Clarice komentáře u knih

Mé hodnocení je možná zkreslené faktem, že jsem si její četbu nevybrala dobrovolně, protože být mnou, odložím jí po prvních několika stránkách. Je nikoli těžká, nýbrž naprosto nesmyslná a dojem hlubokých a náročných myšlenkových pochodů budí jen díky nelogičnosti a protiřečení si autora. Řadím ji k absolutně nejhorším knihám, které jsem kdy musela přečíst.
Pro ilustraci cituji: „Nemusíme ovšem nacházet narcismus vždycky jen u lidí. Nádech nebo přímo velký rys narcismu v sobě mají také naše budovy, umělecké předměty, vizáž měst, dálnice, filmy a zákony. Narcistický objekt je věc, která ukazuje, že nemiluje sama sebe. Mně se například zdá, že Empire State Building, stojí sebejistě ve své velikosti, zatímco mnohé budovy v našich městech příliš trvají na své individualitě.“
Pokud nerozumíte tomuto, knihu ani neotevírejte, ušetříte si odřené čelo od bití hlavou o stůl!!

Úžasná kniha. Byla mým prvním setkáním s F. Sagan (tedy druhým po životopisném filmu, který též vřele doporučuji) a jsem z ní nadšená. Ta neuvěřitelná hloubka. Možná až na druhé přečtení lépe (komplexněji) pochopím osobnost hl. hrdinky, svár emocí, rozuzlení. Trochu mi připomíná tvorbu A. Nothomb.
A chci též připojit varování! Na přebalu vydání z r. 1966 je vyzrazen celý děj - naprosto vše!! Takže ho rozhodně přeskočte a doufám, že odpovědná osoba škytala po celou dobu, co jsem knihu četla! (minimálně … no pokud tedy ještě žije)

5 18.09.2014

Z knihy jsem nadšená. Paříž a celou Francii miluji, ale vůbec jsem netušila, nakolik se kulturní zvyky a vůbec fungování společnosti od českých liší. Spolu s autorkou proniknete pod povrch do běžných životů Francouzů. Doslova na každé stránce mě něco překvapilo, takže mám knihu celou zaškrtanou.
Nelze ji srovnávat se zahraničními publikacemi typu Stephen Clarke, kde jde hlavně o komičnost situací, ale o reálném životě se z nich nic nedozvíte.

5 18.03.2014

Maryina skromnost, ostrý jazyk a jasné, nepřibarvené, vidění světa, navozují dojem, že svět vlastně není zas tak komplikované místo, jen se na něj správně dívat a přijímat jak běží a leží. A možná by to tak i mohlo být, pokud bysme nečekali jen dobré konce... Takže, alespoň v mém případě, veliké vystřízlivění.

4 08.07.2015

Opravdu velké zklamání! Vážně je tohle můj oblíbený Murakami? Vážně je tohle kvalitní literatura?? Od povídky povýšené na celou knihu jsem čekala víc. Fakt výborný reklamní tah Odeonu a škoda vyhozených peněz.

4 02.01.2015

Víno, vybrané lahůdky, slunce, příjemné prostředí, milí a přátelští lidé, esprit, hřejivá atmosféra = Toskánská vinice. Kniha která je jak báječná dovolená u nejbližších přátel. Máté je doslova renesanční člověk, má můj obdiv a doufám, že vyjdou i jeho další knihy.

4 22.06.2014

Poutavý (propracovaný) náhled do uzavřeného světa hledačů lanýžů a sebevědomé francouzské mentality, pomocí nevtíravé románové formy.

4 05.03.2013

Údajně autorčina prvotina, a pokud ano, opravdu smekám. Příběh to není příjemný, rozpracovává existenciální témata, pochybnosti, které se každému čas od času vloudí do myšlenek - a hlavní hrdinové, trpící nespavostí, která je příčinou i příznakem, s v nich doslova topí. Vše odlehčuje přímočařarý styl psaní a tragikomický nadhled. Kniha rozhodně není pro každého, ale nočním sovám se sklonem k sarkasmu doporučuji :-)
"Kdo v noci spí, nemůže pochopit, čím se od sebe světlo a tma tak odlišují. Kdo v noci spí, má ze dne menší strach, i to je pravda." /s. 113/

3 14.08.2013

Žádná přeslazená romantika (aby nebyla mýlka). Úžasný román, kde se prolínají střídavě časové roviny, tragický, dechberoucí, úžasný. Nebudete se moct odtrhnout. Doporučuji!

3 05.03.2013

Famózní, ponurý, překvapivý, emotivní, prostě tradičně Zafonovský - kdo četl Stín větru a byl nadšen, nemůže se zklamat. Sic se s předchozí knihou podobají jistými motivy (mladík - tajemství - Barcelona - knihy), je to zcela jedinečný příběh. Prostě jednou Zafon, navždy Zafon.

3 05.03.2013

Kniha pro mne byla opravdu velkým zklamáním a rozčarováním. Téma je v zásadě velmi zajímavé, ale zpracované způsobem ...jako by knihu vůbec nepsal Fulghum - oním kouzelným jazykem, plným náznaků a hlubších filosofických podtextů - ale spíše začínající spisovatel snažící se marně fulghuma napodobit.
Některé fráze mi přišly tak neuvěřitelně natvrdlé, že jsem měla chuť knihu odhodit.
Podle mě ji prostě Fulghum nepsal! A pokud ano, pak se děsím, co přijde příště.....

