DennisMoore komentáře u knih

"Koho zajímá nějaká hloupá válka? Bojujeme o přežití!" Kůstek, ten "komiks pro děti" s roztomilými nosatými postavičkami, postupně dostal grády Pána prstenů a je z něj jedna z nejlepších fantasy ság vůbec. Tentokrát jde o putování, které si opravdu nezadá s hobití výpravou do Mordoru a během kterého dostanou snad všechny zúčastněné postavy nějakou lekci. Je radost sledovat, jak se každý s problémy vypořádává po svém tak, jak mu jeho povaha dovolí, a když se i Podfa Kůstek zachová jako hrdinný vůdce a není to vůbec neuvěřitelné, zkrátka víte, že Jeff Smith to zase dokázal.

4 19.11.2022

S Paper Girls je to asi jako s filmovou trilogií Návrat do budoucnosti - teprve když vidíte, respektive přečtete všechny tři díly rychle po sobě, pořádně doceníte, jak skvěle je to vymyšlené. Klobouk dolů před Brianem K. Vaughanem, že to všechno ukočíroval, dokázal propojit, vysvětlit, uzavřít... A jak! Kapitola s navzájem se prolínajícími čtyřmi časovými liniemi je absolutní majstrštyk a Paper Girls jsou skvělá série, ke které se rád vrátím.

5 14.11.2022

Trochu Highlander, trochu Wolverine, další inspirace by se také našly, ale stejně by člověk neměl pocit, že čte něco, co už tu bylo stokrát. BRZRKR se s ničím nemaže, trhá (nejen) lidi vejpůl a těmi půlkami pak zabíjí jiné lidi, no a stejně tak se s ním nemažou Matt Kindt a Keanu Reeves, kteří hrdinovi nepřipravili zrovna pohádkový život. Kam to všechno povede, netuším, ale zato tuším, respektive vím, že se to chci dozvědět.

9 12.11.2022

Můj komentář z roku 2016:
Velmi čtivá fantasy záležitost, která se nepodobá asi ničemu, co jsem kdy z tohoto žánru četl. Do poslední zhruba stovky stran jsem se ale musel už trochu nutit, protože George R. R. Martin tam už spíše rozdával karty pro další díl a s výjimkou poslední kapitoly věnované Daenerys (mimochodem to členění podle postav se mi líbí moc) se toho už příliš nestalo.

Můj aktuální komentář:
Po šesti letech jsem se vrátil ke Hře o trůny s tím, že tentokrát už budu číst i další díly. Jestli se mi něco především líbí, pak je to jedinečný Martinův svět - jakýsi alternativní středověk, v němž sice kdysi byli draci, ale byla to zvířata, a v němž sice (asi) neexistuje magie, ale zato různé pohanské rituály, které ji připomínají. Člověk navíc úplně cítí tíhu, která příslušníkům všech těch starých rodů leží na ramenou, většinu hrdinů si oblíbí, a ti, které si neoblíbí, ho alespoň zajímají. Nový překlad Arga je fajn, ačkoliv i v něm zůstaly nějaké chyby, změny většinou dávají smysl a kniha rozhodně nijak neutrpěla, naopak díky většímu formátu a hezčí obálce vypadá ta cihla v poličce tak nějak důstojněji. Je tu ale záhada! Když čtu svůj původní komentář, říkám si, kam v novém vydání zmizela ta "poslední zhruba stovka stran", která mě minule nudila! Ne, vážně, kde jsou ty stránky? To mi tedy vysvětlete :) Do další knihy se pustím brzy, protože jsem opravdu zvědavý, co se bude se všemi těmi skvělými (tj. úplně všemi) postavami dít dál, jaké nové k nim přibudou... A jaké ubudou, protože i to se děje.

23 11.11.2022

Hellboyovi sedne Mjölnir do kamenné pravačky stejně dobře jako on sám sedí do severských legend. Výborný příběh, kresba, zábava. Plus má tahle kniha asi nejkrásnější obálku ze všech Hellbových knih, jaké u nás zatím vyšly. Chtěl bych si moc přečíst románovou předlohu.

