bookemma komentáře u knih

Po přečtení lituji chudáky parkové stromy, žasnu nad kořenovým systémem v tolika tisících čtverečních kilometrech, nad stářímněkterých stromů i nad celým tím úžasným světem tak blízko nás...
První si knihu vypůjčil přítel, a pokaždé, když jsme šli kolem stromu, nebo procházeli lesem, vytahoval nové a nové poznatky. Nutno dodat, že některými mi kazil iluze, třeba o chudácích červených javorech mi dosti změnil smýšlení... Potom jsem si knihu vypůjčila i já a stále jsem pak upozorňovala: "A pamatuješ, jak..?"
Krásná kniha, která spojuje. Člověka s lesem, les s planetou, planetu s člověkem, člověka s člověkem...

17 18.06.2021

Kniha mi připomíná drama Cestující bez zavazadel od Jeana Anouilhe... Cestujeme světem osvobození od toho, co nás tíží v mysli, od vzpomínek často nešťastných a trpkých. Na čem se vůbec zakládá lidský život? Jsou to příběhy, které jsme prožily, nebo ty, které nás teprve čekají? Je člověk minulosti stejný jako člověk přítomný? A utváří nás prožité, nebo to, jak uvažujeme nad tím, co může přijít? Modiglianiho román je znepokojivým svědectvím o minulosti, o lidském charakteru i o mysli člověka. Všichni jsme jen stopy v písku...zbude po nás možná vzpomínka a možná pár fotografií. Mlhavý obraz v paměti někoho, kdo nás miloval, či koho jsme milovali my...

5 20.05.2021

Přijde mi skvělé, že se studentské překlady dostaly k vydání v takovéto podobě!
A musím říct, že většina je opravdu skvělým počinem!

Všechny povídky jsou velmi zajímavé, průřez literární avantgardou, která, stejně jako například v Evropě, měla od všeho něco.
Je tam lyrika krajiny bez lidí v porovnání s jejich krutostí, je tam drama lidského údělu, je tam návrat k něčemu, co jsme už zapomněli a po čem bažíme, i když to zatím ještě nevíme, nebo si to nechceme připustit.

Pro mě silná analogie s francouzským novým románem, Moderato Cantabile od Durasová, kde se láska odehrává v monologu, to přesně se dělo v Rozhovoru od Pan Juna, ticho, které vypoví více než všechna slova a na oko nepatrná gesta...

A Tanec duše od Alaje, to byla imaginace sama, surrealismus a snový svět, nádherné pohlazení po duši po Mo Yenově drsnosti a naturálnosti.

Byl to čtenářský požitek!!

3 14.05.2021

"...k lásce i k nenávisti je třeba obětovat se."

Další parafráze antického mýtu, která se ale proti antickému pojetí osudu staví nemilosrdně. Člověk je sám strůjcem svého osudu, žádní bohové za něj nerozhodují, stejně jako pýchu nese i zodpovědnost. Stále aktuální myšlenka.

3 26.04.2021

"Opakování je matka signifikace."

Co je to novodobý mýtus?
Barthes na tuto otázku dává poměrně jednoznačnou odpověď, mýtus je dnes zpopulizovaným symbolem, symbolem, který chce podat jednoznačnou interpretaci a usiluje, opakováním sebe sama, o to, aby se vryl do podvědomí lidí, stejně jako to udělaly antické tragédie. Dobro a Zlo, úděl člověka, úděl ženy ve společnosti, marketingové strategie dnešní doby cílí záměrně vybranými symboly na divácké publikum.
"Dnes člověk nepotřebuje pohádky, protože mu lžou reklamy."

Mýtus o víně, o nápoji jako totemu, nápoji jako kultu, o kultu syrového masa, o zápasnících znázorňujících Dobro a Zlo...

Neustále aktuální.

5 25.04.2021

Nový román miluji, miluji Grilletovu Žárlivost, Moderato Cantabile...ale Zlaté plody od Sarraute, to jsem četla od začátku, od prostředka, od konce na začátek... ale zkrátka nic.
Zlaté plody, zlaté pozlátko.

2 21.04.2021

(SPOILER) "Aby se nám něco jevilo zajímavé, stačí dlouho to pozorovat."

Uvažuji o Abelově smrti. Skutečně to pro něj byla taková inverze? Skutečně došel tam, kam už měl?
Vývoj hlavního hrdiny byl zajímavý, od nešťastného Francouze až do součást nacistického soukolí, které ho vlastně nezajímalo. Nebo právě naopak?

Phorie, které nás ovlivňují, obsese, které máme, očištění...?

A kapesní absolutno... o lalá... to jen celý svět se točí. A my s ním. Je to soukolí, soukolí, co nás vleče.

