O vykořeněnosti prvních národů, o jejich traumatech, o léčivé Cestě zpět ke svému lidu, ke svým Předkům a jejich způsobu života skrze znovupoznávání tradičního učení, rituálů, obřadů. Také o přátelství a sušenkových lidech, o každodenní vděčnosti....
"Všichni mí příbuzní."
Zadné izby
Alena Sabuchová
Velmi dobré čtení. Příjemná nadsázka i občasná ironie směrem k životu, prolínající se s hlubokými ponory do lidských Duší ....
"....Vždy keď s niekým vytvárame príbeh, za ktorý nechceme niesť zodpovednosť, mali bysme si dať pozor na to, čo chceme, aby si ľudia o nás pamätali. Lebo potom, keď ich necháme samých a budú sa snažiť na nás zabudnúť, nechtiac budú na nás spomínať..."
Havrane z kamene
Tomáš Pěkný
".... Vyběhla z lesa.
V polích tu chvíli končil čas podvečerní nehybnosti.
Krvavý kotouč na nebi se hnul a rychle se vsouval do propasti za Býčí horou.
Káně se spustilo střemhlav k zemi, myš doběhla k díře, pavouk rozhýbal síť a mravenci znovu pozvedli tykadla.
Čarodějnici se zatočila hlava."
Rozkročena mezi světy ocitá se Mladá v příběhu o touze a naději, důvěře a zklamání. A zcela mne okouzlily obrazy pana Jindřicha Kovaříka, tak dokonale dokreslující a znásobující emoce a pocity ze slova psaného.
Teorie podivnosti
Pavla Horáková
Často si myslíme, že některé naše soukromé podivnosti jsou tak bizarní, že jejich vynášení na světlo je nepatřičné. Ada to má jinak. A je příjemným zjištěním, že mnohé podivnosti jsou vlastně normální....
Julie a žralok
Kiran Millwood Hargrave
".... dost možná to byla jenom voda nebo krev kolující v mých žilách, která bojovala s ledovou vodou. Ale i když se moje mysl začala vzdávat, našla další odpověď. Bylo to něco drsného a živého, co je v pohybu od doby, kdy hrával Mozart, vídané tak zřídka, že se to stalo mýtem. Bylo to něco slepého, nádherného a děsivého, co si našlo cestu tmou, napříč dějinami, našim majákem i mými sny..."
Jak jsou si podobné a blízké hlubiny oceánů se svými tajemstvími, s temnotami, s neobjeveným, starým, pomalým .... s hlubinami v nás. A jak zvláštní je, že tak neobvyklý tvor, žralok grónský, jehož přirozeným prostředím je tma v kilometrových hloubkách ledových vod, se nazývá světloun nebo světloš...
Také oceňuji překrásné grafické zpracování knihy.
Jamtana
Pavlína Brzáková
Jamtana, podobně jako slovo argiš, znamená v jazyce Něnců přesun z jednoho tábořiště na druhé, "překočování", cesta .... "a řekne-li vám ne této cestě někdo, abyste ji zkrátili, znamená to, že žádá příběh", píše o významu libozvučného slova "Jamtana" v úvodu knihy Pavlína Brzáková. V drobné knížce množství povídek, rčení i hádanek a legend. Legend z prostředí lovců, bohatýrských příběhů... tak neobyčejných a zvláštních, často drsných a s neočekávanými konci i ponaučeními. Jamtana je ilustrována obrazovou samokresbou a skvělý je slovníček na konci knihy, tak už vím, kdo je kajur, socho, šatún nebo bagulník....
citace: " ...Ta žena chodila po mechu, chodila i v mokru. Medvěd taky, ale jinudy. Ta žena šla a medvěd se docela plazil. Bylo jim horko. Slunce svítilo a komáři bzučeli. Bzučeli a trápili ženu, trápili i medvěda. Tak se posadil, ona tam a on támhle a vyčkávali. Na co čekali, sotva kdo ví. Seděli dost blízko sebe. Tak blízko, že je od sebe dělil jen jeden keř. Hustej, ale jeden. A pak si poposedla dozadu ta žena, aby se jí líp sedělo. Medvěd, kterej seděl na druhý straně toho keře, se tak trochu odkulil. Trochu víc se do keře posadil. A jak se trochu víc odkulil, větvičky zapraskaly.... "