David81 komentáře u knih

Tuhle knížku jsem dostal darem od autora a kamaráda Pavla Vašíka (přispěl jsem do ní několika fotkami). Jedná se o přehled a popis krasových i pseudokrasových jevů (jeskyní, vývěrů, závrtů) v okolí Tišnova. Zahrnuje i několik dnes už odtěžených lokalit. U větších jeskyní jsou, kromě popisu, chronologicky zaznamenány i jednotlivé objevy. Převažuje obrovské množství cenných dokumentačních fotek (často historických) a map. Do přehledu se dostalo také několik štol. Největší část je věnována pochopitelně obří Králové jeskyni (přes 1,3 km).
Co mě zaujalo nejvíc: Přehledně zpracované mapy Květnice s vyznačeným rozmístěním jeskyní a systémy zdejších štol. O krasu u Štěpánovic a probíhajícím výzkumu Vavříčkovy jeskyně jsem se dozvěděl až z této knížky. Popis i fotky Úžinové jeskyně v Lažáneckém krasu působí silně klaustrofobicky. Podobně sugestivně jsou tu vylíčeny čerpací zkoušky Vinšovy vyvěračky. Svoji jeskyni má dokonce i Brněnská přehrada!
Poznámka hnidopicha: Na straně 14 je překlep - rok objevu Výročního dómu je uveden 2023 (to stejné i u průkopu do objevné pukliny), správně má být 2022.
Celkově jde o velmi dobrou knížku, která doplňuje starší publikaci Jeskyňáři pod horou Květnicí.

15.10.2023

Publikace o kanalizaci? To samo o sobě zní zajímavě. Ale že jde ještě o kanalizaci v Josefovské městské pevnosti? Tak to je něco zásadního!
Samotnou pevnost jsem nedávno navštívil a všem to vřele doporučuju. Oproti sesterskému Terezínu tu není všude cítit depresivní nálada bývalého koncentráku. Naopak! Není nic pozitivnějšího, než obří unikátní pevnost, která nebyla nikdy použita k zabíjení lidí.
Leč zpátky k publikaci. Kolegové z Albeřické ZO provedli průzkum domovních, uličních i páteřních stok, jejichž celková délka činí kolem osmi kilometrů. Což dělá pevnost, která má navíc dalších 35 km podzemních obranných chodeb, ještě zajímavější. K nim jsou tu popsány veškeré informace co se týká rozměrů, hloubky, typů vyzdívek, pozdějších přístaveb a mnohem víc. Text provází řada fotek i schémat celkového systému i dílčích částí. Zároveň tu je zdokumentován mnohdy havarijní stav vzniklý vinou trestuhodných neodborných zásahů, díky kterým trpěla nejen kanalizace, ale i zdejší budovy. Čeho lze jen litovat, je krátký rozsah - jde v podstatě o brožuru. I tak se jedná, především pro tzv. kanálníky, o důležitou publikaci.

