Král duchů

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Román jednoho z nejuznávanějších současných francouzských autorů. Jeho protagonista – válečný zajatec – ve Východním Prusku jako přízrak objíždí vesnice a verbuje malé chlapce pro německou vojenskou školu.

https://www.databazeknih.cz/img/books/12_/129335/big_kral-duchu-dMR-129335.jpg 4.435
Žánr:
Literatura světová, Romány

Vydáno: , Odeon
Originální název:

Le Roi des aulnes, 1970


více info...
Nahrávám...

Komentáře (11)

Kniha Král duchů

Pablo70
26.04.2021

Je to trochu obskurní příběh, ale za války se daly prožít neuvěřitelné věci. Lidé a jejich osudy se promísily jako nikdy! Je zde zase tajemný starý pruský hrad pro výchovu mladých SS (jako v knize Jsou světla, která nevidíme), indoktrinace a germánská mystika.
Autor v příběhu filozoficky zpracovává fašismus/nacismus ve vzorcích a premisách výchovy mladé generace:
Principy:
život = dědičnost + prostředí
bytí = čas + prostor
dědičnost + čas = hitlerismus
prostředí + prostor = bolševismus
Premisy a hesla, rasové instinkty:
Blut und Boden = krev a půda
Fascinace smrtí a sloužení Vlasti
Krev – špatná krev se nedá změnit ani vychovat – musíte ji zničit!
Germánské dítě podřimuje a naslouchá přitom útrobnímu hukotu, který stoupá z prazákladu (UNGRUND) jeho bytosti, a který mu diktuje, jak se má chovat. Nikdo jiný nemá takový smysl pro černé prameny, které tajně napájejí šťávami kořeny věcí, jako ho má Němec. Tento prainstinkt (URINSTINKT) z něho dělá po většinu času dřímající zvíře schopné nejhoršího pobloudění, někdy však z něho vydá díla nesrovnatelných hodnot!
Pokud jste k vypjaté mystice III. říše přičichli jen trošku, tady chytíte pořádnou pecku! Doplňková četba: Jsou světla, která nevidíme, Plechový bubínek nebo Při loupání cibule, Krev zmizelého… doplňte další...

bookemma
14.04.2021

(+ SPOILER) "Aby se nám něco jevilo zajímavé, stačí dlouho to pozorovat."

Uvažuji o Abelově smrti. Skutečně to pro něj byla taková inverze? Skutečně došel tam, kam už měl?
Vývoj hlavního hrdiny byl zajímavý, od nešťastného Francouze až do součást nacistického soukolí, které ho vlastně nezajímalo. Nebo právě naopak?

Phorie, které nás ovlivňují, obsese, které máme, očištění...?

A kapesní absolutno... o lalá... to jen celý svět se točí. A my s ním. Je to soukolí, soukolí, co nás vleče.

Michel Tournier je právem jedním z největších romanopisců 20. století, jeho styl je krásný, ale zároveň velmi složitý, kniha je nacpaná symboly od začátku až na konec, žádná věta tam není náhodou, žádný symbol se neobjevil jen tak.
Christophorus, který nese dítě přes řeku se cyklicky vrací na konci, kdy Abel nese Efraima přes vřesoviště, phorie na druhou, když na koni nesete dítě, štvaný jelen, kterému se ihned po smrti musí vyříznout varlata, se mění v štvaného chlapce, který je před svou sexualitou zavřen ke 400 dalším chlapcům no zrůdné Napole, toť dovršení zhoubné inverze.
Symbol obětí na erbu, a tři chlapci nabodnuti na kopí jako dovršení svátosti obětní.
Lidožrouti a jejich vyobrazení, lidožrout Göring, lidožrout Abel, lidožrout Nestor...

Mýtus moderní je jen pohádkou, základním stavebním kamenem, na který se vrší události současného světa a jejich motivy se pokaždé vrací, protože nejen život literárních směrů je cyklický, ale i život pozemský je možná cyklický, ač my, tak krátký úsek, nedokážeme tuto cykličnost vstřebat. Vždyť co jiného je neustále se otáčející země, my, kteří se neustále otáčíme s ní a možná, že někde v kapse, či večer v posteli svíráme někomu ruku a děláme z něj svůj osobní gyroskop...


Miloš333
12.03.2021

(+ SPOILER) Hlavní postavou románu je Abel Tiffauges, pařížský automechanik, outsider, který se zrazen lstí přátel malé holčičky, již zbožňuje, dostává do rukou policie. zachraňuje ho vypuknutí války. Jako zajatec se dostává do východního Pruska a postupně si získává důvěru nacistů.
Žije v zajetí představ, že je jako mytologická postava, která se podílí na utváření dějin (paralela - bájní hrdinové, obr zlý i dobrý). Nakonec jako přízrak Krále duchů objíždí vesnice a verbuje mladé německé chlapce do služeb SS (jungmannové). V příběhu vystupuje i Göring v reáliích svého loveckého zámečku.
Tiffauges se ujme uprchlého židovského chlapce z koncentráku, nosí ho na ramenou (ztotožnění sv. Kryštofa s Kristem) a zároveň ho ukrývá před jungmanny.
Když k táboru SS přijíždí Rudá armáda, osleplý T. s chlapcem, jenž se stává jeho zrakem a průvodcem, na ramenou, vchází do bažin a jako bájný germánský válečník končí v bažině, kde bude uchován navěky.

los
19.04.2020

symfonie zrodu moderního mýtu, poslední odstavce jsem ani nemohl dýchat, okouzlen krásou hrůzy

