Bonda komentáře u knih

Pěkné texty, až na jednu gramatikou chybku v překladu. Nečekaný etický a sociální rozměr v povídce o bezdomovkyni, moudře vyjádřený. Citlivá psychologie v pohádce o počurané posteli. Názorně vysvětlení pojmů zamilovanost. Podpora divokosti. Jemné zesměšnění protivné učitelky. Příjemné obrázky. Šestiletá posluchačka žádala opakované čtení.

1 01.11.2023

(SPOILER) Četla jsem v souborném vydání spolu s navazující prózou Dva roky prázdnin a Jsem už velká dívka. Kniha je zajímavá už jen netypickým rodinným prostředím: rodiče zcela zaměstnaní prací, o domácnost se stará hospodyně (starší příbuzná) s pomocí profesionálek z firmy Čistota. Hlavní hrdinka vyniká skromností, a to jak v sebehodnocení, tak v nárocích. Velmi zajímavý je popis dvou týdnů, kdy je skupina dětí ponechána sama sobě v přírodě bez dohledu dospělých. Dávají si navíc maximálně náročné sportovní úkoly (na řece nebo ve skalách) a párkrát jim jde o život (s odstupem času vidím toto jejich riskování jako hodně nadsazené). Jejich vztahy jsou popsány barvitě a realisticky. O hádky, drsná slova ani slzy není nouze. Děti mají houževnatou, sportovní povahu. Ve třetí části se autorka výborně utkala s tématem smrti v rodině. Vnitřní svět vypravěčky je originální a bohatý, několik jejích aha momentů (týkajících se vztahů a hodnot) mi utkvělo v paměti. Zklamáním jsou Lhotákovy ilustrace. Hlavní hrdinka samu sebe popisuje jako průměrně hezkou, krátkovlasou dívku s vyrážkou. Krátké vlasy jsou pro ni důležité. Lhoták kreslí půvabnou dlouhovlásku bez vyrážky...

Autor dost střídmě pracuje s tělesností a i evokace konkrétních emocí je uměřená. Snad nechce, aby text nebo postava působily ukňouraně. Navíc zřejmě potřebuje předat hodně abstraktních konceptů, na které se soustředí. To mi při první četbě bránilo vytvořit si v představě reálnou hlavní postavu a vnímat svět jejíma očima. Četba tak byla plochá. Napodruhé se mi to podařilo více a kniha mě nadchla. Dotkla se mě hodnota svobody i přátelství. I sourozenecké vazby, přírody, statečnosti... Když jsem zjistila, jak autor tyhle hodnoty promítá i do své pedagogické profese, tak smekám klobouk. Je to ohromná práce.

1 31.10.2023

Některé pasáže na mě působily autenticky, např. tato (vypravěčka zkouší chodit poslepu): "Chůze ve tmě v člověku probouzí zvláštní pocity, je to jako byste plavali v černých tekutých listech stromu, jehož větve se vás snaží zastavit, ale něžně, aniž by vám potrhaly tričko. Pak jdete dál, cítíte se sice zranitelní, ale také vyrovnaní: jste sami, ale jako by vás zároveň někdo neznámý sledoval, a nemyslím tím zrovna mámu na balkóně." – Kniha je čtivá a je v ní rozeseto vícero moudrých myšlenek a hlavně i otázek (ústřední otázka zní: co je pro mě nejdůležitější?). Jen je těžké stvořit promluvu, která by opravdu působila jako projev vnitřního světa desetiletého dítěte. Tady se to podle mě úplně nepovedlo. Ovšem roli může hrát i překlad. Některé pasáže mi přišly prvoplánově dojemné, trochu tlačení na city. Nebo i lehce konstruované podle nějakého mustru "motivačních" próz. Dala bych body mezi 4 a 5.

