DancerJaneBooks komentáře u knih

(SPOILER) Farma zvířat je klasika, kterou jsem si chtěla přečíst už dlouho, ale dostala jsem se k ní až teď. Je to jedna z těch knih, kterou doporučuji si každému alespoň jednou přečíst. Má v sobě nadčasové myšlenky, je neuvěřitelně dobře vymyšlená a přesně vystavěná.
Už od začátku můžeme krásně pozorovat, jak se mezi zvířaty utváří určitá struktura v jejich “společnosti". Vůdce - Starý Major - stojí na vyvýšeném místě, mluví jako světaznalý diktátor ke všem ostatním zvířatům. Šlo poznat, že byl mezi ostatními vážený, každý k němu měl respekt. Ze začátku byl jeho nápad ve své podstatě poněkud “nevinný". (Když teď pomineme fakt, že se chtěl zbavit lidské rasy.) Chtěl svobodu - cítil, že to, jak se k nim lidé chovají, není správné a etické. Hlásal, že už rozumí podstatě života na této zemi a svým proslovem ovlivnil hodně dalších zvířat na farmě, zejména prasat a psů. Tvrdil, jak mají bídné životy, že je lidé jen využívají, a že když odstraní Člověka, tak jejich hlad a přepracování zmizí. Podle něj žádné zvíře v Anglii nezná štěstí a odpočinek, není svobodné a zvířecí život je bída a otroctví. Jejich výtěžek kradou lidé, problém je tedy Člověk - jejich jediný opravdový nepřítel. Člověk je dle něj tvor, který konzumuje, aniž by produkoval. A přesto je pánem všech zvířat. Major slíbil, že když odstraní Člověka, tak se ze dne na den stanou bohatými a svobodnými. Tímhle proslovem ohromil téměř všechna přítomná zvířata a ta, potom, co zemřel, začala toto učení (animalismus) šířit a propagovat. A pak se začaly dít věci...
Tato kniha je velmi útlá, ale svým jasným a dokonalým zpracováním naprosto přesně vystihuje vše, co vystihovat má. Tím, že autor neříká v podstatě nic naplno, je dílo ještě nadčasovější. Líbily se mi alegorie - například Cukrová hora (ještě k tomu havran jménem Mojžíš). Ale i všechny ostatní (Stalin - Napoleon, Lenin - Major, Trockij - Kuliš, psi - tajná policie, osel Benjamin - pasivní občan, který si všechno uvědomuje, ale nic nepodniká, nebo ovce - "ovce", které si nechají nakukat cokoliv a uvěří tomu). To vše dodávalo dílu jakousi autentičnost. Alegorie byly možná příliš jednoduché, ale to mi nevadilo. Orwell naopak dosáhl toho, že se román dá krásně napasovat víceméně na jakýkoliv režim a zneužití moci. Objevily se zde i různé vtipné postavy. Například Molina. Připomínala mi takovou barbínu, které je všechno jedno, nechce se jí nic dělat, užívá si luxus, blahobyt a pěkné věci, ať už to porušuje pravidla, nebo ne. Stejně potom rychle zmizela... Nedivím se. Pobavila mě taky kočka, která si dělala, co chtěla, nepracovala a vždycky se vytratila na celé hodiny a vracela se jen na jídlo. Pokaždé ale přišla s dokonalou výmluvou :D.
Tato novela výborně popisuje vývoj toho, jak snadno může vzniknout totalitní režim. Vyvinul se tu klasicky jeden mocný vůdce, který vše řídil a měl své poskoky. Prasata (už od začátku považována za něco vyššího než ostatní zvířata, což mimo jiné celou filosofii jejich nápadu hroutilo) postupně už nevykonávala práci, ale všichni ostatní ano. Ona jenom dohlížela na ostatní, protože to podle nich byla potřeba. Ona se totiž musela vzdělávat, aby ostatním zajistila vše dobré. Jenom prasata směla jíst jablka a pít mléko, protože tím přece zajišťovala dobro ostatních. Všem úspěšně vštěpovala, že to vše je vlastně jen pro jejich dobro - přece nechtějí, aby se pan Jones vrátil! Tato manipulace pak zafungovala na všechno. Taky byly zajímavé důchodové hranice pro jednotlivé skupiny zvířat :D. Které, když přišlo na věc, se pak vlastně vůbec nedodržely. Chudák Boxer. Tato postava mi připomínala takového toho věrného, zapáleného komunistu, který věří v to, jak je komunismus skvělý a bude ho maximálně podporovat. Tím, jak prasata všechno ovlivňovala a ničemu nenechala volný průběh (o čemž koneckonců tato kniha je), všechno kazila - původní nápad farmy bez Člověka se vytrácel. Třeba když Napoleon odebral štěňata jejich matkám a výchovu převzal on... takto to přece podle pravidel na začátku vypadat nemělo. Ale moc dobře víme, proč to Napoleon udělal... Napoleon samozřejmě Kulišovi začal závidět jeho nápady, a kvůli tomu mu schválně začal odporovat. A samozřejmě se pak rozdělili do dvou stran, ze kterých pak zvířata musela volit... Jak ukázkové. S jejich sílícím konfliktem samozřejmě přišla i vážnější situace, kterou jsem upřímně tak rychle nečekala. Navíc Napoleon ze začátku vypadal nenápadněji a myslela jsem si, že Kuliš bude zápornější postava. A začalo zlo... Pozvolna si upravoval pravidla, jak se mu to zrovna hodilo - peníze, spaní v postelích, bydlení, oblékání se jako lidé, ... Ukázkové výmysly, lži, manipulace jen ve vlastní prospěch. Z Napoleona se začalo v podstatě vyvíjet to, s čím zvířata měla problém v případě pana Jonese. Slepicím bral vejce, kravám mléko, tresty smrti za údajná provinění a mnoho dalšího... Neustálé změny sedmi přikázání, až zbylo jen jedno - "Všechna zvířata jsou si rovna, ale některá jsou si rovnější". Bylo mi líto ostatních zvířat, i když byla zaslepená tím, že vše pořád dělají pro svůj blahobyt. Nic nechápala, nevěděla, co se dějě, proč se to děje - vraždy ostatních, zákaz zpěvu původně zásadní písně Zvířata Anglie, odpálení větrného mlýna, se kterým měli tak neskutečně těžkou práci... Na konci jsme se vlastně vrátili ke stejnému režimu, který byl na začátku. Původní nápad farmy, kterou už lidé měli přestat využívat ve svůj prospěch prostřednictvím zvířat, se zvrhl v totalistický režim jednoho z vlivných jedinců.
Kniha mě překvapila, je opravdu zajímavá, skvěle napsaná a vymyšlená. Začíná nevinně a potom... wow. Obohacující a oči otevírající čtení. Doporučuji všem.

16 19.10.2023

Ze začátku jsem k tomu byla trochu skeptická, protože jsem si myslela, že to je vychválené do nebes až moc. Ale není. Prostě a jednoduše - tuhle knížku by si měl, podle mě, každý přečíst. Antoine de Saint-Exupéry byl hrozně moc chytrý člověk. Strašně se mi líbilo to podání toho příběhu - že to vlastně vypráví on sám a malý princ mu vypráví jeho (užásné!) zážitky. Nevím, jestli bych to jako malé dítě úplně pochopila, ale teď určitě chápu, co tím chtěl autor říct. Podle mě je naprosto zbytečné dělat milion komiksových vydání, protože jenom tohle vždycky bude ten skvost, i kdyby to bylo v horším či hezčím obalu. Měla jsem tuhle knížku rozečtenou asi někdy před půlrokem někde na dvacáté stránce, ale odložila jsem ji. Nevím no, asi na to člověk musí mít chuť a určité období. Tak jsem se k ní vrátila, i kvůli Čtenářské výzvě, a vážně mě překvapila. Ale ty citáty byly vážně skvělé. Nejvíc mi utkvěl v hlavě tenhle (liščin) : ,,Co je důležité, je očím neviditelné". A strašně moc mě bavily a fascinovaly ty pásáže, jak malý princ chodil na jednotlivé planetky, kde byli různí lidé. Ten konec mě, upřímně, nedojal, ale sám o sobě dojemný byl. Pro mě teda byl spíš smutný než dojímavý. Teď mám úplnou chuť si zajet do Afriky na to místo... A moc bych tam chtěla potkat malého prince, i když samozřejmě vím, že to nejde...