09.10.2023

O tom, jak se Moravský kras objevuje v českých a německých básních a prózách, vyšlo překvapivě dost různých studií a pojednání. Je to zvláštní, protože takovéto beletrie je poskrovnu.
V této publikaci sestavil historik a archeolog Josef Skutil se svým synem Janem přehled nejrůznějších literárních drobností, článků z dobových časopisů, zápisků z návštěvních knih, pověstí, básní, povídek či drobných próz. Navazují tak především na starší publikaci Moravský kras v krásném písemnictví od Miloslava Hýska, kterou zde doplňují. Soupis je chronologický a je rozdělený do několika kapitol.
Obdivuji autory, kteří museli pročíst obrovské kvantum literatury. Ke každému záznamu uvádí i krátké informace o autorovi, případně i historické okolnosti jejich vzniku. Nejzajímavější části jsou i krátce ocitovány, a to v jazyce, ve kterém byly napsány.
Přesto mám z knihy dojem, že autoři občas vařili z vody vzhledem k opravdu skromném vlivu Moravského krasu na tvorbu našich spisovatelů. A tak se tu nesčetněkrát vyskytují fráze typu: „Jak bychom si mohli přát, kdyby tento autor svoji zdejší návštěvu popsal ve svých dílech“ nebo „Litujeme, že ani tento autor, ani onen se o Macoše nezmiňují ve svém díle“ Bez těchto vycpávek by byla publikace možná o čtvrtinu kratší. Až žárlivě zde například uvádějí, že se Leoš Janáček spolu s Rudolfem Těsnohlídkem mnohem více věnovali Demänovským jeskyním než Moravskému krasu. A tak mezi autory, jejichž díla tato oblast nejvíc ovlivnila, patří dnes už málo známí František Taufer a Jaroslav Zatloukal. Vysvětlení možná podává i postřeh, že největší literární zájem vyvolávala u veřejnosti spíš novinová dobová černá kronika o vraždách i sebevraždách, kterých se tu událo opravdu dost. Poslední dvě kapitolky se věnují v krátkosti i beletrii z dalších krasových oblastí Moravy a Slovenska.
Poznámky hnidopicha: Soška býka v Býčí skále nebyla nalezena roku 1896, ale 1869 (str. 6). V kapitole Meziválečné období se dle nadpisu má pojednat o Jaroslavu Marchovi (básníkovi z Babic), ale není pak zde o něm ani zmínka (str. 54). Novela Alfreda Technika Mlýn na ponorné řece není situovaná na Punkvě, ale v Holštejnském údolí (str. 64).

06.10.2023

Nejdřív malé uvedení do kontextu: Ohledně objevu Poseidonu - „nejdelšího evropského systému podzemních prostor v pískovcích“ - se svého času rozpoutala pořádná kauza. V roce 2008 informovalo několik odborných časopisů o úžasném nálezu Romana Mlejnka rozsáhlého systému podzemních chodeb v Teplických skalách o celkové délce přes 27 km. Celý systém byl následně dokumentován pracovníky správy jeskyní ČR. O nálezu vyšel příspěvek také v našem nejprestižnějším speleologickém časopise Speleofórum (2008), přičemž byl objev na pravidelném setkání jeskyňářů oceněn předsednictvem České speleologické společnosti zvláštní cenou.
Následně se ale začaly dít věci. Ozvali se někteří jeskyňáři – je vůbec možné tento nepřehledný soubor puklin, soutěsek a kaňonů označit jako podzemní systém? A může být v tomto případě uváděná délka systému pravdivá? Vznikly tak oprávněné pochybnosti a zároveň docela nepříjemné faux pas, protože o objevu už informovala řada médií, byl natočený film a mimo jiné vyšla i tato publikace. Poseidon se objevil dokonce také v JESO (jednotné evidenci speleologických objektů) a začalo to zavánět mezinárodní ostudou. Svoji roli hrálo možná i to, že nález a dokumentaci prováděli zaměstnanci Správy jeskyní ČR. Možná tu byla určitá řevnivost ze strany některých členů ČSS.
Nakonec na základě odborného posudku Pavla Bosáka z Geologického ústavu AV ČR a odborné komise pro pseudokras ČSS (kteří paradoxně před touto kauzou neměli k článku ve Speleofóru žádné připomínky) bylo vydáno stanovisko, že „v Teplickém skalním městě nedošlo k objevu žádného jeskynního, ani podzemního systému Poseidon, a takový systém zde neexistuje. Název Poseidon nadbytečně přejmenovává části skalního města, která už svá pojmenování mají.“ Konkrétní zdůvodnění píše Pavel Bosák ve Speleofóru 2009. Kroky související s prezentací Romana Mlejnka byly označeny jako neetické… Čili nejdřív ocenění, následně odsouzení. Každopádně síla marketingu byla obrovská a dodnes se o neexistujícím systému Poseidon píší (kopírují) články, v Teplických skalách se o něm turisté mohou stále dočíst na infotabulích a autor objevu dál objíždí města a o Poseidonu dělá přednášky.
Tolik k informacím, které jsou k této brožuře dost zásadní. I tak ji stojí za to přečíst, protože přes malý rozsah obsahuje zajímavé informace o vzácných druzích členovců, kořenových stalagmitech nebo o historii, (např. o místních svérázných průvodcích, kteří tu prováděli turisty již od poloviny 19. století za pomocí flašinetu a sugestivní recitace básní). Výborně je zpracována půdorysová mapa celého labyrintu i některých jeho menších částí.
Brožuru jsem využil při nedávné návštěvě Teplických skal. Stále se dá ještě sehnat - například na pokladně na zámku v Adršpachu.