3 27.10.2023

(SPOILER) Po pravdě, první půlka knihy mě nenadchla. Humor se mi zdál křečovitý a rozhodila mě ledabylá zmínka o pohlavcích, herdách do zad a kopancích do zadku od dospělých dětem (jde o dětský domov). V půlce knihy přichází na scénu organizovaný ředitel Šeda a kniha začne být velmi zajímavá. Pan ředitel má spoustu dobrých vlastností, ale s organizací a racionalizací to kapku přehání. Nejde ale o karikaturu, portrét je jemný a vlastně ambivalentní, nejednoznačný. Reakce dětí na nová opatření pana ředitele je deprese. Možná bych i tuto část lehce zrelativizovala: jsou typy děti, kterým by Šedův styl mohl vyhovovat více. Dalším tématem je Šedova potřeba mít vše zaškatulkováné, znormalizované, pokud možno u všech dětí stejné. To je asi jasně devastující vlastnost, tady není relativizace třeba. Na konci se vrací původní vedení a nastolí opět režim, ve kterém se sice občas spontánně bijí děti, ale zase je jim ponechána značná svoboda a i nepochopitelné projevy u nich jsou vítány a zužitkovány k všeobecnému dobru, nikoliv zkoumány a odstraňovány. Tohle poselství o příznivém přijetí "podivnosti" u druhých (tedy vlastně o toleranci) se mi zdá hodně dobré. Celkově je u knihy hodně nad čím přemýšlet, přestože myšlenkově není podle mého názoru úplně dotažená. Malinko více zkoumání a předběžného promýšlení tématu by ji dovedlo k dokonalosti.

1 25.10.2023

Příběh z harmonické rodiny. Vypravěčkou je chytrá devítiletá dívka, pozorná pozorovatelka a hodnotitelka lidí a statečná příznivkyně svého bratra prvňáčka. Vojtovi se v životě nedaří: spolužáci ho nemají rádi a s paní učitelkou je na tom ještě hůř. Ale sestra s klidem a nadhledem zůstává po jeho boku. A světe div se, z neutěšeného února může být za pár měsíců radostný duben. A to i bez ohromujících napínavých zvratů. Jemné, přemýšlivé čtení bez velkých dějových událostí, spíše zaměřené na popis vztahů.

1 23.10.2023

Výkladové části převažují. Na šestiletou byly psány složitě, nedětským jazykem. Termíny osvětlují termíny a je to místy nepřehledné. Občas mi to přišlo jako lehce upravený výklad z nějakých skript včetně šroubovaného způsobu vyjádření. Ale možná hloubavé desetileté dítě už tento neosobní, zobecňující styl výkladu pochopí. Já jsem musela dcerce vysvětlovat vlastními slovy a na konkrétních příkladech to, co chtějí autoři říct. Příběhová část nás obě bavila, ale je jí v textu docela málo, je v pozadí. Váhám mezi 3 a 4 body a rozhoduje to, že už jen snaha přiblížit dětem problémy ostatních a podpořit tak inkluzi je skvělá. Celkové vyznění knihy, že všichni jsou si ve třídě rovni a můžou spolu vycházet dobře, se mi moc líbí.

1 14.10.2023

Perfektně napsaná kniha. Vrátila mě do dávných vzpomínek na práci s chlapci z dětského domova. Navenek působili bojovně, divoce, chytře, provokativně, nebezpečně, krutě a intenzivně. A za nějakou dobu vyšla najevo jejich prostota, pocit ohrožení a taky v některých případech čistota, solidarita, smysl pro čest, skromnost, odvaha. A schopnost se otevřít, i když je to riskantní. Moc se mi líbily i postavy pedagogů v knize: mezi víceméně vyhořelé učitele zastrašovače a učitele plačky přijdou dva nadšenci, kteří věří, že najdou srdečný vztah s chlapci a že v nich probudí zájem o učení. Obrovská naivita, se kterou žákům předkládají svou přípravu jako "děsnou zábavu", přičemž pro kluky je ta "děsná zábava" jen další školní otrava a nuda (ach, tu naivitu a následné zklamání znám). A znám i prozření, že ač toužím k dětem proniknout, vlastně neznám jejich vnitřní svět a o jejich znalostech a schopnostech mám zkreslenou představu. To byl i můj aha moment coby příležitostné pedagožky: nejdřív je potřeba poznat druhou stranu, její zájmy a možnosti. To sebelepší příprava nenahradí.

Malá čítanka pro počáteční čtení s přidaným výkladem pro děti a s podněty k hrám. Ilustrace Evy Průškové působí příjemně, nicméně zrovna u textů D. Mrázkové (3 příběhy z její knihy Byla jedna moucha tvoří velkou část této útlé čítanky) samozřejmě nejsou zdaleka tak krásné jako původní autorské ilustrace. Bez původních obrazů jako by povídky D. Mrázkové napadaly na jednu nohu. Další texty jsou např. z pera Hrubína, Bruknera, J. Havla, F. Lazeckého, J. Suchého, H. Doskočilové, D. Heviera a je tu i pohádka z Vladislavova Stromu pohádek.

Vše už bylo napsáno, jen dodávám informaci, že kniha vyšla v audio verzi, načtená M. Dejdarem. V této podobě má ještě další samostatnou část, Trenky přes kalhoty, načtenou B. Hrzánovou (soubor vyšel jako 2 CD).

