DennisMoore komentáře u knih

A zase je to tady. Jeff Lemire si ve světě Černé palice vymyslí úplně nové postavy, hrdiny i zloduchy, a s nadpřirozenou lehkostí s nimi v jedné jediné knize sehraje tak zábavný a zároveň vážný příběh, v němž se samozřejmostí protíná například i několik časových rovin, že mu ostatní autoři mohou jen závidět a čtenáři děkovat. Jak to dělá, úplně netuším. Ale jsem děsně rád, že to dělá.

5 04.06.2022

Hned na začátku komentáře musím připustit, že jsem k Billymu Summersovi měl výhrady. Nezdálo se mi úplně věrohodné vykreslení vztahu dvou tak rozdílných lidí, říkal jsem si, že by se to všechno ve skutečnosti asi tak snadno nedělo... Jenomže to jsem Stephena Kinga podcenil. Aniž bych porušil jedenácté přikázání "Spoilery nebudeš psáti", nemůžu napsat víc. Ale kdo knihu četl, ví, co mám na mysli. Ví, jak moc chytré čtení to je, jak krásné a dojemné to je, jakou to má nádhernou myšlenku, ačkoliv to stojí na tuctové zápletce, o čemž autor samozřejmě velmi dobře ví. Naprosté potěšení jsou odkazy na jinou, slavnou Kingovu knihu, které nepokazí ani zbytečný český překlad názvu jednoho místa.____P.S. A pokud se taky rádi ďábelsky pochechtáváte při každém Kingově rýpnutí do Trumpa, připravte se na hotové hody :)

18 03.06.2022

Tenkrát v Hollywoodu je jeden z mých nejoblíbenějších filmů Quentina Tarantina, a to z toho důvodu, že každý film Quentina Tarantina je jeden z mých nejoblíbenějších filmů Quentina Tarantina :) Na knihu jsem se proto dost těšil a jsem z ní nadšený, ačkoliv je ve spoustě ohledů jiná, než jakou jsem ji čekal. Tarantino se zkrátka nezapře a se čtenáři si dokáže pohrát úplně stejně jako s diváky. Knižní Tenkrát v Hollywoodu tak není jen nějaká adaptace scénáře, do které by přibylo několik vystřižených scén, ale je to vlastně trochu jiný pohled na tentýž děj, který nám umožní dostat se do hlav nejen hlavním postavám, ale i těm, na něž se ve filmu tolik nedostalo. A taky má jiné vyznění. Například to, čím film končí, je tady zmíněno už někdy ve třetině knihy, a není to rozhodně žádný vrchol příběhu, je to jen taková historka, která někomu, kdo film neviděl, snad ani nemůže moc dát. Nejsem si jistý, jestli dokážu dost dobře popsat, co mě na knize tak moc, moc, moc bavilo. Ano, atmosféra Hollywoodu šedesátých let je takřka hmatatelná, metráky odkazů, hvězdných jmen filmového i hudebního světa ji víc než podporují, Rick, Cliff a Sharon jsou vynikající postavy a ačkoliv nezažijí nic na první pohled výjimečného, stejně ten pocit máte. Jenže to hlavní, co mě nadchlo, je, jak chytře Tarantino vypráví. Užil jsem si jeho skákání v čase se a tam, do minulosti i do budoucnosti, i to, jak dokáže pomocí zdánlivě banálních historek a dialogových přestřelek, opatřených skvělými pointami, vykreslit povahy postav tak, že čtenáře snadno rozesměje jednou narážkou na falešný knír nebo neustále opakovanou historkou se Stevem McQueenem. Absolutní vrchol je všechno, co se týká natáčení westernového seriálu. Rozhovory Ricka/Caleba a Trudi/Mirabelly, přepínání do "příběhu v příběhu", pološílené motivační proslovy režiséra posedlého Shakespearem versus taktní přikyvování herce, který neví, kdo byl Hamlet, a připravuje se roli pojednat nějak jako chřestýše na motorce. Je to fakt dokonalé, láskyplné dílo, do kterého dal Tarantino celé srdce a možná ještě trochu navíc. Že do děje zakomponoval i sám sebe, mu nemůže nikdo mít za zlé.

