Čtec komentáře u knih

Série by se stejně tak mohla jmenovat Neuvěřitelná dobrodružství kaprála Jaroše. Ano, právě tento nenápadný "třetí vzadu", nemluvný středověký středoevropský kamikaze mne dokázal nejčastěji rozesmát. Muž, jehož můžete posílat do jednoho smrtelného nebezpečí za druhým, aniž by mrkl okem. A pro něhož žádná mise není dostatečně "impossible" (ani dostatečně pod úroveň).

No a potom ten Schemnitz! Nebo snad lépe po našem - Banská Štiavnica... Nejkrásnější slovenské město (alespoň pro mne) bylo určitě jedním z hlavních důvodů, proč jsem po knize sáhl. Musím se tam zase co nejdřív podívat...

22 15.04.2015

Hodnotu knihy spatřuji především v její faktografické stránce, dané erudicí Josefa Žemličky, uznávaného historika. Ovšem této úrovně nedosahuje svou čtivostí. Jedná se o poměrně suché vyprávění knížecího družiníka Kukaty (v knize vůbec není použita přímá řeč), ze kterého čiší didaktičnost. Ovšem pokud si chcete udělat představu o přelomu 11. a 12. století, pak poslouží výborně. Čemu ovšem nerozumím, proč - dle mého názoru zbytečně - prozradit hned na začátku (skoro)konec. Totéž se týká úryvku na zadní straně obalu.

2 22.03.2015

Sháněl jsem knihy, jejichž pomocí bych si rozšířil své nepříliš hluboké znalosti o Velké Moravě. Načež zpětně mohu říct, že kdybych měl vybrat jen jednu, tak by to byla rozhodně právě tato - z těch "seriózních" jednoznačně nejčtivější. Ale nejen to. Svatí kacíři poskytují dalekosáhlý přehled o období raného středověku. Jednak co se týče časového rozpětí - uvádí nás na scénu evropských událostí 9. století s pokrytím několika století předchozích. Ale také geografickým rozsahem, čímž poskytují plastickou a komplexní představu o Byzanci, Franské říši, papežském Římě i Střední Evropě a veškeré dění dávají do vzájemných souvislostí.

Když to shrnu: Svatí kacíři jsou monumentální knihou o raném středověku, která se navíc moc dobře čte. A Velká Morava - ta se v tom všem rozhodně neztratí.

14 28.02.2015

Pavel Hrdlička disponuje nesporným vypravěčským talentem a přívětivým humorem. Také má dobře nastudované dobové reálie a vhodně je ve vyprávění používá. Čímž mne docela navnadil, abych i sám sáhl po knihách Václava Vladivoje Tomka a Jana Klápště (uvádí je jako hlavní prameny).

Myslím, že za zmínku rovněž stojí, že si Pavel Hrdlička svoje knihy i sám ilustruje. A to velmi zručně! A zatímco u prvotiny Smrt nosí rudé škorně se ilustrace opakovaly, v této druhé knize už má svoji velmi pěknou originální úvodní ilustraci každá kapitola.

14 25.01.2015

Husitská epopej (1. vydání) má zajímavou obálku, jakoby retro 50. léta. Vypadá jako 1. díl sebraných spisů Zdeňka Nejedlého. A ten krvavý hřbet - to je tedy barvička!
Avšak celé to vypadá, kupodivu, velmi dobře. Ale zároveň trochu perverzně, takže jsem napoprvé trochu mrkal.

8 26.12.2014

Kniha je napsána úžasně košatou češtinou, rozvitou do komplikovaných souvětí. Nejlépe vynikne, pokud si alespoň kousek přečtete nahlas. Nejdříve vás upoutá lehká archaičnost (přece jen - rok 1953). Ovšem výsledný dojem je mimořádně libozvučný.
Neffova jazyková exhibice mi připomíná obzvášť vyumělkované slavičí trylky. Prostě taková krásná frajeřina, výtrysk přemíry bujnosti.
Proč tak už nikdo romány nepíše? Frajeři možná vymřeli, smutná věc. Anebo se jen bojí, že by jim jejich dnešní čtenáři neporozuměli. Což by bylo ještě smutnější.

17 15.11.2014

Hodně těžko jsem se prokousával prvními tak asi padesáti šedesáti stránkami (zvládl jsem to až na druhý pokus). Pak to ale celé zapadne do sebe a další stovky stran jsou strhující. A Jurij Živago je postava, kterou bych rád sám byl - pokud bych na to měl koule :-)

Co se týče filmového zpracování, asi bych postavil výše to klasické ze šedesátých let s Omarem Sharifem, Julií Christie a Geraldinou Chaplinovou a krásnou, nezapomenutelnou hudbou od Maurice Jarra. I když v tom posledním zpracování zase Laru hraje Keira Knightley, takže speciálně pánové budou mít těžkou volbu a radno asi vidět obojí :-)

Co mne ještě na knize zaujalo, jsou časté a ohromně atmosférické popisy přírody, jež se prolínají celou knihou a nikdy se ani náznakem neopakují! To mi přišlo úplně nepochopitelné, jak to Pasternak může dokázat, vymyslet tolik variací a všechny skvělé. Inu, básník...

27 30.10.2014

Jak neuvěřitelně podobné jsou osudy inkvizitora Heinricha Franze Bobliga z Edelstadtu a komunistického prokur- vlastně taky inkvizitora Karla Vaše. Obě tyto kreatury (zde bych se nebál použít označení "lidský odpad", jakkoliv zní strašně) se v pohodě dožily vysokého věku, zřejmě aniž by pociťovaly výčitky svědomí. Ještě bych k nim přidal Josefa Urválka, ten nebyl lepší... Je jen dobře, že se píší takové knihy (a točí takové filmy), jako je Kladivo na čarodějnice.

