David81 komentáře u knih

Jde o první knížku pětidílné řady malých regionálních průvodců po Moravském krasu a blízkém okolí. Zaměřuje se na jednu z nejzajímavějších oblastí tohoto krasového území - Rudickou plošinu. Jako všechny publikace této knižní řady je i tato rozdělena do několika kapitol - místní geologie, hydrografie, krasové jevy a speleologie, živočichové, rostliny a historie osídlení.
I když je knížka poměrně útlá, je v ní hodně zajímavého. Nejvíc zaujalo složení a mineralogie rudických vrstev, historie speleologického výzkumu v Rudickém propadání a hlavně málo známé dějiny těžby nerostných surovin a jejich zpracování - především železné rudy. Během 19. století bylo na plošině vyhloubeno kolem 270 šachet, z nichž nejhlubší dosáhly hloubky 140 m. Ještě po druhé světové válce tu fungovalo 22 dolů. Dosud se tu v místě bývalých největších důlních děl vyskytuje spousta jezírek, která jsou v této knížce uvedena. Je tu zmínka i o několika nebezpečných propadech, kvůli kterým musela být dokonce srovnána se zemí řada domů v Rudici.
Negativem je několik nečitelných map a černobílých grafů, ze kterých nejde nic rozluštit. Knížka je v podstatě rešerší starších článků z odborných publikací, které dnes téměř nejdou sehnat. A proto je skvělé, že ve své době vyšla.

12.04.2023

Krásná kniha, která popisuje historii objevování zatopených jeskynních systémů v tzv. mayské Riviéře na Yucatánském poloostrově českými a slovenskými speleopotápěči v letech 2003 až 2012. Během této doby se jim podařilo objevit 68 km (!) chodeb, přičemž rozsáhlý komplex K´oox Baal se ve své době stal čtvrtou nejdelší podvodní jeskyní na světě (v současnosti je už třetí a měří 103 km). Jde o jeden z největších úspěchů našich speleologů.
Úplné začátky výzkumu byly těžké. Chlapi neměli skoro žádné kontakty a z počátku převládaly celkem naivní představy, jak tu budou výzkum provádět (což sami přiznávají). Postupně si ale získali respekt místních potápěčů. A hlavně - sami se učili v novém prostředí. Nebezpečí jim hrozilo jak v džungli (jaguáři, jedovaté rostliny a živočichové, úmorné vedro), tak hlavně pod vodou, kde se občas objevil krokodýl, případně měli namále se zásobou vzduchu. Co mě překvapilo, je zde popisovaný extrémně nebezpečný sóloponor... Kromě objevování podvodního labyrintu došlo i na nález ostatků dávno vyhynulého předka lenochodů, který měřil kolem 3 metrů.
Je to velkou měrou dobrodružná, v podstatě ryze objevitelská knížka, kterou je zážitek číst - i když je psána v angličtině. Co trošku chybí, je víc informací o celém jeskynním systému - jak vznikl, jaká je historie místních objevů, geologické složení atd. Výborná je přiložená mapa se zakresleným celkovým komplexem jeskyní. Nejvíc ale ohromí nádherné fotografie potápěčů kroužících kolem bohaté krápníkové výzdoby v blankytně modré vodě. Pro zajímavost - knížku jsem sehnal v potápěčském centru Orca Diving, kde se dá sehnat mnohem levněji než na e-shopu ČSS.

08.04.2023

Druhá publikace z pětidílné řady malých regionálních průvodců po Moravském krasu a blízkém okolí, který sestavil Ivan Balák a kolektiv autorů. Tato část je zaměřena především na město Blansko a okolí. Informací o Moravském krase je tu z celé řady nejméně.
Nejzajímavější mi přišly dějiny blanenského průmyslu - místních železáren, strojíren a dalších industriálních objektů. Ve zdejších továrnách vznikl například první použitelný parní stroj v Habsburské monarchii. Také zde byl objeven parafín. Jedinečná byla ve své době i místní produkce umělecké litiny. Zajímavá, i když krátká, je kapitolka o těžbě nerostných surovin v okolí - o těžbě železné rudy u Bořitova, Krhova, nebo Černé Hory jsem neměl ponětí.
Ve zkratce jsou zmíněny dějiny města Blanska, které tu překvapivě končí první světovou válkou. Události po ní, včetně německé okupace i poválečných útrap, chybí. Mezi méně zajímavé části patří například soupis památných stromů, nebo městských parků spolu s přehledem dřevin, které v nich rostou. Kapitola věnující se místním školám působí spíš jako reklama s účelem nalákat žáky na nově připojený internet, novou školní jídelnu, nebo vysoké procento uplatnění absolventů. Zájemcům o speleologii v Moravském krasu bych spíš doporučil ostatní publikace této knižní řady.

