Bránolog
komentáře u knih
Paměť naruby
Rudolf Roden
Čekal jsem něco jiného, ale je to další knížka, která mi neskutečně sedla. Především jsem se u ní královsky bavil. A ty smutný pasáže, jako koncentrák, nebo sebevražda sestry, jsou podány tak nepateticky, že jsem se až divil...
Škola Malého stromu
Forrest Carter (p)
Nevím, jestli to bylo tím, že se mi trefila do rozpoložení, ale přišla mi skvělá. Prostý pohled na lásku, přátelství i přírodní zákony - u mě to zafungovalo a ten rasismus, na který někteří upozorňují, tam podle mého najde jenom ten, kdo ho tam najít chce.
Babička
Božena Němcová
Jak objektivně zhodnotit knihu, kterou člověk "musel" číst? Pro mě je nejzajímavější taková ta konfrontace autorčiných knih, líčících venkovskou idylku a autorčiny osobnosti, která byla mnohem mnohovrstevnější, než jakou nám ji předkládali ve školních škamnách.
Mizerná první světová válka
Terry Deary
Moje oblíbená sekvence je "amputace nohy tureckým lékařem". DD jsou vynikající kus od kusu.
Bylo nás pět
Karel Poláček
Podobně jak s Malým princem - klasika sice, ale já se do toho nedokázal včíst. Souhlasím s tím, že seriál byl super, ale jako knížku jsem to nekousl.
Lucemburkům v patách
Vladimír Mertlík
Zajímavé to bylo, o tom nic, ale přišlo mi to přece jen trochu povrchní.
Církev - Průvodce českou historií
Vlastimil Vondruška
Výborná věc pro ty, kteří chtějí získat více než základní informace, skvělé je, že autoři neobtěžují odborností, hraničící s nesrozumitelností pro normálního čtenáře.
Holubí pošta
Arthur Ransome
Já mám holt pro Ransoma slabost už od dětství a jsem rád, že mne neopustila ani ve středním věku. Navrch na rozdíl od Foglara tento pán neobtěžuje popisem "opálených svalnatých chlapeckých lýtek".
Průvodce povětřím a tmou
Ludvík Němec
Tohle je tak divná knížka, že mě úplně fascinovala. Přečteno na vojně a pak jsem se ještě několikrát k tomu vrátil.
Z deníku kocoura Modroočka
Josef Kolář
Jedna z prvních knížek, na kterou si z dětství pamatuju - četla mi jí babička, děda i máma. Vybavuju si záporáka Žluťáka a taky tu nesnesitelnou roztomilost hlavního "hrdiny".
Jak jsem vyhrál válku
Patrick Ryan
Lituju, ale to je další klasika, kterou jsem nedal. A nepomohli ani "lstiví Afghánci". Válečnou literaturu ano, ale do tohohle jsem se nemohl začíst a v půlce nechal trápení.
Pán much
William Golding
Dobře drsná alegorie, pitvající nejnižší pudy, které máme, ať chceme nebo ne, v sobě každý z nás. Jde jen o to, jak hluboko, a jestli je dokážeme potlačit. V mezních situacích to asi bude obtížné - nedej pánbůh, abych to někdy musel řešit.
Průvodce protektorátní Prahou
Jiří Padevět
Tohle je fenomenální počin, tolik informací, vůbec si nedovedu představit, co muselo být za mravenčí práci probírání se podklady (a to psaní podobné literatury něco vím). Škoda, že lidem mimopražským to asi moc neřekne. Ale ty fotky, výřezy starých map, staré názve ulic - to je něco!
Saturnin
Zdeněk Jirotka
Klasika, v níž se střídají dokonalé obrazy s těmi o něco nudnějšími. Ale tak je to spravne, tak to ma byt!
Vyhoďme ho z kola ven
Ken Kesey
Zase až tak strhující to pro mne nebylo. Asi mne - jako ostatní - ochudilo, že jsem před čtením viděl film. A musím říct, že mne bavil podstatně víc.
Osudové okamžiky
Miroslav Kačor
Knižní rozvedení podle mého dobře udělaného seriálu dokumentů. Uvítal bych pokračování.
Nechtěli jsme na moře
Arthur Ransome
Moje zatím nejoblíbenější ransomovka. Ale je to už dost let, co jsem jí četl, nevím, zda se k ní chci vrátit - nerad sám sobě beru iluze...
Zamrzlá loď kapitána Flinta
Arthur Ransome
Návrat k Ransomovi po letech, jako ke čtení pro oddech. Chystám se i na další knihy, které mi v dětství utekly. Fakt je, že je to takovej "Foglar i pro holky", ale tady mě ta "genderová vyrovnanost", která mi jde jinak šíleně na nervy, nevadí.
Svědectví
Stephen King
Jasně že plnej počet. A dokonce spolu s "Holčičkou, která měla ráda..." jde o mého asi nejoblíbenějšího Kinga. Atmosféra mi trochu připomínala "Walking Dead" a docela bych se nebránil tomu, vidět to zfilmované.
Medvědí tanec
Irena Dousková
Nesrovnával bych s Budžesem, Oněginem a Dardou, jde o něco jiného. Poněkud nepřehledné, nicméně sugestivně popsané poslední týdny života Jaroslava Haška. Všudypřítomný déšť, lezavá zima a rychlé ubývání sil kdysi bohémského spisovatele a pábitele jsou nosnými motivy nové knihy jedné z mých oblíbených autorek. Zajímavé reminiscence na pobyt v Rusku, trochu mne ruší novinové fejetony a úvodníky, podle mne by kniha fungovala docela dobře i bez nich. Netuším, zda jsou Haškovy, nebo se jedná o autorčinu fabulaci.