39 13.09.2014

Ten věk hráčů 9-99 let je stanoven drobet úzkoprse. Hráli jsme DrD i s menšími dětmi a byly nadšené. A naše nejmladší Anička dodnes úpí, jak to bylo hrozné, že se musela jen dívat jak my starší hrajeme něco tak strašně lákavého. Tenkrát jí byly asi tři roky.
No a já pevně doufám, že budu Dračí doupě schopen hrát i po završení mého 99. roku...

11 06.08.2014

Ne tak superčtivá kniha jako Born to run, přesto však pořád velmi dobrá a inspirativní. Samozřejmě hlavně pro běžce, ale také - avšak nejen - pro vegetariány / vegany. Sympatický ultramaratonec Scott Jurek si, částečně i vlivem rodinných okolností, nevybral jednoduchou cestu životem. O to je však zajímavější.

8 03.08.2014

Nastudoval jsem obojí, jako Pán jeskyně odehrál dvě dobrodružství s hraničářem a v pohodě. Jako hráč jsem si vytvořil postavu kněžky. Nakonec jsem ji nehrál, bohužel. Ale po pravdě řečeno, nedokážu si moc představit, jak bych ji podle těchto pravidel hrál. Ovšem byla by to výzva, to zase jo.

4 30.06.2014

Výrazný počin z prostředí české fantasy a sci-fi (a neomezoval bych dosah jen na RPG). Nejvíce mi v paměti utkvěly povídky Hlasy mrtvých a Stíny Erinu (Vločka je fajn postava), přičemž za nejlepší považuji právě Hlasy mrtvých od Petra Dolníka. Pro větší objektivnost musím ale dodat, že je mi bližší svět fantasy než sci-fi, takže takto můj příspěvek berte. / Přečetl jsem si recenzi od Jana Červenky, na kterou je zde odkaz. A mám úplně opačný názor na povídku Tajemství Dubu, která je označena za nejlepší. Zmiňované reminiscence na Jméno růže jsem si nevšiml a přišla mi naopak nejslabší z celé sbírky, byť nejdelší. Přiliš lineární, nepřekvapivá, jednoduchá až naivní (i když to třeba byl záměr).

2 23.06.2014

Jedna z nejkrásnějších pohádkových knížek pro malé děti. A po stránce grafiky a ilustrací se jedná o absolutní špičku.

17 19.06.2014

Kniha je to krásná, což o to. Ale s jednou výhradou, zato obrovskou. Je to jedna velká politická agitka, vydaná - jak bylo zdůrazněno - ke 40. výročí vzniku KSČ.

2 19.06.2014

Ostře sledované vlaky *****
Taneční hodiny pro starší a pokročilé ***
Obsluhoval jsem anglického krále *****

4 19.06.2014

Ta knížka je jednoduše nádherná. Až tak, že mám pocit, že dnes už takové nevznikají, alespoň ne s takovou romantickou duší... A nebo je druhé vysvětlení - zestárnul jsem. V každém případě Vezeme se bylo mým fetišem v nejútlejším věku. S ním jsem prostě žil, denodenně si ho do zblbnutí prohlížel a všechny obrázky znal nazpaměť.

Ano, textová část pro mne nebyla důležitá - proč taky, když jsem ještě neuměl číst. Ale zato ty obrázky! Překrásné obrázky malé i velké, černobílé i barevné dvoustránkové, hýřící barvami i skromné koláže z puntíků. Obrázků jsem se nemohl nabažit. A byla tu všechna ta auta, tramvaje a vlaky, co jsem znal. Pamatuji se, jak jsem později s knížkou seděl u okna, rozeznával podle ní auta venku a dělal si čárky, kolik jich projelo od každého typu. A do knížky jsem si pro lepší přehled - přímo nad obrázky - neumělými obrovskýmy klikyháky písma znalého předškoláka zapisoval: EMBÉČKO, ŽIGULI nebo LOKOMOTIVA VRZALINKA. Mám v ní ty nápisy dodnes a nevygumoval bych je za nic na světě.

7 18.06.2014

Milá a velice čtivá knížka, která krásně odsejpá, stejně jako Tygrova jízda. Bohužel je to jediný díl z "tygrovské" trilogie, který znovu vyšel ještě v devadesátých letech.

4 16.06.2014

Byl jsem překvapen, jak je moderní i ta knížka (nejen architektura, o které se v ní píše). Je výborně napsaná a čtivá a to, že pochází ještě z 19. století, na ní není vůbec znát. A zajímavé je i to, jak málo se změnila architektonická praxe. Sice se projektuje kurzorem myši na monitoru namísto perem na prkně, ale ostatní zjevně zůstalo stejné.

6 16.06.2014

Jedná se o vynikající gamebook pro Dračí doupě. Máme většinu dobrodružství ze Záhvozdí odehranou, a to s kladnou odezvou od hráčů. Velkým plusem je, že jednotlivá dobrodružství fungují především jako samostatné příběhy, takže je můžete odehrát v jakémkoliv světě, nejenom v Tarii. Právě důraz na příběh je pro Záhvozdí (i další od Karla Černína) typický, což hodnotím jako jednoznačné plus.

6 13.06.2014

Moje první přečtená verneovka, a jsem rád, že to byla právě ona. Dodnes ji schraňuji jako svátost nejvyšší. Zamiloval jsem si ji a ta láska trvá dodnes. Myslím, že tato kniha je kvintesence Julese Vernea, nejčistší a nejdokonalejší podoba.

33 12.06.2014