16 11.11.2018

(SPOILER) Velmi silná kniha. Musím přiznat, že první půlka, a možná i trochu více než půlka, mě moc nebavila - za to ta jedna hvězdička dolů. Děj se táhl, v podstatě mi připadalo, že se děje pořád to stejné. Ale po Paulově první dovolené, což je někde za polovinou, to začalo brát spád, bylo to čím dál víc dramatické, smutné, extrémní a oči otevírající.
V průběhu čtení ke mně ze začátku postavy moc nepřilnuly, a to ani přes to, že to bylo psáno v ich formě, což mi většinou vyhovuje více. Ale právě za polovinou už mi Paul (i jeho přátelé) začínal přirůstat k srdci - jeho názory, vyprávění a celý popis jeho života. Soucítila jsem s jeho výpovědí o tom, že jsou vlastně ztracenou generací, což už je dnes ostatně pojmem. Ale Remarque podle mě tento pojem přesně definoval a bez jakéhokoli přikrašlování se vší surovostí, kterou to přineslo, napsal jasný a čistý důkaz o tom, jak jeho generace extrémně utrpěla. Sdílel zde pravdivé a silné myšlenky. Při čtení jsem si opravdu čím dál tím víc uvědomovala, jak je válka zbytečná. Kvůli dohadům vysoko postavených lidí umírají obyčejní lidé - lidé, kteří se musí postavit za svou vlast, ať už vědí, zda je názor jejich státu zrovna ten správný, nebo ne. Lidé, kteří za nic nemohou. Lidé, kterým bylo ublíženo fyzicky, ale hlavně psychicky. Generace, která byla navždy ztracená, protože se neměli pro co vrátit, pro co žít…
Také je tu ve velké míře ukázáno přátelství. Přátelství, které okolnostmi dosáhlo tak hlubokého významu jako třeba rodina, a možná i víc než to.
Nejsilnější momenty byly samozřejmě ty ke konci, kdy Paulovi přátelé postupně umírali, až z jeho třídy zbyl jen on… Úplně nejvíc mě dostaly momenty v nemocnici, popisy strachu a akce na bojišti, Paulovy (autorovy) myšlenky a potom hlavně smrt Katczinského a samotný definitivní konec celé knihy…

Tato kniha je velmi cenná. Je to něco nenahraditelného, protože je to autorovo jedinečné svědectví. Svědectví o tom, že po takovém zážitku a zrovna v tomto životním období vlastně není možné začlenit se zpět do běžného života. Viděli umírat své přátele, jen kvůli něčímu rozkazu se navzájem zabíjeli s lidmi na druhé straně, kteří by za normálních okolností mohli být jejich přáteli. Každý den dávali pozor jen na to, aby přežili…
Doporučuji přečíst úplně všem.

13 20.04.2024

Když jsme na základní škole dostali za úkol naučit se pár veršů z Máje, byla jsem nadšená. Moc se mi ten úsek tehdy líbil. Teď, když jsem si po pár letech přečetla celé dílo, ze které onen úryvek pochází, už tak nadšená nejsem, ale rozhodně ani nejsem zklamaná.
Na Máji se mi líbí spíše zpracování, ale i příběh. Poetické verše, a hlavně ta atmosféra, romantismus, popisy přírody, emoce, nešťastná láska, nějakým způsobem je to celé neuvěřitelně sugestivní a všechno to tak zapadne do sebe, že pak celé dílo působí na autorovu dobu velmi nadčasově a originálně. I přesto, jak romantická díla byla v té době typicky podobná, tak je tohle jedno z těch, které se nečím liší a nedá se ničím nahradit, jedinečné.

11 07.03.2024

(SPOILER) Tato kniha je od všech ostatních klasických knih, které jsem dosud četla, vcelku dost odlišná. Odehrává se v USA ve specifickém období, období hospodářské krize, což byla těžká doba dotýkající se mnoha lidí z různých vrstev. Od této novely jsem očekávala celkem hodně, těšila jsem se na ni. Věděla jsem, že má smutný konec, ale nakonec byla ještě silnější a hlubší, než jsem čekala.
Už od začátku můžeme v knize sledovat na tu dobu vyspělý jazyk, který bych od díla z roku 1937 rozhodně nečekala. Taky se mi líbilo, že autor celkem dost často používal v přímé řeči oslovení. Působilo to díky tomu ještě reálněji, vypravěč se tu skoro neobjevoval, i když kniha není vyprávěná v ich formě. Taktéž je od začátku jasné, že příběh nedopadne pozitivně, i když jsem se na to v hloubi duše snažila naivně zapomenout a doufala jsem, že to tak hrozné nebude. Ale bylo.
George, i když tak hned ze začátku nemusel působit, je přátelský, oddaný, odhodlaný Lenniemu zajistit pomoc, ať se stane cokoli. Co nejtaktnější formou mu vše pořádně vysvětluje, opakuje mu věci, které chce, aby si zapamatoval, mluví s ním trpělivě, udržuje mu v hlavě naději, že budou zanedlouho žít podle sebe ve svém domečku, a hlavně ho má opravdu rád. A Lennie má rád jeho. I přesto, že s ním George laškuje, když někdy říká, jak je mu na obtíž, a jaký by měl bez něj lepší život. To úsilí mu za to stojí. Co je totiž víc než opravdové přátelství?
Lennie. Člověk, který nemohl za nic, ale zároveň za vše. Sen o malém hospodářstvíčku, králících či vojtěšce, který si s Georgem vymalovali ve svých představách. Lennie svět vnímá jinak, i když by ho samozřejmě moc chtěl vnímat stejně jako ostatní. Ale nejde mu to. Neuvědomuje si svou sílu, což ho zcela nezáměrně přivádí do obrovských problémů, které se nedají vrátit zpět a mají extrémní a zničující následky. Až se nakonec stane to, co si po celou dobu čtení nechce čtenář připustit...
Krásný, ovšem velice smutný, příběh o kruté realitě (nejen) té doby, nijak nepřikrášlený, o obyčejných lidech. A přesto tak výjimečný.