12 19.05.2022

Jestli mi ještě někdy někdo vyčte, že jsem detailista, půjčím mu Kovboje ze Šaolinu. Geof Darrow je totiž naprostý maniak a aby mě nějaký komiks tak moc ohromil a zároveň tak moc bavil jen svojí kresbou, to se mi naposledy stalo asi u Drsné školy. Od Geofa Darrowa. Rozdíl je v tom, že zatímco Drsná škola měla regulérní příběh (Frank Miller si podal ruku s P. K. Dickem), Kovboj se s ním příliš neobtěžuje a stačí mu jen pár bizarních situací, které Kresbě poslouží jako odrazový můstek. Nevadí mi to v nejmenším, tahle kniha je vlastně v první řadě velmi svébytné umělecké dílo plné mrtvol atd.

7 14.05.2022

Skvělé pokračování skvělé jedničky, ale knihy je myslím třeba číst bezprostředně za sebou, protože dvojka se s nějakým vysvětlováním příliš neobtěžuje navazuje tak těsně, jak jen to je možné, a čím víc odkazů pochytíte, tím lépe pro vás. Nějaké otázky mi kniha zodpověděla, nějaké další přidala, velmi mě pobavila a natěšila na další. A tak to má být.

5 06.05.2022

Ruku na srdce, asi nikdo z nás, kteří jsme Zatoulané psy vyhlíželi, si nemyslel, že by Lemirova prvotina byla nějak špatná. V tom nejhorším možném případě to mohl být zajímavý pohled na skromné začátky současného komiksového pánaboha. Jenže, jenže, jenže on je to takový ten debut, o němž by si mohli nechat zdát i zavedení autoři. Lemire už napoprvé přesně trefil to, co na něm milujeme, tu všednost, ošklivost a tíhu, již tak rád nakládá na záda svým hrdinům, a v obdivuhodné zkratce tu odvyprávěl něco víc než jen historku o pomstě jednoho drsného chlápka. Že jsem to četl jedním dechem, mě nepřekvapilo. Že mě to na konci tak dojalo, to už ano._____P.S. Jsem moc rád, že i tuzemští vydavatelé vědí, jaký poklad v Lemirovi máme, a tak ať jeho knihy zrovna vycházejí u kohokoliv, vždycky je to krásné vydání. Tentokrát tedy díky Pasece.

7 04.05.2022

Nebylo to špatné čtení, ale musím říct, že mě toho v příběhu příliš nepřekvapilo a třeba Griša od Leigh Bardugo je o úroveň výš co do zajímavosti postav i propracovanosti světa. Navíc nechápu Wheelerovu potřebu tak moc uspěchat finále... A potom stejně skončit otevřeným koncem. I tak má ale Prokletá řadu dobrých nápadů, jako jiný pohled na známou legendu funguje dobře a samosebou ji skvěle ilustroval Frank Miller, který vlastně může za to, že jsem si knihu koupil.

5 04.05.2022

Jak je vlastně možné, že tohle je už 16. díl série, která trošičku zakolísala jen na začátku, ale jinak se jí daří pořád být tak skvělou? Mohl bych odpovědět jedním slovem, respektive příjmením Mignola, ale nebyla by to tak úplně pravda. Ú.P.V.O. totiž stejně jako z jeho nepředstavitelné představivosti (ano, vím, že to zní divně) už dávno těží z extrémně talentovaných lidí stejné krevní skupiny, které dokázal Mignola získat. Gabriel Bá a Fábio Moon jsou jedněmi z nich, o čemž vás přesvědčí už v předmluvě. Pak už se zbývá jen začíst a o nějakých těch pár desítek minut později mít radost, jak se to zase povedlo, a těšit se na příští návštěvu toho světa. On si ten tým lidí, kteří Ú.P.V.O. píší a kreslí, vlastně v ničem nezadá s Ú.P.V.O. samotným. Aha! To bude odpověď na tu moji otázku!