02.10.2023

O této publikaci se většinou píše, že jde o unikátní dílo, které dosud nemělo obdoby - a s tím se dá jen souhlasit. Rozhodně netypický je vlastní formát 46 historických map na samostatných skládaných listech spolu s průvodní knížkou, která o každé z těchto map přináší spoustu informací a to vše v kartonovém pouzdře - to je opravdu něco hodně neobvyklého.

Co se týká vlastních map - většina z nich okouzluje svojí uměleckou hodnotou. Nezobrazují jen obrysy jeskyně, ale je tu většinou zaznamenáno i okolí s vegetací, jednotlivé krápníky, nebo třeba i malé postavičky průzkumníků s žebříky nebo s loďkami. To vše tyto plánky „zlidšťuje“ a je škoda, že tohle na dnešních strohých mapách nebo 3D skenech už neuvidíme. Nejdokonalejší plány pochází (jak jinak) od Karla Absolona a myslím, že třeba jeho mapa Sloupsko-šošůvských jeskyní je naprosto nepřekonatelná.

Dále mě zaujala mapa jeskyně Výpustek od Antonína Loly, která byla dlouho považovaná za ztracenou, než ji v roce 2011 nalezl autor této knížky ve vídeňském archivu. Podobný osud měla první mapa jeskyně Netopýrka od Floriana Koudelky, která byla znovuobjevena v roce 2012, a i první mapa Ochozské jeskyně, kterou v archivech znovuobjevil Martin Golec krátce před vydáním této publikace. Málo známé jsou i mapy Němčických jeskyní, odtěžené Svatoprokopské jeskyně, nebo třeba Mariánské jeskyně. Malou výtku mám jen k pořadí jak jsou skládané listy po sobě seřazeny, například soubor profilů Sloupsko-šošůvských jeskyní od Karla Süsze který tvoří prvních šest listů, ale půdorys ze stejné doby je až na listu 24.

Neméně zajímavá je i knížka s doprovodnými informacemi k jednotlivým mapám, jejich autorům i k historii objevů v dané jeskyni. Dvě hnidopišské drobnosti: Josef Szombathy nezemřel v roce 1942, ale 1943 (str. 70), bratři Čeněk a Josef Chromý nestrávili po přetržení lana ve Zbrašovských aragonitových jeskyních po tmě 18 hodin, ale „jen“ 8 hodin (str. 156).
Celkem shrnuto ano, je to unikátní dílo.

25.09.2023

Po dlouhých pětašedesáti letech konečně vyšla další populárně-naučná knížka o krasových oblastech střední a severní Moravy, navíc ve skutečně reprezentativním formátu. Sestavit přehlednou publikaci o tak roztroušených a nesouvislých krasových ostrůvcích s tak odlišným vývojem je ořech jako hrom, ale autor se s tím dokázal i přes pár drobností poprat.
Hlavními přednostmi knížky jsou opravdu krásné fotografie a velké množství málo známých historických informací, které se autorovi podařilo sestavit z archívů a dobových zdrojů. K většině jeskyní se tak dozvíme o podrobnostech jejich objevování, výzkumu, nebo zpřístupňování veřejnosti. Zaujaly mě například kapitoly o málo známém krasovém badateli Karlu Kostroňovi, o výzkumu nepřístupných jeskyní u Kadeřína, o historických nápisech v jeskyni Na Špičáku, o historii hloubkových ponorů v Hranické propasti, nebo třeba o krasové oblasti u Vitošova.
Jako hlavní negativum je absence jakékoliv mapy - což v případě tak roztříštěných a většinou i málo známých oblastí je dost na škodu. Je tu i několik faktických chyb: V kapitole o potápění v Hranické propasti je David Čaňi chybně uvedený jako Michal. Javoříčské jeskyně jsou tu jednou uvedeny jako třetí nejdelší v ČR, o pár stran dál jako čtvrté. Na straně 121 je informace, že v kapitole 25 je zmínka o lomové stěně u jeskyně Na Špičáku, ale informace tu chybí. Přes pár drobností jde o velmi dobrou knížku, kterou se vyplatí sehnat.

