Zatoulaní psi

Na knihu jsem narazila náhodou ve slevě v Levných knihách, nestála ani stovku. Miluju komiksy na černém pozadí! Smutný příběh, občas jsou ilustrace těžko čitelné, ale jinak jsou originální a chaoticky skvělé!

Scénárista a kreslíř Jeff Lemire je hodně osobitý a autorský tvůrce. Jasně občas dělá věci na zakázku pro největší komiksové hráče, ale jakmile čtete jeho osobní věci, tak pochopíte jak moc je Lemire zajímavý scénárista. Zatoulaní psi jsou jeho prvotina, a jak sám Lemire přiznává, nejsou úplně dokonalý, a kdyby je dělal dnes, tak by je udělal jinak. Zatoulaní psi ještě nejsou vybroušení k dokonalosti, ale naplno ukazují, jakým způsobem Lemire píše a bude i psát. Jaké příběhy bude chtít vyprávět, jak bude cynický, nekompromisní, citlivý a něžný. Zatoulaní psi nemají na první pohled krásnou kresbu. Lemirova kresba je dost specifická a čtenář se na ní musí naladit, ale k Lemirovým příběhům přesně pasuje a dodává jim něco opravdového. Jeho kresba je nedokonale dokonalá a vystihuje těžký úděl bytí, ale i lásku. Já jsem si komiks užil a zvláště ten nekompromisní konec, který je hodně silný. Pokud si chcete přečíst silný komiks od originálního tvůrce, tak rozhodně zkuste tento komiks.

Pro Jeffa Lemirea mám neskutečnou slabost, docela určitě je to můj nejoblíbenější komiksový tvůrce. Zatoulaní psi jsou jeho debut, a je to znát. Pro hodnocení by asi stačilo parafrázovat autorovu předmluvu, nicméně... Samotná dějová linka je celkem jednoduchá a prvoplánová, už tady si ale cením toho, jak Lemire stírá představy o velkých siláckých chlapech a ukazuje, že i oni mohou být křehcí a plní emocí. Kresba je velmi sugestivní, neučesaná, chtělo by se říci ve své surovosti až ošklivá. U spousty panelů si musíte spíš domýšlet, co se zrovna děje. Černočervená kresba skvěle umocňuje brutální atmosféru. Na celém díle je však nejdůležitější to, že, jak Lemire sám poznemanává, díky němu objevil svůj autorský hlas. Asi bych nedoporučila číst Zatoulané psy jako první, ale milovníci autora by se do nich měli pustit určitě, protože díky nim můžou sledovat zrod tohohle geniálního grafického tvůrce v přímém přenosu

„Na chlápka,
co měří přes dva metry
a nosí pruhovaný triko
lidi jen tak
nezapomenou.“

„Hlavní myšlenkou bylo pokusit se vytvořit 24stránkový komiks během 24 hodin.“

Asi tak nějak vznikla tato kniha s názvem „Zatoulaní psi“. (I když jen za deset hodin a půlka příběhu) Vyzbrojen pitím, (osobně se přikláním k té whisky, když dělal v pankáčském klubu) skicákem a touhou, vytvořil Jeff Lemire, toto dílo. Upřímně? Je to hrozný! Ale i v hrůze se dá najít krása. Hlavně s vědomím, že ty čtenáři, bys pravděpodobně něco podobného ani nedokázal vymyslet, natož nakreslit. Tak že obrněn kávou, pivem a česnekem, jsem se do toho pustil.

Citát: Je to hrůza, to vám tedy řeknu . . .

„Rozmáchlé, tlusté a chaotické tahy“, ano, to mě také napadlo, ihned po dočtení předmluvy „Ten starý zatoulaný pes“, a po otočení na první stranu tohoto „komiksu“. Ano, i „ohromují hrůza“, když jsem to poprvé spatřil . . . ale pak jsem v tom našel ucházející krásu. Pravda, spíš ve scénáři, než v kresbě samotné, je ta síla příběhu. Ale když člověk skloubí scénář s kresbou . . . těžko pak hodnotit celek. Tak že pro mě spíš průměrný příběh.