Michel Tournier je právem jedním z největších romanopisců 20. století, jeho styl je krásný, ale zároveň velmi složitý, kniha je nacpaná symboly od začátku až na konec, žádná věta tam není náhodou, žádný symbol se neobjevil jen tak.
Christophorus, který nese dítě přes řeku se cyklicky vrací na konci, kdy Abel nese Efraima přes vřesoviště, phorie na druhou, když na koni nesete dítě, štvaný jelen, kterému se ihned po smrti musí vyříznout varlata, se mění v štvaného chlapce, který je před svou sexualitou zavřen ke 400 dalším chlapcům no zrůdné Napole, toť dovršení zhoubné inverze.
Symbol obětí na erbu, a tři chlapci nabodnuti na kopí jako dovršení svátosti obětní.
Lidožrouti a jejich vyobrazení, lidožrout Göring, lidožrout Abel, lidožrout Nestor...

Mýtus moderní je jen pohádkou, základním stavebním kamenem, na který se vrší události současného světa a jejich motivy se pokaždé vrací, protože nejen život literárních směrů je cyklický, ale i život pozemský je možná cyklický, ač my, tak krátký úsek, nedokážeme tuto cykličnost vstřebat. Vždyť co jiného je neustále se otáčející země, my, kteří se neustále otáčíme s ní a možná, že někde v kapse, či večer v posteli svíráme někomu ruku a děláme z něj svůj osobní gyroskop...

Krásná jste v ranním chvění
v paprscích slunce sotva vstanete
dnes jak nikdy jste jako v snění
před zrcadlem se líčíte
proč dnes, vždyť jsme tu stále
společně v čase šedavém
vy záříte, jako když v sále
ozve se ticho třaskavé
kam prcháte ze stínu poklidu
proč pálíte kůži svou na slunci poledním
jste pro mě jistotou, zónou dopadu
podle všech v okolí už jsme si souzení
nechci vás zahlédnout jinak než z daleka
jste mojí zkázou, bohyní pomsty
v noci se budím jsa polekán
že znovu vás políbím ústy

Tak trochu z osobní zkušenosti, pohled manžela, který hledí přes žaluzie, ale sakra nic neudělá, aby mu neutekla, pořád ji omlouvá, protože on má moc práce, ona chce jen přátele... a nikdy by mu přece nebyla nevěrná. Vždyť co jí chybí? Láska jí chybí! Láska a čas. Kvalita času je totiž vždy relativní.
Velmi velmi velmi znepokojující román.

6 06.04.2021

Poušť.
Písek. Slunce. Nelítostné světlo. Nelítostný vítr.
Marseille. Tolik opěvovaná, tak nechutná.

Clézio je popisovatel, vyvolává ve čtenáři živé představy, tolik živé, tolik krásné, tolik drsné. Zdlouhavé popisy zdlouhavého pouštního života, ale tak to je, a my můžeme jet pozorovat, putovat, svědčit.

2 24.03.2021

Moderato
cantabile

naprosto v kontrastu s celou linií příběhu. Nenaplněná láska...žárlivost, bohatství, rozmařilost, remorkéry, přístav, a ty MAGNÓLIE.

Takový hnus, tolik pokrytectví, tolik lásky, tolik neštěstí.

Duras je umělkyně, nechává ticho promlouvat a mysli si, čtenáři, co chceš, co si myslíš, že chceš.

2 24.03.2021

"Nakonec se rozhodli pro jediné možné řešení, jediné a unikátní, že totiž na svatební cestu pojede Valentin sám. Julie zatím povede obchod a bude inkasovat. Jakmile přijali tuto zásadu, určili délku cesty; čtrnáct dní stačí, zdálo se jim. Žít tak dlouho v intimitě nakonec unaví..."

Výtečné! Atmosféra předválečné Francie, před Mnichovem i po Mnichovu, napjaté vztahy mezi Francií a Německem, mezi mužem a ženou i mezi rodinou, spory o peníze, to je prostě vždycky to, co táhne svět.
A mezi tím vším prostý vojáček Bru, který se nakonec stává vychytralým, ale nikdo to nečeká...

"Vezmu si Valentina Brua a nikdo mi v tom nezabrání! Ani on sám!"

2 17.03.2021

"Bando darebáků, toste ještě u vás provozovali lidožroutsví, cucali morek z kostí nepřátel rozsekanejch do jitrnic, když už naši předkové, křížoví rytíři, si pekli bifteky s pomfritkama, a to dokonce eště dřív než Parmentier brambory vůbec vobjevil, nemluvě vo jelitu v zelenejch fazůlkách, coste se nikgdy nezmohli ani padělat!"

Jo tak toto si myslí Francouzi o naší slovanské kuchyni... Tak to mnohé vysvětluje :)

Zazi je prostě "hustá" :).
"Doprdele, dospěláci." dodala Zazi slušně :))

4 15.03.2021

...celá obloha se bude opírat o moje francouzské hole...