03.09.2023

Málo známá publikace, která popisuje události od vzniku speleologické skupiny při ROH ČKD Blansko, přes její transformaci na ZO ČSS 6-04, až k roku 1985, kdy skupina slavila 30 let od založení.
Kromě hlavního přehledu výzkumů, který je tu stručně popisován rok po roce, zde najdeme i informace o geologii a paleontologii okolí Rudického propadání, popis topografie některých částí jeskyně, přehled expedic a výprav, kterých se skupina zúčastnila nebo soupis všech jejích členů od založení.
Co mě zaujalo: pár zmínek o dnes už pozapomenutém výzkumu závrtu U Klostermannovy studánky, celá kapitola o průzkumu sedmnácti komínů Rudického propadání - včetně jejich popisu, poměrně podrobný zápis průběhu expedice Jean - Bernard 1984, kterého se skupina zúčastnila. Nejzajímavější je asi popis průzkumu Ponorné chodby Rudického propadání, kde byl v roce 1978 proveden první sestup a výstup za normálního stavu vody.
Součástí sešitu je i obsáhlý přehled literatury a několik map a černobílých fotografií, které jsou bohužel hodně nekvalitně reprodukované.

25.08.2023

Líbí se mi, že sešitové publikace z edice Knihovna ČSS se nezabývají jen krasovými oblastmi a jejich jeskyněmi. V tomto svazku se vydáme do historického podzemí. Konkrétně do plzeňského podzemí a jeho středověkých studní, jámového lomu na vápenec Loreta u Klatov, kaolinového dolu u Nevřeně, do jednotlivých rudních revírů v okolí Stříbra, či do Rudolfovy štoly v Praze a jejich šachtic. Dozvíme se tu o jejich historii, rozsahu podzemí a aktuálním stavu (v době sepsání). Nejvíc se mi ale líbil příspěvek Františka Barocha, který tu popisuje sisyfovský výzkum známé (dnes zpřístupněné) štoly Jeroným. Je tu krásně vidět arogance tehdejších úřadů. Vchody byly dokonce několikrát záměrně zasypány.
Zajímavá je třeba i zmínka o krasových jevech ve středověkých štolách na Stříbrsku. Součástí jsou i černobílé fotografie a několik map podzemních prostor.

29.07.2023

Pokud chcete získat srozumitelné, přehledné a komplexní informace o tvorbě jeskyní, vyhněte se této publikaci obloukem.
Jde o vědeckou práci, která má řadu neduhů. Jedním z nich je opravdu nelogický, až nesrozumitelný překlad pana Pavla Bosáka, utopený ve spoustě odborných výrazů. Například definici jeskyní na str. 5 jsem četl opakovaně několikrát, než jsem pochopil, že logiku ve slovosledu zde opravdu hledat nemám. O to víc působí jako pěst na oko některé svérázné překlady - například, že v jeskynních sedimentech se po zvířatech může akumulovat hnůj (str. 29).
Velice chaotické je členění jednotlivých kapitol - kdy se například v kapitole Erozní jevy v jeskynních chodbách objevuje podkapitola Korozní kapsy (str. 21). Někdy se tu i žongluje s definicemi, jako například když facety se tvoří ve statické vodě a o pár řádků dál ve vodě tekoucí (str. 24).
Krasovění je zde podmíněno dvěma zakladními faktory: 1) strukturně - existencí puklin (tzv. protojeskyní) umožňujících vnikání vody do horniny a 2) hydrologicky - schopností vody působit na horniny. Zcela zde ale chybí faktor litologický (míra rozpustnosti hornin - např. vlivem typu vápence). Chybí zmínka o rozdílné míře koroze u tekoucí a stojaté vody, nebo třeba o vlivu jeskynního mikroklimatu na tvorbu dutin.
Publikace byla pro mě naprosto zmatečná.

