Česneksmedem
komentáře u knih
Velká kniha pro milovníky česneku
neznámý - neuveden
V rámci 19. bodu Čtenářské výzvy byla má volba předem jasná. Česnek mimo pudinku, krupičné kaše a očí můžu mít prakticky všude. Údajně je známo 280 druhů z čehož je 14 u nás. Původ má prý v Mongolsku, ale jistá část světa tvrdí, že pochází ze Sibiře. Byl pěstován již v babylonských královských zahradách a mlsal ho i Homér.
Jak je avizováno v popisu, kniha obsahuje recepty ze soutěže. Ta se konala v kalifornské česnekářské metropoli Gilroy. Mimo receptů se z knihy dozvíte o jeho historii, skladování, zda rozetřít nebo lisovat... Je to jedna z mých osudových knih.
Jak jsem se mýlil v politice
Miloš Zeman
Rozporuplná osobnost, která lidi rozděluje. Na druhou stranu musím říct, že pokud vás má někdo rád nebo naopak vás až nenávidí, je to pořád v pohodě. Nejhorší je totiž lhostejnost.
Přiznávám, že se to nečetlo špatně a autor v plné síle byl velice inteligentní. Čteme Havla i Klause, tak proč nečíst Zemana?
Změna je život - Jak se žije důchodci v jižní Francii
Zdenek Červenka
Tak na tuhle knížku jsem se hodně těšil. Francii máme doma všichni rádi a navíc se zde píše o víně a vinařstvích v Languedoku. Tento kraj vyráběl tolik vína, až se o něm psalo jako o dodavateli podobných vín, jaká jsou ta laciná z JAR a hlavně z Chile. Naštěstí se ale situace hodně změnila a vinaři z Languedoku i k nám dodávají některá vynikající vína.
Zdenek Červenka se ze Švédska rozhodnul přestěhovat do Francie. A v této knize popisuje nejen vinařství a vína Languedoku, ale také třeba střety s tamní byrokracií a řemeslníky, zvyky a tradice či svoje výlety.
Presidentův vězeň
Vladimír Škutina
Vzhledem k tomu, že pan Škutina měl rád humor, (a to i v těžkých životních situacích) začnu emailem, který by on určitě ocenil. Přišla mi nabídka na koulodorant pro pánské podpalubí za pouhých 189 Kč. Nekupte to.
Knížečka je to i přes absurdno v ní čtivá a takřka optimistická. Velice jsem se bavil například u agitační dvojice, která kontrolovala hesla v kostele a vůbec se jim nezamlouvala (např. "Chvalme Hospodina!"). Přikázali je upravit a při kontrole tam bylo: "Bojte se Boha - soudruzi!".
Nadaný žák
Stephen King
Už je to nějakou dobu, co jsem tuto knihu četl. A pořád mám v paměti to nenápadné a neustálé stupňování tlaku a přeměny kočky a myši v opačné stvoření. Samozřejmě uznávám, že tato kniha někomu nesedla. To je na tom všem to báječné, že jsme každý jiný. Jinak by byl totiž život pekelně nudný. Dovoluji si tedy napsat - bylo to nadpozemsky parádní!!!
Škvár
Charles Bukowski
Dneska jsem nejprve totálně promoknul, a pak u baráku spolknul jakousi létající obludu. Ještě, že měla od deště umyté hnáty. Smrt je prostě všude. Výjimkou není ani tato kniha.
Souhlasím s názorem, že je to trochu jiný Bukovski. To ale rozhodně neznamená, že horší. Děkuji všem přírodním mocnostem, že jsem si ji mohl přečíst. Kde jinde bych se totiž dozvěděl, že: "Detektiv bez revolveru je jako kozel se šprckou".
Asi se vám to stává taky. V klidu si čtete, srkáte třeba autorovu oblíbenou plachetnicovou whisky a najednou bác! Věta jak blázen. Věta jako celá povídka: "Měl jsem modré oči, staré boty a nikdo mě neměl rád". Kvůli takovým větám čtení miluju. Pane Bé, smekám svoji bekovku a klaním se.
Stoletý stařík, který vylezl z okna a zmizel
Jonas Jonasson
Lidi mají depky. Nejprve z horka a sucha, které hojně zalévají lihovými nápoji, ale v tom parnu to s nimi hned motá, depka se zvětšuje a kovadlina buší. Teď zas přichází podzim, bude pršet, lidi se budou zahřívat svařákem nebo medovinou a depka bude mít žně. A právě v takových chvílích je dobré mít po ruce tuto knihu, pampersky a kapesník na nudle.
Bez peří
Woody Allen (p)
Dlouho jsme nechtěli a neměli televizi. Teď už ji máme (poplatky platíme), ale pouštíme ji prakticky jenom na Štědrý den, na Silvestra a když má být konec světa. Nevím, který z těch tří dnů to zrovna byl, ale zahlédnul jsem v ní na krátký okamžik WA. Zdálo se mi, že ze sebe ten chlápek dělá blba, i když je zřejmé, že je velice inteligentní. No a u této knihy povídek jsem zjistil, že ten blb jsem já. Možná je to tím, že na tak absurdní humor jsem už moc starý. A to i přesto, že by teoreticky WA mohl být mým otcem. Snad bych ho pak i lépe chápal.