02.04.2023

Skvělá a bohužel ne úplně známá publikace popisující snahu našich speleopotápěčů o propojení jeskynních systémů Bue Marino a Su Molente na Korsice. Nejdůležitější objev je vlastně zmíněn letmo hned na začátku, a teprve pak autor popisuje krkolomnou historii průzkumu a s ním spojenou dřinu, pot a hlavně radost z postupů. Škoda, že knížka nevyšla o rok později, kdy už by v ní mohlo být popsáno i vlastní propojení obou jeskyní. Takhle příběh končí těsně před objevem. (Pro úplnost v roce 2016 dosáhli italští speleologové dalšího propojení s jeskynním systémem Su Spiria. Vznikl tak nejdelší italský jeskynní komplex o délce přes 70 km.)
Knížka se čte jedním dechem, autor tu popisuje průběh několika výprav, řadu objevů, mapování nových prostor a hlavně zážitky z potápění jedné z nejhezčích evropských jeskyní. Fotografie jsou opravdu luxusní a připomínají známé podvodní záběry z jeskyní v Yucatánu. Výborné jsou i mapové podklady, které zpracovala dcera Daniela Hutňana Anna. Knížka je dvojjazyčná s anglickou verzí textu. Koho zajímá pokračování objevů, doporučuji si sehnat několik ročníků Speleofóra z následujících let.

25.03.2023

Knížka je zaměřená na historii průmyslové výroby vesnic na Drahanské vrchovině, zejména v oblasti Moravského krasu. Popisuje některé zdejší vodní a větrné mlýny, železárny, cihelny, pivovary atd. Každé odvětví je tu prezentováno celostránkovou historickou fotografií nebo výřezem tehdejší katastrální mapy a fotografií nějakého předmětu, který se tématu týká, spolu s několika větami, ze kterých se dozvíme něco málo o historii.
Nejhezčí jsou černobílé fotografie, které navodí nostalgickou atmosféru. Zajímavé jsou především záběry Ostrova u Macochy a tehdy bezlesích strání, které působí jak někde na Balkáně. Popisky u fotek jsou opravdu stručné a spíš jen doplňují jejich atmosféru. Obrázky předmětů - různých seker, litinových klíčů, cihel - mě úplně nezaujaly. Rozhodně nejhezčí jsou ukázky keramiky z Olomučan. Škoda, že jich tu je tak málo. Knížka působí spíš jako nějaký chudý katalog výstavy z uměleckoprůmyslového muzea. Ale opravdu mě pobavil popisek na přebalu pod fotkou s přiváženým čerpadlem k Punkevním jeskyním: "Připravuje se vodní palba pro turisty" :-)