17.07.2023

Drobná publikace, která byla vydaná k 1. sjezdu České speleologické společnosti. Obsahuje příspěvky většiny z tehdejších 17 základních organizací ČSS Jihomoravského kraje (chybí jen ZO 6-01, 03 a 07). V každém příspěvku je ve stručnosti shrnuta krátká historie a přehled zkoumaných lokalit, objevů, nebo zahraničních expedic.
Co mě zaujalo: Historie průzkumu Jestřábí skály + info o obnoveném výzkumu jeskyně Předsíňové v roce 1976 (ZO 6-05), popis otevírky propadání ve Zmole ve Vilémovicích (ZO 6-06), průzkum Hlubokého závrtu (ZO 6-10), nebo třeba zmínka o tom, že Jihlavští speleologové byli v té době součástí ZO 6-14 Suchý žleb. Přes svoji stručnost a množství překlepů, podává sešit základní přehled o stavu ČSS krátce po jejím vzniku v době vrcholné normalizace.

16.07.2023

Jde o výroční publikaci, která popisuje 15 let historie speleologické skupiny Dagmar. V době sepsání tvořily tuto základní organizaci ČSS dvě frakce. Kromě vlastní Dagmary byla součástí i skupina Babická, která se připojila v roce 1980. Dále tu najdeme přehled a popis jednotlivých lokalit, kde Dagmaráci působili: např. jeskyně v oblasti propadání v Jedlích, Dagmar, Křížovy jeskyně + celá oblast Babické plošiny - jeskyně Babická, Ve Člopech, Závrt č. 12 a další. Pro úplnost je přidaný i soupis všech členů, výčet exkurzí v zahraničí, nebo třeba přehled provedených přednášek, brigád, kulturních akcí atd. Součástí jsou i mapové a fotografické přílohy. Sešit tak podává nejdůležitější informace vycházejích z výročních zpráv. Ducha Dagmaráků se tu zachytit nepodařilo.

04.07.2023

Březinská skupina byla v době napsání tohoto sešitu jednou z posledních pracovních skupin kdysi slavného Speleologického klubu v Brně, který se po vzniku České speleologické společnosti stal jen jednou její základní organizací a i ta se následně dál štěpila.
Publikace popisuje překvapivě bohatou historii Březinské skupiny - zaujalo mě například, že v padesátých letech se výrazně zapojila do technické obnovy a výzkumu Býčí skály. Zajímavá je i historie výzkumu jeskyní kolem Březiny. Třeba že v jeskyni U studánek byla použita při těžbě i úzkokolejová dráha. Největší část textu se týká hlavního projektu skupiny - výzkumu Malého lesíku, nejzajímavější jeskyně jižní části Moravského krasu. Jedná se o mohutný paleoponor Březinského (Ochozského) potoka, který je kompletně zasedimentován. Jeskyňáři pomocí elektrifikované závěsné dráhy tuto jeskyni postupně prodloužili na délku přes 350 metrů. Hlavní ponorovou propast pak vytěžili na hloubku 20 metrů. Jde o naprosto mimořádné dílo i na poměry Moravského krasu. Zajímavé jsou i informace o ostatních jeskyních - Na Technice, Ve Skalce a další. Všechny tyto jeskyně znám, takže pro mě má knížka velkou cenu. Součástí je spousta unikátních fotografií i map.