5 26.10.2022

Poslední Ú.P.V.O. není bombastické, megalomanské finále, ale velmi citlivá tečka. Vlastně spíše tři tečky, protože hrdiny se samozřejmě budeme setkávat dál a jinde, ale tady už bylo řečeno (asi) vše. Úvodní příběh, který nádherně nakreslili Karl Moline a Andy Owens, se mi líbil asi nejvíc - Liz si rozhodně zasloužila, aby ten její byl nejdelší. Titulní povídka nakreslená Richardem Corbenem je samozřejmě horor jako čert, Johannův příběh je zase nesmírně dojemný (jak jen to pořád dělají?) a Oběti v hlavní roli s Abem jsou taková ta typicky krátká Mignolova povídka, která má ale úplně vše. Tak dík za tuhle sérii, a hurá dál Mignolovým světem.

6 22.10.2022

Původně jsem měl v plánu přečíst jen dokončení Případu Dextera Warda, a potom se věnovat něčemu jinému a k Lovecraftovi se vrátit zase až za nějakou dobu. Jenže... Je to Lovecraft. A má milovaná Barva z kosmu následuje hned po Případu. A po ní je Potomek, pak Prastarý lid... Zkrátka jsem měl počítat s tím, že si na konci každé povídky řeknu "Dobře, tak ještě jednu." a postupně se tak pročtu až na konec. Ne, že by mi to vadilo :) Ale před pátým svazkem si tu pauzu fakt dám!

11 11.10.2022

Manga není úplně můj šálek čaje - když se zdržím u nápojových přirovnání, je to taková ta různobarevná limonáda, která má v sobě krom nezbytných jedů sice i vitamíny a minerály, ale já jsem zvyklý pít něco jiného a tohle si dám, jen když to chci zkusit... A ne vždy je to dobré rozhodnutí. Chainsaw Man mě zaujal zcela šíleným nápadem. Lovec ďáblů, který se proměňuje v živou motorovou pilu, to je zkrátka stylové. A to jsem ještě nevěděl, co té proměně bude předcházet, jací jsou ti ďáblové a že hrdinova motivace bude tak pubertální. Čtenáře mangy nejspíš mnohé z toho nepřekvapí, ale na mě to působilo svěže, drze a sympaticky a věřte nevěřte, těším se na další díl (a zároveň doufám, že jich nebude třeba šedesát).

5 29.09.2022

Krasojízda pokračuje, děsně si užívám nejen to, že po letech zase čtu Lovecrafta, ale především to, že ho díky sebraným spisům čtu chronologicky a je nesmírně zajímavé vidět, jak pracoval. Jak se během těch (velmi, velmi málo) let vyvíjel, jak se vracel k oblíbeným motivům, navazoval na své vlastní příběhy, jeden nápad zpracovával několikrát, dokud ho nevybrousil k dokonalosti. Jedním z vrcholů téhle knihy a Lovecraftovy tvorby celkově je rozhodně Snové putování k neznámému Kadathu, v němž mistrova fantazie pracuje minimálně na 200 %. Následující Případ Dextera Warda je zase neskutečně strhující a jeho přerušení v polovině považuji za dokonale ďábelský žert. Zkrátka skvělá, řekl bych snad až povinná četba. A to jsem se ani nezmínil o titulní povídce, o lahůdkách typu Pickmanův model nebo o ilustracích Františka Štorma.

13 24.09.2022

Spíše než Kafku jsem v tom četl Havla. Absurdní svět - nesvět, ve kterém se bezejmenný hrdina pokouší vyznat, obstát, přežít... Kniha je o učiteli, který utekl na venkov. Věřili byste ale, že existují lidé, kteří si o ní myslí, že je JEN o učiteli, který utekl na venkov, a nic víc?