000nugatovej
05.05.2019

Mýtotvorný Tiffauges je sice kritický k nacistickým zvěrstvům, ale sám je rovněž jejich nositelem a vykonavatelem. Ne, tady mu nemůže pomoci ani "blahodárná inverze". Není to jednoduché čtení.
Možná i my vytváříme své vlastní mýty, aniž bychom připustili, že jsme aktivními herci celospolečenských dramat, která kritizujeme a která režírují jiní.

mgeisselreiter
24.02.2018

Jak už v komentářích padlo, nejde o jednoduchou knihu. Není to prostě čtení pro každého a přiznám se, že mně nesedlo. Začátek hodně zmatený, pak jsem náhle začínal být velmi spokojený, načež se vše obrátilo k totálnímu chaosu. Občas se zdá, že knihu psali 2 autoři, kteří se náhodně střídali. Také je příznačné, že autor chtěl být původně filozofem. Ona mi totiž spousta věcí došla až po přečtení doslovu, který mnohé autorovy myšlenkové pochody objasňuje. Tournier bohužel necouvne před ničím, a tak jsme opakovaně nuceni číst jeho úchylky o vyměšování apod. 50% a na 3* to u mě není, 24.2.2018.

ravenrain
12.05.2018

Verím tiež, že som vyšiel z noci času. Vždy ma popudzovala ľahkovážnosť, s akou si ľudia vášnivo lámu hlavu nad tým, čo ich čaká po smrti, a je im srdečne jedno, čo bolo s nimi predtým, než sa narodili. To predtým má predsa rovnakú cenu ako to potom, tým skôr, že k nemu má pravdepodobne v ruke kľúč. Takže ja, - ja som tu bol už pred tisícmi, pred státisícmi rokov. Keď zem bola ešte len ohnivá guľa krúžiaca v nebi z hélia, bola to moja duša, ktorá ju rozdúchavala a roztáčala. A nakoniec, tento môj závratne prastarý pôvod už sám osebe vysvetľuje moju nadprirodzenú moc: my dvaja, bytie a ja, kráčame už tak dlho bok po boku, sme takí dávni súputníci, že - aj keď sa nijako zvlášť nemáme radi - rozumieme si zo zvyku starého ako svet, a nemáme si navzájom čo odopierať.

- prekvapivo vyzretý štýl na automechanika - určite Tournierov zámer, ktorým dosahuje isté napätie hneď na začiatku

Prichádza ku mne zákazníčka s malou päť- až šesťročným dievčatkom. Keď obe odchádzajú, vyhreší matka dieťa, že mi podáva ľavú ruku. Vtom si uvedomím, že väčšina detí mladších než sedem rokov - v čase, kedy dostávajú rozum! - nám pri stretnutí podáva ľavú ruku. Sancta simplicitas! Tie deti vedia vo svojej nevinnosti, že pravá ruka je pošpinená najodpornejšími dotykmi, že denne vkĺza do ruky vrahov, kňazov, policajtov a mocipánov ako štetka do postele boháčov, zatiaľ čo neblahá, bezvýznamná ľavica, skrytá v ústraní, zostáva v tieni ako vestálka, uchovaná len pre sesterské objatia. Na túto lekciu nesmiem zabudnúť. Teraz už budem deťom pod sedem rokov podávať vždy len ľavú ruku.

- motív ruky, ktorú držal v škole vo svojej ruke jeho spolužiak a ktorá sa len vďaka tomu vyvinula do súčasnej (dospelej) podoby, ako keby bola ruka jeho spolužiaka maternicou alebo škrupinou vajca alebo ako keby sa týmto gestom odovzdala do jeho ruky generická informácia jeho spolužiaka, či skôr, ako keby ju jeho spolužiak vtedy utváral, informoval do súčasnej podoby

-Pečivo-
29.01.2017

Král duchů dostal v roce 1972 francouzskou Prix Goncourt. Což je něco jako Grand prix, akorát to místo formulí jezdí knížky.

A dostal ji právem. Král duchů je příběh francouzského Honzy Nedvěda (2 metry, spíš svaly než mozek, čistá duše), automechanika, kterej měl příliš rád děti. Tim ale nemyslim, že by byl pedobr, prostě jen obyčejnej obr, kterej byl neprávem odsouzenej za zločin, který nespáchal. Jelikož seděl v base v období mobilizace proti Hitlerovi, tak se tam moc neohřál a šel bránit vlast. Ani při této činnosti se ale moc neohřál, protože ho skoro hned zabásli a odvedli do pracovního tábora. Jelikož byl tábor pracovní, tak ho tam neohřáli.

Z pracovního tábora následovaly poměrně rychlé přesuny v aktivitách - jelikož měl rád nejen děti, ale i zvířata, tak chvilku sloužil na panství Reichsjägermeistera (!!!) Göringa, pak přešel do Kaltenbornu, což byla instituce Hitlerjugend, kde se v průběhu války vypracoval až na vedoucího. Jako Francouz totiž nemusel pro nácky bojovat na frontě a moh tak zastávat tyhle funkce.

Nutno podotknout, že tenhle obr byl o čtyři levely víc Dan Nekonečný než samotnej Honza Nedvěd - od mala si myl hlavu v záchodě, krmil holuby z vlastní pusy, jedl jen syrový maso a měl strašně malýho pindíka a 72 dioptrií. Krom toho si vlasama malých nacků vycpával polštáře a peřiny a dával si jejich ušní šušně jako delikatesu. Ale jak říkaj Němci: Proti gustu žádnej protektorát.

Po přečtení mám smíšený pocity. Na jednu stranu teď vim spoustu informací o druhovým členění srnců, anatomii svalů a jejich rozdílů u koní a srnců, náckovský frčky oddílů SS i wehrmacht, ale na druhou stranu je mi to vlastně úplně u zadku a celý by to mohlo bejt o 100 stran kratší. Chvílema zbytečně zdlouhavý, takže tomu dávám jen 7 náletů z deseti.

1