02.07.2023

Plánivská skupina patří mezi nejvýznamnější základní organizace České speleologické společnosti. Během své historie se její členové zasloužili o ty největší objevy v Moravském krasu - jeskyně Amatérská, 13C, Piková dáma, Plánivy a mnoho dalších, nejen v České republice, ale i v zahraničí. Čtyři členové bohužel zaplatili svým životem za touhu posunout hranice lidského poznání. Díky tragédii v Amatérské jeskyni bylo skupině dokonce znemožněno na dlouhých 23 let pokračovat v jejím průzkumu.
Almanach popisuje na 30 stránkách s řadou fotografií ve zkratce ty nejdůležitější události Plániváků. Bohužel na tak bohatou historii je to žalostně málo. Součástí je jmenný seznam všech členů za 50 let existence a mapa Moravského krasu i Evropy s vyznačenými místy, kde skupina působila.

02.07.2023

Knížka obsahuje známou pověst o pasáčkovi, který objevil podzemní úkryt s pokladem na Zlatém koni. Tento příběh jsem znal z legendárního komiksu Káji Saudka, který je pro mě naprosto dokonalý. Vždycky jsem myslel, že pasáček pocházel z Koněprus, ale zde se uvádí, že ovce vodil na pastvu až z Tmaně. Slyšel jsem ale názor, že tato pověst je až novodobá smyšlenka, která vznikla zřejmě až po objevu Koněpruských jeskyní (viz Vl. Stárka, Stalagmit 1982). Ostatní příběhy mě už tolik nezaujaly, snad ještě vyprávění o rusalce Majce a rybáři Smilovi. Text, především ten v přímé řeči, je psán šroubovaně a neudržel mou pozornost.
Pověstí tu je ve skutečnosti jen prvních pět příběhů. Šestý, o prohnaném zemanu z Terešova, je autorovou fabulací, jak se asi mohly přihodit události související se vznikem penězokazecké dílny na Zlatém koni. Poslední příběh se pak týká popisu vlastního objevu Koněpruských jeskyní. Zajímavé jsou především poznámky, kde jsou uváděny i odlišné varianty pověstí, a taky doslov se vzpomínkou na setkání s Karlem Chvojkou - lomařem, který první nahlédl do Koněpruských jeskyní.

21.06.2023

Obrázková publikace, která se věnuje šesti ložiskům zlatohorského rudního revíru. Každá tato oblast je krátce uvedena stručnou historií a popisem jejích důlních děl včetně informací, co se v nich těžilo. Vše je kromě češtiny psáno i v polštině, němčině a v angličtině. Hlavní část pak tvoří fotografie podzemí - většina (z pohledu laika) celkem zdařilých, občas působících trochu ploše, ale dobře vystihujících atmosféru místa. Nejlepší jsou obrázky zaplavených štol, barevné náteky minerálů a industriální záběry poničené těžební techniky. Zajímavé jsou fotky obřího propadu důlního díla Žebračka (95 x 55 metrů), který vznikl po odstřelu mezikomorového pilíře v roce 1985 a měl být před pár lety nesmyslně zasypán za 100 mil. Kč.
Vstup do většiny míst je nelegální, takže knížka umožňuje běžným smrtelníkům nahlídnout do tohoto podzemí aspoň touto formou. Škoda, že tu k jednotlivým podzemním prostorám chybí mapová dokumentace.

21.06.2023

S Igorem Audym i s jeho manželkou Jiřinou jsem měl tu čest se jednou (před cca 10 lety) potkat na pracovce v závrtu U Hrušky. Tehdy jsem byl naprostý zelenáč a vůbec jsem neměl ponětí, kdo mi to tu ukazuje, kde a jak mám kopat. A až nyní jsem si prohlédl tuhle jejich fotopublikaci.
Znám hodně lidí, kteří se o jeskyňářských fotoknihách vyjadřují docela pohrdavě. Mně se ale líbí si někdy pro radost prohlídnout krásné fotky a připomenout si některá místa, která jsem kdysi navštívil. Je pravda, že fotografie v podobných knížkách bývají občas na hraně kýče. To se ale v tomto případě říct rozhodně nedá. Střídají se zde záběry větších celků podzemí a detailů krápníkové výzdoby, které (co můžu posoudit jako naprostý laik) jsou nasvícené převážně vkusně s krásným prostorovým dojmem. V některých případech u větších dómů ale chybí zadní protisvětlo, a tak pár fotek je podle mě vyloženě tmavých (j. Spirálka, Rudický dóm, j. Harbešská). Nejvíc fotografií pochází z různých částí Amatérské jeskyně. Ty patří, spolu s těmi z Býčí skály, mezi nejhezčí z celé knížky.
Pokud tuhle publikaci porovnám s další fotoknihou z této doby (Moravský kras - V. Panoš, J. Špičák, J. Vozdecký), tak tato u mě jasně vede. Krátký doprovodný text neurazí, nenadchne.