10 02.04.2024

(SPOILER) Dlouhou dobu jsem si chtěla přečíst něco od Franze Kafky a když tuto knihu moje mamka dostala a přečetla ji na jeden zátah s tím, že ji velmi zaujala, neváhala jsem a taky jsem si ji chtěla přečíst.
Na začátku jsem vůbec nevěděla, co si myslet. Přišlo mi hrozně divné, že se Řehoř skoro vůbec nedivil, že se najednou zničehonic proměnil v brouka. Řešil to jen minimálně, jako kdyby to byl jen malinký problém oproti jeho povinnostem. Ale snažil se vše dělat maximálně tak, jak to vždy dělával. Snažil se dělat, jakoby se nic nedělo. Ale ostatní lidi okolo něj dělali přesný opak...
Řehořovi rodiče i jeho sestra se podle mě chovali hrozně... Vždyť věděli, že je to pořád jejich Řehoř. Chápu, že to byl zřejmě šok, ale kvůli tomu přece nemají důvod se ho bát. Ještě mu přímo tak ukazovali, jak moc se ho štítí. Jeho vlastní otec mu dokonce ublížil, a to ne jednou. Jeho chování bylo asi nejhorší ze všech, i když tohle není lehké vyhodnotit. Všichni se chovali strašně. Ale to, co si všechno jeho otec k němu dovolil... Řehoř za to přece nemohl. Nebyla to jeho chyba, nezavinil to. A také přece chtěl, aby vše bylo jako dřív.
Řehoř je předtím dlouhou dobu živil, byl jim zkrátka potřebný a těžko se bez něj obešli. Když toho najednou nebyl schopen a byli nuceni si poradit sami, začal jim být neužitečný. Přijde mi, že si ani neuvědomovali, jak moc jim vlastně Řehoř do té chvíle pomáhal. Také Řehoře nazvali jako důvod, proč se nemohou přestěhovat - protože neví, jak by přestěhovali jeho. To mi vůbec nepřijde jako problém. Jejich problém byl ten, že nepracovali. Kdyby i rodiče měli nějakou snahu a Řehoř nemusel být jediný živitel rodiny, nemuseli by se pravděpodobně ani stěhovat, protože by měli peníze na byt. Ale jim to samozřejmě vyhovovalo, když pracovat nemuseli a vydělával pro ně někdo jiný. Ano, možná měli nějaké zdravotní problémy, ale myslím, že nebyly natolik hrozné, aby nemohli jakkoliv také vydělávat peníze...
V podstatě problém není úplně to, že se proměnil. Ale ten problém, že pro rodinu nebyl schopen pro ně zajistit to, dříve zajišťoval a nebyl pro ně již zkrátka nijak užitečný. Vlastně jim asi ani tolik nevadilo, jak vypadal, ale vadilo jim to, že nemůže pracovat a živit je. Prostě se pro ně stal neužitečným, otravným hmyzem, který pro ně není nijak přínosný. Bylo jim jedno, že je to jejich syn, bratr, či kolik toho již pro ně udělal. Prostě už jim byl k ničemu a oni už zapomínali, že vůbec patří do jejich rodiny. Hodně smutné... Jim přestalo být dobře, jelikož Řehoř pro ně teď nebyl schopen nic dělat. Bylo jim smutno z toho, že už si nežili v komfortu, ne z toho, že má i Řehoř své potíže. To jim bylo jedno.
Jim vadilo i to, že ho měli vůbec na očích a otce to vyloženě rozčilovalo, což hodně zasahovalo do jeho výbušnosti a agresivity. Ale i sestru to někdy naštvalo, jelikož se "před ním" snažila chránit matku, která byla občas hodně naivní, ale moc nevyjadřovala své názory a jen přikyvovala na názory ostatních. Přišlo mi, že i služka se k němu chovala lépe, než jeho vlastní rodina.
Jeho sestra se ze začátku o něco snažila, ovšem potom to i ona úplně vzdala. Jeho vlastní rodina ho nechala v jeho vlastním pokoji žít v prachu a špíně, zanedbaného. A ještě k tomu z jeho pokoje vytvořili skladiště. A on o tom nemohl vůbec nijak rozhodovat, přestože tam bydlel a byl to jeho vlastní pokoj. Hrozné, co taková proměna dokáže způsobit. Nebo spíš, co kvůli takové proměny dokážou způsobit ostatní lidé - a dokonce ti nejbližší. Pro ostatní se stát úplně někým jiným, jestli vůbec někým. Pro tuto rodinu už se Řehoř stal nikým. Sestra mě na konci hodně zklamala přes všechnu její snahu na začátku. Začala se chovat úplně hrozně. Rodina jen okusila, jaké to je pracovat a živit celou rodinu a chtějí se zbavit vlastního syna, bratra. Protože k té vší jejich namáhavé práci je jim na obtíž. A to každý z nich dělal v podstatě jen třetinu toho, co dělával Řehoř. Ten živil všechny, celou rodinu. Dokonce sestra prohlásila, aby zapomněli na to, že tohle je Řehoř, tomu se mi nechtělo věřit. Začala se k němu chovat, jako kdyby byl nějaký odpad.
Z konce mi bylo hrozně smutno... Řehoř byl (pochopitelně) má nejoblíbenější a vlastně jediná postava, kterou jsem v této knize měla ráda. Doufala jsem, že se jeho rodina nad sebou alespoň zamyslí, což se nestalo. I když oni se tomu skoro ani nedivili, vždyť to sami zavinili. Vlastně si i přali zbavit se ho. Být jimi bych se cítila hodně provinile.
Ta myšlenka v této knize je hodně hluboká a zajímavá. Je to kniha opravdu k zamyšlení. Obdivuji Franze Kafku za to, jak tuto svou myšlenku dokázal zpracovat a přemýšlet nad ní. Tahle kniha je těžší k pochopení. Občas mě nebavila, čemuž může naznačovat i to, jak dlouho mi trvalo ji přečíst. Ale tu myšlenku velmi obdivuji, za mě si zaslouží plný počet hvězdiček a všem doporučuji si ji přečíst.

10 06.04.2021

(SPOILER) Petr a Lucie je jedna z těch klasických knih, které jsem si už dlouho chtěla přečíst. A když jsem zjistila, že moje babička tuto knihu má, neváhala jsem a začala jsem číst. Hned od začátku tam byl popisován život Petra a už na začátku mi ho bylo tak nějak líto, spíš mi ale vlastně bylo líto toho, že byla válka... Jde poznat, jak autor umí neuvěřitelně dobře popisovat ty nálady, pocity a s některými jsem se vždycky ztotožnila... Byly tam také dobré myšlenky, se kterými jsem souhlasila. Taky se mi na tom vydání, které jsem četla, líbilo to, že stránky nebyly očíslované čísly, ale neobvykle slovy. Na začátku a celkově vždycky v nějakém místě úplně přestala být přímá řeč a přišlo mi, že se tam vždycky objevila až za dlouho a místo toho tam bylo hodně popisování. Ten text byl v některých místech takový, že se mi to celkem špatně četlo, ale jinak byl celkově jiný, než jsem u ostatních knih zvyklá, přece jenom je to ale z roku 1920. Kdybych to měla nějak definovat, tak bych ten styl psaní popsala jako takový poetický, lyrický, místy se mi tento styl psaní libil, místy ne. Strašně se mi ale líbilo, jak tam autor popisoval ty pocity, jejich lásku... Moc jsem nepochopila, proč si Petr s Lucií tak dlohou dobu vykali... Petr mi přišel jako takový citlivý, hodný, zasněný... Celkově jsem z tohoto příběhu nejvíc cítila asi takový ten melancholický pocit. Celý ten příběh mi přišel takový, jako kdybych to prožívala s nimi. Ten jejich vztah, jejich láska, celý jejich příběh byl dojemný, ale já mám prostě více ráda knihy, kde je nějaká akce a tady jsem na ni čekala strašně dlouho. No, každopádně, u toho konce se mi fakt chtělo brečet a předtím, než se to stalo, jsem čekala, že se něco takového stane, ale netušila jsem, že to bude tak hrozné. Nemohla jsem uvěřit tomu, že to bylo tak najednou zničehonic, napsané jen v jediné větě... Je to prostě strašně smutné... A já jsem v rozpacích, jak hodnotit, protože jsem zatím asi žádný podobný příběh nečetla, dojalo mě to, ale zase tak moc se mi to nelíbilo... Nakonec tedy dávám 3,5*/5*.

9 03.06.2020

Nebýt menší "hádky" mezi jedním zákazníkem a mou babičkou, tak bych ani nevěděla, že ta báseň existuje :).
No, ale konečně už teda vím, kdo je ta Maryčka Magdonova, o které mi vždycky říkali. Ta socha na hřbitově - kdo to vlastně je? (říkala jsem si, jak jsem byla malá). A teď už to konečně vím. Ta smutná, depresivní báseň, odtud je teda Maryčka. Smyšlená postava. Pro mě ale důležitá. Moje nejoblíbenější báseň ze Slezských písní. Téhle básni se asi žádná jiná nevyrovná. Petr Bezruč byl bojovník! Patří mu čest. A ty všechny svíčky, svíčičky a květiny mívá na hrobě oprávněně.

9 29.12.2018

Krásná, klasická a poučná knížka. Četli jsme ji se školou před pár lety a líbila se mi.