Vian je mistr imaginace... Některé věci si představit ani nelze, některé si představit radši nechcete....
Zbavit se květiny dá mnohem větší práci než ukončit křehký lidský život, světlo lze přenášet, a to i světlo lidské, všechny myši jsou kamarádky do nepohody (ale to my už dávno víme...), láska je šílená, a činy, kterých se v jejím jménu lidé dopouští, ještě víc.
Je to srdcerváč, celé dílko plné myšlenek, které vám zaručí neklidné spaní...
a filmové zpracování s Audrey Tatou? Obdivuji schopnost kamery zachytit v obrazu věci, pro které nemám ani v hlavě adekvátní představu. Ale možná je to lepší, a je to cíl, aby si každý našel to svoje a ten svůj způsob interpretace tohoto příběhu lásky, naděje, ale hlavně zmaru a zkázy.

"...než se tam člověk vydá, je potřeba, aby je uměl rozeznat, a aby po nich dlouho toužil..."
Kniha, kterou jsem přečetla za pár hodin, neskutečně silný příběh, který mě chytil za srdce.
I proto, že sama hory miluji a navázala jsem v nich nejeden silný vztah...

"Ať už je osud cokoli, přebývá v horách, které máme nad hlavou."
Neskutečně pravdivá věta...Hory jsou mocné, dávají sílu, dávají svobodu, ale stejně tak mohou snadno vzít to, na čem vám záleží, něco, co v životě hor není nic než jen pomíjivý, chvilkový záblesk. Hory život berou, i ho dávají...

"...že v jistých životech jsou hory, kam se není možné vrátit..."

Zamilovala jsem se na první přečtení, na stěnu věším mapu kolem Balmenhornu...a plánujeme další italské dobrodružství.

10 26.02.2021

Přišel jsem za tebou, venku ač sněží,
přišel jsem, venku až chladně je,
otevři dveře, viz: v mokrém sněhu
tají mé šlépěje.

Tolik lásky ve 4 verších, tolik něhy v dalších řádcích... Zpěvy staré Číny a geniální překlad Mathesiův...
我来了，想你看
外面下雪，虽然我来了
虽然很冷，我来了， 想你看
打门开，你看， 在白雪理
融化我的脚印

(SPOILER) Kniha ve mně zanechala pocity marnosti a zloby. Marnosti, protože čínský Sysifos Siang, ať pracoval, jak pracoval, nikdy svého vytouženého cíle ve skutečnosti nedosáhl. Toto není jen čínský román o čínském životě chudiny, toto je román aplikovatelný i na dnešního člověka - proč se snažit a usilovat o něco, když nemáme pro koho? Člověk by měl mít vedle sebe někoho, pro koho chce cokoli - pracovat, plakat, strachovat se, milovat, žít. A když ho nemá, je mu samotnému na světě těžko.

P.S. jen by mě zajímalo, zda uživatel "ilikemyself" napsal všem, kteří komentovali, tak krásnou zprávu o spoileru a pak si je zablokoval, aby mu náhodou na ten jeho přemilý vzkaz nemohli odpovědět ;);)

4 25.01.2021

Nedoceněný román velké kvality! Lituji, že kniha není má, abych v ní mohla vyznačit všechny myšlenky, které mi tak souzní s duší...
"Vždycky, když viděl hezkou ženu, pociťoval touhu po vlastnictví. Ale Anne byl koneckonců jeho přítel..."

"V pravém sloupci mu jedno jméno přebývalo. Anebo v levém jedno chybělo."

"Udělá tohle poušť s každým?"

Nevím, co s námi udělá poušť, ale Vianův román nám rozhodně změní pohled na svět, vlaky, poušť, autobusy, Církev a sex... i lásku.

4 16.01.2021

Osud vždycky vyhrává.
A vše je tak, jak má být.
Moc dobrá kniha - více kulturních odkazů na Čínu než v kdejaké čínské knize, nepříjemnosti na tisíci malých nožičkách...
zkrátka oheň, ženy
a nebezpečné věci.

4 14.12.2020

A bylo ticho : argelouské ticho! Lidé, kteří neznají tu ztracenou končinu, nevědí, co je ticho: obtáčí dům, jako by ztuhlo v tom hustém lese, kde kromě sovy, která časem zahouká, není nic živého...

Takové ticho není jen tam, takové ticho je ve všech domech bez lásky, ve všech domech, kde tuhne krev a studené stěny hrozí, že vás každou chvíli pohltí.
Tereza jako oběť, Tereza jako Nemesis, Tereza jako Madame Bovary, Tereza bez Boha, borovice, duby, dusné vedro, a to ticho. Ticho, až máte pocit, že se jím zadusíte.

3 12.11.2020

Jako nahoře, tak i dole.
Dan Brown opět nezklamal. Běhal mi mráz po zádech.
Pravda, která se nám už nezdá býti pravdou - všichni jsme bohy. Jen v nás tkví to tajemství. A stejně...
stejně si myslím, že nad námi...tam nahoře...je něco, někdo, co nás převyšuje.

6 09.11.2020