9 30.04.2022

Zatím nejslabší kus z téhle série. Selina, Diana i Harley sice ve svých knihách také řešily aktuální problémy dospívajících děvčat a jejich světů, nicméně jim jsem to věřil, zatímco Meře příliš ne. Zápletka "vydávám se někoho zavraždit, ale když on je nakonec tak kouzelný, že ho tedy vraždit asi nebudu, ach jo, no co se dá dělat" je v porovnání s těmi ostatními tak moc jednoduchá a její podání je velmi naivní. Přitom dokud se Mera nedostane na souš, poznáváme její podvodní království Xebel a jeho třenice s Atlantidou, je to vážně dobré. Jenomže to je tak čtvrtina knihy. Škoda. Ale kresba krásná od začátku do konce, to zase ano.

5 25.04.2022

Ano, ano, ano, tohle bylo něco pro mě. Jonah Hex řádí v Gothamu ne jako slon v porcelánu, ale jako slon ve stádě dalších slonů a zdatně supluje netopýřího mstitele, na něhož si zdejší galerka musí ještě pár desetiletí počkat. Přímočaré příběhy se odvíjejí v duchu klasické drsné školy, Jonah Hex nejde pro urážku ani pro ránu nebo výstřel daleko, jako nezastavitelná mašina se brodí gothamským bahnem stále vpřed a zoufalý doktor Arkham, který se s ním snaží držet krok, má jediné štěstí, že je psychiatr a tudíž se z Hexova počínání nejspíš nemůže (víc) zbláznit. Líbily se mi i dva krátké bonusové příběhy na závěr, ale ještě více by se mi líbily uzavřené. Tak třeba v další knize?

8 20.04.2022

Je tady spousta styčných ploch s Lady Baltimore, kterou jsem četl včera. Na uzavřenou sérii navázala jiná, která se bude točit okolo původně vedlejší postavy, atmosféra původní série zůstává a tvůrci mají volné pole působnosti, které využívají k radosti čtenářově. Je to tedy zase super. Kdybych snad měl objektivně porovnávat, zasloužil by si ode mě Nářek mrtvých o hvězdičku víc než paní Baltimorová, protože tady Berenika byla vždycky úžasná postava s velkým potenciálem, která si takový prostor jednoznačně zasloužila. Její příběh je v porovnání a Mignolovou a Goldenovou upířinou lepší - melancholičtější, dojemnější, působivější. Jenže je to taky jiný žánr, a tak ty knihy naštěstí porovnávat nemusím a můžu si v klidu užít obě.

9 19.04.2022

Tak nějak je tam všechno, co jsem čekal, plus něco, co jsem nečekal a co mě příjemně překvapilo. Je vidět, že Mignolu a Goldena tenhle svět pořád baví a když se jim pokračování z doby druhé světové války přímo nabízelo, tak proč by tu šanci nevyužili. Velké plus je ovšem výtvarná stránka v podání Bridgit Connell a Michelle Madsen, které se do toho vážně skvěle opřely a i díky nim jsem si tu dámskou jízdu užil. Tak trochu to pořád je Baltimore, ale zároveň je vidět, že to mělo být trochu jiné, což se povedlo. Díky za Sudety i za Český Krumlov.

8 19.04.2022

Nová série se Strangem vcelku nenápaditě, ovšem ne nenápadně vykrádá tu minulou. Velká škoda. Strange zase přišel o magii, zase se shání po artefaktech... Však to znáte. A i kdybyste to neznali, stejně budete brzy vědět, oč tu jde a jak to dopadne. Chyběla mi ta bizarní nálada předchozí řady, chyběla mi ta krásně podivná kresba, ten humor... Chybělo mi skoro všechno. Poslední sešit to trochu napravil a pokračování asi šanci dám, ale spokojený rozhodně nejsem.