9 02.02.2018

Tato kniha byla jednou z klasik, která mě už dříve zaujala, ale dostala jsem se k ní později. Znala jsem děj a věděla jsem, jak kniha skončí, takže jsem nepozorovala zas tak moc děj, ale spíše způsob, jakým je kniha napsaná.
Již od začátku se mi kniha četla opravdu dobře, utíkala mi pod rukama. Hned od začátku byly postavy ale trochu černobílé. Bylo jasné, že Maryša bude hlavní postava, které nám čtenářům bude líto, protože ji rodiče nutí do svatby, kterou nechce. Skoro nikdo z rodiny jí vlastně nerozumí, maximálně tak babička, která ale před dominantními rodiči nemá absolutně žádné slovo. To, co se Maryše dělo, bylo hrozné. Každou chvilku jsem měla chuť jejím rodičům nějak otevřít oči, aby si uvědomili, co dělají. Ani to by ale nepomohlo. Lízal si to nakonec naštěstí uvědomil, ale to už bylo pozdě. Neumím si asi představit, že by se něco takového stalo mně.
Na druhou stranu Lízal s jeho ženou byli zase od začátku jasní “záporáci“, co nutí svou dceru do něčeho, co mermomocí nechce a miluje někoho jiného. A s tím, koho miluje, jí zakážou se stýkat. Lízalovy narážky, že pro Francka Maryša není a že se má bavit se sobě rovnými, nazýval ho žebrákem… Charakter Lízalovy postavy se mi fakt hnusil, už i jen tím, jak se s Vávrou domlouval na penězích. Také ta tetka Strouhalka, co se Maryše snažila vtlouct do hlavy, že udělá nejlíp, když na Francka zapomene... Její zkušené průpovídky bych být Maryšou asi nevydržela. Snažila se Maryše ukázat, že ji chápe, přitom ji vůbec nechápala.
Vávra si nebyl ze začátku úplně jistý, tak jsem si myslela, že bude trochu jiný a že ho aspoň trochu zajímá, jak se Maryša cítí, potom se ale ukázalo, že mu jde také jen o jedno. Bylo smutné pozorovat postupně Maryšin život, jak se vyvíjí. Jak ji ho její rodiče zničili. Ona od začátku věděla, ze někoho jako je Vávra nechce a že jí udělá ze života peklo. Měla v sobě ale pořád nějakou naději a radost ze života. Ale potom to stejně dopadlo tak, jak předpokládala… Aspoň si její otec uvědomil, jak velkou chybu udělal.
Francka s Maryšou mi bylo líto. Přála jsem jim, aby jim to nějak vyšlo, i když jsem věděla, že nevyjde. Doufala jsem, aby se pak Maryša k němu vrátila, až se vrátí z vojny. Škoda, že odmítla jeho nabídku… A potom se to vlastně vyvinulo tak, že si Lízal uvědomil svou chybu, a dokonce souhlasil s Franckem, což byla celkem ironie.
Tato kniha opravdu dobře a realisticky popisuje to, co se v té době běžně dělo. I když není moc dlouhá, tak lze poznat, že si s tím Mrštíkové dali práci. Není to jedna z těch knih, které mě nějak obzvlášť nadchly, ale celkem mě i překvapila. Doporučuji.

8 19.12.2022

(SPOILER) OBSAHUJE SPOILERY
Tohle je prostě mistrovské dílo.Jak?!Jak je někdo schopný vytvořit něco tak úžasného,až mi připadá,že ten svět doopravdy někde existuje?!Ty postavy,ten příběh,systém celého kouzelnického světa,kouzelní tvorové,Bradavice,Ministerstvo kouzel atd.Rowlingová je prostě génius a jde poznat,že to měla promyšlené už od začátku celé série.Jsem ještě zmatená z toho,co jsem teď dočetla,takže se omlouvám za to,že to možná půjde poznat na mém způsobu vyjadřování.Takže..ze začátku to bylo jako vždy-prázdniny u Dursleyových,ale neobyčejné bylo samozřejmě to,že se Voldemort vrátil a od toho se odvíjel většinový děj.Samozřejmě ale existovali i lidé jako Popletal,Percy nebo Umbridgeová,kteří tomu nevěřili nebo se tomu spíš báli věřit,za což jsem jim teda fakt měla chuť vlepit pár facek.Dursleyovi ale v tomhle díle byli trochu víc,než v předchozích dílech.Teď tam totiž byli ti mozkomorové.Vždycky jsem se snažila přesvědčit se,že přece Dursleyovi musí mít Harryho aspoň trošku rádi,ale v předchozích dílech jsem se nepřesvědčila.Ale v tomto díle jsem pocítila takový záblesk,když Petunie prostě řekla,že Harry musí zůstat,takže za to jsem byla celkem ráda,i když vím,že i tak ho moc v lásce nemají.Byla jsem stejně mnohem radši,když už byl od nich Harry pryč.Když teda byli v hlavním štábu Fénixova řádu,tak už se tam začala víc rozjíždět ta zápletka a už jsem zase byla mezi svými oblíbenými postavami a byl to skvělý pocit.Sirius,Lupin,Moody,Weasleyovi,Hermiona,všichni jsou prostě úžasní.Soucítila jsem s Harrym,když se musel potýkat s tou nevědomostí,jak netušil,co se děje a všichni to před ním tajili.A taky jsem pocítila trošku vztek proti Brumbálovi,ale na konci jsem zase všechno pochopila,když to zapadlo do sebe.Umridgeová je fakt pěkně odporná.Doufám,že už se v dalších dílech neobjeví.Vážně nesnáším redaktory Denního věštce,stejně jako v předchozím díle.A to už tam ani nebyla Rita Holoubková,aby se ona postarala o ty nepravdivé informace.Jsem strašně ráda,že i v tomto díle se objevil Dobby,protože je tak strašně roztomilý a hodný (třeba když Harrymu pomohl s Komnatou nejvyšší potřeby),že bych ho chtěla mít jako takového kamaráda :D.Taky mě pobavilo, ale trochu i dojalo,jak se pokusil Harryho namalovat a dát mu to jako dárek k Vánocům.Byla jsem strašně ráda za to,když Snape oznámil Harrymu,že ho bude učit Nitrobranu,protože ty scény s ním jsou prostě skvělé a je vtipné,jak někdy Harryho častuje nějakými poznámkami.Bylo mi Snapea ale fakt líto,když jsem zjistila,jaký na něho James a Sirius byl.Přitom úplně bezdůvodně.Takže celkem chápu, proč se k Harrymu takhle chová.Profesorka McGonagallová si mé sympatie získala v tomhle díle mnohem víc,než v předchozích,protože byla na stejné lodi,co se Umbridgeové týče a dávala to najevo.Třeba,když poradila Protivovi s lustrem :DLenka Láskorádová je hezky střelená,ale je fajn,hlavně na konci jsem si ji oblíbila.Brumbál je úžasná postava.Například když vzal vinu na sebe,jenom proto,aby Harryho nevyhodili.No ale to,co se dělo na posledních 119 stranách bylo prostě tak napínavé,promyšlené a úžasné..Hermiona vymyslela rychle a pohotově skvělý improvizovaný plán a Fred a Goerge to všechno skvěle zařídili..a jejich legendární odchod byl perfektní.Umbridgeová si zasloužila to,co jí provedlo stádo kentaurů,ale zasloužila si toho ještě mnohem víc.Jenže potom jsem si říkala,jaká to byla chyba s tím,co se Harry rozhodl udělat a fakt jsem netušila,že to může takhle dopadnout.Hermiona sice říkala o téhle teorii,ale říkala jsem si,že to tak nemůže být a věřila jsem Harryho teorii.Siriuse mi je fakt strašně moc líto.Měla jsem slzy v očích a v momentech,kdy na něj Harry vzpomínal ještě víc.Smrtijedy a Voldemorta nesnáším,což je asi netřeba dodávat.Hagrid je pořád super,ale fakt jsem si říkala,že se musel zbláznit,když přivedl Drápa,ale koneckonců nebyl Dráp vůbec takový,jako jiní obři a Hermy a Harrga dokázal poznat :D Cho jsem moc ráda neměla a doufám,že už se v ostatních dílech mockrát neobjeví.Kapitola,kde Brumbál Harrymu všechno vysvětlil a kde to všechno začalo dávat smysl,je jedna z nejlepších částí z téhle knihy.Vždycky jsem si říkala,proč chtěl Voldemort zabít právě Harryho a teď už to konečně vím.
Tahle série je podle mě prostě jedno z těch největších a nejlepších literárnich děl,co kdy někdo napsal.Podívám se na film,ale teď už si nebudu dávat žádné naděje,protože vím, že předchozí čtyři filmy byly strašně odbyté.Ale i tak se na něho celkem těším,protože ty rekvizity a všechno ostatní,celá ta atmosféra toho filmu,je super,ale vím jistě,že knize se to nikdy nevyrovná.Moc se těším na další díl,ale zároveň se taky bojím toho,že už jenom dva díly a potom to celé vlastně jako kdyby "skončí",protože i když si to budu moct přečíst podruhé,tak už to asi nebude ten stejný zážitek jako napoprvé.
Miluju to!