08.06.2023

Skvělá biografie o významné osobnosti naší archeologie a paleontologie. Jan Knies, rodák z Tasova, působil na více místech, ale nejvíc je spjatý s oblastí Moravského krasu.
Knížka nezachycuje pouze jeho život, ale pojednává i o počátcích archeologie a paleontologie v českých zemích. Tyto obory se koncem 19. století teprve utvářely a amatérsky se jim věnovala tehdejší inteligence - lékaři, duchovní nebo třeba i učitelé, jako právě v případě Jana Kniese. Je tu krásně vidět, jak tito nadšenci věnovali svému zájmu veškerý volný čas, peníze a hlavně zdraví (Knies díky výzkumům oslepnul na jedno oko).
Publikace se skládá z vlastního životopisu a z příloh, které jsou opravdu mimořádně zajímavé - části vědeckých rukopisů, které již nestihl dokončit, osobní vzpomínky na své přátele a zejména osobní korespondence s takovými velikány jako K. Absolon, J. Wankel, M. Kříž, K. J. Maška a mnoho dalších. V nich se nejvíc projevuje Kniesův charakter, břitký humor a sarkasmus. Je zvláštní, jaká mezi těmito lidmi panovala nevraživost a k čemu mezi nimi docházelo. K tomuto mi v knížce chybí zmínka o údajném podnětu J. Wankla, díky kterému bylo Kniesovi znemožněno bádat v jeskyni Pekárna.
Z vlastního životopisu mě zaujal popis budování soukromého Kniesova muzea Moravského krasu ve Sloupu (první takové svého druhu v Evropě) a především úžasný vztah, jaký měl se svojí ženou Antonií, která mu osobně pomáhala u vykopávek a hlavně jej podporovala finančně (na výzkum svého manžela obětovala celé své nemalé věno). Bylo by výborné, kdyby vyšla i nějaká publikace popisující život manželek těchto svérázných osobností.

08.06.2023

Knížku jsem si kdysi sehnal ze dvou důvodů: sbírám literaturu o podzemí všeho druhu a v Jihlavě už nějaký pátek bydlím. Takže proč si nepřečíst nějaké informace o "atrakci" našeho města.
Jedná se o zbeletrizovaný popis záhadných událostí v jihlavské svítící chodbě. Je sympatické, že příběh nepíše nějaký veleslavný záhadolog, ale řadová průvodkyně, která spolu s ostatními kolegy má nejvíc zkušeností jak s vlastními záhadnými jevy, tak s celým humbukem kolem. Autorka tu civilním stylem popisuje události předcházející bombastické reportáži TV Nova, její vlastní natáčení a to, co pak krátce po ní následovalo.
Samotnou reportáž jsem si po přečtení knížky po 25 letech znovu pustil (viz https://www.youtube.com/watch?v=mQWh8Oc0kDU) a můžu říct, že to na mě nyní působí opravdu směšně a manipulativně. Osoba Stanislava Motla je pro mě navíc naprosto nedůvěryhodná a dost kontroverzní. K záhadným událostem před natáčením můžu jen říct, že sám jsem v podzemí zažil několik podobných situací (pohybující se stíny, světelné jevy, podivné zvuky atd.), kterým jsem ale nikdy nepřisuzoval nadpozemské příčiny. K tomu autorka bohužel sklouzla, a tak se tu rozepisuje o záhadné energii a tajuplných bytostech, což je pro mě za hranou. Velká část knížky mi přišla navíc opravdu velmi nudná. V podstatě celou dobu se tu různé postavy jen dohadují, co to vlastně viděly.
Mnohem zajímavější než vlastní záhada je to, co způsobila mezi lidmi - kolik přitáhla různých záhadologů, psychotroniků, ufologů, astrologů, šarlatánů a bláznů všeho druhu, kteří si tu chtěli potvrdit svoji víru, nebo se jen zviditelnili. A tak se vyslovují hypotézy, točí se virgulemi, malují se automatické kresby - a samozřejmě spousta lidí na tom pěkně vydělává. Průvodci tu pak za úplatu vodí různé existence a senzacechtivou veřejnost na tajuplné místo a Jihlava tak má (vedle ZOO) konečně nějakou pořádnou turistickou atrakci.
Dnes po letech, i když se ještě výjimečně v bulváru objeví senzační zpráva o záhadných tvářích, které někdo rozezná ve skvrnách na zdech nebo podlaze, záhada jihlavského podzemí postupně bledne.