9 24.09.2022

Dát Jonahu Hexovi (zpola) tvář a tělo Clinta Eastwooda a nechat ho, aby v jižanské uniformě připomínal jeho "hrdinu" z Oklamaného, to byl nápad za milion. Ne že by to tedy povídky potřebovaly, skvělé by byly i tak, ale takhle přece jenom... No je to zkrátka další westernová paráda. Můžeme litovat, že se tahle série neujala, a doufat, že se ji jednou podaří vzkřísit. Kéž by!

7 05.09.2022

Jak je to divné, tak je to krásné. Ne, tohle není čtení do MHD :) Ale kamkoliv jinam už ano.

7 04.09.2022

Palmiotti a Gray jsou skvělí autoři přinejmenším v tom ohledu, že se neopakují a přicházejí pořád s novými a novými, ve westernovém prostředí ne úplně často vídanými nápady. A tak se tentokrát Jonah Hex, který mi vlastně v mnohém připomíná Conana, střetne s nakaženými "cholerou" (čti: zombie) a setká se s cestovatelem v čase, aby nakonec.... No, obálka napoví, konec pobaví. A když navíc jedna postava vypadá jako Klaus Kinski z Velkého ticha, víte, že tenhle komiks vznikl s láskou. Další díl bych chtěl číst nejpozději hned._____P.S. BB art změnil překladatele, a ačkoliv Richarda Klíčníka považuji za jistotu, moc se mi nelíbí, že Hex a spol. mluví trochu jinak než v předchozích knihách. Také udělal chybu s postavou nájemné lovkyně Tallulah Black, která tu sice osobně nevystupuje, ale mluví se o ní... Bohužel jako o muži.

7 01.09.2022

Říkal jsem si, jak moc je reálné, že zmínka o doktoru Jekyllovi z konce předchozího dílu není jen takový vtípek, ale že se Stevensonova (dvoj)postava opravdu podívá do Gothamu a zatopí tamnímu obyvatelstvu. A ono se to vážně stalo. Jonah Hex tímhle nečekaným propojením dostal další šmrnc - šmrnc nefalšovaného viktoriánského hororu, který mu až překvapivě dobře sedí. Detektivní pátrání se prolíná s drsnými akčními scénami a postavy dostávají pořádně do těla, v příběhu se spojuje docela velké množství různých motivů a Hex je musí nějak rozplést a ideálně to rozplétání přežít. Úvodní kapitola navíc konečně představila jeho původ a dala tak celé knize ještě další rozměr. S potěšením musím říct, že si tahle série stále drží výbornou úroveň. Není to samozřejmě žádná masová záležitost, ale o to víc jsem vlastně rád, že tady je.

7 31.08.2022

Westernové prostředí a dokonalý hlavní hrdina, jehož (prozatím) utajená minulost není určitě o nic pochmurnější než jeho současnost, těm tak trochu omšelým zápletkám nesmírně sluší. Samozřejmě, říkáme si, že Hex ve skutečnosti loď plnou civilistů do povětří nevyhodí, jenomže... Můžeme si tím být v jeho případě jistí? Tahle část se mi děsně líbila. Po návratu do Gothamu mě zase potěšilo přirozené propojení se Sovím tribunálem, který ale nemusíte znát z Batmanových příběhů, abyste si příběh vychutnali - tak dobře je to napsané.____P.S. Bonusové příběhy jsou i tentokrát super, hlavně ten s Dr. Thirteenem.

5 31.08.2022

Když mě kniha na konci dojme, vím, že byla dobrá. Když mě kniha na konci MOC dojme, vím, že byla moc dobrá. A když mě kniha moc dojme hned několikrát, přičemž poprvé už někdy ve třetině, vím, že byla výjimečná. A Zámek a klíč: Zlatý věk je přesně taková kniha. Čekal jsem různé povídky o různých klíčích a členech rodiny Zámkových, nečekal jsem tak celistvý a tak krásný příběh, snad nejnádhernější možnou tečku za touto úžasnou sérií.____P.S. Potvrzuji slova autorů, že není třeba znát Sandmana, abyste si knihu užili. Nicméně po tom snovém pobytu v jeho říši jsem rozhodnutý dohnat jeden z největších restů a do Gaimanova díla se pustit. Slibuji.