Filmu dávám 4/5.Líbil se mi o něco víc,než ten předchozí,ale i přesto mám k němu plno připomínek.Na začátku byly trochu nesrovnalosti s tím,že od těch mozkomorů neměli s Dudleyem nikam utéct,ale měli zůstat normálně na místě.Potom tam bylo hodně vynechaných částí,když někteří členové Fénixova řádu přišli za Harrym a navíc mezi nimi měl být Lupin a nebyl.Fotku původních členů Fénixova řádu měl Harrymu ukázat Moody,ne Sirius.A to,že jsou Hermiona s Ronem prefekti,tam vůbec nebylo.Ve filmu bylo řečeno,že testrály vidí jenom Lenka a Harry,ale Neville je měl přece taky vidět.Dobby tam opět vůbec nebyl,achjo.Přitom on jim měl poradit s tou Komnatou.Byl tam aspoň Krátura,ten se ale Dobbymu nikdy nevyrovná.A taky je měl Dobby varovat před tím,že Umbridgeová ví o Brumbálově armádě a Marietta jí měla žalovat a místo toho se Umbridgeová o Brumbálově armádě dozvěděla nějak záhadně sama.Ron s nimi neměl jít s Hagridem za Drápem,protože v tu dobu měl hrát Famfrpál,který se v tomto filmu ani nehrál.A tu věštbu mu měl přece prozradit Brumbál,neměl ji slyšet sám.Prostě samé takové nesrovnalosti,co mě naštvaly.Mohli si na tom dát více záležet.Ale i přesto jsem si ten film užila.

8 10.08.2019

(SPOILER) OBSAHUJE SPOILERY
Wow. Jak to ta Rowlingová sakra dělá?! Po přečtení třetího dílu jsem prostě neodolala a musela jsem se pustit hned do čtvrtého. Nemám slov. Už vážně chápu, proč je série Harry Potter tak moc vychvalovaná, oceňovaná atd. Protože si to prostě zaslouží. Ten svět, ty postavy, ale hlavně ten příběh. Ten příběh je tak dobře promyšlený, že to ani není možné. Autorka je snad taky čarodějka, nebo fakt nevím, jak tohle může někdo napsat. Jak jsem se přesvědčila, tak Rowlingová musela ten příběh prostě promyslet tak, že to, co bylo na začátku celého příběhu použila i na konci. A to je jedna z věcí, které na ní vážně hodně obdivuju. Nikdy jsem si nemyslela, že tu sérii budu takhle doslova "žrát". Vždycky to pro mě byl jenom Harry Potter, nějaký nudný film, který mě moc nebavil. A pokud jste viděli jenom filmy, tak ty vám nenabídnou zdaleka tak hodně jako kniha. Kniha je pečlivě napsaná do poslední maličkosti, kdežto film v sobě spoustu částí nemá, které tam být mohly a některé věci kvůli tomu zůstávají pro diváky otázkou. Soudím teda jenom podle prvních třech dílů no. Pevně doufám, že čtvrtý filmový díl bude lepší, než ty předchozí.
Postavy samozřejmě ovlivňují příběh nejvíce, takže by bylo celkem divné, kdybych se k nim nevyjádřila a samozřejmě by mě to i mrzelo..:). Tak jako první asi náš Harry, přece jenom, když je po něm celá série pojmenovaná. V nějakých chvílích ho mám ráda, ale v některých si vážně říkám, jak se může takhle chovat. Někdy byl strašně tvrdohlavý, třeba, jak nechtěl napsat Siriusovi, že ho prý "jenom" bolí ta jizva. Rona mi bylo v některých částech celkem líto. Teda hlavně po finanční stránce. Vlastně kvůli Harryho neměl společenský oblek, který by byl adekvátní k jeho věku a jemu samotnému a nechápu v tomhle paní Weasleyovou, že Harrymu nezaplatila jeho společenský oblek z jeho peněz a tím pádem by měl Ron nějaký normální. A když už, tak Harry mohl něco udělat a třeba mu nějaký koupit, když měl tolik peněz a neříkat si jenom, že by to určitě odmítli. Aspoň díky za ten konec... A druhá věc je to, jak se mu za ten společenský oblek začal Malfoy posmívat a Harry k tomu nic neřekl, jenom Hermiona aspoň něco proti Malfoyovi řekla, tak Harry v téhle situaci byl ten, kdo měl něco říct. Jinak k Ronovi moc nevím, co bych ještě napsala, akorát se někdy choval fakt hloupě. Hermiona se v tomhle díle zas tak moc neprojevovala, ale je vlastně pořád stejná. A jsem moc ráda, že pomáhala Harrymu v každém úkolu, který ho v Turnaji čekal. Z toho šlo poznat, že se chová jako pravá kamarádka a že Harryho musí mít fakt ráda. Moje oblíbené postavy pořád patří mezi mé oblíbené postavy a Snape mě v tomhle díle už naštěstí nenaštval, ale při některých scénách se někdy prostě musím zasmát. Cedrica jsem neměla nějak v oblibě, ale to, co se mu stalo, si vůbec nezasloužil. Moodyho vlastně nemůžu vůbec soudit, protože nebyl tím, kým vlastně byl.. ale autorka vážně umí čtenáře oklamat, protože jsem úplně valila oči, nad tím, když jsem si myslela, že je záporák, protože jsem si ho celkem oblíbila, ale pak se to naštěstí vyřešilo. Byla jsem strašně štastná a dojatá, když se tam objevil Dobby! Mám ho mooc ráda a úplně jsem měla slzy v očích, když dal Harrymu ten dárek a on byl tak strašně vděčný za všechno, co mu kdo dal. Ještě k tomu to sám upletl.. Nebo když mu pomohl v tom druhém úkolu.. A byl snad ten nejrozumnější domácí skřítek, když chtěl za svou práci dostávat plat a neposlouchat nikoho na slovo. Konečně si to nějaký skřítek uvědomil. Všechny záporáky a smrtijedy ze srdce nenávidím, což je doufám samozřejmé.
Co se týče příběhu, tak jsem už psala, že autorka prostě musí mít všechno strašně hodně dobře promyšlené, protože vymyslet něco takového muselo dát práci. Byly tam asi i části, které mě nebavily, ale bylo jich málo a myslím, že to byly hlavně popisy apod. Například popis Famfrpálu, kdo co chytil atd. Všechny úkoly jsem s Harrym úplně prožívala, jako kdybych tam byla s ním. A posledních sto stránek jsem byla ze všeho úplně vedle a taky jsem to všechno prožívala a doslova jsem si to vychutnávala, protože jsem věděla, že to za chvíli skončí, i když si to můžu přečíst znovu...
Tohle je prostě mistrovské dílo. Takhle originální svět, příběh, postavy a vůbec celý systém těch kouzel a kouzelnického světa už nikdy nikdo nenapíše. Takže před Rowlingovou fakt smekám a strašně se těším na další díly a nevím, jestli zvládnu, nepustit se hned do pátého.