8 17.04.2022

Sice stoprocentně odborná kniha, ale díky tématu a zpracování snadno čtivá i pro neodbornou veřejnost. I včetně těch úvodních šedesáti stran, které vás Petr Janeček ale klidně nechá, ehm, přeskočit, budete-li chtít. Mýtus o pérákovi je velmi zajímavý, jeho kořeny jsou ještě zajímavější... A nejzajímavější je, jak je celý ten proces vzniku mýtů a fám stále aktuální. Kdyby autor psal knihu letos, určitě by v ní nechyběly rozmanitě stupidní koronavirové hoaxy nebo samozřejmě válka na Ukrajině, v níž to vše (bohužel) hraje také roli.____P.S. Až teď budu číst Péráka od Macka a Kopla, budu se bavit ještě víc, když už vím, že si kupříkladu Žiletkáře a Fosforáka jen tak nevymysleli.

8 15.04.2022

Na stupnici roztomilosti od jedné do deseti je malý Hellboy přinejmenším patnáctka :) Mám moc rád tyhle příběhy, které rozšiřují Mignolův úžasný vesmír, ale dají se beze všeho číst i samostatně, ve kterých zdánlivě nejde o nic víc než o dobrodružství a zábavu, ale které stejně končí melancholickým příslibem věcí příštích, jež tomu rozdováděnému chlapci jednou naloží na hřbet osud celého světa. Utajená země je hold příběhům typu King Konga a Ztraceného světa, pořád se v ní něco děje a neokoukaná kresba Craiga Rousseaua jí moc sluší.

7 13.04.2022

Tak sugestivní znázornění domácího násilí jsem nečekal a dávám palce nahoru za to, jakým způsobem ho autoři uchopili a jak ho zprostředkovali čtenářům. Podařilo se jim totiž problém zabalit do poutavého a přes všechny nesnáze, jež hlavní hrdinku potkají, vlastně i zábavného příběhu o hledání toho, kam člověk patří, a útěcích před příšerami, které mají mnohdy obyčejnou lidskou tvář. Důležitá myšlenka, důležitý komiks. A krásně nakreslený!

8 04.04.2022

Úžasná pocta drsné škole, nic tu nechybí, nic tu nepřebývá. Nesmírně sympatický titulní hrdina řeší případy, z nichž každý je trochu jiný a všechny jsou něčím úžasné - spádem, zápletkou, pointou... Kromě toho mě ale naprosto nadchla ta krásná kresba, které záleží na detailech, na nichž by mělo záležet i pozornému čtenáři, neb se v nich kromě různých nápověd skrývá i docela hodně vtípků. Fakt vynikající komiks, který se vyrovná Grandville a který by v dokonalém vesmíru měl další a další pokračování.

12 04.04.2022

Textařů bylo, je a snad i bude mnoho, jenže je málo těch, jejichž texty mohou vyjít knižně a snést srovnání s poezií. Pavel Šrut mezi ně patří.

"Znáš tisíc způsobů jak zabít lásku dřív
než tě z ní bolí hlava
touha je negativ
a dálka, dálka ji vyvolává."

10 25.03.2022

Crom do toho, tahle série bude mít jen dvě knihy a už teď vím, že to bude málo, protože se mi líbí, jak se odlišuje od té druhé. Je to myslím hlavně zásluhou neučesané a dravé kresby, díky které působí Poklad kešatský tak trochu jinak a akčněji než ostatní knihy, nicméně i příběh má jedničkoshvězdičkový spád a děsně mě bavil.

11 25.03.2022

Jako bych minule ani nepřestal číst, tak hladce navazuje čtvrtý díl na třetí a laťka kvality se ani nezachvěje. Conan se do Kitaje hodí asi jako řezník do cukrárny a ten kontrast je skvělý. K tomu zajímavá zápletka, která dokončí (?) příběh Cípu temné hvězdy, opět skvělá kresba a v bonusových materiálech namísto skicáře fajn krátké povídky.