Ženský
Charles Bukowski
Po přečtení více jeho děl máte dojem, že údělem hlavního hrdiny (Henry Chinaski) je zřejmě trpět satyriázou. Je to mužská obdoba nymfomanie, což je obojí něco jako sexuální alkoholismus. Na první pohled hlavní hrdina buď chlastá, zvrací nebo souloží. Jak je ale u Bukowského dobrým zvykem, najdete zde i mnoho hlubokých myšlenek a lidské životní moudrosti. Každou jeho knihu doporučuji.
Lady Fuckingham
Oscar Wilde
Moc jsem té mladé anglické údernici fandil. Její výkony předčily i smělé plány naší osmé pětiletky. Jen škoda té buržoazní nemoci.
Pěna dní
Boris Vian
Taky to děláte? Aby nedošlo k omylu. Myslím tím, že pokud je v knize nějaké pro nás podivné jméno či příjmení, tak si ho přizpůsobím. Například norské příjmení Steensen předělám na Stín či Sen nebo v této knize dámě Chloé říkám Oléé. Ta má v pravé plíci leknín (jak jistě tušíte o botaniku zde zřejmě nepůjde). V knize jsou dále, mimo jiných, i profesor Mišmaš a ošetřovatelka Mrška. Zde ale úpravy netřeba. Možná vás v tuto chvíli napadlo upravit příjmení pana spisovatele předponou, což by ovšem bylo hrubé a neuctivé. Na druhou stranu je ale docela možné, že by se nad tím pan Vjan (tak se to čte) ani nepozastavil. Byl to totiž poněkud nekomformní pán. Působil například v kolegiu patafyziky. Samozřejmě to nemá nic společného s nepadnoucí obuví. Šlo o vědu, zabývající se imaginárními řešeními, to je věcmi nadřazenými metafyzice. Pokud už teď máte v mozku krapet mišmaš, tak je správný čas se začíst.
Úžasný je hned úvod knihy, ve kterém je popisováno stolování k večeři. Pokud jste ale četli knihu Samomluvy Miroslava Macka, tak máte náskok a není třeba se ničeho obávat. Jen je třeba si zvyknout na pár drobností – třeba, že ubrus musí barvou ladit s kobercem a tak. Popojedem.
Na rovinu a bez obalu přiznávám, že toto dílko rozhodně není žádná Babička od Barbory Novotné, a že bez marihuany, toluenu, lysohlávek nebo alespoň velkého panáka whisky v sobě, v sobě (no fajn) musíte hodně potlačit ratio. Jinak určitě doporučuji!
Chvalozpěvy
Miroslav Horníček
Měl jsem občas takový pocit, že pan Horníček, coby herec, působil trochu jako přihrávač či nadhazovač, potlačujíc svůj part, aby vyniknul jeho herecký partner nebo partnerka. Ve své literární činnosti mohl jako sólista již naplno rozvinout a ukázat svůj talent i lásku k jazyku a slovu. Mám jeho knihy moc rád a Chvalozpěvy nejsou výjimkou. Při čtení zjistíte, že jde vlastně o knihovnu v knize, a to je pro knihomilce vždy dobré. Dostane se vám bohatých odkazů na jiné autory a jejich díla, z čehož se rozhodně dá těžit. No a pokud jste je již četli, tak máte alespoň možnost porovnat svoje postřehy z četby s mistrem.
Sexpop
Bohuslav Vaněk-Úvalský
Slupnul jsem to jako malinu. Mňam! Mimo Hygieny (která je opravdu špicovní), jsem se velice bavil například i u dvou sester s ašíbkou nebo u sušení andulky. Díky za tuto pohodovku!
Nejlepší americké detektivní povídky (1)
Ed McBain
Dle mého je většina z těch devatenácti kousků lepších, než dosavadních 73%. Z čeho mám taky radost je, že mimo několika známějších autorů, jako jsou například Joyce Carol Oates, Phillip M. Margolin nebo John Updike, je zde dost těch, kteří se ještě v naší malé kotlině tak úplně nezabydleli. Na dvě povídky jsem reagoval komentářem, ale zasloužily by si to určitě i některé další. Například ta o ztracené panence byla sice smutná, ale velice dobrá. Naopak Fallisova povídka Třeba se kůň naučí zpívat je dost humorná.
Jako cool v plotě
Karel Plíhal
Moc pěkné srandičky. Asi dost z nás má občas takové období, kdy vyplodíme podobné říkačky (dvě z mé tvorby):
Nezdařené svádění
Položil jsem vlahé dlaně,
na obliny ladné laně.
Nadána bojovým duchem,
letím teď zraněný vzduchem.