Po zhlédnutí filmu: Achjo. V tomto filmu toho zase hodně chybělo a některé části byly úplně překroucené. Například na začátku se má probudit u Dursleyových a ne rovnou u Weasleyových. Podle mě si to chtěli zjednodušit a nemuset schánět ty herce, co je hráli. A Dobby tam třeba vůbec nebyl a tak jsem se těšila, že ho znovu uvidím.. zřejmě nechtěli vyrábět skřítka.. přitom Winky tam byla celkem důležitá.. A třeba o ten Pohár se s Cedricem vůbec neměli přetahovat atd. Právě že naopak. Některé scény se měly stát úplně jindy, než se staly.. Prostě mě to vždycky zklame, když čtu tu knihu, tak si třeba říkám, že ta scéna bude ve filmu skvělá a pak vidím, že tam vůbec není. Tohle mě prostě vždycky naštve. I ten konec byl hodně useknutý a dávalo to jiný smysl, než v knize, protože Brumbál měl ještě hodně lidí poslat vyřídit nějaké věci a měl u toho být Sirius, který tam vůbec nebyl a objevil se jenom v ohni a to nevím, jestli to byl ten herec, co hrál Siriuse předtím. A důležitý tam byl na konci i Kornelius Popletal, vždyť je to ministr kouzel a měl se tam s nima hádat a nic.. Všechno to prostě bylo takové "osekané". To provedení toho filmu bylo ale samozřejmě úžasné, ten svět a ty všechny rekvizity atd.. Já vím, že je to na té knize jenom založené, ale i tak mě to štve, protože spoustu věcí tam klidně udělat mohli a některé postrádaly smysl, když tam něco vynechali.

8 15.07.2019

(SPOILER) OBSAHUJE SPOILERY
Tak a už mám za sebou třetí díl Harryho Pottera. Nějak mi trvalo ho přečíst, ale to je spíš chyba na mé straně. Pravda, rozjezd byl celkem pomalý, než se tam začala dít nějaká akce, ale i tak tomu prostě neodolávám a dávám plný počet hvězd a už teď jsem pyšná na to, že mám doma celou sérii v tom novém vydání.
Začátek, jak už jsem zmínila, byl pomalý. Mou chybou byl pro mě ještě pomalejší, protože se mi prostě nechtělo číst, takže tuhle "chybu" nemůžu házet na stranu autorky. No, ale jak se celý příběh začal opět rozjíždět, začaly padat různé otázky, na které jste prostě chtěli znát odpověď a věci, které jste chtěli vědět, jak byly, tak se od toho dá stěží odtrhnout. Za polovinou už to teda začalo mít ty grády. Tenhle díl byl tlustší, než dva předchozí, ale na tloušťku těch nadcházejících teda fakt nemá :D. Přesně, jak tady psala Kačkaknihomol, je to tak, že na začátku se vám do toho příběhu nechce, ale ke konci byste si dali klidně dalších sto stránek navíc. Myslím si, že to tak má i většina dalších čtenářů, kteří četli Harryho. U těch prvních dvou dílů jsem si říkala, že to bylo podobné - prostě, že Harry se dozvěděl o Kamenu mudrců nebo Tajemné komnatě a vlastně to tam celé zachránil. Ale v tomhle dílu tam ani tak moc nebyl Voldemort, vlastně se tam ani neobjevil, ale byl tam Sirius, o kterém jsem si myslela úplně něco jiného, než byl (za což se strašně stydím), což myslím, že nejen já a do toho případu tentokrát bylo zapleteno víc lidí, než jen Harry a jeho kamarádi. Takže jsem nadšená z toho, že to nebylo podobné předchozím dílům. A byly tam i nové věci jako např. Patron, nebo Obraceč času.
Postavy byly opět barvité a oblíbila jsem si zase i jiné a na některé jsem i trochu změnila názor. Harry byl statečný, ochotný, ale občas se choval trochu jako blbec a někdy mi přišlo, že řeší blbosti, ale i přesto ho mám pořád ráda. Např. když měl "depresi" z toho, že nemohl jet do Prasinek... Ron je někdy vážně vtipný, ale občas moc nemyslí na následky (já mám zrovna co říkat), ale i tak je fajn a patří mezi mé oblíbené postavy. Hermionina povaha se v tomto díle podle mě ukázala mnohem více, než v předchozích dílech. Ta je samozřejmě strašně hodně chytrá (to určitě nikdo nevěděl), ale to, že se tak pracně učí, se jí hodněkrát vyplatilo. Kromě toho je odvážná a ukázala se i jako dobrá kamarádka. Nová postava, která nás ale zároveň v tomhle díle i opustila, je profesor Lupin. Toho jsem občas podezřívala, že je nějak spojený se Siriusem....ehmm.. no, ale moje podezřívání bylo zbytečné.. je to další má oblíbená postava a je mi fakt líto, že odešel. Sirius. No, není potřeba říkat, že jsem si třičtvrtinu celé knihy myslela, že je záporák. Asi nejsem jediná, ale jak se to pak všechno obrátilo, tak jsem si jako říkala, chudák, že jsem ho měla celou dobu za zločince, i když byl celou tu dobu v Azkabanu nevinně. A doufám, že někdy v dalších dílech vyjde najevo, že je nevinný. Škoda, že to nakonec nevyšlo s tím, že by u něj Harry bydlel a musí se vrátit za těma hnusnýma Dursleyovýma. Brumbál, samozřejmě jako vždycky, velice chytrý, vtipný a zkušený kouzelník a profesor a taky se hodně zasloužil o to, aby se Sirius dostal do bezpečí a jako jeden z mála mu věřil, za což jsem moc ráda. Naopak Snape mě v tomhle dílu tak naštval jeho chováním... Při některých scénách s ním jsem se musela smát (např. scéna s Pobertovým plánkem), ale ke konci mě vážně tak naštval, když tvrdil něco, co není pravda. Netušila jsem, že je až tak pomstychtivý a ani si nic nenechal vysvětlit. Takže ten u mě klesl, ale i přesto je pořád moje oblíbená postava. No, Hagrid byl zase skvělý, má srdce na správném místě a bylo mi ho vážně líto při té události s Klofanem. Ještě že existuje Obraceč času. A ještě Malfoy. Jak já ho nemám ráda.. někdy mě vážně fascinuje, proč všechny ty věci dělá, mě by už to unavovalo. Jde vidět, že Harrymu jenom závidí a jde mu jenom o sebe. K vedlejším postavám asi nic nemám, protože se tam moc neobjevovaly a ani jsem si nikoho z nich neoblíbila. Konec byl takový hezký, i když celkem smutný, když pomyslím na to, že bez sebe budou dva měsíce.
No, takže třetí díl mě nezklamal a moc se těším na další díly. A teď si jdu pustit film a doufám, že bude dobrý a nebude tam moc scén chybět, jak se stalo u předchozích dílů, což mě hodně zklamalo.

Po zhlédnutí filmu: Filmu dávám 3*/5*, protože vůbec nenaplnil má očekávání. Plno částí tam vůbec nebylo a některé byly úplně překroucené. Ze zatím tří zhlédnutých je tento pro mě nejhorší.