25.05.2023

Drobná fotopublikace s krátkými úryvky textů Rudolfa Těsnohlídka, které oslavují nádheru Demänovské jeskyně svobody, kde Těsnohlídek působil svého času jako amatérský speleolog. Lyrický text doprovází celostránkové barevné fotografie jeskynní výzdoby. I když je reprodukce fotografií velmi nekvalitní, svým rozpitým dojmem působí impresionisticky a náladu textu doplňují. Lyrické pasáže tu jsou doslova oslavou ducha ve hmotě a kdyby místy nebyly tak doslovně popisné, měly by až meditativní účinek. Nejvíc mě tu zaujalo emotivní vylíčení návštěvy Leoše Janáčka, kdy si nechal zhasnout světla a půl hodiny poslouchal zvuky jeskyně.
Zajímavý je i doslov slovenského speleologa Alojze Lutonského, který zde vzpomíná na společné objevy (i různé překážky k nim) v tomto krásném koutě Slovenska. Na úplném závěru je přehled nejdůležitějších událostí speleologie a turismu v Demänovské dolině.

19.05.2023

Turistický průvodce, který turistickým průvodcem tak docela není. Nejsou zde totiž uvedené trasy á la cesta z bodu X do bodu Y, jak bývalo zvykem. Místo toho tu jsou poměrně detailně popsány povrchové a podzemní krasové útvary čtyř oblastí - krasu Mladečského a Javoříčského (spolu byly dříve označovány jako tzv. Severomoravský kras), Jesenického a Hranického.
Pro mě byla knížka hodně zajímavá, protože tato místa moc neznám. Z textu je vidět, že autor tu strávil kus svého života a na spoustě objevů se přímo podílel. Uvádí zde nejen zpřístupněné, ale i většinu nepřístupných jeskyní spolu s historií jejich objevování. Dále tu jsou informace o hydrologii zdejších toků včetně jejich vývěrů a ponorů. Co tu bohužel citelně chybí je jakákoliv mapa nebo plánek.
Několik střípků co mě zaujalo: Je zde uvedené označení pro deformované stalaktity, o kterém jsem nikdy neslyšel - tzv. kreténi... V blízkosti Zlatých Hor byly ještě viditelné zbytky hornických ubikací přes 200 let starých. Milovníci záhad ocení zmínku o nalezených kostrách dvou nešťastníků, kteří zřejmě zabloudili v jeskyni Na Špičáku a v Mladečské jeskyni (zde kostra měřila prý 215 cm !). Název Špraněk pochází od bývalých majitelů zdejší tvrze - zemanů z Bran (německy von Sprann). Do Hranické propasti vedla v době sepsání knížky turistická cesta až k hladině. Některé informace tu tehdy nemohly být uvedeny - například okolnosti masakru v obci Javoříčko na konci 2. sv. války. Zato moudro Klementa Gottwalda na začátku publikace zde chybět nesmělo.

18.05.2023