Osudové okamžiky

Svým způsobem velmi zajímavá kniha, která mapuje některé dávné lidské tragédie, v letech první republiky i později po válce. Fakta i fotografie jsou dobře předloženy a knihu jsem přečetl velmi rychle. Nicméně, působí svým obsahem na mě velmi smutně až depresívně, je to prostě souhrn jednoho lidského neštěstí za druhým. Proto tuto knihu nenechávám ve své knihovně, ale okamžitě ji posílám dále, přes knihobudku. Rozhodně její čtení nedoporučuji lidem nacházejícím se v období splínu nebo dokonce v depresi. Howgh.

Kniha Osudové okamžiky Miroslava Kačora je rozšířením dvaceti dílů známého seriálu České televize. Rozsáhlý dokumentární cyklus mapuje neštěstí napříč dvacátým stoletím i republikou a dává prostor přeživším a svědkům, aby přiblížili svou úlohu v dramatu. Titul je rozdělen do dvaceti kapitol, každá je věnována jedné katastrofě. Můžete tak sledovat potápějící se vor v mizerném technickému stavu, bohužel plný dětí. Pak se postavíte na chodník a budete sledovat, jak zmatený zraněný student po vykolení tramvaje hledá ve své tašce rozbitou kalkulačku. Po pádu rozestavěného kulturního domu můžete sledovat marné záchranné práce. Vyslechnout vyprávění přeživších výbuchu plynu pod mostem, jak jim bylo vyhrožováno, aby nikde příliš neříkali, co se stalo. Kniha je plná emocí, ale také důležité historie a jedná se tak o jedinečný soubor událostí v dobovém kontextu. Vzácné svědecké výpovědi dělají z knihy důležitý dílek ve skládačce jiných historických událostí. Knihu doporučuji každému historickému i technickému nadšenci, nebo jen milovníkům důležitých příběhů. Nedoporučuji jej však slabším povahám, tak jako v seriálu ani v knize se necouvá před scénami smrti a utrpení.

Televizní dokumentární řada byla dobře udělána a kniha jen opět ilustruje tragédie, které naši zemi spojily.
Přesto, že k tragédii může dojít kdykoliv. je dobré vědět, že jedna malá chyba, malé opomenutí či nepozornost mohou mít dalekosáhlé následky.

V televizi jsem tyto dokumenty nesledovala, takže s některými událostmi jsem se seznámila poprvé. Témata jsou zpracována věcně a zároveň citlivě a s úctou k obětem. Někdy se opravdu jednalo o krutou hru osudu, bohužel často o lidskou nezodpovědnost. K tragédii stačí někdy opravdu málo. Zaujal mne také kontrast v sebeobviňování zúčastněných; na jedné straně závorářka, která by si rozhodně měla co vyčítat, si žádnou vinu nepřipouští a na druhé lidé, kteří odvážně zachránili několik životů, se trápí, že neudělali víc.