Citát: Chaotická kresba je jedna věc, ale přes chaotický lettering nejede vlak.

Autorova prvotina mě velice potěšila, a i když ještě není tak propracovaná, má v sobě drsné kouzlo a jistou dávku invence. Jednoduchý příběh v sobě nese brutalitu dnešního světa, v němž je člověk často vystaven situacím, kdy se ho nikdo na nic neptá a okolnosti převrátí jeho život úplně naruby. Byla jsem také ráda za autorovu předmluvu, kterou nám v kostce vylíčil své komiksové začátky.

K tomu jednoduchému (a přece ve finále trochu jinému) příběhu ta humpolácká kresba neuvěřitelně sedí.

První komiks kanadského autora.
Není to takový vybroušený diamant jako jeho pozdější práce, kterou jsem už měla tu čest číst.
Ale přesto je to Lemire. I s neučesanou kresbou s převahou černé barvy.
Předmluvu k tomu napsal krásnou. O těžkostech prvních kroků, hledání svého hlasu. S dozvukem těch slov v hlavě jsem si líp užila četbu. A promlouvala ke mně, jako vždy.
Za mě hlas v Zatoulaných psech našel. Není to takový rockový koncert, jako pozdější jeho věci. Ale rozhodne pro nás skalní fanoušky je povinnost, věřte tomu.
Sluníčkový příběh s příslibem happy endu se nekoná, ale to od něho snad ani nečekáme, že?
Jako další věc si od něho dám Rváče a už teď se těším.

Hodně temný a ve své podstatě brutální příběh. V té zkratce a na černém papíře to ještě víc vynikne. Už tady je jasně vyditelný Lemireho talent na drsné příběhy takříkajíc od srdce. Líbila se mi ta syrová kresba, která skvěle doplňovala ten podobně syrový příběh. Doporučuji.

Autor čtenáře varoval, že je to jeho prvotina. Příběh určitě trochu banální, ale emoce vyvolá. Obraz a ztvárnění atmosféry je skutečně jedinečné!

Kresba ještě není tak vytříbená jako u pozdějších Lemirových prací, samotný příběh je celkem jednoduchý, některé situace a dialogy byly spíše rušivé, ale i tak je kniha fajn a obsahuje základní atributy, na kterých Lemire postavil své pozdější kousky. Jedinec na pokraji společnosti, obklopený samotou i ve chvílích, kdy jsou kolem něj davy; deprese; osudová rozhodnutí; emoce až na dřeň; ... . Nepatří to asi k tomu nejlepšímu od Lemira, ale i tak to potěšilo.

Co napsat ke knize mého oblíbeného autora, o které jsem logicky věděla, že ji budu zbožňovat? Asi to, že ji zbožňuju  :)

Jeff napsal a nakreslil na první pohled přímočarý příběh o ztrátě, odcizení světu, který nás nechápe, o tom, co je důležité. A především o tom, že si za svými rozhodnutími musíme stát.

Zatoulaní psi je příběh muže, který přišel o všechno. Přišel o svojí rodinu. Vzali mu jí, nešlo o jeho rozhodnutí. Už mu zbyla pouze jeho důstojnost. A o tu stojí bojovat, ať zůstane alespoň něco...

Protože jak šel děj dál, valilo se to na mě všechno. Neskutečně silné emoce. A na konci jsem byla totálně v háji. Emoční troska dalo by se říct. Prostě klasická Lemiřina  :)

Ke kresbě. Mě sedla. Je to autorův rukopis. Byť v tomhle případě ještě značně nevykreslený. Ale všechno tam je. Hrubě, ale je. Od klasické linky, po využití jediné jiné barvy, než je v černobílém základu.

Děkuju, děkuju, děkuju :)