3 05.03.2013

Zajímavé téma, sugestivně vykreslená atmosféra a postavy. Je to autorčina prvotina (mimochodem, sama je vyučená knihvazačka - v Praze!!), takže tam cítím jisté rezervy ve zpracování, ale nemohu dát jinak než plný počet, protože pro mě, je svým celkovým tématem unikátní a prožila jsem s ní pěkné chvíle.

2 04.04.2015

Knihy z podobné kategorie vysloveně ženských románů příliš často nečtu, ale tato mě mile překvapila. Je velmi stylová, jak už obal a název naznačují. Obsahuje vyvážené dávky napětí, lásky, vtipu - žádná přeslazenost a rozplyzlost. Doporučuji.

2 07.11.2013

Kniha přináší jiný pohled na holocaust, než jsme v českém prostředí zvyklí. Jedná se o příběh německé Židovky, jež se narodila a až do svých zhruba dvaceti let žila v Berlíně. Židovské zvyky dodržovali minimálně, dokonce přebírali i nějaké křesťanské. Po nástupu Hitlera k moci, se její svět začal zmenšovat, oklešťovat, ale opravdu až do poslední chvíle doufali, že situace není udržitelná a podmínky se zlepší. Díky Margotinu vyprávění tak vidíme, že situace Židů v Německu nebyla o nic lepší, než v Protektorátě. Je zde zachycen vývoj židovské otázky ve 30. letech, snahy o vycestování, restrikce, totální nasazení, skrývání, nálety, povědomí o táborech, resp. o tom co se děje s Židy na východě (kam transporty míří, co je tam čeká, proč se nikdo nevrací), otázka antifašistů a systém lidí ochotných Židy ukrývat, každodenní život. Cenný je i popis života v Terezíně, následné osvobození a snaha o nový poválečný život - bez rodiny, bez minulosti, majetku, vlasti /"Moje vlast je někde v minulosti. Je to země, která už neexistuje."/ Obsahuje mnoho zajímavých detailů.

2 27.09.2013

Kniha, co do obsahu, byla pro mne překvapením, a to velmi příjemným, jelikož jsem, na základě anotace, čekala něco trochu jiného. Není ani tak o příběhu středoškolského profesora, kterému ruply nervy, jako procesech, jež danému excesu předcházely a učitelových myšlenkových pochodech. Je tudíž více filosoficko-psychologickou studií společnosti (celkově, nejen norské) a jedince v ní. Snad více napoví úryvek z překladatelova doslovu: "…tématem mu je nicméně hlavně rozčarování ze současné norské společnosti, jež je prodchnuta komercí, upozaďuje veřejný intelektuální život a pochybujícího jedince staví mimo sebe samu a uvrhuje jej do existenciální a intelektuální krize."
Sama jsem podobnou literaturu nikdy nečetla, o to víc mne oslovila a budu jen ráda, pokud se Solstadovy "romány" budou do češtiny více překládat.

2 17.09.2013

Komu se No a Já líbila, radím přečíst i Muriel Barbery - S elegancí ježka (o čemž se ostatně zmiňuje i doslov knihy). Jako by se v nich popisovaná prostředí prolínala...

2 05.03.2013

Vzhledem k datu prvního vydání v textu ještě není zohledněn Dianin trpký konec a celkově postrádá odstup a kritické zhodnocení. Autor knihu zakládá na výpovědích osob z Dianina okolí, ale i jí samotné (zveřejněno až po smrti), takže obsahuje celkem podrobné informace ze zákulisí. Mnohdy si ovšem protiřečí, třeba v otázce Dianiny plachosti, sebedůvěry, reakce na zájem veřejnosti atd. Hodně ze zde zveřejněných informací je zachyceno v dokumentu z roku 2017 Diana: In Her Own Words. Ale pokud jste milovník britské královské rodiny, tak vám v knihovně rozhodně nesmí chybět, třeba i kvůli bohaté obrazové příloze, obsahující kousky z archivu jejího otce.

1 13.04.2018

Drobný tklivě-poetický příběh o vztahu k věcem, minulosti, sobě samým. M. Lukešová dokonale reflektovala dobu a její problematiku, nad níž se tehdy nikdo neměl zamýšlet. Jinak osloví dětského, jinak dospělého čtenáře. Jinak tehdy, jinak dnes. Vybízí k mnoha otázkám. Zdaleka ne jen dětská kniha...

1 25.08.2016

První kniha, kterou jsem sama přečetla. Dokonalá symbióza textu a ilustrací. Inspirující, potěšlivá.

1 16.08.2016

Zbytečné nastavování příběhu Čokolády, Od J. Harris bych čekala, že pozná, kde je hranice mezi chutí psát dobré knihy a psát pro peníze. Bohužel v této knize jde o druhý případ. Vianne se proměňuje v Doktorku Quinnovou, již téměř bez kouzelných schopností a plnou pochybností. Z otce Reynauda se stává kladný hrdina, snadno smetoucí své minulé přehmaty pouhým nostalgickým pousmáním. Ostatní dobře známé postavy předchozích příběhů se příliš neprojevují, ploché charaktery jen opakují nacvičená klišé. Kouzlo a schopnost příběhu vás vtáhnout natolik, že cítíte vůně, vidíte zářivé barvy a cítíte napjatou atmosféru a onen vanoucí vítr, je fuč.
Příběh sám o sobě není zas tak špatný. Napsat knihu někdo jiný, budu třeba nadšená. Ale pro milovníka Čokolády, Krysařových střevíců, a hlavně dalších vynikajících knih autorky, je poměrně zklamáním.

1 01.09.2014