25.03.2023

Huh, co tohle bylo? Vůbec jsem nepochopil koncept knížky. Na začátku se účastníme jakési besedy o duchovním odkazu Keltů. Lidé v sálu se ptají, chytré hlavy odpovídají a autorka to vše zapisuje. Střih. Ocitáme se v Tetíně na jakémsi výletu se skupinou turistů, které provází průvodkyně. Ta povídá o historii místních kostelů, hřbitovu a zřícenině hradu. Lidé se přesouvají z místa na místo, občas se někdo na něco zeptá. Autorka vše zapisuje. O Keltech ani slovo. Střih. Bez souvislostí se najednou objevíme u Šemíkova hrobu v Neumětelích. Konec. Další kapitola - další výlet. Tentokrát se k průvodkyni připojil i Václav Cílek. Jsme na Zlatém koni, průvodci povídají o místních lomech a jeskyních, občas se někdo zeptá, průvodci odpoví, autorka vše zapisuje. Konec první poloviny. Přijde mi fascinující, že se zúčastním nějaké podobné exkurze, sepíšu z toho kdejaký šplecht a nějaké nakladatelství mi to pak i vydá!
Druhá polovina se skládá z kapitol, které autorka buď přepsala z odborných časopisů (Český kras), nebo tu snad dokonce přispěli (kromě ezoexpertů) i skuteční odborníci na slovo vzatí - nejlepší z celé knihy je asi kapitolka o vrchu Bacín od Václava Matouška, který se podílel na archeologickém průzkumu místní jeskyně - což je opravdu úžasné, že tuto puklinu vyhledávali lidé od paleolitu přes neolit až do starší doby železné a ukládali do ní lidské ostatky. V další kapitole se zase objevuje známá romantická představa, že název vrchu Kotýs je odvozen od kultovní thrácké bohyně Kotys. Pojmenování vzniklo mnohem prozaičtěji - na ostrohu kopce měl kdysi pozemky sedlák Kotyza, navíc název Kotýs je používán až od poloviny 19. století. Ke konci knížky se vracíme k osvědčenému schématu - jsme na přednášce, lidé se ptají na zajímavosti o Keltech, přednášející odpovídají - vše zapsáno.
O Keltech na Berounsku se z této knížky opravdu moc nedozvíme, spíš několik obecnějších informací, kdo to Keltové vůbec byli. Některé hlášky jsou opravdu unikátní - muž je prý podle současných vědeckých výzkumů klonem ženy. Co se mi ale celkem líbilo, byly fotografie a grafické zpracování.

24.03.2023

Páté a zároveň poslední pokračování z řady malých regionálních průvodců po Moravském krasu a blízkém okolí. Obdobně jako ostatní knížky z této edice jde o místopis tentokrát zaměřený na oblast okolí Macochy a ponorné řeky Punkvy, kde je toto území popsáno z různých pohledů (geologie, historie, pamětihodnosti atd.). Ze všech průvodců je tento nejobsáhlejší, je zaměřený mnohem víc na speleologický výzkum a oproti ostatním obsahuje i řadu barevných fotografií. Je tu ale poznat, že se popisovaná oblast částečně překrývá s předchozí publikací Sloup a Pustý žleb v Moravském krasu a řada informací se tu opakuje, včetně doslovného zkopírování některých kapitol - např. historie správy zpřístupněných jeskyní. Na druhou stranu se knížka věnuje často i lokalitám mimo vybranou oblast, jako např. Vintoky, Harbechy, Rudice a další, které byly také popisovány v dřívějších knihách, ale zase je to fajn pro někoho, kdo nemá komplet celou řadu.
Co mě zaujalo - kapitola hydrografie, kde jsou popsány vodní toky i včetně drobných periodických, které nemají ani jméno. Dále historie zpřístupňování Punkevních jeskyní (postupy objevů jsou tu znázorněny na časové mapě), mimo jiné i kontroverzního vylámání vodního plavebního koridoru, který by se dnes nemohl uskutečnit. V několika prvních desetiletích objevování a zpřístupňování těchto jeskyní se zde odhaduje (dle výzkumu z roku 1990) na 10 000 kusů zničených, převážně hůlkových, stalaktitů a brček... Jsou tu popsány i historické metody měření hloubky Macochy. Velmi zajímavá je kapitola věnující se krásné literatuře, ve které se tato část Moravského krasu vyskytuje. Je tu vyjmenována řada dnes už většinou neznámých básní, novel, románů a pověstí, včetně některých ukázek. V kapitole Významné osobnosti je kromě obligátního K. Absolona pamatováno i na slavnou "silnou čtyřku" Absolonových nejvěrnějších spolupracovníků a jsou tu popsány i jejich jednotlivé osudy.