8 08.07.2019

(SPOILER) MŮŽE OBSAHOVAT SPOILERY
,,Jenže člověk se nemůže cítit zle každou vteřinu. Smíchem se špatné věci nezhorší, stejně jako se pláčem nezlepší. Neznamená to, že je to člověku jedno anebo že zapomněl. Znamená to jen, že je pořád člověk." -Jacob Portman
Tak tohle bylo ještě lepší, krásnější a podivnější než první díl❤ Tahle série je něco tak krásného a podivného zároveň... Ta kombinace těch dvou věcí je úžasná. A po grafické stránce je tahle série taky překrásná. Z té krásné obálky od třetího dílu se mi chce brečet, jak je nádherná. Nebýt školy, přečetla bych to jedním dechem.
Ty postavy... miluju je! A to jejich pouto přátelství... Samozřejmě kromě stvůr a netvorů, že jo... Ale prostě... všichni jsou tak jedineční. A z nových postav jsem taky nadšená. Obdivuju autora Ransoma Riggse jakou má představivost na to, aby napsal takový příběh. Od začátku až do konce tam byla akce, pořád se tam něco dělo a ani napětí moc nechybělo. Strašně moc jsem všechny děti obdivovala, jak všechno zvládaly samy. Jejich schopnosti se tak skvěle vzájemně doplňují... Moc jsem nepochopila, jaký měl autor důvod k tomu, že Claire bude nemocná a Fiona s ní zůstane na ostrově. No, třeba se to dozvím v dalším díle. Tolik překvapení jsem v tomto díle vážně nečekala, ty všechny zvraty... Jacob je jako vždycky super vypravěč, i když mi někdy trochu přijde jako takové trdlo, ale jinak je fajn :). Vůbec netuším, co by mohlo být v dalším díle a to ještě k tomu má vyjít i čtvrtý! Taky mě strašně moc uchvátil ten celý svět, ten skvěle vymyšlený systém podivných a zvěřinec byl taky skvělý! Addisona jsem chvíli podezřívala, jestli není stvůra, když má ty sluneční brýle, ale potom jsem naštěstí poznala, že není a zamilovala jsem si ho. A emurafy byly taky moc milé! Taky se mi líbilo postupné odhalování, jak mi vždycky pomalu začínalo všechno zapadat do sebe. A fotografie byly taky opět super.
Teď k postavám. Všichni podivní se v tomhle díle, podle mě, ukázali o mnohem víc a o hodně víc jsem je poznala. Předtím jsem o jejich povahách nevěděla skoro vůbec nic, jenom o jejich schopnostech. Jacob mi jako hlavní postava a vypravěč vyhovuje. Emma mě svou rozhodností vždycky dostala a taky ji mám celkem ráda. A její jméno se mi moc líbí :). Bronwyn jsem v tomhle díle o mnohem víc poznala a byla moc milá, hodná a citlivá, i když přes její schopnost byste to do ní neřekli. Millardovi vědomosti mě v tomhle díle hodně překvapily... hodně díky nim všem pomohl. Oliva je taky moc milá a roztomilá, stejně jako Claire, ale tu jsem bohužel neměla moc šanci poznat, ani Fionu. Ale buď jsem to zapomněla nebo to v prvním díle nebylo, ale nevěděla jsem, že spolu s Hughem chodí. Hugh mě překvapil, když všechny tak odvážně zachránil před stvůrami.. Už jsem si vážně myslela, že jsou ve slepé uličce. Ale bylo mi samozřejmě líto jeho včel. Horácovým viděním jsem občas (skoro vůbec) moc nevěřila, ale jinak byl fajn. Enochovy poznámky byly hodněkrát netaktní, ale když je to ten realista :). No, a samozřejmě jsem naletěla na to, že slečna Peregrinová je ten pták, ale vlastně v tomhle díle ani nebyla, ale mám ji ráda. Slečny Wrenové a vlastně všech mi bylo na konci strašně líto. Ten konec jsem vůbec nečekala. A chudák Anthea... myslela jsem, že se k nim přidá a Caul ji zabil :(. Slepí bratří - Joel-a-Peter byli strašně roztomilí a Melina byla tak nedůvěřivá, až mě to štvalo, ale měla k tomu důvod. Jsem fakt strašně moc zvědavá, co se stane dál a taky se moc těším na Povídky podivných.

8 09.02.2019

(SPOILER) Zvláštní a zároveň zajímavá a smutná knížka. Na tuhle knížku jsem narazila díky Čtenářské výzvě. Je to knížka o něčem, i když vlastně skoro o ničem. Je to vlastně o tom, že nechcete měnit svůj život, ale musíte. A když ho změníte, tak se vám ten změněný život zamiluje a chcete v něm zůstat.
Děj téhle knížky byl zajímavý, Želary byly zajímavé, ale vadilo mi, že tam vlastně nebyla žádná cílová zápletka. Taky bylo celkem těžké zvyknout si na autorčin styl psaní. Každopádně, ty postavy jsem si zamilovala. Joza byl strašně fajn a zbožňovala jsem ho. Hana byla taky super postava a vyhovovalo mi, že ten příběh vypráví. Když se to tak vezme, tak tam vlastně byla přímá řeč strašné málokrát. Připadalo mi, že ta láska mezi Jozou a Hanou byla tak zvláštně až hezky popsaná. Ale strašně moc jsem jim to přála. Ten konec mě ale dostal. Netušila jsem, že to dopadne takhle. A co se týče ostatních postav, tak Lucka mě ze začátku štvala, ale potom už nebyla tak špatná. Richard mě hodně štval, hlavně na konci, ale i na začátku. No, co víc dodat. Taková smutná, melancholická, ale moc krásná knížka. Má v sobě hloubku. Želary jsem si pustila po přečtení téhle knížky a musím říct, že se mi film líbil víc. Zatím nejlepší česká kniha, co jsem četla.
A jak říká Hanule: ,,Ke všemu je třeba nadání. I ke štěstí."

8 10.11.2018

(SPOILER) Jak jsem tuhle knížku přečetla, tak jsem vůbec neměla slov. Vlastně ještě teď nemám slov. Nechápu, jak někdo dokáže na necelých dvě stě stránek napsat tak strašně smutný příběh... Jsem strašně ráda za to, že už tohle hrozné období skončilo, protože si ani neumím představit, jak moc strašné by to pro nás všechny bylo. Nejvíc mě dojaly a rozesmutnily poslední stránky. Fakt jsem ani nevěřila tomu, že Geniu a Zeldu zabijí. Už od začátku, jak se v příběhu Genia objevila, tak jsem tušila, že bude hodná a ne zlá, jak si Zelda s Felixem prvně mysleli. Prostě jsem si myslela, že je Felix zachrání, nebo se něco stane a prostě se jim podaří utéct nebo něco takového. Jenže tohle prostě není ta klasická knížka, která má vždycky šťastný konec. Je to totiž pravý opak. A dost tragický a smutný opak. Měla jsem Geniu moc ráda. I Zeldu jsem měla moc ráda, přestože v knížce ,,Kdysi" jsem si ji hned na první okamžik neoblíbila. To její roztomilé ,,copak to nechápeš ?" a další věci prostě přinucují ji mít ráda. Měla vážně láskyplné srdce jako desetiletá holka, přestože jí bylo teprve šest let. Knížku jsem opět přečetla jedním dechem, jelikož je neuvěřitelně čtivá a prostě musíte vždycky vědět, co se stane dál. Jak hodně lidí tady píše, že si nemyslí, že to je série pro děti a mláděž, tak nevím, jestli s nimi mám souhlasit, protože já jsem v podstatě zařazena do téhle kategorie a tahle knížka ve mně určitě něco zanechala a nemám z ní hrůzu nebo něco takového. Jako souhlasím s tím, že to není třeba pro desetileté, ale pro, třeba, o tři roky starší už myslím, že jo. Bylo mi Felixe strašně líto, když přišel do města s tím, že zajde Zeldě zanést její přívěšek, ale najednou ho zastavil ten zákeřný a hnusný Cyryl a řekl mu všechno, co se stalo. Neumím pochopit, proč nenáviděl Židy, když mu nic neudělali. Jsem ale samozřejmě taky ráda za to, že existovali v té době lidi jako jsou Genia nebo Amon. Určitě jsem napjatá na přístí díl (doufám, že nějaký teda bude) a určitě si ho chci přečíst, protože jsem strašně zvědavá, jak to po válce všechno dopadne. Doslov knihy byl taky úžasný a dojemný. Prostě nezopomenutelná a asi nejsmutnější knížka, kterou jsem kdy četla.

8 17.05.2018

(SPOILER) Tuto knížku jsem si koupila, protože už jak jsem ji poprvé viděla, tak jsem věděla, že si ji někdy musím přečíst. Tenhle příběh je plný temnoty a právě to se mi na tom moc líbilo. Je to dost dobře vymyšlený příběh a je opravdu jedinečný a originální. Ty fotografie se mi strašně líbily a celou dobu jsem si myslela, že nejsou skutečné, ale potom jsem se dozvěděla, že skutečné jsou, jenom trochu upravené, což mě celkem mile překvapilo. Fascinoval mě celý příběh, ty "podivné" děti na těch fotografiích a jejich schopnosti. Vůbec mi nevadilo, že to bylo vyprávěné z pohledu kluka, přestože jsem zvyklá, že skoro všechny knížky, co čtu vypráví nějaká holka. Spíš si myslím, že se i více hodí, aby to bylo vyprávěné z pohledu kluka. Jacob mi byl moc sympatický a ve všem jsem ho chápala. Taky jsem byla nadšená z toho, že to bylo psané v první osobě, protože to mám radši a myslela jsem si, že to tak nebude. V těch částech, kde Jacob na začátku chodil do ještě opuštěného sirotčince, jsem to úplně prožívala a docela jsem se i bála. Ten konec byl dojemný a celkem smutný, jak zjistili, že nestihli resetovat smyčku a jak byl sirotčinec celý zničený. Jsem moc zvědavá, co bude v příštím díle a určitě si ho přečtu. Ransoma Riggse teď určitě zařadím mezi moje oblíbené spisovatele.