12 29.08.2022

Možná by mi mělo být trochu líto, že jsem Podivuhodná dobrodružství Rafana Mendonçy a poslíčka s pizzou přečetl takovou rychlostí, že ani oblíbené "zhltnul" neodpovídá, nicméně líto mi to není. Nečetl jsem je totiž rozhodně naposledy. Že mě bude novinka Comics Centra bavit, jsem tušil už při pohledu na obálku. Ukázku jsem pak už vynechal, vydavatelství jsem věřil, že to bude pecka, a ona to vážně pecka je. Nápaditá, vtipná, krásně nakreslená, splněný sen těch fanoušků, kteří ji vymysleli, i těch, kterým se pak dostala do rukou. Poznáte spoustu věcí, které máte rádi. Hrdinové se dostanou do spousty situací, do nichž se už jindy dostali jiní hrdinové. Co chvíli se stane něco, co byste nečekali, že se stane, ale ono to přesto dává smysl. A potom... Tu a tam se všechno to šílenství pozastaví, aby ukázalo, že postavy mají také srdce a duši. A to jsou pro mě - pro čtenáře - ty nejkrásnější chvíle._____P.S. Přemýšlím, jestli jsem někdy viděl (respektive četl) vtipnějšího Hitlera.

7 29.08.2022

Laťka byla opět vysoko, a na mysli nemám Moorův nepřekonatelný originál, nýbrž první knihu Před Strážci od Darwyna Cooka. Jak se Brian Azzarello popasoval s Komediantem a Rorschachem? První jmenovaný dopadl o něco hůře, příběh je na můj vkus místy dost zmatený a nepřehledný, naštěstí na zajímavosti a pointě mu to moc neubírá. To druhý příběh... Extratřída a naprostá paráda, Rorschach je přesně takový, jakého ho chcete, a jeho noirové "dobrodružství" je bezútěšné zrovna tak. Strašně rád bych napsal něco o epizodě s taxikářem, ale to bych zkazil skvělé překvapení, což dělám nerad. A tak jen dodám, že oba příběhy jsou úžasně nakreslené a Strážcům ostudu nedělají.

4 23.08.2022

Žádný epilog se nekoná, je to plnohodnotné pokračování. Přesvědčíte se o tom, pokud Spasitele Duny nezačnete číst bezprostředně po Duně, ale necháte uplynout nějaký čas a pak si užijete, jak obratně vám Frank Herbert zrekapituluje první knihu a zároveň vás uvede do světa, respektive vesmíru, který se od vítězství (?) na Arrakis podstatně změnil. Užil jsem si každou stránku, bavila mě ta kvanta různých myšlenek, která by stačila na dvě další knihy, no a nejednoznačná hlavní postava je vždycky plus. Závěrečná třetina je naprosto strhující.

8 19.08.2022

"Naučili jsme se s režimem žít, ale to neznamená, že jsme odložili morálku úplně stranou. Měli jsme linie, co určovaly - to ještě ano, ale tohle už ne. (...) Chci tím říct, že nepanovala úplná amorálnost; i mezi lidmi, kterými vy můžete opovrhovat proto, že se rozhodli žít s režimem bez konfliktu, nebo v našem případě s konflikty, které se ještě daly uhrát. Je možné, že z dnešního hlediska se ty bariéry jeví jako moc široké. Ale my jsme si je tak stanovili, věděli jsme, že pokud s režimem nevyjdeme, můžeme tu žít jen jako psanci."

Rozhodně se nemůžu přidat ke kritice téhle knihy. Přátelský rozhovor s autorkou se čte moc hezky a Ladislav Smoljak byl očividně úžasný člověk až do konce.

6 07.08.2022