Ranní záhada
Na posečené louce ležela zmuchlaná košile,
potřísněna zvratky působila vyžile.
Co se tu stalo? Kdo to ví?
Snad hrdlo prázdné lahve a vítr nám napoví.
Dva odboje
Zbyšek Nečas
V příštím životě budu asi rorýsem. Kalit si to dvoustovkou luftem, to musí být fakt prďák. Není to tak úplně mimo mísu, neboť jak jistě víte, plukovník Zbyšek Nečas byl pilotem v RAF. Teda napřed navigátorem. V této knize se například dočtete o tom, jak viděl letět žlutou vzducholoď Italia na její poslední cestě, jak pokecal s Chruščovem nebo jak fotil UFO. Dožil se úctihodných 97 let. Byl to skromný a pokorný hrdina. Takoví totiž opravdoví hrdinové bývají.
Vánoce mám rád
František Nepil
Naprostá paráda, a to včetně ilustrací Karla Franty, který už bohužel 19. 7. 2017 zemřel (89 let). V této antistresové knížce si například přečtete (v dopise Ježíškovi) vzkaz pro naše politiky (marnost nad marnost) nebo, že čert stresuje děti svou nedostatečnou domestikací a nepatrnou sociální adaptabilitou (Mistře Františku, Vy si ale v těch podobenstvích troufáte!). Další velkou pravdou zde uvedenou je, že maminčino cukroví bylo a vždycky je jen jedno. Naprosto nenapodobitelné, i když se sebevíc budete snažit dodržet recept. Například slepované (pro neznalce linecké) od mé maminky bych poznal mezi dalšími 58 slepovanými. A to je léty prověřený fakt. V knížce je i jedno místo, kdy jsem (proč to nepřiznat) panu Nepilovi malinko záviděl, ale zároveň mu to z celého srdce přál. Do svého domu ho totiž na Štědrý den pozval sám Jan Werich. No, jen si to představte. Schoulit se tam někde v koutku, tiše pozorovat, poslouchat a být.
Kruhy pod očima
T. R. Field
Tuto útlou knížku vydal v Praze Roba Wiesner a tisknuta byla u firmy Graf a Stricker. V krátké předmluvě uvádí MUDr. Karel Beran dílo T. R. Fielda jako nadvillonovské a nenapodobitelné. No, možná nenapodobitelné, ale jistou uměleckou návaznost bych viděl. Asi se někdo bude zlobit, ale vidím ji tak trochu v říkankách Wabiho Daňka, Karla Kryla, Jarka Nohavici či Karla Plíhala (viz Jako Cool v plotě). Příkladem může být od T.R.F. například tato: Druhdy vyklube se Jidáš z kamaráda, s kterým jídáš. Z asi čtyřiceti básniček se mi nejvíce líbily: Prostředek proti tasemnici, Cidič oken, Osud a Epitaf.
Dítě boží
Cormac McCarthy
Upozornění! Tato kniha není vhodná pro děti a mládež. Takže, vyčůrat, pomodlit a bez pohádky spát. Pro všechny ostatní. Připomíná mi to koncertní verzi skladby „Smoke on the Water“ od skupiny Deep Purple, kterou hráli spolu se symfonickým orchestrem roku 2011 v Montreux (Švýcarsko). Fanoušci této kapely jistě ví, že tato skladba byla inspirována požárem, který zapálil světlicí fanoušek Franka Zappy v jednom místním kasinu roku 1971. Na začátku taková decentní brnkačka, a pak šup mu (čti džig mu) prášek. Nářez. Vzhledem k tomu, že hlavní postava knihy Lester Ballard je mimo jiné nekrofil, není tato kniha asi úplně pro každého, byť dospělého čtenáře. Slabším povahám se totiž může stát, že jim tato kniha zamotá hlavu jako desátá becherovka. Občas jsou tam momenty, a to mi věřte, u kterých by se nesmál ani Patrik Hartl. Pravda ovšem většinou není tak jednoduchá, jak se může na první pohled jevit a lidská psychika je složitá a zranitelná. Bohužel pak za činy blízkých, kteří vás měli chránit a milovat, může zaplatit někdo úplně cizí a nevinný.
Dej mládencům ruku jako lopatu
Ed McBain
Na začátku knihy se objeví „Lady in Black“. Není od skupiny Uriah Heep a tudíž nechodí temným bojištěm, ale stojí na autobusové zastávce, kde zanechá kabelku od letecké společnosti Aerolinie Svět, nastoupí do busu a zmizí v dáli. Nebo že by to byl muž? Každopádně místní pochůzkář Genero špiznul do futrálu a zbliknul peruť (podíval se do kabelky a uviděl ruku). A od této chvíle už nastupují švestky z 87. revíru a hledají zbytek k té ruce a samozřejmě i toho porcovače. Pěkná oddechovka, ve které si přijdou na své i intelektuálněji zaměření čtenáři (precipitační reakce, Skin Glow, idiosynkrazie...).