Po stopách Keltů na Berounsku. Od Tetína na Bacín
Marie Holečková , Dana Frantálová
https://www.databazeknih.cz/img/books/22_/226271/po-stopach-keltu-na-berounsku-od-te-226271.jpg
3
2
1
První z řady průvodců, připravený ve spolupráci s občanským sdružením Lugh, vás zavede tentokráte do jedné z archeologicky nejhodnotnějších a nejstarších oblastí Čech, do srdce Českého krasu - míst mezi Tetínem a horou Bacínem.
Přidat komentář
Štítky knihy
Kniha Po stopách Keltů na Berounsku. Od Tetína na Bacín je v
| Přečtených | 3x |
| Chystám se číst | 1x |
| Chci si koupit | 1x |
Huh, co tohle bylo? Vůbec jsem nepochopil koncept knížky. Na začátku se účastníme jakési besedy o duchovním odkazu Keltů. Lidé v sálu se ptají, chytré hlavy odpovídají a autorka to vše zapisuje. Střih. Ocitáme se v Tetíně na jakémsi výletu se skupinou turistů, které provází průvodkyně. Ta povídá o historii místních kostelů, hřbitovu a zřícenině hradu. Lidé se přesouvají z místa na místo, občas se někdo na něco zeptá. Autorka vše zapisuje. O Keltech ani slovo. Střih. Bez souvislostí se najednou objevíme u Šemíkova hrobu v Neumětelích. Konec. Další kapitola - další výlet. Tentokrát se k průvodkyni připojil i Václav Cílek. Jsme na Zlatém koni, průvodci povídají o místních lomech a jeskyních, občas se někdo zeptá, průvodci odpoví, autorka vše zapisuje. Konec první poloviny. Přijde mi fascinující, že se zúčastním nějaké podobné exkurze, sepíšu z toho kdejaký šplecht a nějaké nakladatelství mi to pak i vydá!
Druhá polovina se skládá z kapitol, které autorka buď přepsala z odborných časopisů (Český kras), nebo tu snad dokonce přispěli (kromě ezoexpertů) i skuteční odborníci na slovo vzatí - nejlepší z celé knihy je asi kapitolka o vrchu Bacín od Václava Matouška, který se podílel na archeologickém průzkumu místní jeskyně - což je opravdu úžasné, že tuto puklinu vyhledávali lidé od paleolitu přes neolit až do starší doby železné a ukládali do ní lidské ostatky. V další kapitole se zase objevuje známá romantická představa, že název vrchu Kotýs je odvozen od kultovní thrácké bohyně Kotys. Pojmenování vzniklo mnohem prozaičtěji - na ostrohu kopce měl kdysi pozemky sedlák Kotyza, navíc název Kotýs je používán až od poloviny 19. století. Ke konci knížky se vracíme k osvědčenému schématu - jsme na přednášce, lidé se ptají na zajímavosti o Keltech, přednášející odpovídají - vše zapsáno.
O Keltech na Berounsku se z této knížky opravdu moc nedozvíme, spíš několik obecnějších informací, kdo to Keltové vůbec byli. Některé hlášky jsou opravdu unikátní - muž je prý podle současných vědeckých výzkumů klonem ženy. Co se mi ale celkem líbilo, byly fotografie a grafické zpracování.