22.03.2023

Velmi pěkný místopis, který popisuje novodobou historii Tetína za použití spousty krásných fotografií - ať už těch oficiálních (pohledů), tak i těch ze soukromých archivů.
Co mě zaujalo nejvíc, byly informace o společenském životě obce. Je neuvěřitelné, jak se dříve lidé, kteří těžce pracovali na polích nebo v lomech, dokázali po práci ještě účastnit spousty kulturních akcí a byli členy nejrůznějších spolků. Například v období první republiky působilo v Tetíně 5 ochotnických divadelních souborů. Když to srovnám s dnešní situací u nás na vesnicích, je to dost smutné. Zaujal mě i ostudný osud Tetínského hradu, který byl z velké části obětován při těžbě vápence, samozřejmě kvůli zisku... Je toho ale mnohem víc - válečné události, násilnosti při osvobozování Rudou armádou, poválečné změny atd.
Knížka je rozdělená do tematických kapitol, kde ale občas působí rušivě neustálé přeskakování v čase. Pro seznámení s novodobou historií nejen obce, ale i této části Českého krasu, je publikace velmi dobrá.

07.03.2023

Jedná se o třetí knížku z původně plánované sedmidílné (a nakonec jen pětidílné) řady malých regionálních průvodců po Moravském krasu a blízkém okolí. Díky tomuto rozdělení se tak každé popisované oblasti dává mnohem víc prostoru než například v pozdější publikaci Moravský kras - jeskyně a člověk (Balák, 2019).
Jak už je v podobných místopisech zvykem, jsou informace rozděleny tematicky do řady různých odvětví (geologie, hydrografie, historie atd.). Nejsem toho úplně příznivcem, protože to někdy dopadne stylem "ode všeho trochu, dohromady nic". Tohle ale není ten případ a v podstatě v každé kapitole se tu dají zjistit zajímavosti, které nejsou všeobecně známé.
Například že v lomu Na Bradinách se vyskytuje jeden z nejstarších dokladů krasového procesu v MK, nebo třeba původní princip pálení vápna v selských vápenicích. Je tu popsána i komplikovaná historie správy zpřístupněných jeskyní a komplet výčet jednotlivých organizací, jak po sobě následovaly. Dále tu je například celkový seznam členů rodiny Salmů, kteří jsou pohřbeni na sloupském hřbitově. Z nedalekého Němčického krasu je tu popsána historie těžby železných rud v Němčické jeskyně a je zde dokonce citována i stará kramářská píseň o jejím objevu. Výborné jsou i podrobné životopisy významných osobností - především Martina Kříže, Jana Kniese, ale třeba i Jana Nepomuka Soukopa, místního kněze, který se o jeskyně velmi zajímal. Je tu i plno opravdu vtipných historek, takže je hezky vidět, o jak svérázné osobnosti se jednalo.
Co tu trochu chybí, je kapitola věnující se rostlinám vedle části věnované živočichům. Dále tu není zmínka o vybudování silnice v Pustém i Suchém žlebu ve dvacátých letech a o historii zdejší dopravy do jejího zákazu - což je dost zajímavé, ale naštěstí se o tom píše v posledním místopisu této řady, který je věnovaný Macoše a Punkvě. Co mě trochu znejistělo, je záhadná sloučenina v červenozemi: R2O3. (Že by Fe2O3 ?).
Celkově je to super publikace nejen pro turisty, ale pro všechny, kteří chtějí vědět víc, než najdou na wikipedii.

03.03.2023

Tuhle knížku jsem dlouho marně sháněl. Až shodou náhod nám její autor nedávno přišel pomoct na naši akci a knížku nám pak všem věnoval… Udělal mi tím velkou radost - jak dárkem, tak i obsahem, protože jde o nejlepší vzpomínkovou jeskyňářskou publikaci, jakou jsem zatím četl.
Pavel má především dar vyprávět - je zde spousta drobných příběhů v krátkých kapitolách, a i když nejsou psány chronologicky, tak na sebe nenápadně navazují. Většina se týká bádání tišnovských jeskyňářů v Tišnovském krasu - především v Králově jeskyni z období 70-tých a 80-tých let. Píše se zde ale i o málo známém Lažánecko-heroltickém krasu. Poslední a nejdelší kapitola je věnována dvěma expedicím v Rumunsku, přičemž ta první byla hodně dramatická a díky velkým záplavám skončila málem katastrofou. Příběhů, kdy šlo o život (a někdy bohužel skončily i špatně) je tu víc, a tak se není čemu divit, že zde autor na mnoha místech zdůrazňuje bezpečnostní opatření, což zároveň doplňuje i zážitky se spoustou nebezpečných situací, které by zaskočily i zkušené jeskyňáře.
Některé historky jsou zase vtipné - hašení hořícího karbidu sněhem pobavilo. Je z toho všeho prostě cítit poctivě “odžitý” jeskyňářský život. Bylo by super, kdyby podobnou vzpomínkovou knihu sepsala každá jeskyňářská skupina.