1 18.09.2023

Velice jednoduché, ale příjemné a nenásilné příběhy o vyléčené samotě, překonané nesmělosti, o létání na dráčkovi nebo potápění s chobotnicí a lochneskou. Pro první čtení je těchto pět kratinkých povídek pěkná volba.

1 14.09.2023

Knížka se mi líbila, ale druhá kniha autorky (Ondráškova abeceda) se mi zdá zdařilejší. V knize o Aničce autorka poněkud tlačí na výchovnou pilu. Měla bych námitky i proti konkrétním místům. Například v zajímavé kapitole o tom, jak se jedna postava příliš upnula na svou lásku k jahodám, jí jiná postava vysvětluje silnými slovy: "Onemocněla jsi sobeckou touhou a horečkou lakoty." Charaktery postav i magické příhody, které postavy zažívaly, mi občas připomínaly svět Křemílka a Vochomůrky. Knížku každopádně zkusím přečíst doma a uvidíme, co na to malá posluchačka.

Výtvarně krásná a jazykově zajímavá knížka s nenápadným dějem o malé holčičce, jejím imaginárním zvířeti a drobných událostech, které zažívají.

1 11.09.2023

Pomalé tempo vyprávění, lyrické obrázky, roztomilá klubíčka toužící po dobrodružství navzdory typické charakteristice svého druhu ("morče je milé, hodné, bojácné zvířátko"). Morčecí hrdinové mají trochu z Muminků (jsou tak bezbranní a tíhnoucí k pohodlí, ale v protikladu k tomu i toužící po dobrodružství) a trochu z naivních Lobelových hrdinů (čelí různým banálním, nám dospělým tak dobře známým emocím). Jedno morče je trochu samotář: někdy chce být samo a neznamená to nic zlého. Na závěr se ukáže, že zlá šelma se dá zkrotit tím, že se s ní spřátelíte. Vcelku tedy dobré čtení, nicméně postrádala jsem originalitu, a tím i jiskru.

2 11.09.2023

Fajn představení světa knihoven pro děti v 1. třídě.

2 11.09.2023

Kniha plná dětí. Jejich chování, pocity i promluvy působí autenticky. Pěkné zobrazení současného dětského světa. Líbí se mi epizoda výroby lodiček z kůry i závěrečná slova paní učitelky o tom, co v dětech prověřila večerní bojovka.

Pro mě jako dospělou trochu nemastné neslané. Holčičkám se asi bude líbit víc. Reálie běžného života a do toho jedno kouzlo: pastelky, jejichž kresby ožívají. K tomu kniha předává poselství, že z přátelství plyne více radosti než z kouzel. Tahle myšlenka text pozvedá o úroveň výše: je tu (alespoň) něco k zamyšlení.

3 11.09.2023

Moralita, ale četla se mi příjemně. Popisuje stav vědomí po nějakém nedobrém chování: ozývá se v nás tzv. svědomí a nechceme být počítáni mezi nepoctivce. Hodně se mi líbí výtvarné pojetí knihy.

1 10.09.2023

Začátek, v němž servilní pan školník trestá sám sebe ukazovátkem, mě tedy nemálo šokoval, to přiznávám. Navíc se tak trestá za svůj sen, který nebyl dost uctivý k dominantnímu a hloupému panu řediteli. Ano, je to hodně blbé. Ale dotyčný školník se během děje emancipuje a nejen, že najde svou důstojnost, ale najde i společnou řeč s ředitelem a nakonec ho svým způsobem napraví. Takže konec dobrý... všechno dobré. Obzvláště úplně poslední věty prózu zachraňují: říkají něco v tom smyslu, že školy nepatří školníkům, ředitelům ani inspektorům, ale dětem. Celkově bych řekla, že kniha je ústřední myšlenkou vcelku dobrá, ale její humor jde vstříc dospělým, prvňák se nezorientuje, grotesku a nadsázku ve vztazích mezi dospělými nemá šanci pochopit.

Milý příběh s motivem vážně nemocného dítěte, pojato s laskavostí i svěží fantazií. Jediný zádrhel pro mě byla špetka citové manipulace v pasáži o očích maminky, ve kterých se zažehává smutnice, když dítě zlobí. No eh... Jinak celkově inteligentní a kultivované čtení. Připomnělo mi Zachráněné Vánoce od téže autorky. Ze současných autorů je Rožnovská asi nejblíže tradici E. Petišky, pokud mohu soudit: spojuje je důraz na hravost, fantazii, něhu. A to, že se nebojí ani vážných témat.

2 10.09.2023