8 28.04.2018

Tenhle příběh jsem vždycky znala jenom z televize nebo z CD. Když jsem si však přečetla tuhle knížku, tak jsem si to oblíbila ještě víc.

8 01.03.2018

(SPOILER) MŮŽE OBSAHOVAT SPOILERY
Tak konečně jsem přečetla toho milovaného a velice oceňovaného Harryho. Jak jsem byla malá, tak jsem se vždycky chtěla dívat na filmy, když běžely v televizi, ale myslím, že nikdy jsem u toho nevydržela a usnula jsem u toho. Ale vím, že se mi strašně líbila ta atmosféra toho filmu. Jak jsem začala víc číst, tak jsem si samozřejmě chtěla přečíst knížku, poněvadž (tohohle slova mám plnou hlavu, jelikož se v Harrym objevovalo často :)) jsem byla zvědavá na tenhle literární skvost. Tak jsem se co nejvíce vyhýbala filmům a diskuzím o Harrym, aby mi náhodou nikdo nic "nevyspoileroval", i když už jsem bohužel na pár spoilerů narazila.
Jak asi tušíte, moje očekávání byla veliká. A taky oprávněně. Tenhle příběh se mi fakt moc líbil. Nebylo to sice úplné největší BOOM, co jsem kdy četla, ale myslím, že až se podívám na film a budu číst další díly, tak to velké boom bude, protože se mi to zase skvěle připomene a navíc to bude další a ne první setkání s tímhle příběhem a líp se mi to promítne. Tahle kniha byla na mém "to be read" listu přednější i kvůli čtenářské výzvě. Tak jsem do toho teda konečně šla. A musím teda říct, že mě to zaujalo. Ty postavy jsou úžasné a co teprve ten svět a prostředí! A o té nádherně nově ilustrované obálce ani nemluvím.
Už od začátku šlo poznat, jak je všechno propracované. A postavy byly propracované a perfektně zvládnuté snad nejvíc. Příběh byl vyprávěn z pohledu vypravěče a i přes to jsem se do Harryho uměla úžasně vcítit. U napínavých scén mi taky párkrát přeběhl mráz po zádech. Harryho jsem chudáka od začátku litovala. Byl moc hodný, chytrý, laskavý a hodně odvážný a statečný. Bylo mi ho strašně líto, protože musel bydlet u Dursleyových a navíc mu umřeli rodiče. Dursleyovi se k němu chovali fakt hnusně. Nechápu proč... Dudley byl tak neskutečně rozmazlený, že bych s ním nevydržela ani minutu. Vypadalo to, jako by svoje rodiče vůbec neměl rád a nechápu, že oni ho tak žrali a být Harrym už by mi ruply nervy. Jak se tam poprvé objevil Brumbál, hned jsem poznala jeho charisma. Je fakt úžasný. Takového člověka bych ve svém životě chtěla mít nebo aspoň potkat. Aspoň jsem se s jeho moudrama potkala v téhle knížce. Profesorka McGonagallová byla sice hodně přísná, ale taky ji kousek mého srdce patří. No, a Hagrid... to je takové ťululum, ale mám ho taky moc ráda. Za to nesnáším Malfoye. Kdybych s ním musela být v jedné místnosti, asi bych to nevydržela. A jeho "poskoky" Crabba a Goyla jsem taky neměla vůbec ráda. Harryho kamarádi mi hodně přirostli k srdci. Ron je prostě taky takové trdlo, ale míň, než Hagrid, ale prostě je skvělý. A Hermiona totéž. Bylo mi jí ve scéně "Wirgardium Leviosa" fakt líto. No, a nevím proč, ale vážně jsem si hodně oblíbila Snapea. Mám ho prostě ráda a nevím proč. No, a Quirella a Voldemorta jsem samozřejmě nenáviděla, jak jinak.
Jak už jsem se zmínila, ten svět a prostředí miluju. Bradavice, ty jsou tak božsky kouzelné a strašidelné a prostředí, i venku... Nástupiště Devět a tři čtvrtě, všechny ty názvy a kouzla, prostě autorka to všechno tak úžasně vymyslela...
Už se moc těším na další díly a strašně se taky těším, až se podívám na film (zatím teda samozřejmě jenom na tenhle, první díl). Jsem hrozně moc zvědavá, jak tenhle příběh bude pokračovat a do čtenářské výzvy si druhý díl pravděpodobně přidám do témata - kniha o vašem oblíbeném místě. Moc doporučuju a myslím si, že další díly budou ještě lepší!

7 28.02.2019

(SPOILER) MŮŽE OBSAHOVAT SPOILERY
O můj Bože! Tohle bylo nádherné! Jak jsem začínala číst, tak jsem nečekala nic světoborného (vlastně stejně jako u ostatních knížek Davida Walliamse), jenže potom...?! Tenhle autor má strašně velký talent! Tahle knížka je doporučená od šesti let. Ehm, já mám tak trochu o sedm let víc, ale já ty jeho knížky zbožňuju! Teď jsem se zapřemýšlela nad tím, že Davida Walliamse vlastně nemám přidaného v oblíbených spisovatelích, takže bych to měla honem napravit!
No, takže tenhle příběh byl zase strašně jedinečný. Tohle na těch knížkách miluju: jsou tak strašně jedinečné, dojemné a neobyčejné. Už od začátku jsem si opět domýšlela, jak příběh může dopadnout. Samozřejmě jsem přemýšlela i nad tou nejhorší věcí, která se nakonec stala. Jenomže - autor to podal úplně jinak. Asi jsem se zamilovala do dvoustrany 416, 417, protože je to totálně boží a strašně dojemné. No, dobře, tak tady ten úryvek napíšu, (prostě si nemůžu pomoct!). Tak tady to je: ,,Radši umřu tady nahoře jako hrdina, než abych se poddal a žil na zemi jako otrok!"
,,Ale-!"
,,Vy ale musíte vyskočit, majore!" překřikl děda strašný kravál.
,,Já tě tady nenechám, dědo!"
,,Dědo?" Starý pán se náhle zdál zmatený.
,,Ano. Dědo," odpověděl chlapec. ,,To jsem já, Jack - tvůj vnuk."
,,Ty jsi můj... vnuk?"
,,Správně."
,,Jack?" ujišťoval se starý pán. Chvilku se zdálo, že děda je skutečně přítomen tady a teď.
,,Ano. Jack."
,,Můj báječný vnuk. Jacku! Tobě se nesmí nic stát. Musíš vyskočit."
,,Já tě nechci opustit!"
,,Ale já musím opustit tebe."
,,Prosím, dědo, já nechci, abys umřel!"
,,Mám tě rád, Jacku."
,,Mám tě rád, dědo."
,,A dokud mě budeš mít rád, neumřu. Nikdy."
Tak. Jestli jste to dočetli až sem, tak gratluju. Omlouvám se, že jste to museli číst a já už vidím zase ten můj obrovský komentář, ale to bych prostě nebyla já, kdybych to tady nenapsala. No, a jestli jste to dočetli až sem a vůbec nechápete, co na tom je tak dojemného, jak si myslím já, tak se vám omlouvám ještě víc, ale máme asi jiný názor no :).
A i když tahle knížka je z knihovny a je docela dost slitá od něčeho růžového, tak mě to neodradilo a šla jsem do toho. No, a vidíte co se z toho vyklubalo! Takže - nikdy nesuďte knížku podle obalu, ale podle obsahu. Pamatovat!
Tak a už se moooc těším, až si zase přečtu nějakou úžasnou knížku Davida Walliamse.

7 27.06.2018