19.02.2023

Knížka je v podstatě encyklopedie, ve které jsou k jednotlivým jeskyním v abecedním pořadí uvedeny ve zkratce základní přehledy archeologických nálezů, kdo a kdy je nalezl + různé zajímavé informace k danému místu.
Nejzajímavější je část, která se týká pseudokrasových oblastí - je poznat, že autoři se těchto archeologických výzkumů většinou přímo účastnili. O to větším kontrastem jsou ale přehledy ostatních krasových lokalit, kde autoři už tak pevní v kramflecích nejsou, a tak čerpají z různých zdrojů. Zatímco v případě pseudokrasových jeskyní jsou tu popsány i celkem nevýznamné nálezy kdejakých převisů, u krasových oblastí tu chybí tak zásadní lokality jako například Stránská skála (!), Adlerova jeskyně, ale i řada menších jeskyní - Vinckova, Žižkůvka, Verunčina, Kapustovka, Slezákova díra aj.
U Koněpruských jeskyní je sice zmínka o nálezu části lidské lebky, ostatky dalších dvou lidí tu ale uvedeny nejsou. O Mladečských jeskyních je tu celkem 5 krátkých vět, což pro naše nejstarší sídliště druhu Homo sapiens je víc než nedůstojné. V přehledu osobností naší speleoarcheologie je uveden Josef Skutil - jeden z našich největších odborníků na paleolit - chybně jako Jaroslav.
Pár věcí mě ale zaujalo - informace o nástěnné kresbě jelena v Býčí skále, nebo třeba zmínka o 5 mrtvých při výbuchu granátu na konci 2. světové války u vchodu do jeskyně Drátenické.

06.02.2023

Netradiční přehled spektakulárních historických teorií, které se zabývají jeskyněmi a jejich obyvateli. Vypovídají především o lidské bezmezné fantazii. Dnes působí sice legračně (krápníky vykvétají jako rostliny, lidé se pohybují na vnitřní straně povrchu zeměkoule, zkameněliny vznikají v horninách sami od sebe atd.), ale kdo ví, co se bude psát v budoucnu o našich dnešních hypotézách ohledně superstrun nebo temné hmoty.
Kromě toho jsou v knížce popsána i různá falza a podvody, které se střídají rychle za sebou, až postupně ztrácí na zajímavosti. V přehledu nejstarších zmínek o jeskyních chybí informace o prvním písemném dokumentu popisujícím jeskyni - v čínské Knize o horách z roku 221 př. n. l. V celkem obsáhlém přehledu křesťanských světců žijících v jeskyních chybí svatý Antonín a svatý Pavel Poustevník, svatý Jan, který v jeskyni Apokalypsy sepsal Knihu Zjevení. Doplnil bych i zmínku o tradovaném umístění jesliček - místa narození Ježíše Krista - do jeskyně.
I přes některé drobnosti a občasný náběh k bulvárnosti je knížka zajímavá a obdivuji škálu informací, které se autorovi podařilo poskládat do jednoho celku. Hezké je i vizuální zpracování.

30.01.2023

Mé první setkání se záhadologem Otomarem Dvořákem bylo bohužel zklamáním. A přitom knížka nezačala vůbec špatně - první kapitola obsahuje spoustu velmi zajímavých informací o Prokopském / Dalejském údolí - především o odtěžené Svatoprokopské jeskyni, nebo například o Barrandově a jeho geologii. Bohužel čím dále autor postupuje jihozápadním směrem napříč Českým krasem, tím více převažují nad fakty tajemno a mystérium. Ani by tak nevadily citované místní pověsti, spíš jsou problém autorovy fabulace a hypotézy. Na většině vrcholcích tak musely existovat pohanské svatyně - ideálně slovanské nebo alespoň keltské, kde se odehrávaly tajuplné rituály. Tato místa, podle autora, vznikala obzvláště v oblastech, kde je koncentrována tajemná energie. Autorovy představy docházejí tak daleko, že například záhadný kámen s důlky v jeskyni sv. Ivana považuje za oltář z doby halštatské. Dalším příkladem je původ názvu osady Hostim, který vychází údajně ze slova host, který u Slovanů označoval "ducha předků" a v angličtině se nadále vyskytuje ve výrazu ghost (duch)... Podobných perel je tu mnoho.
Je to škoda, protože i tak se v knížce může člověk dozvědět některé zajímavé informace o Českém krasu, ale převažují poutavě psané bludy. Nepatřím zřejmě mezi cílovou skupinu čtenářů.
P.S. Podobně například i tato recenze: http://tetin.speleo.cz/stary_web/view.php?cisloclanku=2011030801

27.12.2022

Jeden z mnoha průvodců podzemím České republiky. Ve své době šlo o první pokus vytvořit přehled většiny přístupných umělých a přírodních podzemních prostor – celkem jich je v knížce přes 120.
Na textu se podíleli přední odborníci na dané téma, nicméně publikace trpí omezeným rozsahem. Jednotlivá místa jsou popsána většinou na jedné stránce, kde jsou uvedena základní fakta, která se dají běžně zjistit na internetu. Údaje ohledně cen vstupného nebo otevírací doby jsou samozřejmě už dávno neplatné. I zde se objevil úlet - podle této publikace byla Věstonická venuše zničena při požáru zámku v Mikulově koncem 2. světové války (str. 230). Ve skutečnosti byla soška v té době v Brně a unikla tak zkáze.
Na knížce jsou nejzajímavější plánky několika prostor a některé krátké předmluvy k danému místu z dobové literatury. Fotografií je poskrovnu.
Shrnuto – knížka pro naprosté fandy podzemí ČR a sběratele “podzemní” literatury.

06.12.2022

Knižních průvodců, které se zabývají jeskyněmi České / Československé republiky, vyšlo již několik. Informace v nich totiž rychle stárnou. A tak po delší době vydalo nakladatelství Academia další průvodce v řadě.
Jednotlivé lokality jsou rozděleny podle krajů ČR. O každé jeskyni se tu dozvíme základní informace - jak jeskyně vznikla, historii jejího objevování a stručný popis podzemních prostor. Problém je právě ve zmíněném rychlém stárnutí informací - řada jich je dnes už neplatná (např. známá hloubka Hranické propasti). Text je doplněn krásnými fotografiemi, pro lepší představivost tu ale chybí schematické mapy. Nejzajímavější je popis nepřístupných prostor - například labyrintu Poseidon v Teplických skalách (kolem jeho uznání, jakožto nejdelšího evropského podzemního komplexu v pískovcích, byla velká kauza krátce po jeho objevu). Jako základní přehled nejdůležitějších informací je knížka velmi dobrá.

26.11.2022

Cenná knížka sepsaná renesančním člověkem H. W. Frankem. Jedná se o detailní vzpomínky z jeskyňářských expedic (především v rakouském Dachsteinu), které autor absolvoval od 50tých let minulého století. Knížka je napsána velmi čtivě a člověk z ní má takřka filmový zážitek, což je dáno i dobrým překladem další zajímavou osobností a nestorem speleoalpinismu F. Šmikmátorem.
Pro českou speleologii je knížka zajímavá několika vzpomínkami na Hermanna Bocka - brněnského Němce, který začátkem 20. století bádal v rámci Spolku německých turistů v Býčí skále a dalších lokalitách Moravského krasu.
Negativum je pro mě absence jakýchkoliv fotografií a plánků jeskyní a určitá šablonovitost popisů jednotlivých výprav.

16.08.2022

Hezká knížka ze dvou expedic na Kubě a v Mexiku - průzkumy cenotů, výstup na nejvyšší horu Mexika, potápění v Karibiku, svérázné zážitky s místními domorodci - a to všechno z doby, kdy se dalo cestou letadlem v klidu zajít ke kapitánovi, který vás s doutníkem v puse nechal v pohodě nafilmovat z kokpitu celé přistání letadla. Ale největší bizár byl ten se stranickými papaláši, u kterých bylo potřeba si expedici vůbec prosadit. Čistokrevná kafkárna.

23.07.2022

Jde o čistě mapovou publikaci se zobrazením půdorysů, profilů a řezů jeskyní Pustého žlebu. Většina map vychází z měření provedených v 70.tých a 80.tých letech. Všechny mapy jsou překresleny do jednotné formy. Číslování jeskyní vychází z jednotné evidence dle metodiky J. Vodičky ze 70.tých let. Rozlehlejší jeskyně mají rozdělenou mapu na vícero stránek, což snižuje přehlednost, ale vzhledem k formátu knihy to asi lépe udělat nešlo.
Z publikace se během let stal spíše historický dokument vzniklý za pomoci dobových měřících prostředků a postupem času ztrácí na aktuálnosti, zato ale získává na historické hodnotě. Je jen škoda, že druhý díl pro Suchý žleb již nevznikl.

19.07.2022

Důležitá publikace, která shrnuje výsledky speleologických průzkumů v Amatérské jeskyni v období 1972 - 1978 pod hlavičkou Geografického ústavu ČSAV. Stručně řečeno – když Amatérku zkoumali profesionálové, což samo o sobě je dost kontroverzní období speleologie v Moravském krasu. Je to doba, kdy Speleologický klub bojuje o svoji existenci. Aby mohl pokračovat po tragickém úmrtí jeskyňářů M. Šlechty a M. Zahradníčka v dalším průzkumu Amatérské jeskyně, musí z pragmatických důvodů kývnout na spolupráci s GÚ ČSAV, který jej ale z této lokality v podstatě vyšachuje a další výzkum probíhá pod jeho taktovkou. Velký boj je i o samotný název jeskyně – profíkům se asi název Amatérská jeskyně (na počest amatérským speleologům) úplně nezamlouval.
O tom všem se v publikaci čtenář samozřejmě nic nedozví. I tak jsou zde ale důležité informace - co objevu Amatérky předcházelo, popis tragické nehody a následné aktivity GÚ ČSAV – průzkum jeskynního systému (zajímavý je především potápěčský průzkum Předmacošského sifonu potápěči Trygonu Brno), budování nové vstupní štoly z Koňského spádu v Pustém žlebu a mapování jeskyně. Největší část knížky tvoří detailní topografický popis všech tehdy známých částí (v té době 17 km), který odkazuje i na přiloženou mapovou dokumentaci v měřítku 1:2000.
Co v publikaci působí rušivě je poměrně velké množství překlepů, chybných odkazů na přiloženou mapu, chyb v názvech jeskyní nebo i špatných datací (první potápěčský průzkum u přítokové stěny Macochy dle informací byl proveden v roce 1971 E. Buršíkem a T. Divíškem). Knížka tak občas zavane lehkým amaterismem.
Text doplňuje řada zajímavých fotografií, např. budování štoly nového vchodu.

10.07.2022

Vzpomínkových speleologických knížek je jako šafránu. Navíc když autor je jeden ze zakladatelů České speleologické společnosti a bývalý ředitel Správy jeskyní ČR, dá se čekat, že knížka bude nabitá informacemi. Bohužel se tak nestalo, což je dáno především tím, že se jedná o rozhlasové vyprávění Jaroslava Hromase na Českém rozhlase 3, které do textové podoby převedla redaktorka Jana Špačková. Nejhodnotnější jsou autorovy vzpomínky na své jeskyňářské začátky a setkání s legendami J. Petrbokem, V. Stárkou a s řadou dalších osobností. Zajímavé jsou i zážitky z průzkumů hradních studen. Profesní vzpomínky na působení v řadě organizací je podáno úsporně a velmi korektně - což ale ubírá na úplnosti. Autor sám na konci sděluje, že negativní zkušenosti záměrně vynechal nebo vytěsnil z paměti. Zážitky ze zahraničních expedic jsou zmíněny letmo, zato turistickým návštěvám je podle mě věnováno zbytečně moc prostoru (především část o Maroku) - vzpomínky se tu mění v jakýsi místopis. Na závěr této kratičké knížky autor popisuje na třiceti stranách jednotlivé zpřístupněné jeskyně v ČR. Součástí publikace je řada historicky cenných fotografií. I přes některé nedostatky díky moc za to, že knížka vznikla.

06.07.2022